Vliv pohybových aktivit na funkční zdatnost starých lidí žijících v domově pro seniory

Populace důchodců žijících v domovech pro seniory je kvůli tomuto sociálnímu zařízení vystavována riziku poklesu svého funkčního potenciálu. Tento stav je ovlivněn omezenými možnostmi rozvoje jak fyzických, tak i psychických schopností. V domovech pro seniory je o klienty určitým způsobem pečováno, a tak nejsou nuceni se starat o běžné činnosti denního života. To s sebou nese tendence k postupné invaliditě (disabilitě). Období senia se vyznačuje involučními změnami organismu na všech jeho úrovních a právě inaktivita, která je charakteristická pro populaci žijící v domovech pro seniory, je jednou z příčin poklesu úrovně jejich tělesné zdatnosti a mentálního stavu.  Proto pravidelné zařazování vhodných pohybových aktivit do denního režimu stárnoucí populace v těchto zařízeních se jeví jako účinný preventivní prostředek vzniku, případně narůstání zdravotních problémů spojených s tímto obdobím života. Udržení funkční zdatnosti u seniorů je rozhodující pro jejich samoobslužnost, soběstačnost a samostatnost při vykonávání každodenních běžných činností.

Funkční zdatnost ve stáří označuje Kolář (2009) jako klíčový prvek zdraví.  Je ovlivněna multifaktoriálně. Na její úrovni se podílí genetické dispozice, projevy nemocí s jejich následky, způsob dosavadního života, vlivy zevního prostředí a psychický stav.

Jednou z komponent funkční tělesné zdatnosti je svalová síla. Vývoj silových schopností kulminuje v první polovině třetího decennia, pak dochází k postupnému zhoršení. Ve věku 60 let si člověk uchovává asi 80 % svého původního silového potenciálu.

Vlivem involuce nastává u stárnoucí populace úbytek svalové hmoty (atrofie) a s tím související pokles svalové síly. Tento jev se nazývá sarkopenie (Iannuzzi-Sucich et al., 2002; Holmerová et al., 2007). Více jsou postiženy svaly na končetinách s převahou vývojově mladších a rychlých vláken. Jednou z popsaných příčin sarkopenie je snížení výkonnosti, hypoaktivita a hypomobilita. Příčinou snížení svalové síly mohou být i cirkulační změny ve svalech, změny postihující nervový systém spojené s nedostatkem pravidelného pohybu a často i s malnutricí (Spirduso, 2005). Podle autorů Kalvach et al. (2008) snížená svalová síla zhoršuje výkonnost dolních končetin (lower body performance). Pokles síly na dolních končetinách mění také balanční schopnosti seniorů, a to může být příčinou zvýšeného výskytu pádů u této věkové kategorie. Vzájemnou souvislost sarkopenie se silou dolních končetin, statickou silou stisku ruky a BMI (Body Mass Index) u osob obou pohlaví od 70-75 let popisují autoři Castillo et al. (2003). Snížená svalová síla významně omezuje mobilitu seniorů. Základem prevence poklesu síly a zpomalení sarkopenie u populace seniorů je důsledné zachování pohybové aktivity formou pravidelného posilovacího cvičení (Guccione, 2000; Doherty et al., 2003; Frontera et al., 2000; Capodaglio et al., 2005) a kvalitní výživy s dostatečným příjmem bílkovin a vitaminu D (Máček et al., 2006).

Vlivem stárnutí se mění i funkce ruky, na které se podílí řada faktorů genetických, endokrinních a metabolických. Stáří provázejí nemoci jako revmatoidní artritidy, osteoartritidy, osteoporózy a další patologické změny. Nemalý vliv na funkčnost ruky má i zevní prostředí, výživa, fyzická aktivita, dřívější zranění. Funkce ruky souvisí s kloubní pohyblivostí a silou stisku ruky. S přibývajícím věkem se rychle ztrácí, ale dá se trénovat. Změněná síla stisku ruky je u stárnoucí populace prediktorem vzniku disability, která vede k nesoběstačnosti v provádění běžných činností každodenního života (ADL- Activities of daily living), jak uvádí Giampaoli et al. (1999) a Guiliani et al. (2008). Svalová síla měřená statickou silou stisku ruky ovlivňuje celkovou kvalitu života seniorů.

Další velmi závažnou komponentou funkční zdatnosti je aerobní vytrvalost. Dle Kalvacha (2004) je dána kombinací dědičnosti a stavem systémů kardiorespiračního, metabolického, pohybového i psychického. Vytrvalostní zdatnost můžeme vyjádřit jako maximální spotřebu kyslíku, maximální aerobní kapacitu, VO2 max. Aerobní vytrvalost má přímý vztah k funkční mobilitě seniorů. K výraznějšímu poklesu vytrvalostních schopností dochází po 65. roce. Rikli a Jones (2001) uvádějí, že po 70. roce života dochází k úbytku aerobní kapacity organismu až o 50 %. Aerobní vytrvalost má přímý vztah k funkční mobilitě seniorů. Jejím trénováním se snižuje riziko nemocí kardiovaskulárního systému, diabetes mellitus II. typu, obezity a hypertenze. Matouš et al. (2002) doporučují pro výběr pohybových aktivit v období senia dynamické cyklické činnosti vytrvalostního charakteru. Řadí sem činnosti, ve kterých se zapojují velké svalové skupiny, střídá se napětí svalu s jeho uvolněním, pohyb je koordinován s dýcháním a energie je získávána za přístupu kyslíku. K těmto aktivitám řadíme například chůzi, jízdu na kole či na ergometru nebo plavání. Velmi vhodná je i severská chůze (Nordic Walking), která umožňuje stabilitu a práci horních končetin a ulehčuje zatíženým zádovým svalům (zejména v oblasti beder) při chůzi. Výběr musí být podřízen zdravotnímu stavu, věku, pohlaví, pohybovým zkušenostem, úrovni zdatnosti a také zájmu seniora (Kolář, 2009).

V našem příspěvku se zaměříme na hledání efektu intervenčního pohybového programu na svalovou sílu (stisk ruky) a aerobní vytrvalost u seniorů žijících v domově pro seniory. Naším cílem je posoudit vliv pravidelného intervenčního pohybového programu na vybrané parametry funkční zdatnosti sledovaného souboru seniorů.

Metodika výzkumu

Výzkum byl prováděn v domově pro seniory v Brně, kde po dobu jednoho roku probíhala 2× týdně pohybová intervence pod vedením zkušené rehabilitační pracovnice. Cvičební jednotka trvala 50 min. Silové schopnosti jsme rozvíjeli pomocí netradičních pomůcek, aerobní vytrvalost chůzí po tělocvičně i venku. Výzkumu se zúčastnilo celkem 30 seniorů, z toho 24 žen průměrného věku 83 let a 6 mužů o průměrném věku 74,3 roků. Podmínkou účasti byla mobilita, schopnost samostatné chůze bez opory nebo s oporou (holí či chodítkem) bez výskytu závažných onemocnění (nestabilní angina pectoris, dekompenzovaná hypertenze, diabetes mellitus, disekované aneurysma aorty, stavy po těžkém infarktu myokardu, terminální stádia onkologických chorob). Projektu se nezúčastnili jedinci s psychickými poruchami (demence) a ti, kteří měli v anamnéze cévní mozkovou příhodu.

Výzkum probíhal po dobu jednoho roku, kdy jsme po půlročním působení pohybové intervence byli nuceni rozdělit probandy na dvě skupiny - na skupinu experimentální, kde pohybová intervence stále pokračovala, a na skupinu kontrolní bez pohybové intervence. K tomuto kroku jsme byli donuceni kvůli změně prostorových podmínek. Experimentální skupinu tvořilo 14 žen a 1 muž, ve věku od 65 do 93 let. V kontrolní skupině bylo 10 žen a 5 mužů, ve věku od 67 do 92 let. Z celkového souboru vybraných seniorů používalo 12 žen a 2 muži kompenzační pomůcky pro chůzi. V předloženém příspěvku budeme prezentovat pouze výsledky zkoumané skupiny žen. Základní charakteristiku zkoumaného souboru uvádíme v tab. 1.

Tab. 1 Charakteristika zkoumaného souboru žen

soubor	n	x-věk	x- TV/cm	x- TH/kg	BMI
1	24	83	161,5	73,6	26,2
ES	14	84,7	159,7	71,9	26,4
KS	10	82,6	162,8	70,5	25,8

Legenda: 1 – experimentální soubor v 1. části experimentu; ES – experimentální skupina ve 2. části experimentu; KS – kontrolní skupina ve 2. části experimentu; n – počet probandů; TV – tělesná výška; TH – tělesná hmotnost; x – průměrná hodnota

Z celkového počtu 24 žen jsme shledali u 12 žen tělesnou hmotnost v normě. U 5 žen jsme zaznamenali nadváhu, u 3 žen obezitu 1. stupně, u 2 žen obezitu 2. stupně a u 2 žen dokonce obezitu 3. stupně. Vzhledem k tomu, že se jednalo o specifickou skupinu seniorek žijících v domově pro seniory, nebylo možné zajistit homogenitu zkoumaného souboru. Jejich společným znakem byl trvalý pobyt v daném zařízení, polymorbidita a schopnost samostatné chůze, ať již s kompenzačními pomůckami či bez nich.

Metody sběru dat a jejich zpracování

Sílu stisku ruky jsme měřili ručním digitálním dynamometrem. Testovali jsme statickou sílu stisku pravé a levé ruky. Výslednou hodnotou byl průměr ze dvou naměřených pokusů, výsledek byl uveden v kilogramech.

Aerobní vytrvalost jsme hodnotili testem 6minutové chůze (6MWT), který je součástí Senior fitness testu (Rikli a Jones, 2001). Test zahrnuje chůzi po dobu šesti minut - testovaná osoba se snaží ujít co nejdelší vzdálenost. V průběhu testování bylo povoleno kdykoliv chůzi přerušit a odpočívat, vstoje nebo vsedě na připravených židlích.

Data získaná testováním v průběhu experimentu byla vyhodnocena zvlášť pro ženy a muže. V tomto příspěvku uvádíme pouze data žen. Pro zpracování dat u souboru žen jsme použili metody matematické statistiky. U všech měření byly aplikovány testy normality a byl použit Shapiro-Wilksův test. V případech, kde nebyla zamítnuta normalita dat, jsme využili párový t-test. Všude byla stanovena 5% hladina statistické významnosti (Chrástka, 2007). U proměnných, ve kterých došlo k zamítnutí normality dat, byl použit neparametrický znaménkový test nebo neparametrický Wilcoxonův párový test.

Výsledky a diskuse

Síla stisku ruky

Jak je patrné z tab. 2, po půlroční pohybové intervenci nastalo u zkoumané skupiny žen statisticky významné zlepšení síly stisku u obou rukou. Ve výsledcích dynamometrie se však vyskytla u pravé ruky jedna extrémní hodnota, která byla na základě normality dat vyloučena.

Tab. 2 Výsledky síly stisku ruky u zkoumaných žen v 1. části experimentu

Legenda: p – minimální hladina statistické významnosti; SSPR 1 – síla stisku pravé ruky při vstupním měření; SSPR 2 – síla stisku pravé ruky při 2. měření; SSLR 1 – síla stisku levé ruky při vstupním měření; SSLR 2 – síla stisku levé ruky při 2. měření

V druhé polovině roku, při aplikaci druhé části experimentu, jsme shledali u skupiny cvičících seniorů (experimentální skupina) další nárůst síly stisku u obou rukou. U pravé ruky nastal nárůst při dynamometrii z 16,6 kg na 17,7 kg, u levé ruky z 14,3 kg na 15,2 kg (tab. 3). Tyto pozitivní změny považujeme za statisticky významné na 5% hladině významnosti. Naopak, jak je patrno z tab. 3. u skupiny žen, které se již pohybové intervence nezúčastňovaly, se úroveň síly stisku u obou rukou postupně snižovala. Tento pokles byl statisticky významný na 5% hladině významnosti. Můžeme tedy konstatovat, že pravidelné cvičení síly rukou se dá i ve vysokém věku stále trénovat, naopak inaktivita vede k rychlé ztrátě síly rukou.

Tab. 3 Výsledky síly stisku ruky u zkoumaných žen ve 2. části experimentu

soubor	proměnné	Průměr kg	Sm. odch	rozdíl	Sm.odch rozdílu	p
ES (n = 14)	SSPR 2	16,6	3,7
	SSPR 3	17,7	3,5	-1,2	1,1	0,001626
	SSLR 2	14,3	2,8
	SSLR 3	15,2	2,7	-0,9	1,1	0,010876
KS (n= 10)	SSPR 2	15,5	4,7
	SSPR 3	14,3	4,8	1,2	1,1	0,004880
	SSLR 2	12,8	4,5
	SSLR 3	11,6	4,6	1,2	1,3	0,017067

Legenda: ES – expermentální skupina; KS – kontrolní skupina; p – minimální hladina statistické významnosti; SSPR 2 – síla stisku pravé ruky při vstupním měření 2. části experimentu; SSPR 3 – síla stisku pravé ruky při 3. měření; SSLR 2 – síla stisku levé ruky při vstupním měření 2. části experimentu; SSLR 3 – síla stisku levé ruky při 3. měření

Sledováním vlivu pohybové intervence na zlepšení svalové síly u seniorské populace se zabývaly také studie autorů Capodaglio et al. (2005); Klein et al. (2002); Fahlman (2007); Fatouros et al. (2005); Sullivan et al. (2007); Vincent et al. (2002).

Chin A Paw et al. (2001) prezentovali ve své studii výsledky vlivu pohybové intervence na sílu stisku ruky u seniorů v průměrném věku 78,7 let. Měření probíhalo dvakrát týdně po dobu 17 týdnů. Zaměřili se na hodnocení síly stisku pouze dominantní ruky. Po absolvování intervenčního pohybového programu nebyly zaznamenány výrazné pozitivní změny. Obsahem intervenčního programu byla hlavně chůze a jednoduchá kondiční cvičení bez využití cvičebních pomůcek jako jsou lehké činky, thera-bandy, aj. Z toho můžeme usoudit, že vhodný výběr cvičení na posilování svalstva ruky je velmi důležitý z hlediska očekávaného pozitivního efektu pohybové intervence.

Autoři De Wreede et al. (2004) prováděli svoji studii na ženách žijících v komunitě pro seniory. Jejich průměrný věk činil 74,6 let. Autoři srovnávali vliv dvou 3měsíčních různých pohybových intervencí na funkční zdatnost v denních aktivitách. Podařilo se jim pozitivně zlepšit svalovou sílu vybraných svalových skupin horních a dolních končetin, ale sílu stisku ruky ovlivnili pouze částečně. Bylo zajímavé, že síla stisku ruky se zlepšila pouze u jedné skupiny, u druhé skupiny však došlo k poklesu, přestože také cvičila. Vysvětlením bylo, že během intervence nebyla síla svalů rukou posilována pravidelně, tak jak tomu bylo u velkých svalových skupin horních a dolních končetin.  Opět lze vyvodit, že pokud máme docílit pozitivního efektu pohybové intervence, v našem případě sílu stisku ruky, je nutno posilovací cvičení provádět pravidelně.

Je třeba si uvědomit, že síla stisku rukou spolu se svalovou sílou horních končetin je nezbytná při důležitých úkonech, zejména při aktivitách denního života v rámci sebeobsluhy. Je důležitou komponentou fyzické zdatnosti a její pokles je spojen se vznikem závislosti seniorů na pomoci druhé osoby (Hazzel, 2007). Proto by mělo být posilování síly stisku rukou nedílnou součástí pohybových intervencí u všech seniorů. Pro populaci seniorů žijících v domovech pro seniory má cvičení zaměřené na rozvoj síly stisku ruky své nezastupitelné místo. Dostatečně silný stisk a úchop rukou je pro každodenní život seniorů nezbytný. Navíc jim zajišťuje soběstačnost v mnoha každodenních činnostech, jako jsou lokomoce, přesuny z místa na místo a sebeobslužné aktivity.

Aerobní vytrvalost

Jak dokládají výsledky prezentované v tab. 4, pozitivní efekt 6 měsíců cílené pohybové intervence se projevil také ve zvýšení úrovně aerobní vytrvalosti zkoumané skupiny seniorek testované pomocí testu 6MWT. Tato změna byla statisticky významná na 5% hladině významnosti.

Tab. 4 Výsledky aerobní vytrvalosti zkoumaných žen (n=24) v první části experimentu

proměnná	Průměr (m)	Sm. odch.	rozdíl	Sm. odch. rozdílu	p
AeV 1	265,0	68,1
AeV 2	284,5	72,8	19,5	30,8	0,005009

Legenda: AeV 1 – aerobní vytrvalost při vstupním měření; AeV 2 – aerobní vytrvalost při výstupním měření; p – minimální hladina statistické významnosti

Dokladem, že aerobní vytrvalost lze rozvíjet a udržovat celoživotně, nezávisle na věku, jsou studie mnoha autorů. Reeder et al. (2008) sledovali efekt skupinového cvičení a cvičení v domácím prostředí po dobu 3 měsíců. Výsledky 6MWT poukazují na pozitivní vliv jak cvičení skupinového, tak cvičení v domácím prostředí, přičemž působení skupinového cvičení bylo mnohem efektivnější. Pozitivní nárůst aerobní vytrvalosti u zkoumaného souboru seniorek průměrného věku 70,3 let vlivem pohybové intervence po dobu pouze 8 týdnů prováděné pravidelně 3krát týdně prokázali ve své studii autoři Eyigor et al. (2007).

Zvolený obsah pohybové intervence, intenzita, frekvence a doba trvání jsou velmi důležité faktory, které mohou ovlivnit efekt cvičebních programů na sledované parametry funkční zdatnosti v období senia. Při zahájení pohybové intervence je třeba respektovat nejen věk cvičenců, ale zejména jejich momentální tělesný a psychický stav, a v neposlední řadě i úroveň jejich tělesné zdatnosti. Proto jsme při práci s naší skupinou seniorů zpočátku postupně zvyšovali počet a frekvenci prováděných cviků, a to nejprve pouze v poloze vsedě. Až po nabytí sebedůvěry a našem posouzení, že jsou sledované ženy schopny zvládnout stabilní stoj jako výchozí polohu ke cvičení, jsme mohli postupně přejít k chůzi v tělocvičně a v terénu.

V druhé části svého experimentu jsme posuzovali účinnost pohybové intervence pouze u experimentální skupiny a vliv inaktivity u skupiny kontrolní - necvičící. Prokázali jsme, že u seniorek, které pokračovaly v pravidelném cvičení, nastalo další zlepšení v počtu ušlých metrů, a naopak u skupiny žen, které přestaly pravidelně cvičit, nastal statisticky významný pokles ušlé vzdálenosti měřené testem 6MWT (tab. 5).

Tab. 5 Výsledky aerobní vytrvalosti zkoumaných žen ve 2. části experimentu

Legenda: AeV 2 – aerobní vytrvalost při vstupním měření 2. části experimentu; AeV 3 – aerobní vytrvalost při výstupním měření 2. části experimentu; p – minimální hladina statistické významnosti; n – počet probandů

Z výše prezentovaných výsledků je patrné, jaký význam má pravidelné provádění cvičení zaměřených na aerobní vytrvalost u seniorů žijících v domovech pro seniory. Celoroční absolvování pohybové intervence přineslo seniorkám zlepšení jejich úrovně vytrvalostních schopností. Prvních 6 měsíců toto zlepšení bylo výraznější, získané výsledky byly statisticky významné. Ve druhé polovině roku jsme sice opět zaznamenali nárůst ušlých metrů při testování aerobní vytrvalosti testem 6MWT, ale tato změna nebyla již příliš výrazná, získané výsledky již nebyly statisticky významné. Můžeme alespoň konstatovat tendence ke zlepšení sledované proměnné. Naopak výrazný pokles úrovně vytrvalostních schopností v průběhu šesti měsíců u skupiny necvičících seniorek ukazuje negativní vliv pasivně tráveného volného času seniorek žijících v domově pro seniory. K podobným závěrům dospěli na základě svých výzkumů i Toraman et al., (2004). Pozitivní efekt cvičení na vytrvalostní schopnosti a mobilitu u seniorů potvrdili také autoři Naso et al. (1990); King et al. (2002); MacRae et al. (1996) a Gillies et al. (1999).

Je třeba zdůraznit, že vytrvalostní schopnosti lze rozvíjet i u skupiny seniorů žijících v domově pro seniory, u kterých se velmi často vyskytují určitá funkční omezení. Vývoj vytrvalostních schopností velmi ovlivňuje mobilitu seniorů, jejich celkový funkční stav, a tím i kvalitu života. Pravidelným prováděním vhodných cvičení v rámci pohybových intervenčních programů lze také snížit rizika možných pádů, které jsou u této věkové skupiny velmi častým jevem. Je také zapotřebí vyzdvihnout efekt skupinových cvičení na oblast sociální i psychickou. Právě pravidelné setkávání seniorů za účelem pohybové aktivity jim umožní navazovat potřebné sociální kontakty, rozvíjet komunikační dovednosti, vzájemnou spolupráci ve skupině a akceptovat potřeby druhých. Systematicky vedená cvičení přispívají ke zkvalitnění kognitivních funkcí seniorů. Nelze opomenout působení vhodného pohybu na psychickou oblast, zejména na well-being neboli pocit blaha a spokojenosti.

Shrnutí

I když nelze výsledky našeho experimentu pro malý počet zkoumaných jedinců zevšeobecňovat, lze konstatovat, že vlivem pravidelně prováděné pohybové intervence s vhodně zvoleným obsahem cvičení je možné pozitivně ovlivnit parametry funkční zdatnosti jako je síla stisku ruky a aerobní vytrvalost i u seniorů žijících v domovech pro seniory. Naopak při neúčasti na pravidelných pohybových cvičeních může nastat u seniorů postupné zhoršování úrovně sledovaných komponent funkční zdatnosti. Naše výsledky jsou dokladem, že i v závěrečné etapě života lze využít pravidelného cvičení, a přispět tak k důstojnému a spokojenému stáří. Vhodně zvolené cviky a pravidelná cvičení by měly být součástí služeb pro staré lidi žijící v domovech pro seniory.