Terciární rehabilitace

Ambulantní řízený tréninkový program v optimálním případě navazuje na hospitalizační fázi za 2 až 3 týdny. Trénink u kardiaků je důležitý jak pro posouzení odpovědi nemocného na zátěž, zvolení vhodné tréninkové intenzity a stanovení bezpečných limitů zatížení, tak pro zlepšení kondice a tím i možnosti zlepšení tolerance zátěže. Hraje klíčovou roli pro navození tréninkového efektu, který je důležitý z prognostického a preventivního hlediska. Přispívá k navození nezbytných změn životního stylu, snížení přítomných rizikových faktorů a eliminaci stresových vlivů. Vyžaduje individuální přístup. Standardní délka programu je 2 až 3 měsíce s frekvencí tréninku 3x týdně.

Jedná se o kombinovaný trénink, což je aerobní vytrvalostní trénink doplněný silovým tréninkem. Tréninková jednotka je rozdělena do 3 fází: zahřívací, hlavní tréninkové formou aerobního a silového tréninku na přístrojích a závěrečné relaxační fáze.

Pro stanovení intenzity tréninku vycházíme ze zátěžového vyšetření. Ergometrie nebo optimálně spiroergometrie nám poskytne informace o hodnotách anaerobního prahu, vrcholové spotřeby kyslíku a toleranci zátěže. Dle zátěžového testu stanovíme tréninkovou tepovou frekvenci. Aerobní trénink je realizován na nebo těsně pod úrovní anaerobního prahu nebo na 60 až 80% vrcholové spotřeby kyslíku.

Během tréninku monitorujeme hodnoty krevního tlaku a tepové frekvence.
Hodnoty krevního tlaku a srdeční frekvence, měřené v klidu i při zátěži, nám slouží jako orientační ukazatele hemodynamické reakce na zátěž. Je také nutné sledovat, jak pacient námahu subjektivně vnímá.