V. POTÁPĚNÍ

- HISTORIE POTÁPĚNÍ

Potápění a snaha o dobytí vodního světa mají velmi dlouhou historii. Lovci potápějící se pouze na nádech jsou předchůdci velkého podvodního dobrodružství. Nejstarší dochovaný nález zobrazující tyto dobrodruhy je datován 4500 let před naším letopočtem.

První obrázek potápěče s "výstrojí" je reliéf na dřevě z 10. stol. před .n. l.

První průzkumné cesty pod mořem okolo roku 1520, které nespočívaly jen v zadržování dechu, se inspirovaly Aristotelovými zprávami o ochranném sudu Alexandra Velikého z roku 360 před n.l. V roce 1797 byl vytvořen první skafandr (pouze přilba s vestou). Dodávka vzduchu byla zajištěna hadicí z pumpy na hladině. Skafandr složený z nepropustné kombinézy, bot s olověnou podrážkou a kulovité přilby s pérovitým ventilem, který mohl potápěč sám ovládat, vznikl v roce 1837 a dostal přezdívku "těžké boty".

První ploutve byly patentovány ve Francii v roce 1933. Tvůrce převzal myšlenku od Leonarda da Vinciho. Do té doby se potápěči spokojili pouze s chůzí po dně.

Novodobé potápění vzniklo v prosinci 1942, kdy byl vytvořen skutečně nezávislý dýchací přístroj, složený z jednoho nebo více zásobníků vzduchu se stlačeným vzduchem a redukčním ventilem. (http://www.stranypotapecske.cz/teorie/commeinhes-amphibie.asp?str=201010272219500)

obrázek

Obr. 51 GC 42, první nezávislý potápěčský přístroj, Amphibie, autor Georgese Commeinhese 1942 http://www.stranypotapecske.cz/teorie/commeinhes-amphibie.asp?str=201010272219500

SVAZ POTÁPĚČŮ ČR


Historie organizovaného potápění na území České republiky začíná v polovině padesátých let minulého století, kdy vznikly první potápěčské kluby. V současné době má Svaz potápěčů České republiky 262 kluby s členskou základnou téměř 11000 registrovaných členů, z nichž je téměř polovina ve věku do 26 let. Potápěčské kluby existují ve všech krajích ČR.

Svaz potápěčů ČR je tvořen Svazem českých potápěčů a Svazem potápěčů Moravy a Slezska.

Svaz potápěčů ČR je od roku 1968 členem celosvětové potápěčské organizace CMAS (Confederation mondiale des activités subaquatices), která v současné době sdružuje přes 90 národních federací na všech kontinentech.

Svaz potápěčů České republiky provádí tyto druhy činností:
- potápěčský výcvik pro dospělé, děti a mládež v celosvětovém potápěčském výcvikovém systému CMAS
- rekreační potápění pro děti, mládež a dospělé

VZNIK SPORTOVNÍHO POTÁPĚNÍ

V roce 1933 vynalezl Francouz de Corlieu ploutve. Nejvíc změn v jejich konstrukci zaznamenalo právě sportovní potápění. Od prvního prodloužení ploutví laminátovými listy až po dnešní monoploutev, se kterou se plavou všechny potápěčské disciplíny.

Soutěže se obvykle sestávaly z plavání pod vodou na nádech, obratnostních cvičeních, plavání pod vodou s přístrojem podle předem určeného schématu a obratnostních cvičeních. Postupně se začalo na mezinárodní scéně soutěžit v orientačním potápění, kde se první soutěže konaly v roce 1961 v Itálii, distanční plavání s ploutvemi mělo svoji první soutěž v roce 1964 ve Francii. http://www.stranypotapecske.cz/teorie/commeinhes-amphibie.asp?str=201010272219500

Nejstarší sportovní disciplínou potápěčského sportu je orientační potápění .

Plavání s ploutvemi a rychlostní potápění jsou nejmladší disciplínou potápěčského sportu a vzniklo především oddělováním sprinterských částí orientačních a distančních závodů, které se začaly přesouvat do plaveckých bazénů.

Závodní potápění probíhá dle mezinárodních pravidel v následujících disciplínách:

- orientační potápění s ploutvemi (volná voda)

- distanční plavání s ploutvemi (volná voda)

- ploutvové plavání (bazén)

Závodníci při soutěži mají za úkol najít bóje rozmístěné na vodě nebo co nejrychleji obeplavat bóje v přesně stanoveném pořadí, popřípadě uplavat předem stanovenou trasu, kde některé bóje musí najít a některé musí obeplout. Vše se plave pochopitelně na čas a každá "splněná" bóje je podle dosaženého času bodovaná.
Trasu, kterou bude závodník plavat, si ze břehu zaměří. To znamená, že si ji v určitém měřítku nakreslí na stůl s pomocí vybavení, jaké se používá v kartografii a geodézii. Takto zaměřenou trasu si změří svým kompasem a měřítkem. Změřené azimuty a vzdálenosti si napíše na kartičku, kterou si připevní na svůj plavboměr, který pod vodou tlačí před sebou. Součástí plavboměru je láhev se stlačeným vzduchem, počítadlo uplavaných metrů a kompas. Závodník se po startu zanoří do hloubky cca 1 - 2 metry a plave po vyznačené trase. Za sebou táhne každý závodník na lanku připevněnou bójku, aby bylo přesně ze břehu i loďky rozhodčích vidět jeho polohu.

V případě, že závodník nenajde stanovenou bóji v určitém časovém limitu, nebo mine vyznačenou trasu, závod pro něj končí a započítají se mu pouze body za splněnou trasu. Závodníci nestartují hromadně, ale každý sám v předem stanovených časových intervalech.



Distanční plavání s ploutvemi (DPP)

Tyto závody se konají na otevřených akvatoriích (vodní nádrže, moře) na řádně vyznačených tratích. Závodníci většinou používají šnorchlu a monoploutví, pokud voda klesne pod 14°C, jsou povinni využívat neoprénové obleky.

Muži: 6 km
Ženy: 6 km
Junioři: 6 km
Juniorky: 6 km

obrázek

Obr. 52 Plavání na otevřené vodě) Autor: Kamil Maršálek – UP Olomouc, Průběh kinematického řetězce lidského těla při plavání s monoploutví (diplomová práce)

- TECHNIKA PLOUTVOVÉHO PLAVÁNÍ


Plavání s ploutvemi je jednoduchý symetrický pohyb a velmi efektivní technika plavání ve vodě. Při plavání s ploutvemi je potřeba dosáhnout dobrého obtékání těla vodou. Z tohoto důvodu musí být tělo plavce v hydrodynamické poloze. Hydrodynamická poloha se vyznačuje vzpaženými pažemi, vytaženými vpřed tak, aby příčný průřez těla byl co nejmenší. Hlava je maximálně skrytá mezi pažemi, bicepsy jsou tlačeny za uši, lokty napjaté. Dlaně jsou přes sebe, pohled plavce směřuje ke dnu.


obrázek

Obr. 53 Optimální splývaná poloha při plavání s ploutvemi. Autor: Kamil Maršálek – UP Olomouc, Průběh kinematického řetězce lidského těla při plavání s monoploutví (diplomová práce)

Plavec v této poloze provádí tzv. delfínový kop. Při tomto kopu plavec kope oběma nohama současně. Pohyb nevychází pouze z nohou, ale do akce jsou zapojeny i břišní a zádové svaly. Celkově tento kop vypadá jako delfínové vlnění. Tato technika je přibližně stejná na hladině i pod vodou.

obrázek

Obr. 54 Kinogram vlnivého pohybu při ploutvovém plavání s monoploutví. Autor: Kamil Maršálek – UP Olomouc, Průběh kinematického řetězce lidského těla při plavání s monoploutví (diplomová práce)

VIDEOUKÁZKA TECHNIKY NA HLADINĚ - VIDEO

VIDEOUKÁZKA TECHNIKY POD VODOU - VIDEO

Chcete-li vidět více videí s tématikou ploutvového plavání, navštivte stránky http://www.kubrt.net


Plavci s ploutvemi dosahují rychlosti až 3,5 m / s.
Při plavání pod vodou používají plavci láhve se vzduchem. Tyto láhve jsou drženy v rukách plavce před tělem, aby byla zachována hydrodynamická poloha. (viz obrázky)


VYBAVENÍ PLAVCE


Plavci s ploutvemi používají dvě základní části vybavení. Jsou to šnorchl a monoploutev. Brýle používají klasické plavecké. Při tréninku jsou také používány klasické gumové ploutve. Poněvadž se některé disciplíny absolvují pod vodou, používají plavci též láhve se vzduchem a automatiky (zařízení předávající vzduch z láhve do úst plavce).

Šnorchl
Šnorchl je plastová trubka speciálního tvaru sloužící k dýchání plavce. Trubka má vnitřní průměr 19 - 23 mm a délku maximálně 480 mm. Na trubce je upevněna kovová čelenka s pevným páskem či gumou, která slouží k uchycení šnorchlu na hlavě. Šnorchl je umístěn před obličejem plavce, aby měl ve vodě co nejmenší odpor a také nespadl při startovním skoku.


obrázek

Obr. 55 Šnorchl pro soutěže. Kamil Maršálek – UP Olomouc, Průběh kinematického řetězce lidského těla při plavání s monoploutví (diplomová práce)

Monoploutev

Skládá se z laminátového listu a gumových botiček. Tuhost ploutve je závislá na tloušťce a kvalitě laminátového listu. Volba tuhosti monoploutve závisí na silových dispozicích závodníka. V dnešní době jsou k dispozici 3 druhy laminátu (litý, štípaný a kombinovaný) a 2 druhy gumových botiček (lité a broušené). Ploutve se též liší tvarem a počtem vrstev laminátu v laminátovém listu.

obrázek

Obr 56 Monoploutev se šnorchlem. Autor: Kamil Maršálek – UP Olomouc, Průběh kinematického řetězce lidského těla při plavání s monoploutví (diplomová práce)

- DISCIPLÍNY PLOUTVOVÉHO PLAVÁNÍ

Pokud mluvíte s ploutvovými plavci, jejich řeč je plná podivných zkratek. Ty si nyní vysvětlíme.

Disciplíny plavané na hladině


- disciplíny plavané na hladině bazénu (plavání s ploutvemi PP)

- disciplíny plavané na hladině bazénu (plavání s ploutvemi BF)

Disciplíny plavané pod hladinou


- disciplíny plavané pod hladinou bazénu na nádech (AP), nebo s dýchacím přístrojem (RP)
- vytrvalostní (distanční) plavání (DPP) na dlouhých tratích

Ve všech plavaných disciplínách, kromě distančního plavání, se registrují nejlepší dosažené časy podle pravidel, a to až po světové rekordy.

Plavání s ploutvemi (PP)
Muži: 50 m, 100 m, 200 m, 400 m, 800 m, 1500 m, štafeta 4 x 100 m, štafeta 4 x 200 m
Ženy: 50 m, 100 m, 200 m, 400 m, 800 m, 1500 m, štafeta 4 x 100 m, štafeta 4 x 200 m


Plavání pod vodou s přístrojem (RP)
Muži: 100 m, 400 m, 800 m
Ženy: 100 m, 400 m, 800 m

Plavání pod vodou na nádech (AP)
Muži: 50 m
Ženy: 50 m

Distanční plavání s ploutvemi (DPP)

Mužia junioři: 6 km
Ženy: 6 km

Plavání s ploutvemi (PP)

Dýchání zde místo přístroje zajišťuje dýchací trubice - "šnorchel" jehož maximální délka je 48 cm. Při soutěžích musí mít závodníci po celou dobu závodu některou část těla či výstroje nad hladinou. Výjimkou je 15 metrové pásmo po startu a po obrátkách, kdy je povoleno plavat závodníkům pod hladinou vody.

Disciplíny v krátkých ploutvích označované jako "BI FINS - BF " se staly součástí oficiálního programu MS a ME od roku 2007.

Maximální délka ploutví je 65 cm. Stejně jako v disciplínách "plavání s ploutvemi PP" je možné po startu a po obrátkách plavat 15m pod vodou libovolnou technikou, dále je možné pokračovat pouze střídavým pohybem nohou i paží (kraul).

Používání dýchací trubice není povinné.

Rychlostní potápění (RP)

Plave se s přístrojem, který závodník drží nejčastěji před tělem. Přístroj (láhev) obsahuje stlačený vzduch, jehož maximální tlak je 200 atmosfér. V pravidlech je uvedeno, že tvář závodníka musí být po celou dobu závodu pod vodou.

Velikost přístroje je přímo úměrná délce plavané disciplíny. Pro disciplíny na 100m se používají přístroje o obsahu cca 1 litr. Na 800m pak přístroje o obsahu až 7 litrů.

Jedinou disciplínou, která se plave bez přístroje i bez dýchací trubice je 50m RP. Tuto vzdálenost plavou muži i ženy pouze na nádech. Při plavání této tratě dosahují plavci vůbec největší rychlosti, jakou vyvine člověk vlastní silou ve vodě . Nejlepší závodníci světa plavou rychlostí přesahující 3,5 metry za sekundu!

Plavání se základní potápěčskou výstrojí

Základní potápěčskou výstroj tvoří souprava ABCploutve slouží ke zvýšení účinnosti hnací síly nohou, maska ke zlepšení vidění pod vodou a k ochraně očí a dýchací trubice (dále jen „šnorchl“) umožňuje ponoření obličeje na neomezenou dobu při plavání na hladině a dýchání přes šnorchl.

Základní dovednosti

Před nasazením potápěčské masky je nutné očistit sklo z vnitřní strany. Lze ho potřít saponátem nebo i slinami. Poté se maska řádně opláchne. Před vlastním nasazením masky je třeba opláchnout i obličej. Zba­ví se tak potu, současně se ochladí a sklo masky se poté méně mlží. Při utahování řemínku se dbá na to, aby maska těsnila (pozor na vlasy nebo vousy). Je-li dobře nasazená maska, nasazuje se šnorchl. Ten se vkládá mezi spánek a ucho pod řemínek, není-li pro něj na upevňovacím řemínku upevňovací kroužek.

Po správném nasazení náustku trubice a zkoušce dýchání na suchu lze při­stoupit k nácviku dýchání pod vodou - buď na mělčině v podřepu, nebo v hloubce ve vertikální poloze, přičemž se cvičenci drží ve vzpažení za okraj bazénu.

Dýchání přes šnorchl má jiný timing nádechu a výdechu než při běžném plavání.

Při plavání ploutvemi lze využít jen pohybů nohou, užívaných plavec­kými způsoby kraul, znak a motýlek (delfín). Techniku kraulového kopu s ploutvemi nacvičujeme ve vzpažení s deskou. Paže s deskou musí být neustále vzpaženy, aby se udržovala správná splývavá poloha těla. Při nácviku je možné plavat i s maskou a šnorchlem.

V další fázi nácviku připojíme střídavý kraulový záběr paží.

Vyfukování vody ze šnorchlu - s nasazenou maskou a šnorchlem se na místě pomalu zanoří pod vodu a snaží se rozpo­znat okamžik, kdy voda vniká do trubice. Vniknutí vody do úst se zabrání uzavřením náustku jazykem, nebo tím, že se do náustku vtlačí vzduch z úst. Současně je třeba zvednout hlavu, aby se ústí šnorchlu dostalo opět nad hla­dinu, a prudkým výdechem se z něho voda vyfoukne.

Tuto dovednost je třeba nacvičit, někdy se osvědčí prudké „plivnutí“ do šnorchlu.

Pokračujeme plaváním na hladině s občasným mírným zanořováním, vyfukováním vody ze šnorchlu po vynoření, prováděním kotoulů a různých způsobů zanořování.

Vylévání vody z potápěčské masky - po ponoření se pod hladinu a dýchání pomocí šnorchlu se odtažením masky do ní úmyslně vpustí voda. Vodu se podaří dostat ven tak, že rukou se přitiskne horní okraj masky k če­lu, mírně se zakloní hlava, nosem se vydechuje vzduch do prostoru masky a ten vytlačí vodu oblastí kolem nosu ven. Pokud se to na poprvé nepodaří, výdech se opakuje. Jak je voda vytlačena, maska se přitiskne zpět k obličeji.

http://www.potapeci-olomouc.cz/index.php/plavani-s-ploutvemi.html,

http://www.stranypotapecske.cz/reportaz/uwh.asp?str=200712061806340

http://www.cochtanklub.cz/index.php?m=m_sport&pg=2&p

 
© 2011 Fakulta sportovních studií Masarykovy univerzity | poslední změna: 2013-10-20 13:57:27