VODNÍ TURISTIKA

Bezpečná technika jízdy na kánoi „step by step“

Po příjezdu na místo startu školního vodáckého výletu je naprosto neoddiskutovatelným úkolem učitele nebo instruktora vodní turistiky seznámit studenty se základy techniky jízdy na kánoi.

 

1. krok – výběr lodi

Pokud má škola nebo půjčovna ve vlastnictví pouze jeden typ lodí stejného typu, není o čem diskutovat. V okamžiku, kdy může vedoucí kurzu vybírat z většího spektra lodí, řídí se na tekoucí vodě technickou vyspělostí jednotlivých členů družstva. Platí však, že vždy raději vybíráme lodě bezpečnější, tedy stabilnější, otevřené, širší a s plochým dnem. Obecně můžeme považovat za platný názor uvádějící, že čím je loď širší, tím je stabilnější, a čím je loď delší, tím pojede lépe rovně. Běžná šířka turistických kánoí je 80 – 100 cm. Pro výuku začátečníků se jako optimální varianta volí dvoumístná, otevřená, široká plastová kánoe.

 

2. krok. – výběr pádla

Kanoistické pádlo má tři části. Skládá se z listu, dříku či žerdi a hlavičky. Pádla mohou být vyrobena z širokého spektra materiálů. Nejčastěji se u turistů setkáme s pádly z dřevěných nebo plastových materiálů. Závodníci využívají pádla s kompozitními listy – kevlar, karbon.

 

Délka pádla

Délku pádla lze orientačně volit vzhledem k výšce postavy pádlujícího. Obvykle se doporučuje délka odpovídající výšce brady a kořene nosu. Pro tekoucí vody volíme spíše kratší pádla (délka v oblasti brady), pro stojaté vody vybíráme pádla delší.

Nezapomeňte na kontrolu hlavičky (zda pevně drží na žerdi) a listu pádla.

 

3. krok – držení pádla

Pádlo držíme horní rukou za hlavičku nadhmatem, přičemž palec drží hlavičku v poloze proti prstům (zespodu hlavičky). Výšku uchopení pádla spodní rukou zkontrolujeme tak, že upažíme a paže ohneme v loktech do pravého úhlu. Rozpětí takto ohnutých paží je poloha, ve které držíme pádlo při pádlování. Daný úchop by měl odpovídat poloze úchopu spodní paže přibližně 10 - 15 cm od listu. Pádlo je při záběru sevřeno pevně mezi prsty tak, aby nedocházelo k „proklouzávání hlavičky“ v dlani.

Pozor: Učitel (instruktor) zkontroluje správné držení pádla u svého družstva!

 

4. krok – Volba zadáků a háčků

Při sezení v kánoi rozlišujeme dvě základní pozice vzhledem k postavení lodi. Pozici pádlujícího na přídi nazýváme „háček“. Pozici na zádi je pojmenována jako „zadák“. Volbu zadáků a háčků provádí zásadně učitel. Nejedná se v žádném případě o volbu náhodnou, ale měli bychom při ní respektovat určitá pravidla:

  • Zjistíme zkušenosti jednotlivých členů družstva s vodní turistikou. Zda-li už někdy absolvovali nějakou vodáckou akci, na jaké lodi, jaké pozici v lodi a s jakou obtížností.
  • Zadák by měl mít v optimálním případu větší zkušenosti s plavbou na obdobném typu lodi.
  • V případě smíšeného družstva začátečníků je vhodné kombinovat smíšené posádky (chlapec a děvče).

 

5. krok - Nácvik sezení v kanoi na suchu

Na první pohled se může zdát, že není nic jednoduššího, než si sednout do lodě a zaujmout správný posed. Opak ale může být pravdou. Proto je vhodné u začátečníků vyzkoušet různé varianty sezení v lodi. Nejde přitom o pouhý nácvik posedu konkrétní osoby v lodi, ale také o synchronizaci poloh pádlující dvojice.

V turistických kánoích jsou sedačky vesměs konstruovány jako neoddělitelná součást lodi, přičemž umožňují dva základní typy sezení.

První typ je hojně užívaný turisty. Charakterizuje ho stabilní sed, přičemž dolní končetina na straně, kde pádlujeme, je v koleni pokrčena pod sedačku, stehno se opírá o bok lodi. Druhá noha je volně natažena, přičemž stabilitu a bezpečnost sedu zajišťuje pata nohy zapřená o dno kánoe (Bílý, Kráčmar, Novotný, 2001).

Druhý typ má svůj původ v závodní kanoistice na divoké vodě. Charakteristickou polohou je klek na dně lodi, s koleny „co nejdále od sebe“, přičemž lýtka kopírují spodní stranu sedačky. Hýžďové svaly se opírají o vrchní část sedačky. Tento posed není příliš komfortní, zvyšuje však zpravidla stabilitu lodi. Turisty je využíván ke sjíždění jezů a peřejnatých úseků.

Pozor: v žádném případě daný typ sezení nepovolujeme v případě, kdy pádlující musí pro zaujmutí sedu zaklínit nohy pod sedačku (příliš nízko posazené sedačky).

Zadák a háček pádlují vždy na odlišném boku lodi. Tzn. že pokud drží háček pádlo za hlavičku např. v levé ruce (pádluje na pravém boku lodi), musí zadák držet hlavičku pádla v ruce pravé (pádluje na levém boku lodi). Shodné držení pádla stejnou rukou za hlavičku (pádlování na shodné straně) výrazně zvyšuje riziko převrhnutí lodi. Takovéto držení je na školních vodáckých akcích nepřípustné.

 

6. krok – skupinový nácvik základních záběrů na suchu

Škála na tekoucí vodě užívaných druhů záběru je velmi široká. Vzhledem k faktu, že začátečníci mají velmi malé, pakliže vůbec nějaké teoretické znalosti o technice pádlování, omezíme nácvik záběrů na minimum potřebné k bezpečné jízdě na klidné vodě. Do vymezeného minima můžeme zařadit následující paletu záběrů:

  • základní záběr vpřed

Základní záběr vpřed je hnací silou lodi vpřed. Při zasazení pádla do vody je trup mírně předkloněn a natočen do středu lodi tak, aby bylo paži svírající pádlo blíže u listu umožněno maximalizovat délku záběru. Záda mohou být velmi mírně prohnuta ve tvaru písmene „C“. Obě paže jsou napnuty, přičemž u horní paže tolerujeme v průběhu záběru pokrčení loketního kloubu v úhlu až 30 stupňů. Zasazení pádla je plynulé bez předčasného tahu před zanořením listu. List zanořujeme při základním záběru cca 10 - 25 cm od boku lodi. Háček spíše dále od špice, zadák blíže k lodi. Při správném zasazení nemá docházet k rozstřikování vody při průchodu pádla hladinou. V okamžiku zasazení jsou obě paže napjaté, ale uvolněně, ne křečovitě. Po zasazení celého listu do vody dochází k takzvanému tažení. Při tažení dochází k postupnému narovnávání trupu ve všech rovinách. Sílu při záběru vyvíjí velké svalové skupiny trupu, zejména zad (velký trapézový sval). Spodní i horní paže se v průběhu tahu postupně pokrčují. Ukončení záběru nastává v okamžiku, kdy poloha spodní ruky kopíruje oblast kyčelního kloubu. Po ukončení tahu vytáhneme plynule pádlo z vody a přenášíme ho vpřed vzdálenější hranou listu nízko (cca. 10 cm) nad hladinou do dalšího zahájení záběru. Zadák musí často korigovat směr lodi. Postupuje tak, že pokračuje v záběru a za tělem přiloží pádlo k boku lodi záběrovou stranou a „zakormidluje si“.

Důležité: Při zahájení záběru na dvoumístných kánoích je nutné, aby pádlující pádlovali, přenášeli a zasazovali pádlo do vody synchronně.

  • zpětný (kontra) záběr

Tento typ záběru slouží u začátečníků při synchronním pádlování ke zpomalení nebo zastavení lodi. Při pádlování pouze jednoho z pádlujících je efektem tohoto záběru postupné otáčení lodi. Na rozdíl od záběru vpřed provádíme zpětný záběr zatlačením listu pádla spodní paží od zádi mírně šikmo, podél lodi směrem k přídi. Zpětný záběr zahájíme položením pádla na hladinu za tělem, mírně dál dozadu než v místech, kde ukončujeme základní záběr vpřed.

  • široký záběr (oblouk)

Široký záběr slouží ke korekci a změně směru jízdy nebo otáčení lodi. List zasunujeme do vody podobně jako u základního záběru v mírném předklonu trupu, před tělem ve vzdálenosti cca 10 cm od boku lodi, háček co nejvíce vpředu. Záběr je veden nataženou spodní paží, oproti základnímu záběru po oblouku směrem od boku lodi, přičemž horní paže může být pokrčena. V závěrečné fázi dochází k dokončení oblouku za tělem pádlujícího, který se může dostat až do mírného záklonu, zadák končí oblouk co nejvíce vzadu až téměř za lodí. List pádla se tedy nepohybuje po přímce podél boku, ale po křivce (oblouku) směrem od lodi a zpět.

  • široký záběr vzad

Široký záběr vzad slouží k otáčení lodi a způsobuje její výrazně zbrzdění. Jedná se o záběr, který probíhá od zádi lodi směrem k přídi po oblouku. Oproti zpětnému záběru je spodní paže po celou dobu pohybu natažena, přičemž list pádla kopíruje oblouk vedený od zádi. Zadák zasazuje pádlo co nejvíce vzadu, k lodi záběrovou stranou a záběr končí na úrovni trupu. Naproti tomu háček zahajuje záběr na úrovni trupu a končí u špičky lodi. Záběr je veden z rotace trupu.

  • Přitažení

Přitažení se zpravidla užívá při korekcích směru jízdy, aniž bychom tímto typem záběru způsobili výrazné zbrzdění lodi. Trup je při zahájení záběru vykloněn ven z lodě bez zjevné rotace. Horní paže je mírně ohnutá v loketním kloubu nad hlavou, spodní paže je napnuta. Záběr vedeme kolmo k boku lodi. Po ukončení přitažení k boku lodi můžeme přejít do přímého záběru, nebo pootočíme pádlo o 90 stupňů do polohy jako při přímém záběru, a vrátíme se zpět do výchozí polohy a záběr dle potřeby opakujeme. Při přitahování je potřeba dávat pozor, aby se otáčející loď nezvrhla o pádlo opřené o bok lodi při ukončování záběru.

  • Závěs

Je užíván při nájezdech do proudu a výjezdech z proudu. Jedná se záběr, který vodák využije při změně směru ve vyšších rychlostech lodě. Postavení tělesných segmentů je shodné s fází zahájení záběru „přitažení“. Pádlo je však do vody ponořeno pod úhlem 45 stupňů, přičemž paže nekonají pohyb směrem k přídi, ale zůstávají v zahajovacím postavení. List pádla tak tvoří střed osy otáčení lodi (Bílý, Kračmar, Novotný, 2001). Úhlem, který svírá list pádla s podélnou osou lodi. řídíme intenzitu otáčivého momentu a brzdících účinků záběru.

 

7. krok – instruktáž k pravidlům bezpečnosti jízdy na vodních tocích aj.

Družstvo musí být před zahájením samotného sjíždění seznámeno se základními pravidly bezpečnosti jízdy na vodních tocích. Pohyb na vodě se řídí jasnými legislativně určenými pravidly, která jsou závazná i pro školní skupinu. Nezapomeňte se s nimi před odjezdem dostatečně seznámit!

Poučení a kontrola

Před každou plavbou by se měli žáci (studenti) dovědět, co je očekává z hlediska délky a obtížnosti popř. zajímavostí plavby. Družstvo informujeme o stavu vody, a jaké důsledky s sebou daný stav nese. Před každou plavbou zkontrolujte, zda mají jednotliví členové družstva:

  • vestu
  • přilbu
  • pevné boty
  • pádlo
  • vhodný oděv (vzhledem k okolnímu prostředí a předpokládanému počasí)
  • pláštěnku
  • krém na opalování
  • jídlo na předpokládaný čas jízdy
  • nápoje
  • doklad o zdravotním pojištění a případně drobné peníze

Nutné je také dopředu upozornit na nebezpečná místa a chování v případě převržení lodi a jízdy na jezech.

Instruktáž k bezpečnému splouvání vody:

 

  • Stanovte si pořadí lodí, které budete stále dodržovat (první jede vždy učitel nebo pověřený instruktor, poslední jede opět učitel (instruktor) nebo nejzkušenější vodák. Vhodné je, aby nejslabší loď jela jako druhá. Rychlost jízdy korigujeme dle nejslabší lodi.
  • Při zastavování kotví první loď tak, aby měli i ostatní možnost pohodlně přistát. Zbytek lodí se řadí u břehu, přídí proti proudu, pokud možno nad 1. lodí.
  • Celá skupina se v průběhu jízdy vždy drží pohromadě. Udržujte vhodné rozestupy, ale vždy musíte vidět loď před sebou, ale i za sebou! Doporučujeme lodě očíslovat a stanovit tak pořadí, s nímž jsou studenti seznámeni.
  • Pokud se některá loď zdrží, poslední loď s ní zůstává a hlásí lodi před ní situaci. Jakmile nevidím loď za sebou, hlásím vedoucímu a všichni zastaví a počkají, případně pomohou posádce v obtížích.
  • Bezpečnost splouvání usnadňují standardní signály.
  • Překonávání problematických míst. Mezi problematická místa můžeme zařadit různé druhy přírodních i umělých překážek. Nejčastější uměle vytvořenou překážkou je jez.

 

  • Jezy představují typické místo, kde může vzniknout problém. Vždy je nutné před každým jezem zastavit, aby si jej všichni členové družstva mohli prohlédnout. Vedoucí vyhodnotí sjízdnost jezu nejen z pohledu obtížnosti, ale také i z hlediska připravenosti a zkušeností členů družstva. Při sebemenších pochybách o sjízdnosti jezu či zdatnosti družstva loď raději přeneste nebo převezte tzv. koníčkováním.

Při vyhodnocování sjízdnosti jezu je důležité vysvětlit potenciální rizika žákům. Učitel by měl nabídnout možnost přenesení těm, kteří nechtějí jez sjet.

Pokud se učitel rozhodne, že se jez nejede, neměl by jej sjíždět ani učitel. Pokud je vedoucí družstva jediný, kdo ovládá zásady a techniky poskytnutí pomoci při záchraně zvrhnuté posádky, potom platí, že daný jez vedoucí nesjíždí (neměl by mu kdo pomoci při řešení problémové situace).

  • Pokud se jez bude sjíždět, jeden učitel by měl zajistit navádění lodí nad jezem. Na konci spádové desky by měla být připravena pomoci první záchrana s házecím pytlíkem.
  • V dostatečné vzdálenosti pod jezem by měla být nachystána další záchrana, opět připravena s házecím pytlíkem.
  • Jako první sjíždí jez učitel.
  • Na základě zkušeností vysvětluje ideální techniku sjíždění.
  • Nezapomeňte upozornit žáky, aby se nechytali při sjezdu boku lodě.
  • Lodě sjíždějí jez zásadně po jedné s velkými rozestupy.
  • Skupina vyráží na další plavbu, až všichni bezpečně překonají jez.
  • V klidné vodě pod jezem čekají ostatní lodě na příjezd poslední lodě, načež skupina vyráží na další plavbu.

Mezi další rizika na vodě patří velké kameny, padlé stromy, naplaveniny, přírodní válce, podemleté břehy a sifony. Základním pravidlem je se do těchto problematických pasáží nedostat.

V případě převržení lodě musí studenti vědět, jak se zachovat, aby primárně zajistili vlastní bezpečnost, bezpečnost druhých a následně zajištění materiálu (pádlo, lodě, vaky…).

Pozor!!! Samozřejmostí je každodenní kontrola výstroje žáků!

 

8. krok - nesení lodi

Lodě nosíme za tzv. chytací oka, která jsou zpravidla umístěna na přídi a zádi lodi. V reálu se můžeme setkat s plastovými nebo lanovými oky. Pro převážení lodí na jezech užíváme snadno odnímatelnou koníčkovací šňůru, kterou při překonávání jezu ukotvíme v chytacích okách. Délka šňůry by měla být minimálně trojnásobek délky plavidla. Šňůru vždy po překonání jezu uvolníme a smotanou umístíme do vaku, aby při převrácení lodě nemohlo dojít k zapletení posádky.

Lodě nosíme dnem dolů, nevláčíme je po zemi nebo kamenech a ukládáme je před nástupem přímo na vodní hladinu přídí proti směru proudu řeky.

 

9. nastupování do lodi

První kontakt začátečníků - kanoistů s „vodou“ by měl probíhat na stojaté vodě. Pokud není stojatá voda k dispozici, volíme klidně tekoucí vodu. Po uložení na hladinu drží dle většiny literárních pramenů zadák loď, háček nakládá materiál a následně nasedá (s pádlem v ruce nebo lodi). Poté nasedá zadák a loď je připravena k odplutí. Někteří odborníci doporučují obrácený postup, tedy první nasedá zadák a následně po něm háček. Druhá varianta se jeví jako logičtější. Při nevhodné manipulaci a odplutí lodi bez háčka je zadák schopen s lodí manévrovat a bezpečně s ní přistát u břehu.

 

10. nácvik techniky jízdy na klidné vodě

Techniku trénujeme se začátečníky vždy na klidné, přehledné vodě. Dbáme na to, aby při prvním nácviku techniky jízdy na vodě nenacvičovalo současně více než cca 5 lodí (kánoí) na jednoho instruktora. Optimální varianta kalkuluje s jedním instruktorem na plavidle ve vodě (ukázka techniky, korekce) a druhým na břehu, který zabezpečuje organizaci výcviku ze břehu. Instruktor na břehu je připraven k poskytnutí bezprostřední pomoci při záchraně (pomocí házecího pytlíku).

 

11.nácvik techniky jízdy na mírně proudící vodě

Opět dbáme především na bezpečnost. Důležité je procvičit všechny základní typy záběrů, nájezd do proudů, výjezd z proudu, traverz a bezpečné zastavení lodi.

 

12. nácvik jízdy ve skupině – signalizace, rozestupy…

 

Důležité termíny

  • Technika jízdy
  • Bezpečnost jízdy
  • Instruktáž před vyplutím
  • Kontrola materiálu

 

Odpovězte si na otázky

  • Dokážete interpretovat pravidla bezpečnosti jízdy na vodním toku
  • Jaké rozlišujeme typy základních záběrů při jízdě na kánoi?
  • Jak budete organizačně řešit bezpečné sjetí jezu?
  • Dokážete popsat základní signály užívané ve vodní turistice?

 

Odpovědi naleznete v

  • KORVAS, P.; NOVÁKOVÁ, S. Aktivní formy cestovního ruchu. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2007. 149 s. ISBN 978-80-210-4361-9.
  • PTÁČEK, P. Bezpečně na tekoucí vodě. Ústí n. Labem: Albis, 2006. s.104. ISBN 80 – 86 971 -147.
  • BÍLÝ, M.; KRAČMAR, B.; NONOTNÝ, P. Kanoistika. Praha: Grada publishing, 2001. s. 132. ISBN 80-247-9050-5.

 

Na hřišti i na vodě být s dětmi vždy v pohodě |
Fakulta sportovních studií |
Masarykova univerzita |
Logo Fakulty sportovních studií
| Copyright © 2011, Fakulta sportovních studií
| Počítadlo návštěv: 50889 návštěvníků od 27. 11. 2011 (z toho 270 z FSpS).
| © Code: Jiří Krejčí, Petr Zaoral; Design: V.Kotarová, M.Blažová
Creative Commons License VODNÍ TURISTIKA by Mgr. Svatava Nováková, PhDr. Jan Cacek, Ph.D., Mgr. Jan Došla, Ph.D., Bc. Jaroslav Machain, Daniel Bartošek, DiS., Pavel Tobiáš, DiS. is licensed under a Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivatives 4.0 International License.
Based on a work at http://www.fsps.muni.cz/sdetmivpohode/kurzy/vodnituristika/.
Investice do vzdělávání