Druhy strečinku

Statický strečink

V současné době se jedná o nejčastěji provozovaný druh strečinku stimulující rozvoj flexibility. Při konkrétních cvičeních jde o zaujmutí krajní polohy, v níž protahujeme zvolený sval či skupinu svalů. Protažení provádíme v poloze, v níž cítíme mírný až velký tah. Výdrž v dané poloze (společně s hlubokým dýcháním) je optimální po dobu cca 15-45 s. Při extrémním protažení do „bolesti“ může dojít k poškození svalu nebo šlachy. Z tohoto důvodu extrémní pozice v tréninku vynecháme.

Dynamický strečink

Dynamický strečink se vztahuje k protažení kontrolovanými, často také specifickými (z hlediska následné sportovní činnosti) pohyby bez výdrže v limitní poloze. Využívá různě rychlé tělesné pohyby, které by měly vyvolat protažení. Po dosažení požadovaného rozsahu (dáno určitým počtem opakování pohybového cyklu, zpravidla cca 8 – 10x) daný cvik dále neprovádíme a přejdeme ke cviku jinému. Dynamickým strečinkem stimulujeme dynamickou flexibilitu. Nepoužívá však opakované hmitání. Jeho aplikace řadíme do úvodní části tréninkové jednotky.

Ze všech typů strečinku vychází jako nejméně účinný z hlediska rozvoje flexibility. Jeho výhodou je akutní zvýšení schopnosti produkovat sílu u aktivovaných svalových skupin.

Je tedy vhodný jako součást rozcvičení zejména před silovými a rychlostními tréninky či výkony.

Podle Slomka a Regelin (2008) má dynamické protahování tato pozitivní hlediska:

  • nervové dráhy, které reagují na protahovací napětí, jsou při této metodě aktivovány silněji než při protahování statickém,
  • protahování probíhá často s větším soustředěním na daný cvik než u protažení statického,
  • rychlá síla ve svalech zůstává lépe uchovávána než u statické metody,
  • zlepšuje se koordinace uvnitř svalu,
  • kapiláry zůstanou při cvičení touto metodou zcela otevřené, a svaly tak mohou být průběžně prokrvovány.

Propriceoptivní neuromuskulární facilitace (PNF)

PNF strečink je mezi odborníky považován za velice efektivní strečinkovou metodu na rozvoj flexibility.

Jedná se o metodu, v níž je využita kontrakce svalu, po níž následuje fáze relaxace a následné protažení svalu. Sval, který protahujeme, nejprve staticky zatížíme činností proti odporu. Reakcí na zátěž je ochranný útlum - sval cca 2 – 6 s relaxuje. Následně sval staticky protahujeme po dobu 10 - 15 s.

Kombinace kontrakce a protažení slouží k uvolnění svalů. PNF strečink je dnes dle Altera (2004) považován za nejúspěšnější metodu pro rozvoj pohyblivosti. Užívá se v rehabilitaci nebo v případech shodných s využitím statického strečinku.

Balistický strečink

Daný strečink využívá svalových kontrakcí k vyvolání prodloužení svalu pomocí hmitání bez přerušení pohybu. Balistický strečink často způsobuje napínací reflex, který nevede k uvolnění svalu, účinnost svalového protažení se snižuje a maří cíl strečinku (Baechle, 2008). Při provádění je potřeba velké opatrnosti.