Středoškoláci z Brna zavítali na FSpS MU
Nejoblíbenější vyučující FSpS 2019
Pedagožka PhDr. Mgr. Marcela Janíková, Ph.D. je asistentkou na Katedře pedagogiky sportu a na fakultě vyučuje předměty jako např. Školní pedagogika, Školní poradenství a management, Teorie osobnostně sociálního rozvoje, aj. V březnu získala od studentů Fakulty sportovních studií ocenění „Nejoblíbenější vyučující FSpS 2019“. V souvislosti s oceněním jsme se zeptali na pár otázek týkajících se její práce.
Jak vnímáte ocenění „Nejoblíbenější vyučující FSpS 2019“, které jste letos obdržela od studentů FSpS?
Velmi si ho vážím a mám z něj upřímnou radost. Vůbec mě nenapadlo, že bych mohla být někdy nominovaná. A touto formou bych i ráda poděkovala všem svým studentům, ať už těm bývalým, nebo těm stávajícím. Protože bez nich bych nebyla tím, kým jsem.
Jak dlouhou učíte a co Vás na učení nejvíce těší?
Učím od roku 2002, takže 17 let s přestávkami kvůli mateřské dovolené. Co mě na učení nejvíc těší? Baví mě rozvíjet u studentů jejich pedagogické myšlení, přibližovat jim fungování teorie v praxi. Snažím se hodně ilustrovat právě teorii na praktických příkladech z výzkumů, které jsme realizovali u učitelů tělesné výchovy, ale také na příkladech našich dětí. A baví mě práce konkrétně s našimi studenty.
Jak vidíte studenty FSpS?
Ve většině z nich vidím obrovský potenciál jak pro trenérství, tak pro české školství. A to myslím vážně. Mám možnost s nimi pracovat během celého jejich magisterského studia. V průběhu studia pak vidím, jak jim některé věci zapadají do sebe, jak se posouvají. Tak například teď aktuálně mají studenti učitelství v 1. ročníku praxi ve školách. Když je pozoruju, na začínající učitele si vedou výborně. Myslím si, že mají obrovskou výhodu, že třeba mají za sebou i nějakou vlastní hráčskou historii. Někdo i trénuje. To je to, kde možná mají i náskok před ostatními studenty jiných učitelských oborů.
Jinak naši studenti jsou spontánní, jsou komunikativní, aktivní a toto velmi oceňuji při výuce. Vnímám i posun v tom, že se chtějí něco dozvědět. Nebojí se zeptat, když je něco zajímá. A mě ta výuka pak o to víc baví, protože vím, že o věcech přemýšlejí. A když přemýšlejí, tak se formují, posouvají se dál. A to mě zavazuje, abych se posouvala i já dál.
Vzpomenete si někdy na svého oblíbeného pedagoga/pedagožku? Co pro Vás znamenal/a?
Já jsem měla ráda na gymnáziu matematiku a češtinu. Obě dvě učitelky nás hodně naučily. Paní profesorka z matematiky byla přísnější, ale asi proto, že mě ta matika fakt bavila, tak mě to tolik nevadilo. Paní profeska z českého jazyka byla úžasná zejména na literaturu, byla systematická, zároveň v hodinách nebyla nuda, měla s námi dobrý vztah. Kluci na ni zkoušeli různé vtípky a ona to vždycky bravurně vybalancovala.
Kdy jste se rozhodla a co bylo hlavním impulzem, že budete učit?
Původně jsem chtěla být ekonomka, taky asi kvůli tomu, že mě bavila matematika. Jenže jsem se nedostala na obchodní akademii, protože jsem při přijímačkách zapomněla otočit list :-). Takže jsem šla na gymnázium. A rozhodnutí stát se učitelkou vykrystalizovalo postupně, protože jsem byla vedoucí na různých táborech, vedla jsem holky ve zpěvu, doučovala jsem na klavír. A prostě mě to bavilo, takže to byl asi hlavní impulz, proč jít na učitelství. Když si to tak zpětně promítnu, udělala jsem dobře. A taky jsem ráda, že jsem se rozhodla pro naši fakultu. Je tu spousta studentů, se kterými udržuji kontakt i po absolvování jejich studia. Fakulta splněných snů tedy není jen fenomén pro studenty, ale pevně věřím, že i pro nás, jejich učitele.
