Vnitřní motivace nejen ve sportu

Obecně vzato, vysoká vnitřní motivace do jakékoliv aktivity je postavena zejména na respektování těchto aspektů: zájmy, potřeby, hodnoty, svůj vlastní čas atd. Jinými slovy, pokud respektujeme jakoukoliv svou základní biologickou potřebu, nutí nás to být proaktivními a na základě toho také spokojenějšími. Obdobně to lze vztáhnout také na potřeby seberealizace, které jdou ruku v ruce se zájmy, či hodnotami jedince.  

Pokud tedy nejen tyto aspekty, ale naši osobnost jako takovou budeme bezmezně respektovat, budeme do různých aktivit vnitřně motivovaní. Pokud jsme ale do různých aktivit motivováni vnějšími motivy, jako jsou například peníze, kvůli kterým jdeme mnohdy proti svým vlastním hodnotám a zájmům, v aktivitě jednoduše nemůžeme vidět smysl. A tedy do ní nemůžeme být vnitřně motivovaní. Respektive jsou to právě tyto vnější motivy, které „ukrajují“ z podílu motivace vnitřní. 

Je však poměrně jednoduché respektovat potřebu se kupříkladu najíst. Mnohem těžší je respektovat potřebu seberealizace, ať už je jakákoliv. Je tak patrně z toho důvodu, že jsme coby lidé prošli procesem socializace, který na nás měl mnohdy negativní dopady (celá řada dopadů procesu socializace na jedince je však pozitivních). Můžeme zde zařadit kupříkladu vytvoření iracionálních strachů, ega a zejména sebelimitujících tendencí. Jejich původ lze zjednodušeně chápat ve výrocích jako ‚Ty nikdy nebudeš fotbalistou, nemáš po kom. Najdeš si normální práci.‘ 

Obecně je lze chápat buď jako víru v to, že si nezasloužím úspěch, či ještě jednodušeji řečeno, jako strach z úspěchu. Projevuje se to v běžném životě každého z nás. Třeba když vám někdo pochválí tričko, na což je správná reakce poděkování. Ne říct to, že je přece ze sekáče, že to nic není. Dáváte tak totiž najevo, že si nezasloužíte kompliment a v obecné rovině ani úspěch. To je mimo jiné důvod, proč tolik lidí nezvládne velkou výhru v loterii – mají pocit, že si ty peníze nezaslouží, neumí se k nim postavit. Ve sportu s tím souvisí syndrom vyhoření. Jinými slovy lze tyto sebelimitující tendence ve vztahu k motivaci chápat jako šlápnutí na plyn auta, které je zabrzděné. 

 Ve vztahu s iracionálními strachy, které do jisté míry „bojují“ s motivací, je nutné si uvědomit, že jsou opravdu iracionální. Dnes již nečelíme tygrům, před kterými jsme byli nuceni utíkat, stejně jako si nemusíme stavět přístřešek před ohrožující bouřkou. Většina strachů námi pociťovaných se více či méně váže na společnost.  

‚Co si o mě pomyslí ostatní?‘ ‚Co když se mi to nepovede?‘ ‚Co když mě mé okolí bude považovat za smolaře?‘ To je jen malý výčet otázek vyvolávající emoci strachu, která nás brzdí od respektování své vlastní osobnosti a jejich možná mnohdy unikátních potřeb, zájmů a hodnot. Proto je třeba vědět, že nejdůležitější věcí pro jakékoliv proaktivní, vnitřně motivované chování je, dát si svolení chybovat.  

Pokud se nám díky tomu povede najít, respektive v sobě vyvolat vnitřní motivaci respektováním svých potřeb, zájmů, hodnot (osobnosti jako takové), můžeme ji dále prohlubovat. Nejlepším možným způsobem takovéhoto prohloubení je přinesení oběti. Tou může být do aktivity investovaný čas, úsilí, či i peníze. Zařadit zde ale můžeme také například potenciální riskování pověsti.  

Třeba Cristiano Ronaldo se v jedenácti letech odstěhoval od rodičů z Madeiry, aby mohl hrát v Lisabonu. Oběť, kterou přinesl, mu nedala na výběr, než se stát elitním fotbalistou. Dokud totiž máme „vzadu v hlavě“ plán B, C, Y… pravděpodobnost, že aktivitě nedáme 100 %, ba že dokonce „couvneme“, se významně zvyšuje. 

Jinými slovy, čím větší je naše investice do našeho rozhodnutí, tím větší odpovědnost jsme schopni a ochotni přijmout a tím hlubší vnitřní motivaci vyvoláváme. 

Závěrem mějme na paměti, že motivace je dlouhodobý proces, jehož výsledky nelze spatřit v krátkodobém horizontu. Proto není motivace ceněna pro samotný emoční stav, nýbrž pro své dalekosáhlé pozitivní účinky v budoucnosti. Protože kolik investujeme do kořenů, tolik se nám vrátí do koruny. 

Odkazy na odborné publikace:

BLAŽEJ, Adam a Katarína KOSTOLANSKÁ. Flow ve sportu: O budování pozitivní motivace ve sportu i v životě. První. Grada, 2020. Praha. ISBN 978-80-271-1392-7.

BLAŽEJ, Adam. Motivace dětí a mládeže ve sportu. První. Brno: Masarykova univerzita, 2019. 148 s. Není. ISBN 978-80-210-9355-3.

BLAŽEJ, Adam. TEORIE PŘECHODU Z NEGATIVNÍ VNĚJŠÍ MOTIVACE DO MOTIVACE POZITIVNÍ VNITŘNÍ. Česká kinantropologie. Praha, 2020, roč. 23, 3-4, s. 1-1, 9 s. ISSN 1211-9261.

BLAŽEJ, Adam. Psychologie koučování pro trenéry a manažery. První. Brno: Masarykova univerzita, 2018. 66 s. ISBN 978-80-210-8971-6.