Obsah

07

Projekt Na hřišti i na vodě být s dětmi vždy v pohodě. Prevence zranění v míčových hrách – využití moderního náčiní

 

Jedním z prvních projektů OP VK na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity byl projekt Na hřišti i na vodě být s dětmi vždy v pohodě.

Cílem této kapitoly je představit projekt a výukový materiál s názvem Prevence zranění v míčových hrách – využití moderního náčiní, který vznikl jako jeho součást.

Primárním záměrem projektu je zdůraznit téma dětských úrazů. Projekt se nezakládá pouze na strohém popisu těchto situací, ale navrhuje nové přístupy při prevenci dětských úrazů z hlediska cílové skupiny – pedagogických pracovníků. Hlavním cílem projektu je zvýšení kompetencí, dostupnost, kvalita a atraktivita dalšího vzdělávání pedagogů. Inovativnost, atraktivita a bezpečnost prováděné činnosti z hlediska zdravého životního stylu a první pomoci je hlavní přidanou hodnotou 8 prezenčních a 7  e-learningových kurzů. Ty jsou primárně zaměřeny na pedagogy II. stupně ZŠ, víceletých gymnázií a středních škol. Projekt přináší nové materiály (e-learningové studijní opory, metodické videomateriály, semináře a e-learningové a prezenční kurzy) sloužící k prevenci dětských úrazů.

Jedním z osmi vytvořených výukových materiálů je „Prevence zranění v míčových hrách – využití moderního náčiní“. Cílem výukového materiálu je rozšíření teoretických a praktických poznatků, které lze využít jako soustavu cvičení k prevenci úrazů v hodinách sportovních her. Je uvedena řada specifických cvičení s využitím netradičních pomůcek tak, aby docházelo ke stimulaci vybrané pohybové schopnosti důležité pro konkrétní herní činnost a současně i k rozvoji širokého spektra pohybových vlastností významných pro optimální provádění pohybu.

Použitím balančních pomůcek k nácviku specifických pohybů zaměřených na zlepšení rovnováhy, se kterou hráči pracují v průběhu hry v různých situacích (osobní souboje, dopady po výskoku, rychlé změny směru apod.), se obohacuje pestrost průpravných cvičení v hodinách sportovních her. Zařazením tohoto moderního a zábavného způsobu nácviku herních prvků lze docílit zlepšení koordinace, zpevnění svalových struktur v oblasti kotníků a kolen, zlepšení funkčnosti hlubokého stabilizačního systému, a tím předcházet úrazům běžných při sportovních hrách. Žák je tak schopen vyrovnat se s nezvyklou situací související s vychýlením rovnováhy, je schopen rychleji zapojit vhodné svalové skupiny a správně provést pohybový úkol, a tím předejít možnému zranění.

Sportovní hry jako fotbal, basketbal, florbal či volejbal jsou charakteristické vysokou dynamikou, která se mimo jiné projevuje v častých fyzických kontaktech mezi soupeři i spoluhráči. Prakticky každý kontakt představuje určité riziko úrazu pro naše kosti, klouby, svaly, šlachy a vazy. Z hlediska prevence akutních i chronických poranění je nezbytně nutné připravit opěrný systém těla na takovou úroveň, v níž budou minimalizována možná zdravotní rizika plynoucí z charakteru hry.  Jako jeden z nejefektivnějších prostředků tělesné přípravy se jeví moderní, přesto stále ještě nedoceněný komplex balančních cvičení.

Balanční cvičení

Podstatou balančních cvičení je udržet statickou nebo dynamickou rovnováhu na speciálních balančních neboli rovnovážných pomůckách. Na balančních pomůckách však můžeme stejně tak dobře působit na rozvoj svalové síly kosterního svalstva. Vlivem snahy o udržení stabilní pozice těla výrazně stimulujeme stabilizační systém kloubů, páteře či pánve.

Důležitým efektem mnoha cvičení na balančních pomůckách je posílení svalů jádra, tzv. core trénink. Jedná se o posilování bedro-kyčlo-pánevního komplexu (LPHC), hrudní páteře a krční páteře.

Těžiště těla je při stoji umístěno v jádru a jsou v něm zahájeny všechny pohyby. Spektrum svalů, spadajících do oblasti jádra, má celou řadu praktických funkcí, jako např.:

  1. schopnost jedince vzpřímeně stát, chodit
  2. kontrolovat pohyby (pohybovat se požadovaným směrem)
  3. přesunovat tělesnou hmotu
  4. absorbovat doskoky, dopady
  5. ochraňovat páteř a vnitřní orgány
  • Balanční cvičení můžeme zaměřit na jednotlivé svaly i na celé svalové skupiny.
  • Součástí cvičebních programů jsou jak relativně jednoduché cviky pro naprosté začátečníky, tak také cviky, které zvládají i velmi dobře trénovaní jedinci pouze s velkými obtížemi.
  • Začátečníci se při prvních lekcích pokoušejí o udržení správné polohy těla či tělesných segmentů ve statické pozici.
  • Pokročilí cvičenci při dynamickém cvičení připomínají mnohdy cirkusové artisty.

Jako u všech cvičení, tak i u balančních musí být prováděné pohyby technicky správně vykonávány. Zamezíme tak možným poraněním a posílíme opravdu ty skupiny svalů, na něž se chceme při posilování zaměřit.

Balanční pomůcky

Mezi nejčastěji používané řadíme balanční polokoule, BOSU®, čočky, fitbally, úseče. Pro školní potřeby považujeme za nejvhodnější následující pomůcky:

  • Balanční polokoule (úseče) - např. BOSU®

Obr. 27 BOSU®

Balanční polokoule představují jednu z novinek na našem trhu se sportovními pomůckami. V zahraničí se přitom využívají k přípravě vrcholových a výkonnostních sportovců už více než desetiletí (od roku 1999). První komerčně produkovaná polokoule byla nazvána BOSU®. BOSU® je cvičební předmět sestávající z měkké gumové polokoule, která je přichycena na pevné platformě. V 21. století se na trhu objevila celá řada dalších firem, které BOSU® úspěšně okopírovaly. Díky prodejní strategii je však stále světovou jedničkou produkt BOSU®.

Nesporným pozitivem cvičení na balanční polokouli je stimulace rovnováhy. Nestabilní plocha vyžaduje udržovat těžiště těla v takové pozici, aby nedošlo k pádu. Rovnováha představuje základní stavební kámen každého řízeného pohybu. Bez rovnováhy a svalové kontrakce (iniciátor produkce síly) nejde řídit pohyb těla sportovce.

  • Balanční kolébka

Obr. 28 Balanční kolébka

Balanční kolébka představuje tréninkové náčiní pro nácvik postřehu, koordinace a rovnováhy. Je vyrobena ze speciálního superměkkého materiálu.

  • Čočka, dvoučočka

Obr. 29 a 30 Čočka a dvoučočka

Čočka je multifunkční cvičební náčiní vhodné k tréninku rovnováhy, koordinace a síly.

Dvoučočka je pomůcka, která se používá při koordinačním tréninku, prevenci a ve fitness. Tlak vzduchu lze pomocí jehlového ventilu přizpůsobit individuálním požadavkům.

  • Velký míč

Velký nafukovací elastický míč z umělé hmoty se používá pro posilovací a kardiovaskulární trénink, ke zvýšení kloubní pohyblivosti a celkovou ohebnost. Vyrábí se v různých velikostech a barvách, liší se druhem použitého materiálu, odolností vzhledem k zatížení, pružností a povrchovou úpravou.

Tabulka 7 Výběr velikosti míče vhodného ke cvičení

Výška postavy

Velikost míče

méně než 157 cm

45 cm

160–172

55 cm

175–188

65 cm

190 a více

75 cm

Obr. 31 Velký míč

Tabulka 8 Dostupnost a náročnost cvičení na různých balančních pomůckách

Pomůcka

Vhodné pro

Cenová dostupnost

Balanční kolébka

úplné začátečníky

800 – 1200,- Kč

Dvojčočka

úplné začátečníky

300 – 600,- Kč

Velký míč

mírně pokročilé

200 – 1000,- Kč

Balanční polokoule

mírně – středně pokročilé

1500 – 4000,- Kč

Balanční cvičení a rozvoj pohybových schopností

Balanční cvičení mohou představovat prostředek rozvoje prakticky všech pohybových schopností. Pro rozvoj některých se hodí více, pro jiné méně.

Většina cvičitelů však balančních pomůcek využívá k rozvoji dvou spolu úzce souvisejících pohybových schopností:

  • silové schopnosti
  • koordinační schopnosti

Pozitivní efekt balančních cvičení tak může směřovat k rozvoji statické i dynamické rovnováhy či orientace v prostoru. Je však nesporným faktem, že zvýšená úroveň balanční schopnosti se pozitivně promítá také do řešení herních situací, při nichž hrozí zvýšené riziko zranění hráče.

Mezi nejčastější poranění při hrách patří poranění kloubů, především potom kotníků a kolen. Poměrně časté jsou též bolesti v oblasti páteře, jež primárně pramení z nedostatečné připravenosti hlubokých stabilizátorů páteře a pánve u mladých hráčů.

Bezpečnost cvičení

Při využívání balančních pomůcek v tělesné výchově bychom se měli vyvarovat situací, u nichž hrozí riziko traumatických stavů. Řada rizik souvisí s nevhodným oblečením, obutím a nošením šperků při výuce.

Koordinační schopnosti a balanční cvičení

Moderní vědecké teorie ukazují na nezastupitelnou roli rozvoje koordinačních schopností dětí a mládeže pro plnohodnotný pohybový rozvoj. 

Definice pojmu koordinace

Definovat pojem koordinace se zdá být těžko řešitelný problém. V zásadě se jedná o schopnost člověka provést pohybový úkol tak, aby se přiblížil co nejvíce situaci modelové,  optimální z hlediska:

  • časového
  • prostorového
  • dynamické struktury

Úroveň koordinačních schopností určují dle Kasy (2001) následující individuální vlastnosti:

  1. schopnost rychle reagovat na různé signály
  2. přesně a rychle uskutečňovat pohybové činnosti v časovém limitu
  3. rozlišovat prostorové, časové a silové parametry pohybu
  4. přizpůsobovat se novým pohybovým úkolům a měnící se situaci
  5. orientovat se v prostoru a čase

Autoři odborných statí se nemohou shodnout, kam koordinační schopnosti zařadit (v rámci dělení pohybových schopností) z hlediska kondičního a z hlediska řízení pohybu, tedy koordinačního.

Hirtz (1985) uvádí dvě formy koordinačních schopností.

Jedná se o formu:

  • všeobecnou, která je vlastní všem lidem
  • specifickou, kterou potřebují pro svůj výkon sportovci v určitém typu sportu či disciplíně

Balanční cvičení, koordinace a hry

Pozitivní efekt balančních cvičení může směřovat do roviny rozvoje statické i dynamické, rovnováhy, orientace v prostoru, kinesteticko-diferenciační schopnosti i reakční rychlosti.

Zvýšená úroveň balanční schopnosti se pozitivně promítá také do řešení herních situací, při nichž hrozí zvýšené riziko zranění hráče. Mezi nejčastější poranění při hrách patří poranění kloubů, především potom kotníků a kolen. Poměrně časté jsou též bolesti v oblasti páteře, jež primárně pramení z nedostatečné připravenosti hlubokých stabilizátorů páteře a pánve u mladých hráčů.

Silové schopnosti a balanční cvičení

Rozvoj silových schopností je nezbytnou podmínkou nejen pro dosažení vysoké sportovní výkonnosti  prakticky u všech sportovních her, ale představuje také preventivní faktor vzhledem k rizikům zranění, která při sportovních hrách hrozí.

Síla je schopnost překonávat nebo udržet vnější odpor prostřednictvím svalové kontrakce = smrštění svalu.

  • Silová schopnost patří mezi základní pohybové schopnosti.
  • Jedná se o schopnost generální, která významně ovlivňuje jak rychlost, tak i vytrvalost.

Druhy silových schopností:

  • Explozivní
  • Rychlá
  • Absolutní
  • Vytrvalostní

Režim, v němž probíhají svalové akce, může být statický nebo dynamický.

Silový trénink mládeže

Asi každý mladý člověk praktikující silová cvičení slyšel rozšířené varování: „Neposiluj – nevyrosteš a zničíš si zdraví“. Jsou však tato a další podobná tvrzení oprávněná či nikoli? Nejsou pozitiva silového tréninku větší než možná negativa? To jsou otázky, u nichž není jednoduché nalézt jednoznačnou odpověď. Každopádně však platí, že pokud dodržíme zásady správného posilování a budeme ctít zdravotní a vývojové možnosti dítěte, nemáme proč se silových cvičení u mládeže bát. Právě naopak, správně řízené cvičení např. na balančních pomůckách přinese nesrovnatelně více pozitiv než negativ.

Silový trénink mládeže a případné příčiny akutních i chronických poranění

Předpoklad, že silový trénink (především se zátěží) vykonávaný v raném věku vede ke zvýšení počtu akutních i chronických poranění u mladých cvičenců, nemá žádné vědecké opodstatnění.

Fakt:

  • Není zcela reálné vyhnout se při silovém tréninku možnému poranění svalstva, vaziva či šlach.
  • Při dodržování určitých zásad a postupů cvičení minimalizuje riziko poranění.
  • Klady silových cvičení (i ty zdravotní) výrazně převyšují rizika.

Poranění při silových cvičeních

Jak dokládá literatura, poranění dětí (a nejen těch) při silových cvičeních jsou většinou způsobena:

  • nesprávným technickým provedením cviku
  • nedostatečným prohřátím organismu před výkonem:
    • aerobní aktivita v délce trvání minimálně 5 minut
  • nevhodným rozcvičením:
    • užívat bychom měli před cvičením vždy dynamický strečink
  • nepřiměřeným dávkováním tréninkové intenzity či tréninkového objemu:
    • vhodnost popsána v Tab. 3
  • neznalostí fyzických možností dítěte
  • nevyužitím individuálního přístupu:
    • problém vyučovací hodiny, kde máme současně zapojit do činností až 30 osob

Výhody silové přípravy mládeže

Výhody nespočívají pouze ve zvýšení svalové síly či lokální silové vytrvalosti. Nespornou výhodou je také zvýšení prevence organismu sportovce vůči zraněním a vytváření předpokladů pro dlouhou sportovní životnost. Svaly silově nepřipravovaných jedinců často pracují při vyšších rychlostech nesynchronně, a zvyšují tak riziko poranění organismu.

Dalšími nespornými výhodami silového tréninku u dětí jsou dle Zatsiorského a Kraemera (2006):

  • zlepšení reakce krevního tlaku na stresové podněty
  • zvýšení hustoty kostních minerálů:
    • především u dívek funguje vysoká hustota jako nejlepší prevence osteoporózy ve stáří
  • vylepšení tvaru tělesné kompozice:
    • estetické hledisko ocení především dívky a chlapci v pubertě
  • zlepšení psychické pohody

Silový trénink a tělesný růst

I u odborníků se často setkáváme s představou, že jakýkoliv „těžký“, odporový (s činkami, stroji atp.) silový trénink způsobuje uzavírání růstových plotének (epifyzární štěrbiny – koncové části kostí), jehož důsledkem je zpomalení a následné zastavení růstu.

Jistě platí, že nerespektování možností mladého organismu může skončit předčasným uzavřením epifýz. Pokud ale při plánování silových cvičení dodržujeme principy postupnosti, přiměřenosti atd., potom se nemusíme obávat ani relativně velkých odporů.

Odborníci radí se silovým tréninkem začít v poměrně raném věku dítěte. Nejčastější doporučení směřují mezi 6.–8. rok věku dítěte.

Začínáme cvičit

  • Prvním krokem před započetím silové přípravy dětí je návštěva dětského, popř. tělovýchovného lékaře, který:
    • preventivně zhodnotí individuální rizika spojená se silovým tréninkem
    • vyšetří rizika týkající se tvaru páteře, funkčnosti a správné polohy kloubů či oslabených nebo zkrácených svalů
    • u rizikových jedinců doporučí endokrinologické, kardiologické aj. vyšetření
    • Úkolem učitele či cvičitele je vyžadovat ZDRAVOTNÍ DOPORUČENÍ!
  • Trénink s odporem (činkami, na strojích, s expandéry…) bývá u dětí upozaďován na úkor protežovaných cvičení s hmotností vlastního těla. Je nesporné, že cvičení, při nichž dítě překonává svoji vlastní hmotnost, by měla být především v počátcích silové přípravy dětí preferována. Na druhé straně je třeba si uvědomit, že existuje celá škála běžně praktikovaných cviků typu klik či dřep, které nejsou zdaleka všechny děti schopny technicky správně provést.
    • Příklad: Představte si průměrnou skupinu žáků 3. třídy a pokuste se tipovat, kolik dětí z 10 udělá správně byť jen jediný klik. Z praxe můžeme odhadnout, že ne více než 4. Při kliku dítě musí překonat silou paží a trupu odpor rovnající se cca 70 % hmotnosti cvičence. U 30 kg vážícího malého sportovce je to 21 kg. A to je pro mladé školáky často nepřekonatelný problém. Není jednodušší použít malé kilové až 5kilové činky jako odpor při tlacích na benchpressu nebo na balanční úseči, než nechat dítě nesmyslně se svíjet při nápodobě cviků?
  • Při nácviku nových technik (při jakýchkoliv silových cvičeních) se vyvarujme podporování vlastnosti, která je dětem vlastní, totiž soutěživosti. Soutěžící dítě nedokáže odhadnout své schopnosti, dělá chyby, a z nich mohou pramenit jeho poranění.
  • Pokud jsou děti systematicky silově a psychicky připravovány, nemusíme se bát zařadit do tréninku po určitém čase cvičení s vyššími odpory v rozmezí 30–70 % 1RM (Hamar–Kampmiller, 2009).
    • Důležité je však dodržet zásadu „nepřetěžování“. Co to znamená? Celkový objem tréninku nesmí být tak vysoký, jako je tomu u dospělých osob. Je třeba si uvědomit, že dítě z tohoto pohledu není malý „dospělák“.
    • Intervaly odpočinku naopak mírně prodlužujeme (mezi sériemi cca 2–5 min). Důvodem je snížená schopnost mladého organismu vyrovnat se s účinky acidózy, k níž dochází při příliš krátkých pauzách mezi sériemi (cvičeními) a současně vysokou intenzitou zatížení anaerobního charakteru.  

Cviky, které jsou pro děti nevhodné

V silovém tréninku je celá řada cviků, které nejsou údajně vhodné pro popisovanou kategorii. Jedná se především o cviky z kategorie plyometrických (silově výbušných) a maximálně silových cvičení. V dnešní době razí naproti tomu odborníci v posilování dětí trend, který doporučuje (samozřejmě dle připravenosti organismu a technické náročnosti cviku) využívat nejširší možné spektrum silových cvičení včetně cvičení plyometrických. Plyometrická cvičení mají pozitivní efekt na rozvoj výbušné síly, která je limitujícím faktorem řady sportovních činností, které jsou ve sportovních hrách hojně zastoupeny.

Aplikace „rizikových“ plyometrických cvičení do tréninku mladého sportovce i žen by se měla řídit určitými zákonitostmi.

Zákonitosti cvičení plyometrie dětí dle Gambetty (2007):

  • U začátečníků volíme jednoduchá plyometrická cvičení vykonávaná nižší intenzitou:
    • například poskoky na místě bez využití překážek
    • počet opakování okolo 4
  • Postupně po několika týdnech až měsících cvičení zvyšujeme intenzitu cvičení na střední a po několika letech až na intenzitu vysokou:
    • odrazová cvičení můžeme vykonávat i s pomocí překážek, odhodová s pomocí lehkých medicinbalů
    • k cvičením na místě postupně přidáváme cvičení vykonávaná na určitou vzdálenost (násobené odrazy), přičemž ta by neměla u středně pokročilých přesahovat 10 m
    • průměrný počet opakování je okolo 8
  • u dobře silově připravené mládeže aplikujeme plyometrická cvičení velmi vysoké intenzity:
    •  distance, na níž jsou odrazy vykonávány, může být až 40 m dlouhá (důležité je, aby primárním zdrojem energie pro svalovou práci byl ATP-CP systém)
    • počet opakování stoupá až k 12

V začátcích plyometrického posilování vynecháváme cvičení, v nichž následuje výskok (přeskok) po seskoku z vyvýšené podložky, spíše využíváme přirozeně vykonaného protipohybu před odrazem.

Metodika silového tréninku dětí

Pokud se rozhodneme u žáků rozvíjet sílu, mějme na paměti, že je naprosto nezbytné dodržovat z hlediska krátkodobého i dlouhodobého určité zásady, kterými předejdeme zvýšení rizika úrazů nebo „pouze“ zvýšíme efektivitu aplikovaných tréninků.

Z dlouhodobého hlediska by měl být silový trénink realizován v následujících etapách:

  1. Rozvinout dostatečně flexibilitu:
    • speciálně v kolenním, hlezenním a kyčelním kloubu
    • optimální míra flexibility snižuje riziko akutního poranění a současně umožňuje sval procvičit ve velkém rozsahu
  2. Rozvinout pevnost šlach a vazů:
    • nárůst svalové síly je progresivnější než nárůst pevnosti šlach a vazů
    • aby nedošlo k poškození (vazů a šlach), je nutné zvýšit jejich pevnost
    • trénovatelnost šlach a vazů se pohybuje okolo 20 %, což je relativně dost
  3. Rozvinout sílu svalů jádra („coretraining“):
    • více viz Kapitola 4
    • jedná se především o svaly, které zajišťují optimální polohu trupu, stabilitu pánve a páteře
  4. Rozvinout sílu potřebnou pro vykonávání pohybů s nižšími odpory:
    • nikoli rozvíjet izolovanou sílu jednotlivých svalů či svalových skupin, ale sílu, při níž současně zapojujeme větší množství svalů – pro tento účel jsou balanční cvičení optimální
    •  vhodné je zařazovat tzv. vícekloubní cviky (multi joint exercises). Jedná se o cviky, při nichž aktivujeme větší množství svalů, přičemž dochází k pohybu více kloubů
  5. Rozvinout výbušnou sílu pomocí středně až vysoce intenzivních plyometrických cvičení a sílu maximální prostřednictvím cvičení se středními až submaximálními hmotnostmi.

Ze střednědobého hlediska doporučují autoři Hamar a Kampmiller (2009) vykonávat silový trénink dětí, adolescentů a žen 2–3× týdně s minimálně jednodenní pauzou. Délka regenerace mezi silovými cvičeními trvá dle typu cvičení a individuální schopnosti regenerace dva až tři dny.

První pomoc

Metodické materiály k první pomoci jsou zpracovány s ohledem na výskyt poranění při dané pohybové aktivitě. Metodické materiály jsou vytvořeny v textové podobě, doplněné fotografiemi a video ukázkami.

Příčiny poranění a mechanismus vzniku úrazu

Sportovní hry jsou na školách velmi oblíbené a patří mezi nejčastěji zařazované pohybové aktivity. Díky jejich oblibě se zákonitě také zvyšuje riziko poranění. Ze statistik Národního registru dětských úrazů 23,2 % všech sportovních úrazů dětí hospitalizovaných v některém z 8 dětských traumatologických center v ČR v roce 2009 tvořily právě úrazy při sportovních hrách.

Můžeme se setkat s poraněními vzniklými především při kontaktu se spoluhráčem (např. v basketbale, fotbale), při špatném došlapu či doskoku (např. ve volejbale, basketbale) nebo při rychlých změnách směru či prudkém zastavení (např. florbal). Jedná se nejčastěji o poranění pohybového aparátu, konkrétně dolních končetin (distorze hlezenního kloubu, distorze kolenního kloubu apod.). Ale i jiná zranění nejsou neobvyklá (např. zlomeniny, poranění horních končetin, poranění hlavy atd.).

Těžká poranění hlavy či páteře mnohdy končící smrtí jsou v České republice v poslední době často spojována s pádem fotbalové či házenkářské branky.

 

Mechanismy vzniku úrazu:

  • pád na zem (špatný terén, kluzká podlaha, jiná nerovnost)
  • kontakt se soupeřem

  • Obr. 32 Kontakt se soupeřem v basketbale

  • kontakt se sportovním náčiním (podhuštěné míče)
  • kontakt s brankou, pád branky
  • špatné došlapy, doskoky (doskok na soupeřovu nohu)

  • Obr. 33 Špatný doskok na soupeřovu nohu ve volejbale

Obecné zásady poskytování první pomoci

  • Cílem první pomoci je záchrana života.
  • V žádném případě by však by při poskytování první pomoci nemělo dojít k dalším poraněním či ztrátám na životech těch, kteří ji poskytují!
  • Je proto nutné dodržet základní principy poskytování první pomoci:

Zajištění bezpečnosti

Bezpečnost pro zachránce, bezpečnost pro postiženého i jejich okolí je vždy na prvním místě. Znamená to v některých situacích také to, že je-li riziko pro zachránce tak vysoké, že by poskytování první pomoci ohrozilo život jeho nebo dalších lidí (např. zachránce není zdatný plavec, nemá dostatečné vybavení pro záchranu), je povinností každého alespoň zavolat záchrannou službu a vyčkat do jejího příjezdu (upraveno dle Kubíková, Zuchová, 2009).

  • Velmi důležité je používání ochranných pomůcek – ochranné rukavice.
  • Velmi důležité je zajištění bezpečného prostředí při poskytování první pomoci (např.):
  • výstražný trojúhelník označující autonehodu
  • zkřížené lyže nad postiženým v případě úrazu na sjezdovce
  • odpojení elektrického proudu v případě, že je příčinou úrazu elektřina

Vyšetření postiženého

Důležité informace pro správné vyhodnocení situace a poskytnutí první pomoci:

  • mechanismus úrazu – jak k úrazu došlo, a podle toho, k jakému poranění mohlo dojít;
  • co vidíme – krvácení, poloha poraněného, aj.;
  • informace okolí – např. velmi důležitou informací může být, že před naším příchodem byl postižený krátkodobě v bezvědomí;
  • informace od samotného postiženého – léčí se s něčím, bolí jej něco, pamatuje si, jak k úrazu došlo.
  • Je-li přítomno masivní krvácení, má jeho zastavení absolutní přednost před ostatními úkony!
  • Dalším krokem je zjištění přítomnosti základních životních funkcí – vědomí, dýchání a krevního oběhu, a adekvátní poskytnutí první pomoci.
  • Jsou-li základní životní funkce zachovány, následuje dovyšetření a podle stavu postiženého poskytnutí první pomoci a přivolání ZZS.
  • Do příjezdu posádky ZZS postiženého neopouštíme!

Volání tísňové linky 155

(v zahraničí nebo v případě, že není možné se na linku 155 dovolat, voláme číslo 112)

Při volání na tísňovou linku vždy uveďte:

  • Co se stalo.
  • Kolik je postižených.
  • Jaký je stav postiženého (je při vědomí, dýchá, …?)
  • Znáte-li, pak jméno a alespoň přibližný věk postiženého.
  • Kde se postižený nachází (co nejpřesnější určení místa).
  • Kdo volá.

Do příjezdu záchranné služby

Stanovený čas dojezdu posádky ZZS je do 15 minut.

Dojezd však může být výrazně kratší (např. ve velkých městech), naopak v případě komplikací (počasí, technická porucha vozidla ZZS, mlha při plánovaném přistání vrtulníku LZS) se může prodloužit.

Do příjezdu posádky ZZS postiženého neopouštíme a respektujeme tyto zásady:

  • neustále kontrolujeme základní životní funkce
  • zajistíme tepelný komfort
  • nepodáváme tekutiny
  • netišíme bolest léky, ale postiženého uklidňujeme
  • snažíme se zajistit ticho (uklidnění zraněného, komunikace s ním)
  • transport pacienta zajistíme zavoláním ZZS, v případě lehčího úrazu je možné volit například odvoz člověka do zdravotnického zařízení autem

Vybraná poranění ve sportovních hrách

V této kapitole jsou zpracovány nejčastější úrazy a poranění, které mohou ve sportovních hrách nastat:

Shrnutí

Závěrem lze doufat, že popsané výukové materiály se stanou nedílnou součástí kabinetů tělesné výchovy, a to zejména pro svou aktuálnost a vynikající odborné zpracování.

Přispěním nových poznatků v daných sportovních odvětvích budou hodiny tělesné výchovy atraktivnější a bezpečnější pro žáky.  Informace o prevenci zranění a základy první pomoci budou přínosem pro pedagogy.

(brož. vaz., s. 90 - 111)