Teorie tělesných cvičení (TC)
Obr. 3 Klasifikace lidských pohybů (Vobr, 2001)
Tělesná cvičení
Tělesná cvičení jsou systematicky opakované pohybové celky, které se uplatňují ve sportu a tělesné výchově.
Rozeznáváme tři stránky tělesných cvičení:
1) strukturální - tvarová stránka
2) procesuální - dějová, vývojová stránka
3) finální - výsledná stránka
Strukturální - tvarová stránka
a) cyklické pohyby (běh, plavání, atd.):
- hlavní fáze (odraz, záběr,..)
- mezifáze (let, přenos,..)
b) acyklické pohyby (výmyk, hod, atd.):
- přípravná fáze (svis, nápřah,..)
- hlavní fáze (záběr, odhod,..)
- doznívající fáze (vzpor, dokrok,..)
c) kombinované pohyby (hod oštěpem, skok do výšky, atd.):
kombinace cyklického a acyklického pohybu
Příklad cyklického pohybu (Videoukázka z OH)
Příklad acyklického pohybu (Videoukázka z OH)
Příklad kombinovaného pohybu (Videoukázka z OH)
Procesuální stránka - proces motorického učení
Procesuální stránka je úzce spjata s motorickým učením. V procesu motorického učení rozlišujeme některé důležité prvky:
a) výchozí pohybové schopnosti, dovednosti a vlastnosti pohybové soustavy
b) aktivita cvičence
c) zpětná vazba
d) docilita: schopnost rychle a kvalitně se učit novým pohybům (kvalitu naučení se nového možno měřit retencí – uchováním koordinačních spojů)
e) interference: staré koordinační spoje narušují tvorbu nových (tenis – stolní tenis)
f) transfer: pozitivní přenos koordinačních spojů z jednoho cvičení na jiné (bruslení – skating)
Důležité prvky: a) výchozí vlastnosti organismu
b) aktivita cvičence
c) zpětná vazba
Fáze motorického učení
V rámci procesuální stránky pak cvičenci prochází čtyřmi fázemi motorického učení a záleží především na docilitě, jak dlouhá je doba trvání jednotlivých fází. U některých technických sportů je proto tato vlastnost jednou ze stěžejních vlastností pro výběr nových talentů. A nyní jednotlivé fáze motorického učení:
1) Generalizační fáze: seznámení žáka s pohybovým úkolem, které je spojeno s demonstrací a následnými pokusy o vlastní provádění. První pokusy jsou většinou vedené, případně s velkým množstvím nadbytečných pohybů a dochází k iradiaci CNS (vytváření dočasných spojů v různých oblastech mozkové kůry). Pro zdárný průběh této fáze jsou důležité dva prvky:
a) široký senzorický kanál: využití co největšího počtu analyzátorů pro seznámení se s pohybem (ukázka, slovní instrukce, zpomalený videozáznam, vedení těla v průběhu prvních pokusů, atd.)
b) optimální motivace: z hlediska efektivity motorického učení není vhodná nízká motivace (žák pasivně přistoupí k samotnému nácviku) ani vysoká motivace (kdy žák je zaujat pohybem a projevuje velkou snahu a aktivitu v procesu učení, ale není schopen přemýšlet nad samotným průběhem pohybu)
2) Diferenciační fáze: nácvik pohybové dovednosti je realizován opakovaným prováděním pohybu, proto je nutné zajistit optimální podmínky pro nácvik. Pomocí zpětných vazeb (vnitřních i vnějších) dochází ke zpevňování žádoucích a efektivních pohybů, čímž se postupně pohyb zapisuje do pohybové paměti ve formě pohybového programu. V podstatě se jedná o vytvoření sledu podmíněných reflexních pohybů jejichž prostorové a časové provedení je uloženo v paměti.
3) Stabilizační fáze: pohyb je prováděn v automatizované detailní a jemné souhře všech potřebných pohybů. Pohyb je harmonizován a zdokonalování probíhá s cílem podání optimálního výkonu v soutěži. V nácviku je kladen důraz na dokonalé provedení v různých podmínkách, v různých vazbách, v časové tísni a pod psychickým tlakem. Pohybová schopnost je stabilizována a její překonání je velice obtížné.
4) Asociativní fáze: tato fáze je charakteristická vysokou plasticitou pohybových dovedností vzhledem k vnitřním i vnějším podmínkám. Pohybové dovednosti jsou využívány v měnících se podmínkách závodní situace, proto stoupá podíl poznávacích procesů, které musí sportovec analyzovat během soutěže. V této vrcholné fázi se významně projevuje anticipace chování spoluhráčů i protihráčů, která umožňuje některým jedincům vyniknout nad ostatní – nejvyšší stadium rozvoje talentovaného sportovce.
Finální - výsledná stránka tělesných cvičení
Výkon je míra realizace zadaného pohybového úkolu.
Maximální výkon: po dlouhodobém a systematickém zatěžování se může jedinec k limitnímu výkonu přiblížit.
Výkonnost: je schopnost podávat nejvyšší výkon opakovaně po delší časový interval.
Limitní výkon: dán somatickými, fyziologickými a psychickými předpoklady jedince.
S rostoucím výkonem jednotlivce roste energetický výdej exponenciálně. To se promítá do konstrukce bodovacích tabulek - progresivní bodovací tabulky.
Tabulka 1 Klasifikace sportovních výkonů (Choutka, Dovalil, 1991)
