04

Metody výzkumu

Volba vědeckých procedur a výzkumných metod

Vědeckou procedurou rozumíme postup, jímž posloupně realizujeme daný úkon související s výzkumem a s realizací výzkumného cíle. Vědecká procedura vychází z určité metodologie. Svým zaměřením a obsahem se o ni opírá. Smyslem vědecké procedury je úspěšně realizovat výzkumný cíl. Vědecká procedura je současně implementačním postupem uplatňování výzkumných metod.

Rozdělení metod

1) Klasifikace vědeckých procedur (postupů) podle kritéria metody

Typ vědeckého postupu

Příklad druhu vědeckého postupu

Empirický

Pozorování, měření, experiment

Teoretický

Induktivní, deduktivní

„Jiný“

např. heuristický

Popis

Příklad

teoretický

  • pracuje s čistě teoretickými metodami (analýza, syntéza, indukce, dedukce, modelování)
  • většinou neoperuje s konkrétními daty
  • konkrétní jevy nahlíží z teoretického hlediska

Pedagogické jednání učitele se objasňuje pomocí modelů či konstruktů...

Může být popsáno verbálně či schématem...

Uvažuje se o tom pouze obecně bez ohledu na konkrétní aktéry...

empirický

  • pracuje vždy s konkrétními daty
  • exaktními metodami dospívá ke konkrétním poznatkům
  • předmětem živé subjekty (učitelé, žáci) či neživé objekty (učebnice, písemné výtvory žáků)

Začínající učitel (Šimoník, 1994).

Konkrétní učitelé, konkrétní metody (dotazník), dospívá ke konkrétním výsledkům.

Vědecké postupy můžeme klasifikovat z různých hledisek. Tabulka ukazuje jednu z možných klasifikací, kdy typ vědeckého postupu je vyčleňován na základě převažujícího typu vědeckého postupu, a to, zda při vědecké proceduře převažují metody empirické, či zda převažují metody teoretické.

Další možná klasifikace je založena na hledisku způsobu vysvětlení, resp. výkladu zkoumaného problému. Na základě tohoto kritéria pak vymezujeme tzv. typy vědeckých metod. Patří k nim metody explanační a metody interpretační. Při explanaci postupujeme od obecného k jednotlivému. Obecným je známý vztah (např. ve formě „vědeckého zákona“), jednotlivým je vysvětlovaný jev, který zařazujeme pod daný obecný vztah. Jiným postupem je interpretace.

Z hlediska stupně obecnosti jsou nejobecnějšími metodami tzv. obecně vědní metody. Ty jsou univerzálně použitelné ve vědeckém zkoumání. Patří k nim zejména analýza, syntéza, indukce, dedukce, srovnání, specifikace, analogie.

Jednotlivá vědní disciplína může používat svoji vlastní (specifickou) metodu zkoumání. V takovém případě užíváme pro tyto metody označení „specifické metody“, čímž vyjadřujeme, že daná metoda je jedinečná a používaná jen danou vědní disciplínou.

2) Členění obecně vědních metod ve vztahu k explanaci a interpretaci

Typ metod

Druhy metod

Příklad jednotlivých druhů metod

Explanační

Empirické

Pozorování

Měření

Experiment

Obecně teoretické

Analýza

Syntéza

Indukce

Dedukce

Analogie

Srovnání

Specifické

Interpretační

Narativní

Vyprávění

Hermeneutické

Porozumění textu

3) Klasifikace vědeckých metod převažující v kinantropologii

KVANTITATIVNÍ – vyšel z pozitivismu, opírá se o dedukci (teorie - formulace hypotéz – pozorování - testování hypotéz - interpretace a zobecnění). Vychází z teorie a předpokládá projekt výzkumu.

KVALITATIVNÍ – vychází z fenomenologie, etnometodologie, symbolického interakcionalismu (interpretativní paradigma), opíra se o indukci (pozorování - zjištění pravidelností - závěry - teorie). Je to nenumerické šetření a interpretace. Cílem je odkrýt význam informací (narrativní sociologie).

Kvantitativní přístup testuje formulované hypotézy, kvalitativně je formuluje, vytváří nové, vytváří teorii.

Příklady kvantitativních metod

  • experiment (kvaziexperiment)
  • korelační šetření
  • specializovanější
    • normativní šetření
    • longitudinální studie
    • analýza časových řad
    • Q-metodologie
    • shluková analýza
    • jednorozměrné a vícerozměrné škálování
    • operační výzkum

Příklady kvalitativních metod

  • případové studie
  • etnografie (zahrnující pozorování a participantní pozorování)
  • zakotvená teorie
  • zkoumání vyprávění založených na zkoumání jazyka
  • etnometodologie a konverzační analýza
  • analýza diskurzu, sémiotika
  • analýza dokumentů a textů

Vztah mezi kvalitativním a kvantitativním výzkumem (K. Vlčková. Základy pedagogické metodologie)

 

kvantitativní výzkum

kvalitativní výzkum

filozofický zdroj

pozitivizmus

fenomenologie, antropologie, hermeneutika

cíl

získání objektivního důkazu, ověření teorie/ hypotéz

porozumění chování lidí v přirozeném prostředí

charakter

objektivní

subjektivní

vztah k teorii

potvrzení či vyvrácení teorie

tvorba teorie

myšlenkový postup

dedukce

indukce

východisko/ začátek výzkumu

vychází z teorie a hypotéz

začíná vstupem do terénu

plánování výzkumu

pečlivě se připravuje na začátku, písemný projekt podle dané struktury

plán vzniká v průběhu práce, mohou se měnit zkoumané otázky, a metody => je pružnější

průběh výzkumu

plánovitě ověřuje hypotézy, zjišťuje kauzální vztahy

shromažďuje obrovské množství údajů o konkrétním chování lidí a o jeho kontextu, zaznamenává se a interpretuje, v průběhu výzkumu se vynořují hypotézy

počet zkoumaných osob

reprezentativní vzorek, velké množství (většinou)

žák, třída, škola

techniky, metody

experiment (manipulace s proměnnými), dotazník, testy, standardizované pozorování aj.

dlouhodobý terénní výzkum, pozorování s různou mírou zúčastněnosti, spolupráce výzkumníka s informanty při sběru údajů, bez zasahování do dějů

zpracování dat

kvantitativní, počítačové, statistické, interpretace dat

kvalitativní kódování, analýza, interpretace

spolehlivosti

výsledků

zajišťuje se standardními postupy, zjišťuje se statisticky (validita, reliabilita); výzkum lze zopakovat

problematická - výsledky jsou subjektivní; zajištění pomocí triangulace dat, metod, výzkumníků, teorie (interpretace údajů několika výzkumníky, porovnání podobných výzkumů, podobných jedinců v podobném kontextu, použití více metod, schválením závěrečné zprávy účastníky)

výsledky

podoba závěrečné zprávy

zobecnění výsledků na populaci, zjištění zákonitostí;

stručná, výstižná výzkumná zpráva, dle zažité struktury: 1/ výzkumný problém, 2/ metodologie, 3/ analýza dat, 4/ diskuse výsledků

vysvětlování chování lidí v určitém kontextu; detailní, interpretativní či jen deskriptivní zpráva, hluboké vyprávění

platnost výsledků

snaha o platnost pro celou populaci

platnost pro danou třídu, žáka, školu

význam

predikce, zákonitosti

deskripce, porozumění, smysl

Více, včetně příkladů viz: Gavora, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000. ISBN 80-85931-79-6. (s. 31 – 45)

V práci Hendl, J. Úvod do kvalitativního výzkumu. Praha: Karolinum, 1997 autor definuje přednosti a nevýhody kvantitativního výzkumu

Přednosti kvantitativního výzkumu

Nevýhody kvantitativního výzkumu

  • Testování a validizace teorií.
  • Lze zobecnit na populaci.
  • Výzkumník může konstruovat situace tak, že eliminuje působení rušivých proměnných, a prokázat vztah příčina-účinek.
  • Relativně rychlý a přímočarý sběr dat.
  • Poskytuje přesná, numerická data.
  • Relativně rychlá analýza dat (využití počítačů).
  • Výsledky jsou relativně nezávislé na výzkumníkovi.
  • Je užitečný při zkoumání velkých skupin.
  • Kategorie a teorie použité výzkumníkem nemusejí odpovídat lokálním zvláštnostem.
  • Výzkumník může opominout fenomény, protože se soustřeďuje pouze na určitou teorii a její testování a ne na rozvoj teorie.
  • Získaná znalost může být příliš abstraktní a obecná pro přímou aplikaci v místních podmínkách.
  • Výzkumník je omezen reduktivním způsobem získávání dat.

Přednosti kvalitativního výzkumu

Nevýhody kvalitativního výzkumu

  • Získává podrobný popis a vhled při zkoumání jedince, skupiny, události, fenoménu.
  • Zkoumá fenomén v přirozeném prostředí.
  • Umožňuje studovat procesy.
  • Umožňuje navrhovat teorie.
  • Dobře reaguje na místní situace a podmínky.
  • Hledá lokální (idiografické) příčinné souvislosti.
  • Pomáhá při počáteční exploraci fenoménů.
  • Získaná znalost nemusí být zobecnitelná na populaci a do jiného prostředí.
  • Je těžké provádět kvantitativní predikce.
  • Je obtížnější testovat hypotézy a teorie.
  • Analýza dat i jejich sběr jsou často časově náročné etapy.
  • Výsledky jsou snadněji ovlivněny výzkumníkem a jeho osobními preferencemi

Zásady kvalitativního výzkumu

Otevřenost

Zahrnutí subjektivity

Procesuálnost

Sociální procesy i komunikace mají procesuální charakter, jeho prvky se mění (metody, způsoby interpretace výzkumníka apod.).

Reflexivita

Interpretativní porozumění, schopnost reagovat na nové nečekané momenty.

Zaměření na případ

Pozornost jednotlivým případům, podrobný popis, pomocí nich se navrhují teorie, které se také jimi přezkušují.

Historicita a kontextuálnost

Všechny závěry se musí validizovat pro daný kontext.

Problematizace determinovanosti

Determinismus je prolamován interpretací člověka. Určitý řád je nutné brát jako dohadovaný pořádek, ve kterém se lidé kontinuálně dohadují při vzájemném dorozumívání o svých záměrech a očekáváních.

Plány kvalitativního výzkumu (koncepce výzkumu, základní uspořádání výzkumu)

a) případová studie

b) analýza dokumentů

c) biografický výzkum

d) etnografický terénní výzkum

e) akční a kritický výzkum

f) evaluace