Technical University of Munich

Studovala jsem:
 Applied Exercise Biology Methods
 Deutsch als Fremdsprache A2.1
 Research Methods in Sports and Exercise Nutrition
 Applied Exercise Physiology: Mountain Sports
 Assessment and Evaluation in Sport Psychology
Všechny předměty byly náročné, ale velmi přínosné, kvalitní a určitě je doporučuji.
Určitě stojí za to využít nějaký kurz z jazykového centra, výběr je opravdu široký, většina kurzů je kvalitní a
zároveň obvykle nemají přehnaně náročné požadavky na splnění.
Co se týče odborných předmětů, byla jsem se vším spokojená. Samozřejmě vše má i své nevýhody, ale
celkově mi to přineslo hodně.
Applied Exercise Biology Methods byla kombinace laboratoří v biomedicínském základu, kde jsme
prakticky vyzkoušeli např. extrakci a analýzu DNA, analýzu lipidů, hematokritu, laktátu a glukózy z krve,
mikroskopování svalů a struktur. A zároveň jsme diskutovali, kde a jak tyto metody využít v našem oboru.
Pak jsme měli laboratoř zátěžové fyziologie a testování, kde jsme prošli výkonnostní testy a opravdu je
vyzkoušeli z pozice testujícího i testovaného v opravdu kvalitních laboratořích.
Ve Sports and Exercise Nutrition jsme měli semináře zaměřené na výživová témata — četbu studií a
diskuzi, a také cvičení, která byla soustředěna na vlastní malý výzkum v oblasti sportovní výživy. Prošli jsme
fázi přípravy, reálného měření v laboratoři, vyhodnocení i interpretaci výsledků. Byla to úžasná příležitost
opravdu se ponořit do světa akademické vědy (jen ty ranní laboratoře v 5 ráno občas trochu bolely), ale bylo
to velmi přínosné.
V kurzu Applied Exercise Physiology: Mountain Sports jsme se podívali až na vrcholky Alp a spojili
vzdělávání o lezení, alpinismu a specifikách horské fyziologie s praktickým vědeckým experimentem v terénu,
z něhož jsme následně zpracovali paper. Byla to perfektní kombinace zkušeností z vysokých hor a testování v
terénu a zároveň akademické části: od plánování, přípravy protokolů a metod, přes měření (včetně přípravné
a kontrolní fáze), zpracování a vyhodnocení dat až po interpretaci výsledků.
V Sportovní psychologii jsme měli semináře, cvičení a přípravnou četbu, abychom byli připraveni pracovat
se sportovcem, který nám byl přidělen. S tím sportovcem jsme vedli rozhovor, vybrali metody testování a
dotazníky, zadali dotazníky a podle výsledků testů spolu se získanými informacemi jsme připravili report: co
jsme identifikovali a co bychom doporučili jako další kroky.
Ve shrnutí, všechny předměty byly náročné a vyzývavé, ale přinesly mi velké příležitosti a zkušenosti. Musím
uznat, že jsem se za tento jeden semestr v některých oblastech naučila mnohem více než za celé předchozí
studium. Za největší plus považuji možnost prakticky vyzkoušet věci jak v laboratoři, tak v praxi a v terénu, a

zároveň to, že mě to donutilo naučit se základy statistiky, metodologie a práce s daty a dívat se na výsledky
kriticky z více úhlů, což je extrémně důležité pro hlubší pochopení. Také si cením, že všichni vyučující a
profesoři k nám přistupovali s profesionálností, odborností, ale i s respektem a přátelsky.

Až na jazykový kurz jsem studovala kompletně v angličtině. Výhodou je, že většina magisterských programů
na TUM je vypsaná plně v angličtině, takže s tím nebyl problém. Zároveň ale na naší fakultě bylo asi 99 %
studentů německy mluvících, takže se často stávalo, že konverzace mezi nimi probíhaly v němčině. Rozumět
víc by se tedy určitě hodilo, ale rozhodně to není podmínka.
Úroveň angličtiny jsem měla už před pobytem plně připravenou na to, abych v ní mohla studovat i fungovat v
každodenním životě. (Oficiálně univerzita vyžaduje B2, kde mi ale stačilo potvrzení od nás z fakulty) A
upřímně bych ani nic jiného nedoporučila, studium samo o sobě je dost náročné, a k tomu se stávalo, že jsem
se občas i ve výuce nebo konverzaci musela připomenout a poprosit, aby se z němčiny přepnulo zpět do
angličtiny. Nedokážu si představit, jak by to bylo, kdybych v angličtině plně nerozuměla.
Na druhou stranu, zrovna mě jazyky nejdou zcela přirozeně, a stále dělám chyby a občas si musím něco
dohledat. Ale zvládnout se to dá úplně v pohodě. V prezentacích, zkouškách ani při běžném mluvení to
nikomu nevadilo, na tolik abych byla někdy opravená a v psaných pracích jsem si mohla vše opravit třeba
pomocí AI.
Těžko říct, o kolik přesně, ale úroveň angličtiny se mi opět o něco během pobytu určitě zlepšila. Němčině
jsem se bohužel nestihla věnovat víc, ale díky tomu, že jsem ji kolem sebe slyšela denně, jsem často
rozuměla aspoň přibližně, o co jde.

Organizace spojená s univerzitami ubytování nabízí, ale bohužel mají daleko méně míst než mají zájemců. Já
jsem naštěstí to štěstí měla a byl mi nabídnut samostatný pokoj s vlastní koupelnou a kuchyňským pultem ve
starém domě poměrně v centru blízko hlavnímu nádraží cca za 400 euro měsíčně.
Tím, že to bylo takto v centru, tak ano, bylo to tu docela hlučné a občas se stalo, že něco nefungovalo, jak to
byl starší barák, ale měla jsem obrovskou výhodu toho, že to bylo jen 10 minut chůze na hlavní nádraží, takže
jsem se všude perfektně mohla dostat.
Jinak Mnichov je bohužel na bydlení docela drahé město a najít místo je náročné, ale určitě ne nemožné, co
vím ze zkušeností ostatních lidí.

Život v Mnichově a jeho okolí si mě absolutně získal. Boží je, že do hor to je 1–3 hodiny vlakem (na které
stejně jako na dopravu po Mnichově platí Deutschland Ticket, který je pro studenty za 38 € měsíčně). To
samé i do různých okolních měst a jezer, takže o jednodenní výlety určitě není nouze, a bavorské Alpy a
alpská jezera jsou prostě nádherné.
Zároveň Mnichov je krásná kombinace všeho, co je třeba ve velkém městě, ale zároveň plný parků,
sportovních areálů, krásně čisté řeky a jejího okolí a celkově klidný. Mě také vyhovovalo, že jsem všude
mohla jezdit i na kole. A když jsem jela poprvé z fakulty skrz olympijský park při západu slunce, tak to bylo
opravdu kouzelné.
Také je perfektní, že organizace ZHS nabízí studentům univerzit spoustu různých sportovních tréninků a
kurzů ve všech úrovních a skoro ve všech sportech za dost přijatelné ceny. Mně se povedlo získat místo na
plavecké tréninky, kurz jiu-jitsu, kondiční trénink pro lezecké sporty a kondiční trénink pro bojové sporty, a
moc mi vyhovovalo, že jsem se takto pravidelně mohla, jak učit něco nového, tak se zdokonalovat v tom, co

mám ráda, a to ve skupině dalších moc fajn lidí (jen tedy většina tréninků byla v němčině, ale všichni byli moc
milí a když jsem něco nechytla, tak pomohli).
No a velký bonus a specialita Mnichova: surfařské vlny na řece uprostřed města. Už jen to pozorovat je
zážitek, no ale když jsem konečně měla možnost si to také zkusit, tak jediná chyba toho byla, že jsem si
nesehnala surfboard dříve.
Další důležitý bod je, že jsem poznala opravdu spoustu skvělých lidí a kamarádů ze všech koutů světa a
všech pracovních i studijních odvětví. V předmětech, co jsem studovala, jsem poznala německé spolužáky. A
díky tomu, že je TUM, ale i celý Mnichov s dalšími univerzitami, jedna z více mezinárodních univerzit a měst,
a díky akcím například od ESN jsem poznala spoustu dalších skvělých přátel.
Celkově uzavírat tuto kapitolu bylo opravdu náročné. Akademicky a profesně mi to dalo tolik, že stále
nevěřím, jak se to do jednoho semestru mohlo vejít, a Mnichov byl perfektním domovem.

Vzhledem k tomu, že v Německu se nic takového jako obor Fyzioterapie nevyučuje, bylo celkem náročné zvolit si vhodné předměty odpovídající mému zaměření a zároveň jazykovým znalostem. Přesto se mi povedlo sestavit si dobrý rozvrh. Polovina předmětů se týkala právě fyzioterapie, ať už přímo či okrajově a ta druhá půlka byla vhodná spíš pro ASAK, např. učitelství atletiky, plavání, míčových her atd.. Pro studenty fyzio bych rozhodně doporučila předměty jako Motorická neurorehabilitace či Sportovní biologie (“fyziologie fyzické zátěže“) a obecně všem bych řekla, ať vyzkouší předmět Zážitková pedagogika. Lektorky byly velice vstřícné (i ke studentům s podprůměrnou němčinou jako já) a o navázání nových přátelství nebyla nouze.

Technická univerzita v Mnichově se pyšní 50% zahraničních studentů. Tento průměr rozhodně snižuje sportovní fakulta, kterou jsem měla možnost navštěvovat. Ne mnoho kurzů nabízených fakultou bylo vyučováno v anglickém jazyce. Úkol na začátku semestru zněl tedy jasně: zapsat si co nejvíc v angličtině vyučovaných předmětů.
Nicméně i s úrovní němčiny B1 se dá v německém světě přežít. Těžší předměty spíše pro fyzioterapeuty jsem studovala v angličtině a ty lehčí praktické jako třeba plavání v němčině. Hodně mi pomáhali mí němečtí kamarádi, které jsem získala díky jedné víkendové výuce v Alpách uprostřed podzimu.
Rozhodně bych si netroufla tvrdit, že bych se ve své německé mluvě za ten půlrok nějak výrazně zlepšila, ale můžu říct, že jsem vylepšila svůj postřeh. Některé situace jako ošetřování paní, která se skutálela ze schodů či pomáhání slepému pánovi do metra vás přece jenom trochu zocelí a donutí vás rychle reagovat a odpovídat.

Co se týče ubytování, tak to bylo naprosto skvělé. Ač se ještě tři měsíce před odjezdem zdálo, že si budu řešit bydlení sama, nakonec mi byla nabídnuta velice lukrativní možnost ubytování a to v Olympijské vesničce na severu Mnichova. Je to nejlevnější varianta bydlení, která se dá v Mnichově sehnat, navíc hned vedle krásného Olympijského parku, a proto je také velice těžké tyto koleje dostat. Pokoj jsem měla pro sebe, takže soukromí jsem si mohla užívat a když mi přijela návštěva z Česka, tak jsem si nemusela lámat hlavu s tím, kde je ubytuji. Na kolejích bylo i tak velice živo, a ač jsem nezažila vyhlášené letní grilovačky u řeky, byla jsem na spoustě akcí pořádaných v blízkosti Olympijského parku.

Velkým plusem Mnichova je organizace pořádající na sportovní fakultě či v Olympijském parku každý den nepřeberné množství sportů/sportovních kroužků za den. Každý si mohl vybrat. Pro mě byla například jasná volba plavání. Olympijská plavecká hala je naprosto famózní a obrovská. I když nejsem nijak dobrý plavec, ráda jsem tam trávila volný čas a chodila plavat s kamarády skoro každý den.
Co se týče Mnichova obecně, je to placka. Milovníci hor by si přišli na své, pouze po hodinové cestě vlakem do Alp. To se nezdá nijak dlouho, ale vlaky jsou bohužel v Německu opravdu cenově náročné, takže cestovat každý víkend do hor by vám nejspíš velice provětralo peněženku. Nicméně kouzlo vánočních trhů společně s vyhlášeným svařákem i punčem jsem si v Mnichově i v Normiberku užila dosytosti. Můžu říct, že absolutní většina erasmáků věděla, jak se svařák řekne německy a naprosto netušila, jak zní toto slovíčko v angličtině.
Kdybych měla zhodnotit celý svůj pobyt, rozhodně nelituji, že jsem vyrazila na erasmus. Byla to pro mě naprosto nová a zcela unikátní zkušenost, která mi ukázala, že se dá přežít i jinde s minimální úrovní jazyka té země a ještě si k tomu najít nové kamarády a vidět zase o kousek víc z cizích zemí.