„Nejstarší nejvíc nes’“ : Stáří Shakespearova krále Leara v českých obrozeneckých překladech

Varování

Publikace nespadá pod Fakultu sportovních studií, ale pod Filozofickou fakultu. Oficiální stránka publikace je na webu muni.cz.
Autoři

KRAJNÍK Filip

Rok publikování 2016
Druh Článek v odborném periodiku
Časopis / Zdroj Slavica Wratislaviensia
Fakulta / Pracoviště MU

Filozofická fakulta

Citace
Obor Písemnictví, mas-media, audiovize
Klíčová slova William Shakespeare; King Lear; translation; Czech National Revival; Prokop Šedivý; Josef Kajetán Tyl; Ladislav Čelakovský
Popis Řada kritiků upozornila na význam motivu stáří v Shakespearově Králi Learovi, zejména pak stáří titulní postavy hry. Králův věk ve hře slouží jako mocný dramaturgický prostředek, jakési prizma, skrze něž diváci nahlížejí nejen na Learův charakter, ale rovněž na skutky ostatních postav a převážnou část děje hry. Při sledování hry je obecenstvo neustále upomínáno na Learův věk, a to jak přímo, v promluvách ostatních postav, tak nepřímo, prostřednictvím řady fyzických detailů. Dalo by se říci, že králův věk je zakomponován na všech úrovních dramatu a stává se jeho hlavním dějovým impulsem. Král Lear je jednou z prvních Shakespearových her, které byly přeloženy do češtiny, a o jeho převod pro české publikum se pokusila řada dramatiků. Tato esej se zaměřuje na tři rané překlady Krále Leara do češtiny: překlad Prokopa Šedivého (1792), Josefa Kajetána Tyla (1835) a Ladislava Čelakovského (1856). Zatímco poslední jmenovaná verze je prvním "skutečným" překladem do češtiny, který vychází z nezkrácené verze Shakespearova originálu, předchozí dva překlady jsou spíše volnějšími adaptacemi, jež téměř jistě vycházejí z německých jevištních úprav a pozměňují zásadní části příběhu a opomíjejí celé scény a promluvy (či dokonce postavy). Dokonce i nejranější čeští překladatelé si byli dramaturgického významu motivu stáří v původní hře překvapivě vědomi a navzdory (místy) drastickým úpravám se jej ve svých verzích snažili zachovat v co možná největší míře. Na různých místech těchto textů však můžeme pozorovat, že i s tímto vědomím překladatelé občas zápasili s řadou nuancí originálů a ne vždy se jim podařilo zachovat komplexnost dramatické postavy či situace. Toho dosáhl až Ladislav Čelakovský, jehož text z poloviny 19. stol. byl prvním, který reprezentoval Shakespearova krále Leara jak po formální, tak motivické stránce.
Související projekty:

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info