Úvod do tělovýchoVného lékařství – sportovní medicíny

 

Obor tělovýchovné lékařství má v naší republice velmi bohatou historii a tradici. Je také zakládajícím členem světové federace sportovní medicíny FIMS a evropské federace sportovní medicíny EFSM. Tělovýchovné lékařství je oborem interdisciplinárním, protože podobně jako např. pracovní lékařství a rehabilitace, řeší diagnostické a terapeutické problémy z oblasti traumatologie, ortopedie, vnitřního lékařství atd.

            Název tělovýchovné lékařství odpovídá tomu, že obor není zaměřen pouze na sport, ovšem trošku zavádí pozornost pouze na tělo. Ve většině rozvinutých zemí světa se obor, který má obsah a poslání jako naše „tělovýchovné lékařství“, nazývá „sportovní medicína“ (Sports Medicine, Sportmedizin, La médecine du sport) nebo také klinická fyziologie (Clinical Exercise Physiology). Proto je možno simultánně používat v češtině název Sportovní medicína. Tento název zase svádí řadu lidí k domněnce, že obor je zaměřen pouze na sportovce, nebo dokonce pouze na výkonnostní, vrcholové a profesionální sportovce. To je omyl. Sportovní medicína u nás i v zahraničí se podílí na péči o pacienty v souvislosti s jejich pohybovou aktivitou (zátěžová funkční diagnostika a řízení optimálního pohybový režimu diabetiků, kardiaků atd.). Sportovní medicína se stará také o rekreační sportovce.

            Zdravotní problematika pohybujícího se člověka je také součástí jiných vědních oborů, které zkoumají pohyb člověka – Kinantropologie a Kineziologie.  V případě Kinantropologie se pak hovoří o tzv. klinické nebo lékařské kinantropologii. Doktorské postgraduální studium Kinantropologie je zavedeno na všech třech sportovních fakultách v naší republice.

            Tělovýchovní lékaři, zdravotní sestry a nezdravotničtí pracovníci oboru Tělovýchovné lékařství, včetně studentů lékařských a sportovních fakult, jsou sdruženi v celorepublikové organizaci – České společnosti tělovýchovného lékařství (ČSTL). Úkolem této organizace je podporovat realizaci koncepce oboru TL. Stanovy a informace o struktuře, činnosti, akcích (odborné sjezdy apod.) a časopise Medicina Sportiva Bohemica et Slovaca najdete na jejích webových stránkách www.cstl.cz. Zde je rovněž k nahlédnutí přehled tělovýchovně-lékařských pracovišť v ČR.

            Ucelený obraz o náplni oboru tělovýchovného lékařství si můžete udělat po přečtení níže uvedeného výběru z jeho koncepce, která byla vytvořena Českou společností tělovýchovného lékařství. Koncepce byla oficiálně schválena a doporučena Ministerstvem zdravotnictví ČR:

 

1. Definice, předmět a cíl oboru

Tělovýchovné lékařství ( dále jen TVL) je klinickým oborem, jehož základním předmětem je tělesná a sportovní aktivita člověka v diagnostice, léčbě i prevenci. Zaměřuje se zejména na:

A. Osoby nemocné a oslabené v podmínkách fyzické aktivity, kde fyzická výkonnost je limitována chorobným procesem

  1. Jedná se zejména o diagnostiku, léčbu a sekundární prevenci nemocí kardiovaskulárních, bronchopulmonálních, endokrinních, metabolických, neurovegetativních poruch a o postižení pohybového aparátu - společně s ostatními obory. U těchto onemocnění je fyzická aktivita řazena k prostředkům sekundární prevence i léčby.
  2. Posuzování schopnosti k pohybovým činnostem (sportovní, rekreační, pracovní, habituální aktivity)
  3. Nedílnou součástí  tělovýchovného lékařství jako samostatného nástavbového specializačního oboru je i zátěžová funkční diagnostika, tj. klinické hodnocení testů, využívajících fyzické zátěže. Přispívá tím k upřesnění funkčního stadia řady nemocí, které může být značně odlišné od stadia patologicko anatomického či některých klinických klasifikací. Lze tak spolehlivěji posoudit nejen závažnost stávajícího onemocnění, ale při opakovaných hodnoceních sledovat i jeho vývoj a účinnost léčby jak medikamentózní a režimové, tak operační.
  4. Úkolem TVL je i odborná preskripce vhodné pohybové aktivity jako součásti léčby, rehabilitace i každodenního života. V této oblasti a v zátěžové funkční diagnostice spočívá hlavní konziliární činnost pro jiné obory.
  5. Diagnostika somatického rozvoje a jeho poruch
  6. Edukace pacientů, optimalizace pohybového režimu
  7. Obor je zaměřen rovněž na diagnostiku, léčbu a sekundární prevenci nemocí, vzniklých v souvislosti s nesprávným prováděním pohybové aktivity nebo v souvislosti s nesprávným pohybovým režimem.

Tělovýchovné lékařství má v  těchto oblastech nezastupitelnou roli, neboť se zabývá klinickou problematikou z hlediska, které je kvalitativně odlišné od ostatních klinických oborů, které zátěžové podmínky nezohledňují.

B. Osoby zdravé

 

2. Vymezení činnosti oboru

Protože lidské zdraví může být tělesným pohybem zlepšeno nebo zhoršeno a dotýká se celého lidského organismu, je tělovýchovné lékařství interdisciplinárním oborem. Spolupracuje s jinými lékařskými obory - vnitřním lékařstvím, všeobecným lékařstvím, pediatrií, dorostovým lékařstvím chirurgií, ortopedií, léčebnou rehabilitací, kardiologií, diabetologií, onkologií, preventivním lékařstvím, posudkovým lékařstvím, imunologií, hygienou práce, pracovním lékařstvím a dalšími.

Využívá pracovní náplně těchto oborů a současně pro ně provádí některá konziliární vyšetření. Spolupracuje s hygienickou službou především v kontrole prostředí, kde se tělesná výchova (dále jen TV) a sport provádějí a při zajišťování hromadných vystoupení a významných sportovních utkání.

Nedílnou součástí oboru je preventivní, diagnostická a léčebná péče o osoby provádějící TV a sport. Pro jiné obory poskytuje TVL konziliární služby u nemocných a rizikových osob.

Specializovanou péči poskytují pracoviště TV lékařství osobám :

a) s vyšší výkonností

b) zařazeným do vyšších typů sportovních soutěží

c) které provozují rizikové sporty

d) žákům a studentům sportovních tříd a škol

e) studujícím tělesnou výchovu a sport na vysokých školách

 

3.   Úkoly oboru

  1. zjišťovat a posuzovat funkční a morfologické změny vyvolané zátěží
  2. ordinovat vhodnou pohybovou aktivitu jako součást životního režimu, terapie a prevence
  3. předcházet některým neinfekčním onemocněním oběhového nebo metabolického charakteru, propagovat zdravý způsob života
  4. léčení patologických stavů vzniklých v důsledku nevhodné nebo nepřiměřené pohybové aktivity nebo inaktivity
  5. ovlivňovat a usměrňovat tělovýchovný proces se zdůrazněním jeho zdravotně preventivního efektu
  6. předcházet poškozování zdraví a úrazům při sportu
  7. přispívat specializovanou péčí o vrcholové sportovce k jejich úspěšné státní reprezentaci
  8. posuzovat schopnost k provádění sportovního tréninku a závodění
  9. diagnostika všeobecné zdatnosti a speciální trénovanosti pro sledování vlivu výkonnostního a vrcholového tréninku
  10. konsiliární činnost pro jiné obory v oblasti funkční diagnostiky, především zátěžové
  11. diagnostika zdraví a tělesné zdatnosti u sportovců středního a vyššího věku, u osob oslabených a v rekonvalescenci, pro účast v různých formách zájmové tělesné výchovy včetně rekreační
  12. doporučování vhodných forem pohybové aktivity a sledování odezvy organismu ve vybraných oddílech zdravotní tělesné výchovy
  13. posuzování schopnosti k tréninku po nemoci nebo úrazu
  14. zdravotnické zajišťování hromadných tělovýchovných akcí
  15. účast na hodnocení hygienických podmínek tělovýchovných aktivit
  16. provádění zdravotní výchovy se zaměřením na správné životní návyky u zdravých i nemocných, u sportovců i nesportující populace
  17. účast na výchově a dalším vzdělávání lékařů poskytujících základní péči
  18. účast na vzdělávání tělovýchovných pedagogů 
  19. spolupráce s orgány ČSTV, Sokola, Junáka a dalšími, odborné řízení pracovníků a lékařů dobrovolně pracujících v tělovýchově
  20. léčebně preventivní péče o sportovně talentovanou mládež, studující na sportovních školách a studující tělesnou výchovu a sport na vysokých školách
  21. prevence dopingu ve sportu
  22. výzkum v oblasti tělesné výchovy a sportu
  23. péče o osoby s některými neinfekčními onemocněními

ÚvodKapitola 2