INOVACE ZIMNÍCH VÝCVIKOVÝCH KURZŮ

Carvingový oblouk

„Carving“ jako odborný termín se v lyžařské terminologii objevil v roce 1995. Zavedl ho rakouský lyžařský odborník dr. Thayer. Carving je výraz převzatý z angličtiny. „Carve“ znamená řezat, krájet, vyřezávat, vykrajovat. V lyžování to znamená jízdu po vnitřních (souhlasných) hranách (z pohledu tvořeného oblouku) s minimálním podílem smyku – lyžař sjíždí řezanými oblouky, lyže jsou během oblouku postaveny na hranách, zanechávají za sebou dvě vyjeté koleje.

Carvingovou techniku je možné shrnout do několika bodů:

• nová éra sjezdového lyžování,
• jednodušší ovládání lyží,
• snadnější a rychlejší učení a výuka,
• jízda podél hran jako po kolejích,
• hra s odstředivou silou,
• zrychlení jízdy v oblouku,
• kontakt se sněhem během jízdy.

Carvingová technika není jen pro pokročilé lyžaře. Naopak, pro svou jednoduchost a nenáročnost, je vhodná pro začátečníky. Jak úplný začátečník, tak i pokročilý lyžař může za odpovídajících podmínek brzy zvládnout správnou techniku carvingového oblouku.

Podmínky, které ovlivňují výuku carvingu, můžeme rozdělit na vnitřní a vnější:

vnitřní podmínky

• pohybové dovednosti lyžaře
• psychická odolnost
• pohybová vybavenost
• koordinace

vnější podmínky

• lyžařská výzbroj (lyže, vázání, podložky, boty),
• terén (sklon, profil, šířka, upravenost svahu),
• množství lyžařů na sjezdovce,
• počasí,
• kvalita sněhové pokrývky.

 

Zásady carvingového oblouku

Při nácviku carvingu je důležité vycházet z následujících zásad:

• Vhodné vybavení (lyže – rádius menší než 15 m nebo krátké (tzv. shorties, délka 100–140 cm, rádius 7 – 9 m) nebo snowblades (tzv. supershorties, délka do 99,9 cm, rádius 4 – 7 m).

Rádius (R) je hodnota, která je přímo závislá na velikosti bočního vykrojení lyže. Udává velikost poloměru kružnice, kterou by vykrojila nezatížená lyže postavená na hranu. Hodnota R se udává v metrech, většinou bývá vyznačena na lyžích.

• Obě lyže jsou vedeny po horních hranách s minimalizací smykové složky.
• Postavení lyží na hrany docílíme:
  • pohybem kolen dopředu a dovnitř tvořeného oblouku (obr. 1A),
  • vkloněním pánve do oblouku se současným kompenzačním odklonem trupu (obr. 1B),
  • náklonem celého těla do oblouku (obr. 1C).

 

• Postavení dolních končetin v širší stopě (přibližně na šířku pánve). Rozšířená stopa umožňuje:
• jednodušší udržení dynamické rovnováhy,
• využití obou zahraněných lyží v oblouku,
• udržet přiměřené zatížení obou lyží v průběhu vedení oblouku.
• Náklon těla do oblouku – kompenzace odstředivé síly.
• Frontální postavení těla.
• Zahájení nového oblouku je dosaženo spojením pohybu nahoru a vpřed a náklonem do středu budoucího oblouku.
• Ve fázi vedení oblouku se vnější lyže stává dominantní, vnitřní lyže je dle situace různě zatěžována.
• Pohled směřuje do směru jízdy – „Dívej se, kam jedeš.“
• Využívání obou lyží.
• obě lyže mají stejný význam, jsou neustále v kontaktu se sněhem.
• Zatížení vnější lyže v její přední části – tlak do palce.
• Zatížení vnitřní lyže v její přední části – tlak do malíku.
• Dolní končetiny jsou v paralelním postavení. Netlačit vnější koleno ke kolenu vnitřnímu, dochází k výraznému zahranění vnější lyže. Vnitřní koleno tlačit ke svahu.
• Dodržování zásad bezpečnosti – při carvingu dochází často k vyjíždění oblouků až do spádnice. Proto musíme neustále sledovat svah nad sebou.

 

Nácvik carvingového oblouku

Nácvik carvingového oblouku zahajujeme samostatným obloukem ke svahu (nejdříve z jízdy šikmo svahem, později ze spádnice), následuje samostatný oblouk přes spádnici, pokračujeme obloukem ke svahu s napojeným obloukem přes spádnici. Navazované oblouky zařazujeme až nakonec.

Terén: široký, mírný svah

Sníh: upravený

Popis: Snížený sjezdový postoj, lyže jsou v širší stopě (přibližně na šířku pánve), zatížení lyží je rovnoměrné. Přední části lyží jsou více zatížené, pohled směřuje do směru jízdy. Osy protínající ramena, boky a kolena by měly být rovnoběžné. Paže držíme před tělem mírně pokrčené v loketních kloubech ve vzdálenosti o něco větší, než je šíře ramen. Hole směřují šikmo vzad. Hroty jsou těsně nad sněhem.

Oblouk zahájíme z jízdy šikmo svahem (později ze spádnice) plynulým vkloněním kolen, pánve a trupu dovnitř tvořeného oblouku. Těmito pohyby dojde k zahranění lyží. Neustálým tlakem do hran udržujeme lyže na hranách. Kontrolujeme, aby kolena byla „otevřená“ – kolena jsou stále na šířku pánve, vnitřní koleno tlačíme ke svahu. Při přejezdu spádnice je nutná trpělivost. Pokud budeme ve spádnici netrpěliví a budeme spěchat s vyjetím oblouku, dojde ke smýknutí. Plynulým vkloněním kolen, pánve a trupu na druhou stranu dojde k přehranění lyží, ukončení jednoho a k zahájení následného oblouku. Oblouky provádíme bez synchronizace práce paží s pohyby trupu, pánve a dolních končetin a bez zapichování holí.

 

Cvičení

cvičení bez holí:

• Nácvik správného pohledu – oblouk zahájíme pootočením hlavy ke svahu. Platí obecné pravidlo: „Kam chci jet, tam se dívám“. Paže jsou před tělem, tlak do hran lyží a vnitřní koleno „otevřené“. Pohled směřuje do oblouku ve směru jízdy.

 

• „Lukostřelec“ – vnitřní paže je v předpažení, palec směřuje vzhůru a vnější paže na vnitřní rameno. Soustředíme se na náklon celého trupu.

 

• „Letadlo“ – obě paže jsou v upažení, celé tělo nakláníme do oblouku.

 

• „L“ – vnější paže je ve vzpažení, vnitřní v upažení.

 

• Vnější ruka tlačí na vnitřní koleno – vnější rukou tlačíme na vnitřní koleno směrem ke svahu („otevíráme“ tak koleno). Vnitřní paže ukazuje do směru jízdy.

 

• Obě ruce tlačí na vnitřní koleno – stejný princip jako u předešlého cvičení, do vnitřního kolena tlačíme.

 

• Obě ruce tlačí na kolena – rukama tlačíme kolena ke svahu, kontrolujeme rozestup kolen.

 

• Ruce v pěst mezi kolena – pěsti mezi koleny zajistí širší stopu lyží.

 

cvičení s holemi:

• Vodorovná poloha holí před tělem – hole jsou ve vodorovné poloze před tělem, paže jsou na šířku ramen. Současně s náklonem těla do oblouku se naklánějí i hole.

 

• Svislá poloha holí před tělem – hole se naklánějí do oblouku stejně jako tělo.

 

• „Quattro“ – holemi kreslíme čáry do sněhu. Obě hole na sněhu nás nutí do nízkého postoje. Omezujeme vertikální pohyb.

 

časté chyby:

• Přehnaná a prudká rotace trupu – přehnaná a prudká rotace trupu způsobuje usmýknutí lyží.

 

• Kolena jsou příliš u sebe – dolní končetiny nejsou v paralelním postavení. Kolena se sbíhají do tvaru písmene „A“, vnitřní lyže je nedostatečně zatížená.

 

• Předsunutí vnitřní lyže – předsunutí vnitřní lyže neumožní dostatečné zatížení v její přední části. Lyžař má tendenci k záklonu.

 

• Úzká stopa – úzká stopa neumožní dostatečné překlopení lyží na hrany.

 

• Protirotace - protirotace trupu vyvolá stereotypy starší techniky.

 

• Přehnaný vertikální pohyb – přehnaný vertikální pohyb vede ke smýkání lyží.

 

• Chybná poloha paží – spuštěné paže mohou způsobit záklon.

 

• Příliš velký náklon – příliš velký náklon bez odpovídající rychlosti může být příčinou pádu.