Jak výživové návyky starších žen ovlivňují výchovu ke správné výživě u  dětí a mládeže z pohledu polské tradice i aktuálních dietetických doporučení

V souladu se strukturně-funkční koncepcí rodiny je toto prostředí chápáno jako systém navzájem provázaných rolí a interpersonálních vztahů (PLOPA, 2005). Každý člen rodiny jako její jednotka prochází různými fázemi svého životního cyklu a přitom plní v rodině rozmanité role, s nimiž se váží charakteristická očekávání, úkoly, práva i povinnosti (TYSZKOWA, 1991). Kromě rychlých změn současného světa, přeměn probíhajících v rodinném prostředí a evoluce funkce babiček a dědečků, plní nejstarší členové rodiny v rodině i nadále důležité úkoly výchovné a socializační. Toto je vidět obzvláště v rodinách třígeneračních, jichž je v polských podmínkách ekonomických a bytových stále velmi mnoho. Současné seniorky jsou proto skupinou, která určitým způsobem ovlivňuje mladší generace procesem socializace. Do života mladší generace vnášejí prvky tradice, učí charakteristická pravidla a praktické dovednosti z různých oblastí lidských aktivit. Týká se to také výchovy vztahu k preferovanému způsobu výživy. Betkowska a Roznovska (1997) zdůrazňují, že chutě a dietetické obliby různých pokrmů určuje tradice. Dále autorky uvádí souvislosti mezi zvyky z dětství a ochotou přijímat nové pokrmy a měnit výživové návyky. Jak známo, tradiční polská kuchyně je pokládána spíše za kalorickou a těžko stravitelnou, odchylující se od současných doporučení dietologů. Ale na druhé straně změny po roce 1989 trvající dodnes, přechod na tržní hospodářství i vstup do Evropské unie podstatně rozšířily sortiment potravin a měly vliv na změny struktury spotřeby. Kromě toho se výchovná působení na zdravý životní styl stávají stále častěji veřejnými, stejně tak jako způsob výživy. Tato situace přináší možnosti změny výživy polských rodin žádoucím směrem.

Problém

V práci je zkoumán problém týkající se řízení výchovného působení v oblasti výživy. Zvláštní pozornost je věnována vlivu starších osob na utváření výživových preferencí u mladší generace. Tento proces mezigeneračního předávání názorů a chování vyskytující se hlavně v rodině je proto třeba zohlednit při realizaci školní výchovy v oblasti výživy. Cílem zdravotní výchovy týkající se zásad správné výživy by mělo být rozšíření vědomostí nejen u dětí, ale i u ostatních členů rodiny, kteří všeobecně rozhodují o nákupu potravin i připravují pokrmy. Ve spojení s výše uvedenou analýzou je v práci uveden způsob výživy žen staršího věku ve smyslu působení na jejich zdraví a zdraví ostatních členů rodiny.

Cíl práce

V této práci je analyzován problém výživových preferencí u žen staršího věku ve smyslu působení na zdraví starších osob a ostatních členů rodiny. Nepříznivé fyziologické změny svázané s procesem stárnutí proto mohou být omezeny a zpomaleny odpovídajícím způsobem výživy. Na druhé straně výkon povolání nebo pokračování ve vědě přes mladší generaci způsobuje, že právě babičky často rozhodují o způsobu výživy celé rodiny.

V souladu s výše uvedeným cílem prezentované práce je analýza struktury spotřeby vybraných potravin staršími ženami na základě současných poznatků tzv. Zlaté Karty Výživy (1997). Byla brána v úvahu také role tradice rodinné výživy, vliv ostatních členů rodiny na aktuální způsob výživy zkoumaných žen a účast anketovaných osob na způsobu výživy v jejich rodině.

Materiál a metodika

V práci bylo zkoumáno 162 žen ve věku od 60 do 86 let. Mezi nimi bylo 52 % vdaných, 41 % vdov a 7 % žen bylo rozvedených. 44 % respondentek pochází z vícegeneračních rodin, kde vedou společnou domácnost s dcerou nebo synem a jejich dětmi. Zkoumané ženy byly hlavně obyvatelky měst s počtem obyvatel od 10 000 do 100 000 – tuto skupinu tvořilo 48 % žen. Druhou významnou, avšak rozhodně menší skupinu osob tvořily obyvatelky vesnic – 36 %. Naopak jenom 16 % zkoumaných žen bydlelo ve velkých městech o více než 100 000 obyvatelích. Převážná většina zkoumaných žen byla vyučena (52 %), ostatní měly vzdělání základní (29 %), střední (14 %) a vysokoškolské (5 %). Mezi respondentkami bylo 12 % žen stále aktivních v zaměstnání. Více než polovina dotazovaných žen (52 %) popsala svoji materiální situaci jako průměrnou. Každá čtvrtá účastnice uvedeného výzkumu hodnotí svoji materiální situaci jako dobrou a 12 % hodnotí svoje ekonomické podmínky jako špatné.

V provedeném empirickém výzkumu byl použit dotazník vytvořený bezprostředně v Akademii Wychowania Fyzicznego v Poznani. Všechny informace byly získány ve Vojvodství Velkopolském v době od dubna do června roku 2008. Získaná data byla empiricky zpracována pomocí základní statistické analýzy. Jako nezávisle proměnné byly vzaty hodnoty výše popsaných činitelů charakterizující společenskou situaci zkoumaných osob. Volné výpovědi respondentek v otevřených otázkách byly zpracovány kvalitativním způsobem.

Výsledky a diskuse

V práci byla analyzována spotřeba jednotlivých produktů tak, jak ji jednotlivé respondentky deklarovaly, byly zhodnoceny jejich výživové návyky na základě předpokladů tzv. Zlaté Karty Výživy, kterou zpracovala Rada prospěchu zdravé výživy se zainteresovanými Vědeckými lékařskými sdruženími¹. Respondentky byly požádány, aby popsaly častost spotřeby základních potravin za jejich typický týden.

První doporučení obsažené ve Zlaté Kartě Výživy se týká spotřeby nejméně tří jídel přiměřené velikosti, nesmí být vynechána snídaně. Přestávky mezi jídly by neměly být delší než 4–6 hodin (CAROLL et SMITH, 1993; WALICZEK, 1995). Pokud není toto doporučení dodrženo, dochází ke značnému vyčerpání energetických rezerv organismu, což se projeví jako únava, ospalost a menší schopnost koncentrace pozornosti. Správné rozložení jídel během dne může mít proto velký význam pro zdraví a produktivitu práce (RACZYŃSKI, 2001). V souvislosti s tím byla v úvodu položena dotazovaným osobám otázka, zda konzumují alespoň tři jídla v pro ně typickém dni. Rozhodující většina žen (78 %) odpověděla, že vždy. Odpověď „dost často“ uvedlo 12 % dotázaných, „občas“ 5 %, „zřídka“ 3 % a „téměř nikdy“ 2 %. Rovněž rozhodující většina zkoumaných žen (89 %) uvedla, že každodenně snídá. Podobné výsledky získala ve svých výzkumech Duda (2003) u skupiny osob ve věku 65–93 let, u nichž 42 % žen nejčastěji konzumuje 4 jídla a 34 % osob celkem jí 3x denně. Bylo také zjištěno, že všechny zkoumané osoby denně snídají.

Druhým doporučením obsaženým ve Zlaté Kartě Správné Výživy je zařazení obilovin do každodenní stravy. V každém pokrmu by se měly nacházet takové potraviny, jako je celozrnné pečivo, obilné vločky, kaše, těstoviny nebo brambory. V provedených výzkumech byla zjištěna právě nízká konzumace celozrnného pečiva. Ukázalo se, že pouze 17 % respondentek konzumuje denně celozrnný chléb a každá čtvrtá žena dokonce tvrdí, že vůbec nezahrnuje tento produkt do své výživy. Zkoumaná populace starších žen konzumuje hlavně bílé pečivo; 68 % žen deklaruje jeho denní konzumaci. V této skupině jsou hlavně obyvatelky vesnic (p = 0,01). Jako zanedbatelná se ukázala rovněž konzumace obilných vloček, které vůbec nekonzumuje 60 % anktetovaných žen. Brambory jsou nejčastěji konzumovány 3–4x týdně (66 % dotázaných). Bylo rovněž zjištěno, že zkoumané ženy zahrnují do svého stravování kaše a těstoviny většinou 1–2x týdně.

Následující doporučení se týká konzumace ovoce a zeleniny. Doporučení zní: ovoce a zeleninu je třeba konzumovat mezi jídly nebo jako jejich součást, zvláště se doporučuje konzumace čerstvého ovoce a rovněž syrové zeleniny v podobě salátů, ale také mohou být ovoce a zelenina mražené. Tyto potraviny obsahují nejdůležitější antioxidanty, tj. vitamin C a β-karoten, které chrání před aterosklerózou a novotvary. Jsou rovněž hlavním zdrojem většiny ostatních vitaminů a minerálních látek a dodávají velké množství potravní vlákniny. Z provedených výzkumů vyplývá, že zeleninu každodenně konzumuje necelých 30 % zkoumaných žen a kolem 60 % z nich ji konzumuje několikrát týdně. O něco lépe vychází u anketovaných žen konzumace ovoce, které denně zahrnuje do svého jídelníčku téměř 40 % žen důchodového věku. Ostatní většinou jedí ovoce několikrát týdně.

V dalším bodě doporučení je podtržena nutnost denního pití nejméně dvou sklenek mléka (nejlépe netučného) nebo stejné množství kefíru nebo jogurtu nebo 1–2 plátky sýra. Tyto potraviny jsou zdrojem plnohodnotných bílkovin, vápníku, vitaminu D, nezastupitelných pro správný rozvoj kosterní soustavy a jeho ochranu před lomivostí ve starším věku. Proto by v porcích pokrmu starších osob, zvláště žen, nemělo chybět mléko a mléčné výrobky. Konzumace mléčných výrobků chrání před nedostatkem vápníku ve stravě, jehož denní potřeba představuje 0,5–1 g (HASIK et al., 1999). Nedostatek vápníku ve výživě vede k rozvoji osteoporózy, která je obecně zahrnována mezi civilizační choroby. Stává se, že dospělé osoby špatně snášejí tekuté mléko kvůli laktóze, která je v něm přítomna. Tomu je možno zabránit nahrazením mléka jogurty a sýry typu žervé. Je třeba věnovat pozornost tomu, aby tyto výrobky měly poměrně nízký obsah tuku, protože mléčný tuk, který se nachází rovněž v tučných sýrech, napomáhá rozvoji aterosklerózy a obezity. Při analýze výsledků výzkumu bylo zjištěno, že jen 32 % respondentek realizuje toto doporučení každodenně, preferujíce hlavně mléko a sýry. Až 53 % zkoumaných žen uvedlo, že konzumuje jogurty méně často než 2x týdně. Podobné výsledky týkající se příliš nízké konzumace mléka a mléčných výrobků osobami staršími než 55 let byly zjištěny ve výzkumech Szponara a Rychlika (1994).

Zlatá Karta Správné Výživy doporučuje také, aby každý den byla zkonzumována jedna porce (dle vlastního výběru) ryb, drůbeže, hrachu, fazolí nebo masa. Tyto všechny produkty dodávají do lidského organismu bílkoviny. Ryby by se měly konzumovat nejméně 2x týdně. Mořské ryby (sleď, makrela, losos, šproty, sardinky) obsahují nenasycené mastné kyseliny řady omega-6, umožňující udržovat správnou hladinu cholesterolu v krvi, a správný poměr mezi kyselinami řady omega-3 a omega-6, což chrání před aterosklerózou. Hlavní zásadou je omezení konzumace živočišných tuků a produktů obsahujících cholesterol ve prospěch tuků rostlinných. Je to důležité obzvláště v případě starších osob. Zkoumané ženy nejčastěji deklarovaly, že drůbeží a vepřové uzeniny konzumují 3–4x týdně. Kromě toho si častěji vybírají maso drůbeží než tzv. maso červené. Na základě získaných výsledků je možno si také povšimnout, že více než polovina anketovaných (56 %) méně často než 1x týdně konzumuje ryby. Podobně luštěniny jsou u zkoumané skupiny osob konzumovány poměrně řídce (téměř 60 % dotázaných žen uvádí, že je nekonzumují častěji než několikrát za měsíc).

Denně by měla být konzumována 1 lžička oleje a ne více než 2 lžičky měkkého margarínu (bez obsahu nenasycených mastných kyselin řady  trans-). Výsledky provedeného průzkumu ukazují, že procento osob, které konzumují denně rostlinné tuky, a procento osob, konzumujících denně tuky původu živočišného je podobné (přesně: 46 % osob konzumujících tuky rostlinné a 42 % osob konzumujících tuky živočišné). Uvažuje se, že se vzrůstajícím vzděláním roste i konzumace doporučovaných rostlinných tuků (p = 0,05).

Další charakteristikou správné výživy je dodržování pitného režimu, tj. pití minimálně 6–8 sklenek vody denně. Vodu je možno konzumovat stolní nebo minerální anebo ji nahradit přírodními ovocnými nebo zeleninovými šťávami nebo ovocnými čaji. Aby organismus mohl správně fungovat, nesmí dojít k odvodnění. Vodu je třeba pít v jednotlivých porcích pravidelně rozložených na celý den, jednorázově ne více než 200 ml, aby nedošlo při nejvyšším stupni vstřebávání až ke zředění krve. Ve zkoumané skupině žen něco více než 40 % respondentek deklaruje denní pití minerální vody, avšak každá čtvrtá respondentka tvrdí, že minerální vodu pije všeobecně méně často než jednou týdně.

Aby bylo zachováno pevné zdraví, musí být některé potraviny omezeny nebo úplně eliminovány. Cukr, sladkosti, slazené nápoje jsou příklady produktů, které patří právě do této skupiny. Hlavní příčinou jejich zařazení mezi nevhodné potraviny je jejich vysoká kaloričnost na straně jedné a zároveň jejich nízká výživová hodnota na straně druhé. Kromě toho sladkosti značně podporují rozvoj zubního kazu a dále přispívají ke vzniku nadváhy a obezity. V dotazníku byly proto zahrnuty také otázky týkající se konzumace pokrmů nezdravých jako jsou sladkosti a slazené nápoje. Jak ukazují výsledky výzkumu, zkoumaná skupina žen vykazuje v tomto případě velmi velké rozdíly: 22 % zkoumaných osob konzumuje sladkosti denně, 20 % 3–4x týdně, 24 % 1–2x týdně a 14 % zkoumaných osob tyto výrobky do svého jídelníčku vůbec nezahrnuje. Sladkosti rozhodně častěji konzumují ženy vyučené a se základním vzděláním. Naproti tomu slazené nápoje se v jídelníčku rozhodující většiny respondentek nenacházejí vůbec.

Následně bylo při zohlednění doporučení Zlaté Karty Správné Výživy provedeno celkové zhodnocení způsobu výživy zkoumaných žen za použití následující klasifikace kvality výživy respondentů. Dle této klasifikace byly respondentky rozděleny do tří skupin podle níže uvedených modelů. Respondentky zahrnuty v modelu I dodržují nejlepší výživové zvyklosti ze všech dotázaných žen, naopak respondentky, které byly zařazeny do modelu II, dodržují nejhorší výživové zvyklosti ze všech zkoumaných žen. Pokud žena nevykázala ani obzvláště dobré ani velmi špatné výživové zvyklosti, byla zařazena do skupiny odpovídající modelu III.

Model I - zahrnuje osoby, jejichž způsob výživy je ze zdravotního hlediska vhodný. Kritéria [upraveno dle Zásad Výživy podle Zlaté Karty Správné Výživy (1997), Pyramidy Zdraví (Zatoński, 1998) a Výživových doporučení pro dospělé²] pro zařazení osob do modelu I:

• mléko nebo jogurt nebo sýr …………………...denně
• rostlinné tuky ………………………………………. alespoň 3x týdně
• celozrnný chléb …………………………………......alespoň 3x týdně
• červené maso ………………………………………...ne častěji než 1–2x týdně
• ryby ………………………………………………..........alespoň 1–2x týdně
• zelenina …………………………………………….......alespoň 3–4x týdně
• ovoce ………………………………………………........alespoň 3–4x týdně
• ovocné šťávy, minerální voda ……………….....alespoň 3–4x týdně
• sladkosti ……………………………………………......ne častěji než 1–2x týdně

Aby mohla být zkoumaná osoba zahrnuta do tohoto modelu, byla přijata zásada: je třeba splnit nejméně 6 z výše uvedených kritérií.

Model II – zahrnuje osoby, jejichž způsob výživy je ze zdravotního hlediska nevhodný – zásadně se liší od aktuálně přijatých standardů. Kritéria pro zařazení osob do modelu II:

mléko, jogurt, sýr ……………………………………méně často než 1x týdně

rostlinné tuky ………………………………………...méně často než 1x týdně

celozrnný chléb ………………………………….......méně často než 1x týdně

červené maso ………………………………………....častěji než 3x týdně

ryby …………………………………………………........méně často než 1x týdně

zelenina ……………………………………………….....méně často než 1–2x týdně

ovoce ………………………………………………….......méně často než 1–2x týdně

ovocné šťávy, minerální voda …………………....méně často než 1–2x týdně

sladkosti ……………………………………………........častěji než 3–4x týdně

Aby mohla být zkoumaná osoba zahrnuta do tohoto modelu, byla přijata zásada: je třeba splnit nejméně 6 z výše uvedených kritérií.

Model III – zahrnuje osoby, které nesplnily kritéria pro zahrnutí ani do modelu I ani do modelu II.

Celkové hodnocení zdravotní jakosti výživy respondentů bylo následující: 14 % se stravuje správně, 37 % reprezentuje způsob rozhodně se lišící od výživových doporučení a ostatní osoby (49 %) byly zařazeny do modelu III.

Způsob výživy se ve značném stupni vyvíjí v rodinném prostředí během rodinné socializace, stejně tak intencionální jako i spontánní, prvotní stejně jako druhotné. Proto byly zkoumané seniorky dotázány také na jejich poměr k rodinné tradici, co se týče výživy. Ukazuje se, že v hodnocení 70 % respondentek ony samy rodinnou tradici udržují, na což měly dle jejich názoru jistý vliv i jejich matky, které v minulosti rozhodovaly o jejich způsobu výživy. Nyní, dle mínění 70 % zkoumaných osob, mají právě ony rozhodující úlohu v oblasti jejich stravování. Je třeba rovněž podtrhnout, že ve svobodných výpovědích každá třetí seniorka podtrhla svůj značný podíl na současném vedení „rodinné kuchyně“. Naopak ostatní seniorky nejčastěji poukazují na své dcery jako na osoby, které mají vliv na jejich aktuální stravu. Zajímavé je to, že zkoumané ženy pozorují také roli nejmladšího pokolení v rodině (vnučky, vnuka) na rozvoj způsobu stravování celé rodiny, jež žije ve společné domácnosti. Ukazuje to tudíž na zapadající proces druhotné socializace v rodině, odpovídající specifikům prefigurativní kultury, kde starší osoby přijímají znalosti od mladších pokolení (KŁOSKOWSKA, 1971).

Shrnutí

Při analýze výživových zvyklostí žen staršího věku z hlediska tzv. Zlaté Karty Správné Výživy bylo zjištěno, že způsob výživy většiny zkoumaných osob se značně liší od zásad správné výživy. S přihlédnutím ke společným proměnným, podstatné stravovací návyky zkoumaných žen se téměř nelišily. Byly zjištěny značné nedostatky v konzumaci mnoha doporučených druhů potravin. V této oblasti byly zjištěny v tomto výzkumu podobné výsledky v porovnání s výzkumy jiných autorů, týkající se nedostatečného příjmu sacharidů a vlákniny (DUDA et al., 2000; DUDA, 2003), vápníku (CHWOJNOWSKA et al., 1994), ovoce, zeleniny a mléčných výrobků (SZPONAR et RYCHLIK, 1994; DUDA, 2003; GRABOWSKA et SPODARYK, 2006). Zjištěná nesprávná struktura konzumace základních potravin je znepokojující v kontextu udržování zdraví starších osob. Jak známo, stárnutí organismu je neodvratný proces, ale jeho samotný průběh může být modifikován mnoha činiteli. Skutečný význam má vhodná dieta, která může značně zpomalit přirozené procesy a také zmírnit zdravotní problémy spojené s již probíhajícími chorobami. Stravování většiny zkoumaných žen tuto roli bohužel neplní. Zajištění výživových doporučení pro starší osoby je pro výživáře stále spornou otázkou a vyžaduje spíše individuální přístup (GABROWSKA et SPODARYK, 2006). Nutné je rovněž postupné zařazování změn, protože s postupujícím věkem se zmenšuje schopnost adaptace organismu na jiný systém výživy.

Získané výsledky jsou znepokojující zejména v kontextu rozvoje výživových zvyklostí dětí a mládeže. Přes proces socializace a mezigenerační přenos mají starší osoby určitý vliv na životní styl preferovaný a realizovaný mladšími pokoleními. Získané výsledky ukazují proto na nutnost vedení mnoha směry vedené výchovy ke správné výživě. Při realizaci výchovy ke správné výživě je třeba mít na paměti, že stravovací návyky mají trvalý charakter, neboť vyplývají z mnohaletých návyků a zvyklostí. Pokud má škola působit na modifikace způsobu stravování dětí a mládeže, je třeba detailním způsobem přihlédnout k rodinné či místní tradici ve výživě. Neboť je nutná veřejná podpora takových změn, hlavně v rodinném prostředí. Potom je třeba rovněž několikanásobně výchovně působit obecně na různé osoby, zohledňovat přitom jejich potřeby, možnosti i omezení, ale také vliv společenský, jemuž podléhají v různých místech svého bydliště i práce. Takové iniciativy dávají šanci na to, aby se jejich efekty v rodinném prostředí přes proces socializace vzájemně upevňovaly a ne se narušovaly. Společenská akceptace je totiž nezbytná pro realizaci nových výživových propozic, které se často značně liší od rodinných tradic, zvyků nebo obyčejů v oblasti způsobu stravování. Společná věda týkající se zásad správné výživy předávána a propagována různými institucemi se pro děti a mládež stane věrohodnější a budou ji moci snadněji přijmout.