Sport osob se specifickými potřebami patří v České republice stále k nedostatečně rozvinutým oblastem lidské společnosti, ačkoli řada autorů poukazuje na nemalé zisky plynoucí z provozování pohybových respektive sportovně pohybových aktivit těchto osob (Bunc, 1996; Resch & Kuntner, 1997; Vute, 2005; Pacholík, Vlčková & Blahutková, 2009; Blahutková, 1998). Přestože nabídka sportovního vyžití osob se specifickými potřebami se neustále rozšiřuje, odezva dosud není taková, jakou bychom očekávali. Je celkem snadné odhadnout, co je důvodem takového stavu. Kdo z nás by se dobrovolně a s nadšením pouštěl do činností, které mu činí nemalé potíže a ve kterých je oproti ostatním výrazně omezen? Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že právě pohyb patří k základním fenoménům života (Blahutková, Řehulka & Dvořáková, 2005). Pohyb přináší řadu pozitivních emocí, sportovně pohybové aktivity pak mohou být zdrojem hrdosti, radosti z překonání vlastních hranic a omezení. Řada autorů řadí k nejvhodnějším pohybovým aktivitám osob s postižením plavání a vodní aktivity vůbec. Podle Campion (2001) jsou cvičení ve vodě zábavná, radostná, přispívají k duševní pohodě. Jsou šetrná k opěrné soustavě, eliminují především nadměrné zatěžování kloubů, zároveň však přispívají k rovnoměrnému rozvoji svalstva včetně hlubších svalových struktur. Nelze opomenout ani psychosociální působení, neboť mnohé činnosti ve vodním prostředí se odehrávají ve skupinové formě. Vzhledem k pozitivnímu vlivu pohybu ve vodním prostředí a jeho rehabilitační funkci je vhodné tyto negativní stavy ovládnout, získat při pohybu ve vodě jistotu a v plavání nalézt vítanou volnočasovou aktivitu.
V této studii jsme se proto zaměřili na změny psychických stavů osob s tělesným postižením během jednotlivých plaveckých lekcí i v průběhu celého programu plavecké výuky podle Halliwickova konceptu.
Halliwickův koncept
Halliwickův koncept má svůj původ v Anglii. Jeho autorem je James McMillan M.B.E., lékař a fyzioterapeut, který na základě svých zkušeností a vědomostí v oblasti specifického působení vodního prostředí sestavil postupy vhodné jak k plavecké výuce osob s postižením, tak pro aktivní formu hydroterapie. Ačkoli James McMillan vytvořil kvalitní základy konceptu, jeho vývoj není zdaleka ukončen. „Vyvíjí se tak, jak instruktoři rozvíjejí vlastní schopnosti a dělí se o ně s dalšími instruktory“ (AST, 1994). Ve svých počátcích se metoda zaměřovala především na osoby s různými druhy postižení. Dnes je s úspěchem využívána u všech plavců, kteří vyžadují specifický přístup. Můžeme ji tedy aplikovat jak u osob s postižením, tak pro překonávání strachu a úzkostných pocitů z vodního prostředí. Své využití nachází také v oblasti prvotního seznámení s vodou i v práci se staršími osobami, které při pobytu ve vodě vyžadují nepřetržitou asistenci.
Cílem plavecké výuky podle Halliwickova konceptu není vychovat dokonalého závodního plavce. Ačkoli je i zde v pozdějších fázích výuky kladen důraz na správně prováděné plavecké pohyby podle individuálních možností plavce, stěžejní je snaha instruktorů a asistentů o to, aby se plavci ve vodě cítili dobře, prožívali radostné pocity, vytvářeli si a upevňovali kladný vztah k vodě a v budoucnu se s radostí k vodním aktivitám vraceli a aktivně je vyhledávali. Z toho také vychází základní filozofie konceptu. Radost z vody je tak ústředním motivem celé plavecké výuky. S každým plavcem pracuje zkušený instruktor, asistent a v minimální míře jsou používány nadnášecí pomůcky. V rámci motivace, budování pocitu sounáležitosti i postupného osamostatňování plavce pracují dvojice plavec-asistent ve větších celcích, skupinách. Všichni účastníci, bez ohledu na úroveň jejich plaveckých dovedností, jsou označování za plavce a oslovování křestními jmény. Do plaveckých lekcí jsou hojně zařazovány hry, které jsou zdrojem radostných prožitků, pocitů vítězství, ale učí také toleranci, spolupráci a zvládání neúspěchů. Důležitou součástí práce instruktorů a asistentů je důraz na schopnost, nikoli na omezení, handicap.
Základním vodítkem metodiky je Desetibodový program. Udává stěžejní oblasti práce s plavcem, zároveň také pomáhá při hodnocení pokroků plavce. Představuje jakousi logickou strukturu, návaznost jednotlivých kroků, které však v praxi nelze striktně oddělit, vždy se budou vzájemně prolínat i podmiňovat. Jde o následující kroky (Greswell & Kelsey, 2006):
1. Psychická adaptace.
2. Uvolnění a osamostatnění se.
3. Transverzální rotace.
4. Sagitální rotace.
5. Longitudinální rotace.
6. Kombinované rotace.
7. Vztlak – důvěra v podporu vody.
8. Rovnovážná poloha.
9. Turbulence.
10. Základní plavecké pohyby.
Těchto deset bodů naznačuje proces rozvoje plavce od mentální adaptace na specifické prostředí, a to přes kontrolu rovnovážné polohy těla až k samotnému pohybu ve vodě.
Mimo Desetibodový program je třeba při práci s plavcem respektovat další stěžejní zásady. Jde především o principy „one-to-one“, kdy s každým plavcem pracuje školený instruktor, dále princip „face-to-face“, tedy snahu instruktora navazovat a udržovat vizuální kontakt s plavcem a pomáhat mu tak zvládat negativní působení prostředí na jeho psychický stav, a práci bez nadnášecích plaveckých pomůcek.
Cíle práce
Cílem práce je ověřit vliv programu plavecké výuky s prvky Halliwickova konceptu na subjektivní prožitky a stavy osobnosti a na míru úzkostnosti osob s tělesným postižením.
Dílčím cílem je ověřit vliv Halliwickova konceptu na změny aktuálně prožívaných anxiozních stavů, stavů psychické deprese a vyčerpání a globální ukazatele subjektivních psychických prožitků a stavů osob s tělesným postižením na bipolárních škálách ‚psychický komfort – dyskomfort‘ a ‚prožívání – aktivace‘.
Výzkumné otázky
VO1: Jak ovlivní program plavecké výuky podle Halliwickova konceptu anxiózní prožitky a stavy z vodního prostředí u osob s tělesným postižením?
VO2: Jak ovlivní program plavecké výuky podle Halliwickova konceptu pocity psychické deprese a vyčerpání u osob s tělesným postižením?
VO3: Jak ovlivní program plavecké výuky podle Halliwickova konceptu hodnoty globálních ukazatelů subjektivních prožitků a psychických stavů u osob s tělesným postižením?
VO4: Jaká závislost existuje mezi programem plavecké výuky podle Halliwickova konceptu a změnami v oblasti bazální struktury a psychické autoregulace osobnosti u osob s tělesným postižením v našem výzkumném souboru?
Metody práce
Pro sběr výzkumných dat a jejich vyhodnocení jsme použili tyto metody.
• Osobnostní anketa pro plavce
Získání základních informací o plavci, jeho zkušenosti s plaváním a vztahu k vodním aktivitám
• Osobnostní anketa pro instruktory
Základní informace o instruktorovi, trenérské (pedagogické) zkušenosti, získané kvalifikace, doplňující informace o plavci
• Dotazník SUPSO – Subjektivní prožitky a stavy osobnosti (Mikšík, 2004)
Diagnostika aktuálních subjektivních prožitků a psychických stavů osobnosti, zahrnuje škály Psychická pohoda, Aktivita a činorodost, Impulzivita a tendence k odreagování, Nepokoj a rozlada (vnitřní psychické napětí), Deprese a pocity psychické únavy a vyčerpání, Aktuální míra prožívané úzkosti, Sklíčenost a pocity smutku.
• Dotazník SPARO – Bazální struktura a psychická autoregulovanost osobnosti (Mikšík, 2004)
Dotazník struktury osobnosti, zahrnuje celkem 40 škál, např. Kognitivní, Emocionální, Motorickou a Adjustační variabilnost, Úzkostnost, Spontánnost, Aspirace a další
• Metoda nepřetržitého pozorování
• Nestrukturované interview
• Tematická analýza
• Induktivní kódování
• Převod hrubých skórů na Z-skóry
Metody použité pro výzkum byly administrovány dvojím způsobem:
A) Na začátku a na konci výzkumného šetření:
a. Osobnostní anketa pro plavce
b. Osobnostní anketa pro instruktory
c. Nestrukturované interview
d. Dotazník SPARO
B) Před začátkem každé plavecké lekce a po jejím skončení:
a. Dotazník SUPSO
Výzkumný soubor
Výzkumu se zúčastnilo celkem 8 osob s tělesným postižením. Dílčí výsledky však naznačují výrazné zúžení souboru pro konečné vyhodnocení dat, jak bude zmíněno v následujícím odstavci. Všechny osoby pocházely ze slovenské instituce zabývající se poskytováním volnočasových aktivit osobám s postižením. Výzkumný soubor absolvoval námi sestavený program plavecké výuky podle Halliwickova konceptu, který jsme ověřili v praxi v rámci dříve uskutečněných vědecko-výzkumných aktivit.
Pro vyhodnocení získaných dat jsme použili pouze údaje od plavců účastnících se programu v plném rozsahu. Z důvodu vysoké nemocnosti a častého absentování plavců ve výuce jsme nakonec vyhodnotili data od 3 plavců výzkumného souboru.
Výzkumný soubor byl sestaven na základě záměrného výběru. Podle Gavory (2000) není možné u případové studie spoléhat na náhodný výběr výzkumného souboru. Vždy jde o výběr záměrný, který zajistí vhodnost vybraných osob. Jde především o to, aby měly potřebné vědomosti a zkušenosti z daného prostředí a mohly o něm podat informačně bohatý a pravdivý obraz. Klíčovým faktorem výběru jsou výzkumné cíle a otázky (Švaříček & Šeďová, 2007).
K tomuto způsobu výběru nás také vedla obtížná dostupnost osob s postižením, které mají zájem absolvovat plaveckou výuku a současně jsou ochotné zapojit se do výzkumu. Spolupráci s pracovníky zařízení, ve kterém byl výzkum realizován, jsme navázali v průběhu Licenčního kurzu Halliwickova konceptu pořádaného Fakultou sportovních studií a jak lektoři, tak později klienti zařízení projevili ochotu zapojit se do výzkumu. Významnou roli hrál také fakt, že pracovníci zařízení absolvovali kurz Halliwickova konceptu a tím získali kvalifikaci pro jeho využívání při plavecké výuce.
Získané výsledky a diskuse
V této části předkládáme ukázku vyhodnocení prováděných měření u vybrané klientky. Uvádíme osobní charakteristiku klientky na základě informací zjištěných pomocí Osobnostní ankety pro plavce, charakteristiku vybraných dimenzí osobnosti získanou v rámci vstupního šetření před začátkem výzkumu pomocí dotazníku SPARO a její porovnání s výstupním šetřením, dále porovnání změn subjektivních psychických stavů zjišťovaných dotazníkem SUPSO a měřených před zahájením páté plavecké lekce a po jejím skončení. Přehled výsledků doplňujeme subjektivní výpovědí TO získanou pomocí nestrukturovaného interview.
CHARAKTERISTIKA VYBRANÉ TESTOVANÉ OSOBY
Charakteristika: Žena, 27 let. Paraplegie – DKK TH 10/12. Uživatelka vozíku.
Osobní anamnéza: Až do 19 let zdravá, bezproblémový vývoj. V 19 letech po úraze při sjezdovém lyžování poranění páteře v hrudní části. Následuje rehabilitační pobyt, nedošlo k výraznému zlepšení. Nyní pravidelně nerehabilituje.
Rodinná anamnéza: Oba rodiče zdrávi, starší bratr (31 let) také. Matka pracuje jako učitelka na základní škole, otec v redakci novin. Bratr provozuje malý penzion.
Výchovně-vzdělávací proces: Po základní škole absolvovala gymnázium, následně zahájila studium na Pedagogické fakultě, aprobace zeměpis – matematika. V současné době dálkové studium speciální pedagogiky.
Zájmy: Cestování a poznávání neznámých krajin, pasivní zájem o sport (jako divák, před úrazem aktivní sportování), hudba (hra na hudební nástroj – kytara).
Vztah klientky ke sportu, plavání a vodnímu prostředí: Klientka se dříve věnovala sportu velmi aktivně. Rodiče ji vedli k řadě sportů zimních (sjezdové a běžecké lyžování) i letních (především volejbal, dále tenis, stolní tenis, turistika). Všem sportům se věnovala s chutí, vždy však pouze rekreačně. Volejbal se sice učila v rámci volejbalového klubu, nikdy se však nenechala přesvědčit k účasti na soutěžích. Podle slov klientky to pro ni „bylo strašně náročné, bála jsem se, že se mi to nepovede“. S plaváním má zkušenosti pouze ze školní výuky, klientku však nikdy moc nebavilo. Přesto, že s vodním prostředím neměla žádné negativní zkušenosti , vlastní ani zprostředkované, vody se bála. Měla pocit, že když neumí plavat, nezvládne ani pohyb ve vodě. Ačkoli se klientce ve výuce líbila řada her, které hráli, strach se trochu zmírnil, nikdy však zcela nevymizel. Tento neustálý strach klientka vnímala jako velmi zatěžující, proto se dále plavání nevěnovala ani rekreačně, a s odstupem času strach opět zesílil. Výraznější pocity strachu pozorovala klientka po úrazu v souvislosti s omezenou hybností. Byla přesvědčená, že „když neumím pořádně plavat a nemůžu hýbat nohama, je to pro mě hodně nebezpečné“.
VÝSLEDKY DOTAZNÍKU SPARO
Obr. 2 Výsledky dotazníku SPARO u TO
a) vstupní měření
b) výstupní měření
Dotazník SPARO zjišťuje základní, obecné charakteristiky osobnosti. Je třeba připomenout, že tyto charakteristiky jsou trvalejšího charakteru a jen velmi pozvolna podléhají změnám.
Při vstupním šetření (obr. 2a) klientka vykazovala vysokou míru emocionální variabilnosti (EM), pro kterou je příznačná vysoká emocionální vzrušivost a sklon prožívat situační napětí. Zřetelná je také vyšší intenzita emoční a akční odezvy. Na bipolární škále labilita – stabilita (LS) inklinovala klientka k psychické nestálosti, proměnlivosti nálad a psychických stavů. Klientka také vykazovala vyšší míru úzkostnosti – tendenci prožívat úzkostné stavy (UZ) a větší závislost na názorech a hodnocení druhých, potřeby podpory a povzbuzení (NE).
Z významnějších změn, které jsme zaznamenali po deseti lekcích plaveckého programu (obr. 2b), je třeba zmínit snížení hladiny psychické vzrušivosti a spontaneity (PV), výrazné snížení tendence spoléhat na náhodu (TN), které se může projevovat důslednějším zvažováním šancí na úspěch v nejrůznějších činnostech. Další velmi výraznou změnou je velmi značné utlumení tendence předvádět se, snaha získat si obdiv, upoutat na sebe pozornost (SE). Snížení hodnot můžeme pozorovat také ve škále týkající se úzkostnosti (UZ), ve které se klientka dostala na horní hranici pásma průměrných hodnot. Naopak větší extrém vykázala v oblasti podléhání okolním vlivům, hrozbám vycházejícím z prostředí a tedy tendenci nechat se ovlivnit okolními vlivy.
VÝSLEDKY DOTAZNÍKU SUPSO
Obr. 3 Výsledky dotazníku SPARO u TO před a po první plavecké lekci
a) Před zahájením plavecké lekce
b) Po skončení plavecké lekce
Výchozí hodnoty psychických stavů klientky (obr. 3a) nebyly tak dramatické, jako byly u jiných klientů. Ačkoli vykazovala negativní vztah k vodnímu prostředí a plaveckým lekcím, jen v některých dimenzích jsme zaznamenali významnější zvýšení hodnot. Jde především o škálu úzkosti (U = 2,09), která poukazuje na klientčino úzkostné očekávání nadcházejících událostí v plavecké lekci. Zřetelný je také pocit psychické únavy a vyčerpání, stavy apatie (D = 1,32). Zajímavé je, že zároveň s těmito stavy vykazovala klientka také tendence k impulzivnímu odreagování vnitřního napětí (O = 1,18). Výrazně snížený byl stav psychické pohody, klidu a spokojenosti (P = –2,00).
Těmto stavům odpovídá také umístění těžiště, které se pohybuje v pásmu výrazného psychického dyskomfortu, nepohody vyjádřené výraznou převahou negativních psychických stavů.
Po skončení plavecké lekce jsme zaznamenali snížení hodnot všech negativních psychických stavů s výjimkou škály ‚D – Deprese, vyčerpání‘ (obr. 3b). Nejvýraznější změnu vykázala klientka v oblasti vnitřního napětí vyjádřeného motorickým neklidem, kde z původních průměrných hodnot došlo ke snížení na hodnoty značně vybočující z průměru (snížení hodnot škály ‚N‘ o 2,21). Patrné je také zmírnění stavu úzkostného očekávání (U) a tendence k impulzivním reakcím (O) až na průměrné hodnoty. Naopak ke značnému nárůstu došlo v oblasti psychického vyčerpání, pocitu únavy, apatie (D = 4,32). Tento stav může být důsledkem náročného a vyčerpávajícího překonávání negativních pocitů v průběhu plavecké lekce.
Popsaným změnám odpovídá také posun těžiště blíže ke středu grafu, tedy z pásma výrazného dyskomfortu, převahy negativních prožitků a stavů do pásma mírného psychického dyskomfortu (KD = –1,83; posun o 4,10).
Na grafech obrázku 4 uvádíme průběh změn těch škál, které stojí v centru zájmu naší studie. Při globálním hodnocení škál ‚KD – Psychický komfort vs. psychický dyskomfort‘, škála ‚U – Úzkostné očekávání‘, škála ‚P – Psychická pohoda‘ a škála ‚D – Psychická deprese, pocity vyčerpání‘ můžeme konstatovat pozitivní změny. Klouzavý průměr naznačuje postupné tlumení negativních a posilování pozitivních prožitků u všech sledovaných kategorií. Také změny, ke kterým došlo v průběhu jednotlivých lekcí, vykazovaly podobný trend. Při důkladnějším rozboru je však zřejmé, že průběh těchto změn není zdaleka tak přímočarý, jako tomu bylo u zbývajících klientů.
Změny, které jsme sledovali, nezapočaly hned v prvních lekcích, byly daleko pozvolnější. Ve druhé lekci je zřejmé přetrvávání negativního ladění klientky, teprve ve třetí, v některých případech čtvrté lekci je možné pozorovat výraznější změny. Ani dále nejde vždy o jednoznačný posun k pozitivním prožitkům a stavům, získané hodnoty značně kolísají. Především u stavů úzkosti (U) je zřejmé, že nedochází k plynulému poklesu těchto pocitů, ale k jejich kolísání mezi jednotlivými lekcemi.
Do jisté míry specifická je sedmá lekce. Především v oblasti psychického komfortu (Komfort vs. dyskomfort), psychické pohody (Psychická pohoda) a pocitech vyčerpání (Deprese) vykazovala klientka narušení trendu postupné změny. Ve srovnání s lekcemi předcházejícími se objevily nižší hodnoty psychického komfortu i pohody a vyšší míra pocitů psychického vyčerpání. Podle dat získaných rozhovorem můžeme spatřovat souvislost tohoto jevu s celkově negativním laděním v důsledku řešení pracovních problémů.
Obr. 4 Dotazník SUPSO – Průběžné výsledky za měření v jednotlivých lekcích
VÝSLEDKY ROZHOVORŮ A POZOROVÁNÍ
Mezi výrazné rysy klientky patřilo značné úzkostné ladění. To bylo patrné také v průběhu celého programu plavecké výuky. V první lekci klientka delší dobu setrvávala na břehu a teprve v polovině lekce se odhodlala ke vstupu do bazénu. „Vůbec jsem nevěděla, co se bude dít. Sice jste nám to při prvním setkání popisovali, ukazovali na videu, ale já si nebyla jistá. Prostě jsem to napřed musela vidět na ostatních a až potom jsem to mohla sama zkusit.“ Pokusy motivovat klientku se míjely účinkem, teprve když viděla, co se v bazénu děje a co dělají ostatní, byla ochotná vstoupit s asistentem do bazénu. Po celou dobu se však asistenta křečovitě držela a jakékoliv pokusy o manipulaci s plavcem, případně změnu polohy byly marné. První lekci tak klientka strávila v pozici židle nebo u okraje bazénu. Teprve ve druhé lekci byla ochotná zaujmout polohu naznak a oddat se smýkání. Jiné uvolňovací cviky však odmítala, neboť neposkytovaly tak pevné držení a výraznou oporu plavcova těla. Po skončení této lekce však, na rozdíl od lekce první, působila klientka klidnějším a mírně uvolněnějším dojmem.
V dalších lekcích se klientka více osmělila a postupně získávala důvěru jak v asistenta, tak v oporu vody. Přesto její napětí bylo znatelně větší, než jsme pozorovali u jiných plavců. Odmítala jakékoliv aktivity, ve kterých by asistent neposkytoval maximální možnou podporu, a vždy se jej pevně držela. „Po skončení každé hodiny, i když mě celkem bavily, jsem byla ráda, že už je konec a můžu z vody. Ne že bych se bála tak jako na začátku, to bývalo fakt hrozný, ve vodě jsem byla jenom tam, kde jsem dosáhnula na dno, i když jsem měla kruh nebo vestu. V poslední lekci jste mě vzali do hlubší vody a já se bála jenom chvilku, pak už to bylo dobré. I tak ale nejsem s vodou moc velká kamarádka. Pořád mám před ní respekt.“
Komunikace s klientkou v prvních lekcích byla velmi omezená, neboť klientka byla ochotná mluvit jen mimo bazén a nebo držela-li se pevně okraje bazénu. Uprostřed bazénu, byť i s plnou podporou asistentem, se značně soustředila na svůj pohyb v bazénu, což jí nedovolovalo věnovat pozornost rozhovoru s asistentem. Tato negativní zaujatost vodou byla patrná až do konce celého programu, i když v daleko menší míře. Klientka byla schopna chovat se ve vodě uvolněněji, komunikovat se svým okolím a účastnit se prakticky všech aktivit, vždy však vyžadovala větší míru podpory od asistenta. Míra osamostatnění tak oproti jiným plavcům byla znatelně nižší. Aktivity, u nichž bylo třeba větší samostatnosti plavců, tak byly prováděny v modifikované podobě.
Na sedmou lekci klientka dorazila značně rozladěna. Působila dojmem mrzutosti, skleslosti a unavenosti. Podle jejích slov se potýkala s pracovními problémy, které se objevily den před naší lekcí a klientka dosud nenalezla způsob, jak tyto problémy řešit. „Přemýšlím nad tím od té doby pořád, večer jsem do dvou hodin vymýšlela, co s tím. Fakt mě to trápí, ale zatím nevím co dělat. Možná se mnou dnes nic nebude, tak se omlouvám, kdybych byla nepříjemná…“
VÝSLEDKY OSOBNOSTNÍ ANKETY
9. Navštěvoval jste tyto hodiny plavání rád?
„Ano, i když pro mě byly hodně náročné.“
10. Proč jste navštěvoval tento kurz, co Vám plavání přináší?
Klientka označila možnosti Kontakt s lidmi a Jiné důvody, kde doplnila:
„Kurz mi pomohl k tomu, abych se méně bála. Byla tu dobrá parta a hodiny byly zábavné.“
11. Myslíte, že Vás plavání ovlivnilo po psychické stránce?
Ano.
Klientka uvedla, že zaznamenala větší uvolněnost, snížení strachu z vodního prostředí a větší jistotu při pobytu ve vodě.
12. Co Vám činilo při plavání největší potíže?
Strach z vodního prostředí, Únava po plavecké lekci (klientka upřesnila, že šlo především o únavu psychickou, způsobenou překonáváním strachu během lekce) a obtížnost cviků (také zde klientka kladla důraz na náročnost psychickou: „Cviky ve vodě nebyly náročné fyzicky, ale pro mě spíš psychicky. Chtěli jste, abych se občas pustila asistenta, to se mi moc nechtělo…“).
SOUHRNNÁ INTERPRETACE VÝSLEDKŮ KLIENTKY
Na začátku programu byla dominantním rysem klientky značná spontaneita a úzkostnost. V obou škálách jsme po skončení výzkumu zaznamenali snížení hodnot, došlo tedy ke zmírnění tendence prožívat úzkostné stavy a ke snížení emocionálnosti. Co se týká specifické úzkosti ve vztahu k vodnímu prostředí, v této oblasti jsme zaznamenali výrazně nižší změny než u dalších dvou klientů. Klientka i v posledních lekcích projevovala negativní pocity ve vztahu k vodnímu prostředí, což potvrdil jak dotazník SUPSO, tak naše pozorování a rozhovory. V Osobnostní anketě klientka sama uvedla, že pro ni pobyt ve vodě představoval značnou psychickou zátěž od první až do poslední lekce, i když dále upřesnila, že v průběhu programu došlo ke zmírnění strachu z vody.
U klientky se projevilo postupné tlumení negativních psychických stavů a mírné zvýraznění stavů pozitivních, tento posun byl však patrný především v první polovině programu. Ve druhé části tyto stavy kolísaly. Specifická byla z pohledu klientky sedmá lekce, na kterou se dostavila rozladěná a unavená z důvodu pracovních potíží. Převaha negativních stavů se nezměnila ani po skončení lekce. V další lekci jsme však již zaznamenali zlepšení.
Celkově jsme u klientky pozorovali průběžné, i když ne lineární změny psychických stavů během programu, a to ve smyslu zmírnění negativních stavů a posílení stavů pozitivních. Stále však přetrvává mírně zvýšená anxieta ve vztahu k vodnímu prostředí.
Většina klientů v našem výzkumu vykazovala před zahájením lekcí negativní ladění, po skončení lekcí bylo možné pozorovat zmírnění úzkostných pocitů a stavu sklíčenosti. Do určité míry je možné tyto výsledky očekávat bez ohledu na náplň samotné lekce a její působení na psychiku plavců. Především v počátečních lekcích sami klienti zmiňovali pocit úlevy, když lekce skončila a oni mohli z bazénu, neboť pominuly příčiny jejich strachu a dalších negativních prožitků. Svou roli mohla hrát také hrdost klientů, vědomí, že obávaný pobyt v bazénu zvládli a dokázali se tak poprat s intenzivními nepříjemnými pocity. Proto jsme se při interpretaci výsledků jen okrajově zaměřili na jednotlivé lekce a změny v rámci nich. Svůj zájem jsme orientovali spíše na tendenční charakter těchto změn v průběhu celého programu plavecké výuky, a to zvlášť v oblasti prožitků a stavů před lekcí a zvlášť po jejím skončení.
Z výsledků získaných v první části výzkumu vyplývá, že po skončení plaveckých lekcí sice došlo ke zmírnění většiny negativních stavů, především úzkosti, avšak za současného zvýraznění pocitu psychické únavy až vyčerpání, apatie a celkového útlumu. Tomuto fenoménu nelze přikládat velkou důležitost. Překonávání anxiózních pocitů, strachu, sklíčenosti a nejistoty představuje značné psychické vypětí. Je tedy logické, že po pominutí „ohrožujícího“ podnětu se dostaví únava a vyčerpání. Podstatné pro náš výzkum však je, že se tyto projevy v průběhu výzkumu tlumí a v posledních lekcích už jsou minimální, příp. se nevyskytují vůbec.
Shrnutí
Provedená měření ukazují na významné změny aktuálních psychických stavů plavců. Také u trvalejších charakteristik zaznamenáváme některé změny, je však třeba konstatovat, že tyto změny nejsou příliš výrazné a mají význam především při věcném posouzení.
VO1: Jak ovlivní program plavecké výuky podle Halliwickova konceptu anxiózní prožitky a stavy z vodního prostředí u osob s tělesným postižením z našeho výzkumného souboru?
Program plavecké výuky podle Halliwickova konceptu vedl při respektování příslušných zásad a logického postupu ke snížení anxiózních prožitků a stavů u sledovaných klientů. Z hlediska průběhu těchto změn docházelo u všech klientů k postupnému snižování úzkosti z vodního prostředí s různou mírou přímočarosti těchto změn.
VO2: Jak ovlivní program plavecké výuky podle Halliwickova konceptu pocity psychické deprese a vyčerpání u osob s tělesným postižením z našeho výzkumného souboru?
U všech sledovaných klientů jsme zaznamenali postupné zmírnění pocitů psychické deprese, únavy a vyčerpání. Ukazuje se však, že prožívání negativních prožitků a stavů (především úzkosti) má přímý vliv na následné pocity psychické únavy a vyčerpání. U všech sledovaných klientů bylo možné v jednotlivých lekcích pozorovat snížení úzkostných stavů za cenu následné zvýšené míry psychické deprese a pocitu vyčerpání. S postupným ústupem úzkostných stavů před lekcemi se snižovaly také hodnoty následného psychického vyčerpání. V počátečních lekcích (vždy po jejich skončení) docházelo obvykle ke zvýšení míry psychické deprese a vyčerpání, teprve v pozdějších fázích programu, kdy klienti nevykazovali tak výrazné úzkostné stavy, došlo také ke snížení míry psychické deprese a pocitu vyčerpání.
VO3: Jak ovlivní program plavecké výuky podle Halliwickova konceptu hodnoty globálních ukazatelů subjektivních prožitků a psychických stavů u osob s tělesným postižením z našeho výzkumného souboru?
Globální ukazatele subjektivních prožitků a psychických stavů lze označit jako obecná nálada, převahu příjemných či nepříjemných prožitků a stavů v oblasti psychického komfortu a dyskomfortu a převahu prožitkového přístupu či převahu pohotovosti k aktivní interakci a vnějším reakcím. Z tohoto pohledu můžeme ve výsledcích sledovat především změny v oblasti psychického komfortu a dyskomfortu, neboť z hlediska druhého kritéria (prožívání vs. aktivace) jsme nedospěli k jednoznačným závěrům.
VO4: Jaká existuje závislost mezi programem plavecké výuky podle Halliwickova konceptu a změnami v oblasti bazální struktury a psychické autoregulace osobnosti u osob s tělesným postižením v našem výzkumném souboru?
Výsledky potvrzují předpoklad, že změny osobnostních rysů představují trvalejší charakteristiky, jejichž změny probíhají jen velmi pomalu. Nelze tedy očekávat výraznější změny během několika týdnů. Přesto na základě získaných výsledků můžeme usuzovat na některé podstatnější změny, ve kterých však lze nalézt jen velmi málo společných rysů. Jediným společným znakem, který spojuje změny v oblasti bazální struktury osobnosti, je zmírnění tendence k prožívání úzkosti (anxiety). Tyto změny jsou však i z hlediska věcné významnosti na samé hranici. Zůstává proto otázkou, zda jde skutečně o změny způsobené absolvováním programu plavecké výuky, nebo spíše o projev situačních vlivů či jiných, námi nepozorovaných proměnných.
Halliwickův koncept je metodou plavecké výuky vhodnou pro všechny skupiny osob, které z nejrůznějších důvodů nemohou absolvovat výuku podle běžných metodik. V našem výzkumu jsme se zaměřili na úzkou skupinu těchto osob, a sice na osoby s tělesným postižením, u nichž převládají negativní pocity a prožitky vodního prostředí.
Je nesporné, že plavání přináší osobám s tělesným postižením řadu pozitivních vlivů. Především se jedná o prostředí, které svými specifickými vlastnostmi přispívá k rehabilitaci pohybových dysfunkcí. Sám Halliwickův koncept je označován za formu aktivní vodní terapie. Vodní prostředí šetří opěrnou soustavu, navíc přispívá k rozvoji všech svalových skupin. Při pohybu ve vodě zapojujeme ve větší míře i drobné svalové skupiny a napomáháme tak jejich rozvoji a posilování. Je proto vhodné působit prostřednictvím vodních aktivit na pohybový aparát osob s tělesným postižením a podporovat tak žádoucí rozvoj. Mimo fyzickou stránku působí vhodně vedený program plavecké výuky také na psychiku plavců.
Pomocí dobře metodicky zpracovaného programu plavecké výuky podle Halliwickova konceptu můžeme pozitivně ovlivňovat nežádoucí prožitky ve vztahu k vodnímu prostředí. Je více než vhodné působit tímto směrem především na osoby s tělesným postižením, neboť právě těmto osobám nabízí vodní prostředí díky svým specifickým vlastnostem možnost samostatného pohybu bez pomoci druhých (samozřejmě s ohledem na typ a hloubku postižení). To podle některých výzkumů přispívá k obohacení života, podporuje integrační a inkluzivní procesy, napomáhá získání sebedůvěry a sebeoceňování a v konečném důsledku tak přispívá ke kvalitě života jedince (Vlčková, 2009). Také podle našich zjištění jsou vodní aktivity zdrojem pozitivních prožitků, přispívají k pocitu psychické pohody a k odreagování negativního napětí. Tím napomáhají udržovat bio-psycho-socio-spirituální rovnováhu člověka.
Z uvedených důvodů považujeme za nanejvýš potřebné v maximální míře motivovat k pohybovým aktivitám ve vodním prostředí osoby s tělesným postižením. Tyto osoby často trpí strachem a anxiózními pocity ve vztahu k vodě. Vhodnou cestou ke zmírnění až odstranění těchto pocitů se zdá být Halliwickův koncept plavecké výuky. Jak ukazují naše zjištění, vhodně vedený program významně přispívá ke změně negativního prožívání vodního prostředí a pomáhá nalézat ve vodních aktivitách vítanou volnočasovou aktivitu i způsob seberealizace.
Ukazuje se, že přístup „one-to-one“ je pro osoby s tělesným postižením nanejvýš vhodným. Poskytuje jim potřebnou fyzickou oporu, dopomoc, zároveň výrazně zvyšuje pocit bezpečí. Důvěra v asistenta se při vhodném vedení může později přeměnit v důvěru ve vodu, což je základním předpokladem úspěšné práce s plavcem po stránce fyzické, motorické, psychické i sociální.
Na samotný závěr považujeme za důležité nastínit některé možnosti dalšího zkoumání, které vyplynuly z naší studie. Považujeme za vhodné rozšířit badatelský zájem z oblasti aktuálních prožitků a stavů osobnosti také na obecnější, trvalejší charakteristiky osobnosti. S ohledem na rozsah našeho výzkumu se vliv Halliwickova konceptu na tyto dimenze osobnosti nepodařilo prokázat, domníváme se však, že si tato oblast zasluhuje náležitou pozornost.