Výuka je náročný a zdlouhavý proces, který představuje hlavní náplň učitelského povolání. Pro úspěšnost školské reformy je zapotřebí, aby učitelé vkládali do výuky inovativní prvky a využívali rozmanité vyučovací metody k naplnění všech cílů vzdělávání. Pedagog by měl volit metodické postupy tak, aby žáci získávali poznatky vlastními aktivitami prostřednictvím vhodných výukových metod. Správně vyprojektovaná výuka s použitím aktivizujících metod výuky rozvíjí u žáků požadované klíčové kompetence. V našem výzkumném šetření, uskutečněném na základních školách, jsme pomocí dotazníku hledali odpověď, zda učitelé tělesné výchovy znají metody aktivního učení a které z vybraných metod uplatňují ve svých hodinách. Námi realizované šetření ukazuje, že učitelé tělesné výchovy většinou metody aktivního učení znají a vybrané metody se snaží ve svých hodinách uplatňovat.
Nové pojetí vzdělávacího procesu ve školách přináší s sebou i nové přístupy a pohledy na výuku samotnou. Cílem vzdělávání v dnešní době nemůže být jen osvojení určitého množství informací, ale je nezbytné, aby žáci získali motivaci pro celoživotní učení, osvojili si vhodné strategie učení, chápali potřebu efektivně spolupracovat s druhými a aby byli schopni kritického myšlení. Všechny tyto a další schopnosti, vědomosti, postoje a hodnoty patří mezi tzv. klíčové kompetence, jejichž osvojení a rozvoj se stává smyslem a cílem vzdělávání. Podle Rámcově vzdělávacích programů (dále jen RVP) by každý žák měl být vybaven klíčovými kompetencemi na takové úrovni, která je pro ně dosažitelná, a byl tak připraven na uplatnění ve společnosti. RVP stanovují pouze obecný rámec vzdělávání, ale vlastní náplň výuky, formy a metody se ponechávají na škole a učitelích a jsou součástí školních vzdělávacích programů. Školská reforma umožňuje a současně vyžaduje, aby učitelé vkládali do výuky inovativní prvky a využívali rozmanité vyučovací metody k naplnění uvedených cílů vzdělávání.
Různí autoři definují výukové metody rozdílně a také jinak přistupují k jejich klasifikaci. Např. Maňák a Švec (2003) definují výukovou metodu jako „uspořádaný systém vyučovacích činností učitele a učebních aktivit žáků směrujících k dosažení daných výchovně-vzdělávacích cílů“. V tomto pojetí se hovoří o učební aktivitě žáků, což je pro nás z hlediska naplňování klíčových kompetencí stěžejní. Množství výukových metod je velmi obsáhlé a propojené. Pro naši práci budou stěžejní především metody výuky založené na rozvíjení schopnosti tzv. kritického myšlení.
Kritické myšlení je především aktivní a samostatné uvažování, podmíněné těmito schopnostmi: porozumění informaci a její důkladné prozkoumání, porovnání myšlenky s jinými názory a tvrzeními, vidění faktů v souvislostech, využití všech úrovní logických myšlenkových postupů, zaujetí stanoviska a zodpovědnosti za ně (Grecmanová, 2007). Myslet kriticky znamená nejenom pasivně vstřebávat přicházející informace, ale také s nimi umět při využití všech myšlenkových operací aktivně pracovat (Urbanovská, 2006). Tohoto principu nejvíce využívají aktivizační metody (dále jen AM), zvané též metody aktivního učení.
Metody aktivního učení jsou charakteristické svým zaměřením na žáka, předpokládají plné zapojení každého jedince do celého procesu výuky. Žák je spolutvůrcem průběhu a obsahu výuky, podílí se na formulaci výsledků výuky, na hodnocení třídní práce a na sebehodnocení. Z těchto i dalších důvodů se aktivizační metody ve vyučování začínají stále více propagovat a používat (Sitná, 2009).
Výuka pomocí aktivizujících metod klade vysoké nároky na učitele i žáky. Je třeba ji pečlivě připravit a k její úspěšné realizaci je nutná spolupráce všech žáků. Také postup při probírání jednotlivých témat je podstatně pomalejší, než v případě tradiční výuky. Avšak získané vědomosti jsou velice kvalitní a nelze opomenout fakt, že dochází k rozvoji žákova myšlení, představivosti, fantazie a tvořivosti. Proto nás tedy zajímalo, zdali učitelé tělesné výchovy zařazují do své výuky některé z metod aktivního učení a snaží se u žáků rozvíjet samostatné a aktivní uvažování.
Problém
Změna vyplývající ze zavedení RVP se dotýká všech učitelů i žáků různých stupňů a typů škol. Učitelé by měli volit vhodné vzdělávací strategie, formy a metody výuky tak, aby naplnili nově koncipované cíle vzdělávání. K tomu by mohli posloužit již zmiňované metody aktivního vyučování se zaměřením na rozvíjení kritického myšlení žáků. V našem výzkumném šetření jsme hledali odpověď na to, jestli učitelé tělesné výchovy znají metody aktivního učení a zda tyto metody uplatňují ve svých hodinách.
Metodika
Pro náš výzkum byli vybráni učitelé tělesné výchovy brněnských základních škol. Studie se celkem zúčastnilo 86 učitelů, z toho 46 žen a 40 mužů. Pro získání údajů jsme zvolili empirickou metodu dotazování v podobě nestandardizovaného dotazníku. Dotazník obsahoval 2 části. První, osobnostní část, byla tvořena otázkami, které nám poskytly základní anamnestické údaje o respondentech. Druhá část obsahovala uzavřené či polootevřené otázky zaměřené na znalost a uplatnění aktivizačních metod ve výuce tělesné výchovy. Dotazník jsme poslali v prosinci 2011 písemnou nebo elektronickou poštou učitelům tělesné výchovy brněnských základních škol. Během ledna nám učitelé vrátili vyplněné dotazníky osobně nebo poštou. Získané údaje z dotazníku jsme statisticky zpracovali a vyhodnotili.
Výsledky a diskuse
Vzdělávání žáků vyžaduje od učitelů adekvátní pedagogickou výbavu, kterou by měli získat v průběhu svého studia a dále vlastním sebevzděláváním a hledáním nejefektivnějších způsobů, jak rozvíjet u žáků požadované schopnosti a dovednosti. Měli by volit vhodné vzdělávací strategie a rozmanité metody výuky, které u žáků rozvíjí samostatné a aktivní uvažování.
Z našeho šetření znalostí aktivizačních metod vyplynulo, že 79 % žen a 75 % dotazovaných mužů tyto metody výuky zná, a 71 % žen a 58 % mužů uvedlo, že je následně zařazují i do výuky (graf 7).
Graf 7 Grafické znázornění znalostí a používání aktivizačních metod (AM) učitelů tělesné výchovy
V grafu č. 8 uvádíme 5 nejčastějších metod aktivního učení, které učitelé tělesné výchovy znají. Učitelé vybírali z 10 možných navrhovaných metod a měli možnost doplnit i další příklady. 91 % žen zná didaktické hry, metodu rozboru situace zná 86 % z nich, metodu diskusní zná 72 % žen, metodu řešení problému 68 % a 41 % žen zná metodu řízeného objevování. Muži na stejnou otázku uvedli, že nejznámější je pro ně metoda diskusní, a to pro 78 % z nich, dále 72 % z nich zná didaktické hry, 61 % zná metodu řešení problému, 56 % zná metodu rozboru situace a v neposlední řadě 33 % zná metodu řízeného objevování. V porovnání znalostí jednotlivých aktivizačních metod jsme nezaznamenali výrazné rozdíly mezi pohlavími.
Graf 8 Porovnání aktivizačních metod, které učitelé znají z hlediska pohlaví
Pro úplnost přikládáme tabulku č. 5, ve které jsou uvedeny všechny metody, které učitelé znají.
Tabulka 5 Příklady aktivizačních metod, které učitelé znají
| ženy | muži | |||
| Absolutní četnost | Relativní četnost | Absolutní četnost | Relativní četnost | |
| didaktické hry | 32 | 91 % | 21 | 72 % |
| metoda rozbor situace | 26 | 86 % | 17 | 56 % |
| metoda diskusní | 25 | 72 % | 23 | 78 % |
| metoda řešení problému | 24 | 68 % | 18 | 61 % |
| řízené objevování | 15 | 41 % | 10 | 33 % |
| myšlenková mapa | 15 | 41 % | 5 | 17 % |
| brainstorming | 13 | 36 % | 13 | 44 % |
| metoda samostatného objevování | 13 | 36 % | 5 | 17 % |
| metoda situační | 11 | 32 % | 5 | 17 % |
| klíčové pojmy | 8 | 23 % | 5 | 17 % |
| párové čtení | 6 | 18 % | 0 | 0 % |
| metoda inscenační | 6 | 18 % | 0 | 0 % |
Dalším úkolem bylo zjistit, které aktivizační metody učitelé při své výuce nejčastěji používají. Při analýze uvedených údajů můžeme konstatovat, že nejvíce používanou metodou aktivního učení jsou didaktické hry, jak uvedlo 90 % žen a 71 % mužů. Druhou v pořadí s nejvyšší početností výroků je diskusní metoda, kterou využívá 65 % žen a 57 % mužů. Dále potom učitelé uvádějí metodu rozboru situace (55 % žen a 50 % mužů uplatňuje tuto metodu ve výuce) a 50 % žen a 14 % mužů uplatňuje metodu řešení problému. Nižší početnost vykazuje metoda samostatného objevování: 25 % žen a 7 % mužů využívá tuto výukovou metodu ve svých hodinách (v grafu 9 uvádíme 5 nejčastějších metod, které učitelé uplatňují ve výuce).
Graf 9 Porovnání uplatňovaných aktivizačních metod z hlediska pohlaví učitelů
Pro úplnost dodáváme, že učitelé uplatňují ve výuce i následující metody, ale v daleko menší míře než ty předešlé: metody situační uplatňuje 15 % žen a 14 % mužů, metodu řízeného objevování využívá 15 % žen a 7 % mužů a metody inscenační uplatňuje jen 10 % žen a 7 % mužů (viz tab. 6). Na základě zjištěných výsledků je možné konstatovat, že učitelé tělesné výchovy mají snahu zařazovat nové metody učení do výuky, a tím naplňovat nové cíle vzdělávání. Vzhledem k malému počtu probandů však nelze výsledky zobecňovat. Jsou pouze orientačním náhledem na přijetí nového pojetí výuky a práci učitelů tělesné výchovy některých brněnských škol. I přesto šetření vypovědělo mnoho o znalosti a uplatňování metod aktivního učení u učitelů tělesné výchovy.
Tabulka 6 Příklady aktivizačních metod, které učitelé uplatňují ve výuce
| ženy | muži | |||
| Absolutní četnost | Relativní četnost | Absolutní četnost | Relativní četnost | |
| didaktické hry | 29 | 90 % | 16 | 71 |
| metoda diskusní | 21 | 65 % | 13 | 57 % |
| metoda rozbor situace | 18 | 55 % | 12 | 52 % |
| metoda řešení problému | 16 | 50 % | 3 | 14 % |
| metoda samostatného objevování | 8 | 25 % | 2 | 8 % |
| řízené objevování | 5 | 15 % | 2 | 8 % |
| metoda situační | 3 | 10 % | 3 | 14 % |
| metoda inscenační | 3 | 10 % | 2 | 8 % |
| myšlenková mapa | 3 | 10 % | 0 | 0 % |
| klíčové pojmy | 3 | 10 % | 2 | 8 % |
| brainstorming | 0 | 0 % | 2 | 8 % |
Z našeho šetření také vyplynulo, jak často učitelé tělesné výchovy používají aktivizační metody ve výuce. V každé hodině tělesné výchovy využívá aktivizační metody 24 % žen a 9% mužů, 24 % žen a 17 % mužů využívá tyto metody v každé druhé hodině, 1x za 14 dní tyto metody využívá 9 % žen a 35 % mužů, 24 % žen a 9 % mužů odpovědělo, že dané metody využívají pouze 1x za měsíc, několikrát za čtvrtletí využívá aktivizační metody v tělesné výchově 13 % žen a 26 % mužů, nejméně žen – 6 % a mužů − 4 % odpovědělo, že dané metody používají pouze výjimečně (viz graf 10).
Graf 10 Jak často učitelé využívají aktivizační metody ve výuce
Dále nás také zajímalo, z jakých zdrojů učitelé získávají vědomosti o aktivizačních metodách. Učitelé vybírali ze čtyř námi navrhovaných možností, a pokud odpověděli, že získávají informace z jiných zdrojů, tak ještě doplnili vlastní příklad. Nejčastější odpovědí u žen bylo, že získávají vědomosti z internetu, což v nynější době ohromného rozvoje komunikačních technologií je nejrychlejší a nejefektivnější způsob získávání informací k dané problematice. Z literatury čerpá informace o aktivizačních metodách 36 % žen a ze školení 21 % žen. 14 % žen uvedlo, že vědomosti o metodách získávají od mladších kolegů. 29 % mužů odpovědělo, že vědomosti získávají z literatury a internetu, školením získává vědomosti 25 % mužů a stejně tak jako ženy i 17 % mužů uvedlo, že čerpají informace od svých mladších kolegů (viz graf č. 11). Je velmi potěšující, že učitelé mají snahu zvyšovat si úroveň svých znalostí a nebrání se čerpat nové vědomosti od mladších kolegů.
Graf 11 Jak učitelé získávají vědomosti o aktivizačních metodách
Graf 12 Účast na školení o aktivizačních metodách
V grafu 12 vidíme, že více než polovina žen a mužů by se zúčastnili školení na téma aktivizační metody, a to 72 % žen a 68 % mužů, 28 % žen a 32 % mužů by se školení na téma využití aktivizačních metod ve výuce nezúčastnilo. Je velmi důležité, aby učitelé zkvalitňovali a rozšiřovali své znalosti po celé své pedagogické působení. Pokud se učitel sám nevzdělává, nerozšiřuje svoje znalosti v daném oboru a nezačleňuje do výuky nové metody a prvky vzdělávání, nemůže pak dostatečně podpořit plný potenciál žáka. Každý žák je individualitou a musíme počítat s tím, že každému může vyhovovat jiná metoda či způsob učení. Je potěšující, že zájem o školení ze strany učitelů vzrůstá. Je potřeba, aby učitelé sebevzděláváním a hledáním nejefektivnějších způsobů rozvíjeli u žáků požadované schopnosti a dovednosti.
Shrnutí
Učitelé by měli zařazovat do výuky moderní a účinné prvky vzdělávání, které pomáhají naplnit nově koncipované cíle vzdělávání a efektivně rozvíjejí klíčové kompetence žáků.
Naše šetření ukázalo, že učitelé tělesné výchovy vybraných brněnských škol většinou znají a následně se i snaží uplatňovat nové strategie a metody učení ve svých hodinách. Mezi nejčastější metody aktivního učení, které učitelé tělesné výchovy uplatňují, patří didaktické hry, diskuse a metoda rozboru situace a řešení problému. Je to však dostačující? Jsou učitelé dostatečně vybaveni ucelenou soustavou vyučovacích metod vhodných pro různé obsahy výuky?
Zjištěné výsledky potvrzují, že učitelé mají snahu zdokonalovat svou pedagogickou připravenost, aby mohli efektivně rozvíjet všechny klíčové kompetence žáků. Tyto znalosti je však potřeba stále doplňovat a zdokonalovat se v uplatňování těchto metod v praxi. Učitelé musí volit vyučovací metody promyšleně a záměrně k cíli a obsahu výuky a musí být přesvědčeni o užitečnosti zvolených metod. Čím více budou učitelé používat různé metody, tím více je budou umět kombinovat a přizpůsobovat potřebám žáků. V současné době učitelé nevystačí s frontální výukou a občasným zařazením skupinové práce. Je třeba, aby hledali a objevovali nové přístupy k řešení problémů a nebáli se zařazovat do výuky moderní a účinné prvky vzdělávání. Je to však dlouhodobý proces, který je spojen především s dalším sebevzděláváním učitelů a hledáním nejefektivnějších způsobů, jak rozvíjet u žáků požadované schopnosti, postoje, vědomosti a hodnoty.
(brož. vaz., s. 56 - 69)