Orientační běh je sportem v přírodě, který má široké spektrum využití pro věkové i výkonnostní kategorie i prostor, kde se provozuje. Kombinuje možnosti realizace pohybových schopností, dovedností a intelektu, taktiky a vlastního individuálního přístupu. Vzhledem k tomu, že se koná v přírodě, jeho hlavním znakem je individuální volba taktiky a skýtá mnoho modifikací je oblíbenou aktivitou nejen na sportovní úrovni, ale i jako součást soustředění různých sportovních odvětví, školních výletů nebo pobytů a v profesní přípravě speciálních složek (např. Horská služba).
Orientační běh má svůj původ ve Skandinávii. Charakteristika tamní krajiny, která nebyla kulturně porušena a vyznačuje se členitým terénem oproti jiným lokalitám hůře čitelným. Orientace ve zdejším prostředí je tedy nezbytnou složkou odborně technických činností z pohledu turistiky a nezbytnou dovedností v běžném životě. Orientace v terénu je také nezbytná v případě přípravy některých profesních složek. Především se jedná o armádu, která orientaci v neznámém prostoru vyžaduje pro pohyb, určení strategické a přesné pozice i její popis. První závody orientačního běhu a lyžařského orientačního běhu se konaly v devadesátých letech 19. století. První mezinárodní závody se konaly roku 1932 v Norsku a střetly se na nich týmy Norska a Švédska. V našich podmínkách se první zmínky o orientačních soutěžích v pramenech situují do let 30. 19. století (zdroj: Došla)
Definice závodu dle Žemlíka 2000, zdroj Došla 2011, je:
„Orientační závod je turistický, polní závod tříčlenných hlídek soutěžících v orientaci a rychlosti. Jde o rychlý postup neznámým terénem od kontroly ke kontrole, vyžaduje spolehlivý výkon s přítěží, v každém počasí a každém terénu.“
(pramen: Žemlík, 2000)
Orientační běh není olympijským sportem, nicméně ostatní soutěže na všech úrovních, vč. Mistrovství světa jsou pravidelně pořádány, stejně jako Světový pohár. Mezinárodní kalendář akcí zahrnuje také více než 100 závodů světového žebříčku. Regionální mistrovství se konají v pěti z šesti regionů mezinárodní federace: Evropa, Asie, Severní Amerika, Jižní Amerika a Oceánie.
Orientační sport je také součástí hry multisportovních her jako je The World Games and the World Masters Games. Mezinárodní asociace univerzitního sportu (FISU) organizuje světová mistrovství klasického i lyžařského orientačního běhu každý druhý rok. CISM organizuje každoroční světové vojenské orientační šampionáty a lyžařský orientační běh je součástí CISM zimních vojenských světových her.
Tradice situování nejen počátků sportu, ale i progres jeho největšího rozmachu v severských evropských zemích napovídá množství členské základny a lokalizuje i nejvyšší procento úspěšných medailistů právě do Skandinávie. Mezi modifikace orientačního běhu patří orientační jízda na horském kole (MTBO), lyžařský orientační běh (LOB) a trail orienteering (TOB - osob s omezenou hybností či postižením). Mezi orientační disciplíny se řadí i rádiový orientační běh (ROB). Všechny disciplíny jsou zastřešeny International Orienteering Federation (IOF). Mezinárodní federace orientačního sportu byla uznána Mezinárodním olympijským výborem v roce 1977.
