„Při všech vodáckých akcích je jedním ze základních požadavků bezpečnost. Nebezpečí při jízdě na řece je tradičně rozdělováno do dvou skupin – na nebezpečí objektivní, tj. nebezpečí, které působí řeka a atmosférické podmínky, a nebezpečí subjektivní, které spočívá v samotném vodákovi a jeho vybavení. Jsme toho názoru, že nebezpečné situace, do kterých se vodák dostává, jsou téměř vždy důsledkem subjektivních chyb, přestože mohou být způsobeny i objektivními příčinami (např. jízdou za vysokého stavu vody, která je nebezpečná, nemusí zkušený vedoucí turistické akce vůbec začínat). Je jen velmi málo skutečně objektivních příčin, kterým nelze ani při největší opatrnosti zabránit (např. náhle spadlý strom).“ (Doležal, 1983)
Objektivní nebezpečí
„Pod tímto pojmem si představujeme všechna nebezpečí, která jsou způsobena řekou a měnícími se atmosférickými vlivy. Především je třeba brát v úvahu stupeň obtížnosti toku a průtok. Stupeň obtížnosti toku je vždy uveden v kilometráži. Při hromadných akcích je nutné, aby vedoucí byl předem s řekou seznámen. Je třeba si uvědomit, že v prudce tekoucí vodě není možné zastavit – exponovaný úsek je možné jen projet – a náhlá překážka v řečišti
(např. napříč spadlý kmen) může způsobit převrhnutí lodě.
- Velmi důležité je dodržování základních pravidel bezpečnosti při jízdě na řece.
- Přistáváme zásadně proti proudu v bezpečné vzdálenosti od překážky (jez, peřeje, náhon), delší lodě přistávají nad řídící lodí v bezpečné vzdálenosti tak, aby lodě nemohly být strženy proudem.
- Jestliže se při jízdě stane, že se nestačíme vyhnout překážce a musíme do ní narazit, pak je nutné za každou cenu zabránit tomu, aby se tak stalo bočním nárazem. Proud vody, který tlačí na oba konce lodi, může způsobit její převržení, nebo v silném proudu i přelomení. Naopak špička lodi vydrží silný náraz a k vážnějšímu poškození většinou nedochází.
- Při jízdě jsou velkým nebezpečím i jezy. Platí zásada, že jezy je třeba předem prohlédnout. S průtokem se totiž velmi značně mění i sjízdnost jezu, proto nelze spoléhat, že charakter jezu bude stejný, jako byl před několika dny. Proto je třeba přistát v bezpečné vzdálenosti od koruny jezu, jez si prohlédnout a zvolit způsob přenesení, případně projetí.
- Při projíždění propustí s táhlými, dlouhými vlnami jezdíme mírnou rychlostí, aby vlny zalily loď co nejméně. Má-li propust mohutnou zpětnou vlnu, pak naopak projíždíme co největší rychlostí, abychom překonali brzdící účinek vlny.
- Z objektivních nebezpečí je třeba uvést ještě extrémní atmosférické podmínky – především nebezpečí, které vzniká při jízdě v bouřce, nebezpečí z prochladnutí při jízdě v dešti a v prudkém větru. Naopak za slunečného počasí se chráníme brýlemi proti slunci a vhodnou pokrývkou hlavy.
- Při zvrhnutí lodě je zásadní chybou, jestliže loď opustíme a snažíme se bezhlavě doplavat ke břehu. Převrácenou loď musíme v proudící vodě nejprve srovnat rovnoběžně se směrem proudu. Na převrácenou loď si neleháme, ani se o ni příliš neopíráme, abychom nezpůsobili její poškození nárazem o dno. Ze stejného důvodu nikdy v proudu nepřevracíme loď, která je dnem vzhůru. Loď převracíme až v tišině u břehu.“ (Doležal, 1983)
Subjektivní nebezpečí
Subjektivní nebezpečí vzniká podceněním všech zásad, které jsou výše uvedeny. Nutným předpokladem pro vodní turistiku je znalost plavání, při jízdě v proudící vodě použití plovacích vest a přileb. Při vodní turistice nechodíme nikdy do vody bosi. Eventuální zranění nohou o sklo, konzervy, staré železo nebo ostré kameny se při vodácké akci velmi těžko hojí a může zraněnému zkomplikovat celou jeho další plavbu.
Vedle dobrého vybavení, které odpovídá stupni obtížnosti sjízdné řeky, je jedním z nejdůležitějších faktorů bezpečnosti schopnost dobře ovládat plavidlo. Pocit jistoty, který vyplývá z vědomí dobře rozvinutých pohybových dovedností v ovládání lodě, je pro bezpečnost plavby velmi důležitý. Proto je žádoucí i z hlediska bezpečnosti využít všech možností pro zdokonalení kanoistických dovedností. (Doležal, 1983)
