02

Intenzita zatížení extraligového hráče házené mužů v průběhu přátelského utkání − případová studie

Kapitola je zaměřena na monitorování a analýzu průběhu intenzity zatížení křídelního hráče elitního družstva házené mužů v průběhu přátelského utkání. Vztah mezi zatížením hráče v utkání a zatížením v tréninku patří mezi klíčové problémy tréninku ve sportovních hrách. Úroveň srdeční frekvence, která je považována za spolehlivou veličinu k posouzení intenzity zatížení, byla monitorována pomocí sporttesteru Polar S 610i. Průměrná vypočtená hodnota srdeční frekvence sledovaného hráče v utkání byla 171,8 ± 6,3 tepů za minutu, což odpovídalo 92,4 % SFmax. Předkládaná studie má pilotní charakter, nicméně získané výsledky poukazují na intenzitu zatížení jednoho z nejvytíženějších hráčů družstva na nejvyšší výkonnostní úrovni kategorie mužů.

Házená patří mezi oblíbené týmové sportovní hry, přičemž utkání v házené je velice dynamické (střídají se krátké úseky maximální intenzity s odpočinkem) a samotná hra se neustále vyvíjí, stejně jako její pravidla. Současná házená se za několik posledních let velmi zrychlila, a bude tomu tak i nadále jako u většiny kolektivních sportů. Nutností se stává sledování a vyvozování správných závěrů v tomto směru. Ovlivňují koncepci příprav z hlediska měření sil, ale především z hlediska dlouhodobějšího rozvoje herního výkonu. Nemá přece žádný význam vychovávat a trénovat hráče v duchu sportovní hry tak, jak se hrála před dvaceti, třiceti lety. Mezi klíčové problémy tréninku házené je oprávněně považován vztah mezi zápasovým zatížením a zatížením v tréninku. Úroveň srdeční frekvence (dále jen SF) je jedním z lehce dostupných fyziologických ukazatelů, ale zároveň také spolehlivou veličinou k posouzení intenzity zatížení (Neumann et al., 2005; Lehnert et al., 2008). Problematika intenzity zatížení hráče v utkání se v dnešní době řeší v mnoha sportech. Ve volejbale (Buchtel, 2008; Lukáč & Pupiš, 2011), v basketbale (Abdelkrim et al., 2007; Mathew & Delextrat, 2009), rugby (Coutts, Reaburn & Abt, 2003), fotbale (Krustrup, Mohr & Steenberg, 2006) i házené (Bělka et al., 2010; Loftin et al., 1996; Rannou et al., 2001; Šafaříková, 2008). Z uvedených odborných publikací vyplývá, že tréninkový proces v házené (respektive sportovních hrách) musí vyplývat z typických požadavků zápasového zatížení hráče v utkání. Bohužel musíme souhlasit s názorem Táborského (2011), že je stále nedostatečný počet studií o házené, které by srovnávaly zatížení hráčů v soutěži a v tréninkovém procesu. Monitorování srdeční frekvence umožňuje zaznamenat a nashromáždit údaje o zatížení jednotlivých hráčů v průběhu utkání (mistrovského či přátelského). Následná analýza zatížení je velmi důležitá pro následující tvorbu tréninkového plánu, kontrolu i řízení vlastního tréninku a výběr vhodných herních cvičení v tréninku (Vala, 2012).

Cíl

Cílem práce bylo monitorovat průběh intenzity zatížení hráče družstva HCB OKD Karviná v průběhu přátelského utkání. Úkolem bylo zjistit profil srdeční frekvence hráče na pozici křídla.

Metodika

Testovanou osobou, u které bylo prováděno monitorování SF, byl hráč na pozici levého křídla družstva HCB OKD Karviná, které je dlouhodobým účastníkem nejvyšší soutěže extraligy házené kategorie mužů. V našem případě se jednalo o 22letého 182 centimetrů vysokého a 75 kg vážícího hráče. Jelikož bylo cílem práce monitorování SF v průběhu mistrovského zápasu, bylo nutné co nejpřesněji určit hráčovu maximální srdeční frekvenci (dále SFmax). Proto byla všem hráčům na začátku sezóny určena SFmax  pomocí testu v terénních podmínkách „Yo-Yo Intermittent Recovery Test Level 2“ (dále jen „Yo-Yo IR2“, Bangsbo et al., 2008). Na základě výsledků testu „Yo-Yo IR2“ byla hráči určena hodnota maximální srdeční frekvence 186 tepů za minutu.

Měření bylo realizováno v průběhu přátelského utkání v rámci mezinárodního turnaje v Lucembursku. Utkání se hrálo v rámci letní přípravy na sezónu 2011/2012 a soupeřem karvinského družstva byl holandský vícemistr Limburg Lions. K diagnostikování úrovně srdeční frekvence hráče v průběhu přátelského utkání byl použit sporttester Polar S 610i, který byl nastaven na zaznamenávání hodnot SF v pětisekundových intervalech. Z bezpečnostních důvodů byly sporttestery zakryty „potítkem“, aby nedošlo k případnému zranění hráčů. S tím byli také obeznámeni rozhodčí, kteří udělili hráčům „výjimku“ podobně jako v mistrovském utkání basketbalu (Vala, 2011a). Pro vlastní vyhodnocení získaných dat z měření byl použit program Polar Precision PerformanceTM SW, který spolupracuje s hodinkami Polar S 610i. Přenos záznamů uložených v hodinkách byl proveden přes infračervené spojení s počítačem (Vala, 2011b). Průměrné hodnoty SF za jednotlivé poločasy včetně směrodatné odchylky však byly vypočítány pomocí programů Microsoft Excel a statistického programu IBM SPSS Statistics 20.0.

Výsledky a diskuse

Celkový záznam stažený ze sporttesteru trval téměř 118 minut včetně 30minutového úseku zahřátí a rozcvičení a 10 minut dlouhé poločasové přestávky. Součástí záznamu jsou také úseky, kdy se hráč do utkání aktivně nezapojoval, avšak sporttester stále kontinuálně ukládal data. Celkově hráč odehrál 39 minut (18 minut v 1. poločase a 21 minut v 2. poločase). Sledovaný hráč se v útočné fázi soustředil především na přechody do rychlého protiútoku, což je jedním z hlavních úkolů hráčů hrajících na křídle. Družstvo HCB OKD Karviná praktikovalo v utkání obranný systém 1:5 a sledovaný hráč bránil na pozici vysunutého obránce. Je nutno podotknout, že tento styl obrany je pro vysunutého obránce velmi fyzicky náročný. Levé křídlo zaznamenalo v utkání 4 branky a při obranné činnosti dosáhlo zisku 3 míčů.

Obr. 1 Srdeční frekvence křídelního hráče v průběhu utkání

Z obrázku 1, který poměrně jasně znázorňuje zatížení hráče v průběhu celého utkání, lze zjistit, že průměrná SF záznamu je 142 tepů za minutu. Do výpočtu průměrné hodnoty SF hráče však byly zařazeny pouze hodnoty jednotlivých 5sekundových úseků, kdy se hráč „aktivně“ účastnil hry na palubovce a současně běžela časomíra. Po odečtení rozcvičení, všech přestávek a úseků hry, kdy hráč nezasáhl do utkání, byla vypočtena průměrná hodnota SF zápasu 171,8 ± 6,3 tepů za minutu, což odpovídá 92,4 % SFmax. Vypočtená průměrná hodnota srdeční frekvence hráče v jednotlivých poločasech utkání měla sestupnou tendenci, jak je patrné z obrázku 1 a především z obrázku 3. V prvním poločase byl průměr SF hráče 174,1 ± 6,8 tepů za minutu, zatímco v druhém poločase dosáhla průměrná hodnota srdeční frekvence sledovaného hráče hodnoty 169,4 ± 5,0 tepů za minutu. Nejvyšší naměřené hodnoty v utkání dosáhl hráč ve čtyřicáté čtvrté minutě záznamu (desátá minuta utkání), a sice 185 tepů za minutu. Byl indikován věcně významný pokles intenzity zatížení vyjádřený pomocí ES = 0,649 (4,6 % SFmax) mezi poločasy, což je dle Hendla (2009) považováno za středně významný rozdíl. 

Obr. 2 Rozložení SF hráče v průběhu utkání

Získané výsledky průměrné SF (171,8 ± 6,3 tepů za minutu) i vypočtená procenta SFmax  (92,4 %) sledovaného hráče jsou porovnatelné s výsledky, které uvádí Loftin et al. (1996). Dle uvedených autorů se SF hráčů v modelovaném utkání házené mužů pohybovala v rozmezí 165–180 tepů za minutu s rozpětím 20 tepů. Námi vypočtené hodnoty SFmax  jsou také porovnatelné s výsledky Šafaříkové (2008), která uvádí podobné hodnoty zatížení hráče házené (90–92 % SFmax) při herním cvičení 2 na 2 v tréninku. Autorka také uvádí hodnoty zatížení v utkání (85–88 % SFmax), avšak neuvádí hráčskou pozici ani věk sledovaného hráče.  U hráče ve zmiňované publikaci nebyla určena hodnota maximální srdeční frekvence při zátěžovém testu, ale byla pouze vypočtena. Ve většině sportovních her (tedy i v házené) ovlivňují výsledné hodnoty SF především různé hráčské posty, a s tím související odlišné role hráčů v týmu. Srovnatelné hodnoty procent SFmax publikoval také Vala (2011b), konkrétně 92,7 % SFmax, nutno však podotknout, že se jednalo o výsledky rozehrávače basketbalu.

Obr. 3 Krabicový graf vývoje SF hráče v průběhu přátelského utkání

Kolektiv výzkumníků kolem Rodriguez-Alonsa (2003) došel k závěrům, že intenzita zatížení hráček v ženském basketbale je závislá rovněž na úrovni hrané soutěže a může se lišit v závislosti na hráčské pozici, přičemž je největší u rozehrávaček. Podle jejich závěrů průměrná hodnota SF rozehrávaček při mezinárodních utkáních dosahuje hodnot 94,6 % SFmax a 90,8 % SFmax při utkáních hraných na národní úrovni. Dalším důležitým faktorem ovlivňující výsledné hodnoty SF jsou získané zkušenosti hráčů v průběhu hráčské kariéry, což má za následek změny struktury herního výkonu hráče. Velmi často jsou přibývající zkušenosti hráčů doprovázeny kolektivnějším pojetím hry.

Pro bližší specifikaci zatížení hráčů v utkání by bylo vhodné rozšířit výzkum na monitorování SF u většího souboru hráčů a také sledovat zatížení ve více utkáních (vítězných, prohraných i vyrovnaných), při dodržení stejných podmínek. Jelikož je házená velmi kontaktní sport, pro další monitorování SF hráčů by bylo vhodnější používat systém Polar TEAM 2, kdy sledovaní hráči již nemají „hodinky“ sloužící k ukládání získaných dat, ale data jsou přenášena a ukládána on-line do počítače.

Shrnutí

Analýza herního zatížení hráčů v průběhu utkání by měla trenérům poukázat na základní parametry, ze kterých by měl vycházet trénink. Zde můžeme zařadit také používání sporttesterů v tréninkovém procesu. Cílem práce bylo monitorování SF hráče na postu křídla týmu HCB OKD Karviná hrajícího nejvyšší soutěž kategorie mužů v průběhu utkání. Průměrná hodnota SF sledovaného hráče na postu křídla v utkání byla 171,8 ± 6,3 tepů za minutu, což odpovídalo 92,4 % SFmax. Získané výsledné procentuální hodnoty SFmax jsou vyšší, než píše Šafaříková (2008), která uvádí konkrétní zatížení v utkání v rozmezí  85–88 % SFmax. Je však potřeba vzít v úvahu možné rozdíly mezi hodnotami maximální SF jednotlivců ve skupině, především různé hráčské posty a s tím související odlišné role hráčů v týmu. Na základě získaných výsledků doporučujeme, podobně jako Táborský (2011), zařazovat do tréninkového procesu herní cvičení s důrazem na rychlost a efektivitu provedení.

Studie vznikla za podpory grantů Ostravské univerzity v Ostravě číslo 6119SGS4/PdF/2011, číslo 6126- SGS8/PdF/2012, a také díky projektu OPVK  CZ.1.07/2.4.00/170035.