ZDRAVOTNÍ ASPEKT PLAVÁNÍ, BEZPEČNOST, ZÁCHRANA TONOUCÍHO

Bezpečnost

Jako každá pohybová aktivita má i plavání svá specifika. Jsou dána pohybem ve vodním prostředí, které není pro člověka přirozené.

I přes to, že většina úrazů na bazénu se stane mimo vodní plochu, a je tedy potřeba prevenci zaměřit také tímto směrem, je nutné mít na paměti, že úraz ve vodě může mít díky možnosti utonutí ty nejtragičtější následky.

Je proto velmi důležité, aby se pedagog zaměřil na vyhledávání rizik a jejich eliminaci jak ve vodě, tak i v okolí bazénu!


POZNÁMKA

Tyto materiály nevznikly jako přesná a podrobná učebnice záchranných technik. Po konzultaci s odborníky z oblasti záchrany tonoucího je zde vybráno a jasně popsáno základní nezbytné minimum toho, co by měl pedagog umět, pokud vede výuku plavání.

 

Prevence tonutí

V souladu s legislativou a také v souladu se zkušenostmi celého kolektivu autorů výukových materiálů navrhujeme dodržování devíti doporučení pro zajištění bezpečné výuky plavání.

 

Devět doporučení pro zajištění bezpečné výuky plavání:

1. Kvalitní a nepřetržitý dozor

Výuka plavání by měla být vedena vždy ze břehu tak, aby měl vyučující přehled o dění na bazéně. Vyučující musí provádět neustálou kontrolu počtu žáků ve výuce, a to nejen na začátku a na konci hodiny, ale i opakovaně v průběhu celé výuky. Je vhodné do tohoto procesu zapojit rovněž žáky – např. utvořením dvojic žáků, kteří se navzájem hlídají.
V případě, že je výuka zajištěna jiným subjektem než kmenovou (vysílající) školou (např. plaveckou školou či jiným subjektem), musí být pedagog, který žáky na výuku doprovází, přítomen po celou dobu výuky na bazénu!
Kmenová (vysílající) škola podle paragrafu 29 školského zákona vždy zodpovídá za bezpečnost žáka. Je proto velmi důležité, aby smlouvy mezi subjekty byly jasně nastaveny (místo předání žáků, vymezení prostoru pro vyučujícího kmenové školy aj.).

 

 

2. Poučení žáků a organizace záchranné akce

Žáky je nutné před zahájením výuky poučit o chování během výuky!
Jedním z velmi důležitých bodů je, aby byli žáci seznámeni s postupem organizace záchranné akce. Vyučující, který záchrannou akci organizuje, může v závislosti na věku a psychické vyspělosti zapojit do záchranné akce i žáky.
Důležité je předem nacvičit volání zdravotnické záchranné služby. Dále ukázat žákům místo, kam se v případě opuštění bazénu seřadí, kde se nachází lékárnička, a je-li k dispozici, tak také AED (automatický externí defibrilátor).
Nejbezpečnější a nejefektivnější variantou samozřejmě pořád zůstává to, když se záchranné akce účastní pouze plavčík či druhý pedagogický pracovník.
První pomoc nelze poskytovat ukvapeně. Velmi důležité je proto prvotní posouzení situace – co se stalo, jak mohu pomoci a s jakým rizikem. Neuvážená záchrana tonoucího může ohrozit samotného zachránce!
Bezpečnost pro zachránce, bezpečnost pro postiženého a bezpečnost ostatních žáků je vždy na prvním místě!
Při záchranné akci se tedy prioritou stává tonoucí, je však potřeba zajistit bezpečnost i ostatních žáků na bazénu.

 

 

3. Znalost bazénu a jeho okolí

Vyučující musí počítat s možnými riziky v bazénu i kolem něj. Musí sám znát prostředí, kde je výuka vedena. Je-li toto prostředí pro něj nové, musí se s ním ještě před výukou sám seznámit!

Nebezpečí u bazénu:

Častým rizikem na bazénech je kluzká podlaha.
Neméně nebezpečné jsou hrany bazénů, rohy laviček či dveře otevírající se na obě strany.
Je nutné žáky s těmito riziky seznámit a nastavit jasná pravidla.
Základním pravidlem je to, že žáci nesmí kolem bazénu běhat!

Nebezpečí v bazénu:

Velké nebezpečí, a to především pro neplavce a špatné plavce, představuje ve vodě náhlé klesání dna bazénu. Neplavec či špatný plavec neočekává náhlou změnu hloubky.
Důsledkem ztráty dna může být úlek, panika a tonutí!
Vyučující tedy musí mít přehled o hloubce vody v jednotlivých částech bazénu, kde provádí výuku.
Je nutné oddělit prostor pro výuku neplavců a plavců barevnými drahami nebo jiným zřetelným způsobem.

 

 

4. Předcházet nebezpečným aktivitám

Příčinou závažných poranění na bazénech mohou být zdánlivě nevinné hry. Jedná se především o honičky kolem bazénu, skoky do vody, přetlačování, vzájemné potápění nebo nebezpečné potápění s cílem co nejdéle vydržet pod vodní hladinou (kdo doplave dál pod vodou, kdo déle vydrží pod vodou na jeden nádech).
Zatímco některým aktivitám musí pedagog předcházet poučením žáků či jejich zákazem, v některých případech se jeví pro žáky výhodnější nácvik dané aktivity s cílem snížit riziko.
Touto aktivitou je především nácvik skoků do vody.
Při nácviku skoků do vody, vždy dbejte na to, aby žáci skákali bez rozběhu a palce měli na hraně bazénu či startovním bloku. Velmi důležitá je provádět výuku v bezpečné hloubce.
Důležitá je také organizace výuky: žáci skáčou do vody teprve tehdy, až žák před nimi po skoku vyplave a odplave do bezpečné vzdálenosti! Toto je potřeba nejen zdůraznit, ale také důsledně kontrolovat a po žácích vyžadovat.

 

 

5. Zjištění plavecké zdatnosti žáků

Při plavecké výuce se žáci dělí na skupiny podle výkonnosti.
Pro zjištění plavecké zdatnosti žáků je nezbytné provést na začátku plaveckého kurzu plavecký test!
Neplavci test neprovádí!

 

6. Velikost skupiny

Při výuce plavání tvoří skupinu maximálně 15 žáků.
Je doporučeno, aby neplavců bylo samozřejmě daleko méně (max. 10).
Každou skupinu vede jeden vyučující. Je ale daleko bezpečnější, je-li na bazénu v průběhu výuky přítomen ještě např. plavčík či jiný pedagogický pracovník.

 

 

7. Sledování fyzické, psychické kondice a zdravotní stav žáků

Vyučující by si měl všímat žáků, ještě než vstoupí do vody. Tím lze včas odhalit některá rizika (žáci ve špatném zdravotním stavu, nervózní a ustrašení žáci). Po vstupu žáků do vody je již daleko obtížnější určit možná rizika.
Doporučujeme věnovat zvýšenou pozornost žákům, kteří se „předvádějí“ či jsou naopak bázliví a vystrašení!

K tomuto velmi dobře poslouží nástup před zahájením výuky.
Je nutný také k prezenci žáků a zadání pokynů.

 

 

8. Používání zvukových signálů

Je vhodné domluvit si s žáky jasné zvukové signály.
Ty slouží například k upoutání pozornosti žáků a v případě záchranné akce.

POZOR:
Je nutné si však uvědomit, že čím více signálů, tím je větší riziko jejich nepochopení.

DOPORUČUJEME:
Zvukový signál píšťalkou pro upoutání pozornosti: jedno krátké písknutí.
Zvukový signál pro okamžité opuštění bazénu: tři krátká písknutí.

 

 

9. Přítomnost plavčíka či druhého pedagogického pracovníka na bazénu

Plavčík je osoba speciálně vyškolená k záchraně tonoucího, k poskytování první pomoci, ale také k prevenci úrazů na bazénu.
V případě, že je na bazénu, kde probíhá výuka, přítomen plavčík, je vhodné ho předem informovat o probíhající výuce, počtu žáků, případně se předem domluvit na koordinaci jakékoliv neočekávané situace.
Pokud výuka probíhá na školním bazénu, doporučujeme zajistit výuku dvěma pedagogy, kteří v případě neočekávané situace budou koordinovat záchrannou akci (jeden vyučující provádí záchranu, druhý zajistí bezpečnost ostatních žáků ve skupině).

 

 

Na hřišti i na vodě být s dětmi vždy v pohodě |
Fakulta sportovních studií |
Masarykova univerzita |
Logo Fakulty sportovních studií
| Copyright © 2011, Fakulta sportovních studií
| Počítadlo návštěv: 89755 návštěvníků od 27. 11. 2011 (z toho 1728 z FSpS).
| © Code: Jiří Krejčí, Petr Zaoral; Design: V.Kotarová, M.Blažová
Creative Commons License ZDRAVOTNÍ ASPEKT PLAVÁNÍ, BEZPEČNOST, ZÁCHRANA TONOUCÍHO by PaedDr. Miloš Lukášek, Ph.D., Mgr. Alžběta Tobiášová, Mgr. Marcela Keberlová, Daniel Bartošek, Pavel Tobiáš, DiS., Mgr. Zdeňka Kubíková, Ph.D. is licensed under a Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivatives 4.0 International License.
Based on a work at http://www.fsps.muni.cz/sdetmivpohode/kurzy/bazen/.
Investice do vzdělávání