Fyziologie pro RVS

Ventilační práh u testované osoby stanovujeme pomocí spiroergometrického vyšetření. Jedná se o stanovení "anaerobního prahu" neinvazivní metodou z ventilačně-respiračních hodnot. Mezi základní parametry patří minutová ventilace, poměr respirační výměny, příjem kyslíku, výdej oxidu uhličitého, ekvivalent pro kyslík a oxid uhličitý. Zátěžový protokol vypadá následovně. Určí se první stupeň a obvykle každou minutu se zvyšuje rychlost běhu o 1 km/hod. Pokud provádíme spiroergometrii na bicyklovém ergometru, obvykle se volí rampový protokol, při kterém zátěž roste ve watech kontinuálně.

Nejčastěji pro stanovení ventilačního prahu používáme grafického znázornění, kde je vidět závislost minutové ventilace a intenzity zatížení. Práh se nachází v momentě, kdy dochází k prudkému nárůstu na ventilační křivce. Dalšími v praxi užívanými metodami je V-slope (čti V-sloup) metoda či určení prahu pomocí poměru respirační výměny.

"Práh" následně lze vyjádřit v absolutních hodnotách srdeční frekvence nebo v procentech z maxima, případně v procentech z VO2max. Dále můžeme stanovit tzv. prahovou rychlost, neboli rychlost, při které se jedinec na prahu nachází.