Historie turistiky jako volnočasové aktivity souvisí s rozvojem materiálně – technické základny a množstvím volného času, který má jedinec k dispozici. Nástup masové turistiky tak souvisí především s množstvím času, který mohou i nižší příjmové pracovní třídy věnovat sami sobě.
Turistiku s moderním cílem a charakteristikami můžeme poprvé situovat do období renesance, kdy nastává ve 14. století návrat člověka k přírodě a jejímu poznávání. Zeměpisné objevy charakterizují 15. a 16. století. Ty měly vliv na renesanční pedagogy a filosofy. Mezi zástupce této generace patří např. Francois Rabelais nebo J. A. Komenský. V této době byl pobyt v přírodě doporučován v souvislosti s přirozeným vývojem člověka. J. A. Komenský se taktéž zasloužil o rozvoj cvičení a pobytu v přírodě v rámci školní výuky a výchovy.
Na výše zmíněné osobnosti pak navázal Jon Locke, který vytvořil první moderní teorii tělesné výchovy, a francouzský pedagog Jean Jacques Rousseau. Na pohyb a pobyt v přírodě kladl velký důraz, stejně jako na cestování. V díle „Emil čili o vychování“ zevrubně pojednává o významu pobytu v přírodě a jeho vlivu na výchovu potomků. Německý filantropista J. Ch. Guths-Muths položil ve své knize „Gymnastik für die Jugend“ základy pro obhájení významu důležitosti tělesné výchovy dětí a mládeže. V období romantismu značně vzrostl zájem o přírodu a kulturní památky. Mezi zástupce, v jejichž díle se tyto trendy dokumentují, patří K. H. Mácha, G. G. Byron nebo J. W. Goethe.
Turistika v organizované formě se spolu s dalšími formami pobytu v přírodě začala formovat koncem první poloviny 19. století. Její rozvoj souvisel s již zmíněnou technickou revolucí. Taktéž existence kartografie, informačních prostředků a zvýšení množství volného času dalo impuls k rozvoji tohoto druhu pohybové aktivity a rozvoji masového provozování turistiky.
Zejména v anglofonním světě vznikaly dětské a mládežnické organizace zaměřené na turistiku a různé formy pobytu v přírodě (Vyškovský 1997).
V českých zemích došlo k rozvoji turistiky začátkem 19. století. Prví vycházky a výlety se začaly organizovat v uzavřených společnostech nebo malých skupinách. Cílem těchto výletů byly nejen romantické oblasti, ale i kulturní cíle např. Říp, Blaník, Radhošť. Roku 1862 vzniká zásluhou Miroslava Tyrše tělovýchovná organizace Sokol, v jejichž stanovách se dle Mosera (1986) vyskytuje i pořádání výletů a jejich kulturně vzdělávací význam. Podobně jako v jiných evropských zemích, tak i v Čechách rozvoj turistiky významně ovlivnila industrializace a budování železniční sítě.
Významným desetiletím byla osmdesátá léta 19. století. Roku 1884 vzniká ve Frenštátu pod Radhoštěm první česká turistická organizace Pohorská jednota Radhošť. Dne 11. června 1888 pak byl založen Klub českých turistů (dále KČT), prvním předsedou byl zvolen Vojtěch Náprstek. Tento rok je přelomový vzhledem k vzniku a rozvoji organizované turistiky v našich zemích. Klub budoval stezky, vytvořil unikátní značení, podobně jako alpské kluby hledal a zpřístupňoval atraktivní turistické cíle. Kromě toho zakládal turistické ubytovací objekty a noclehárny, vydával tištěné průvodce a mapy. Hlavním cílem klubu bylo organizování výletů, které byly vedeny školenými průvodci.
Jako první tělovýchovná organizace u nás byl r.1862 M. Tyršem, J. Fugnerem, JUDr. J. Grégrem, prof. E. Tonnerem a dalšími založena Tělocvičná jednota pražská, která se později přejmenovala na Sokol Dále vznikly:
- 1909 katolická tělovýchovná organizace Orel,
- 1912 první oddíly skautů v Praze,
- 1914 skautská organizace Junák - český skaut (přizpůsobení českým podmínkám),
- 1919 Svaz junáků - skautů a skautek ČR apod.
Některé z těchto organizací musely svoji činnost z politických důvodů přerušit, avšak po r. 1989 ji opět obnovily.
S podporou materiálně technické základny včetně map a průvodců prostřednictvím KČT se vedle tradiční pěší turistiky začínají prosazovat v našich podmínkách další druhy turistiky jako cykloturistika, vodní turistika a mototuristika. Rozvoj turistiky zabrzdily obě války, v přelomovém roce 1948 následovalo spojení spolků v jeden celek. Jistým způsobem a více organizovaně narostlo centrální pojetí turistické přípravy a vyšší podíl zaznamenala příprava fyzických schopností a dovedností pro výkon turistiky. Z mládežnických organizací byla typická organizace Pionýr, mládežníci se družili v oborové jednotě „TOM“. V roce 1984 bylo díky neustálému nárůstu členské základny turistů a také díky vzniku Českého svazu tělesné výchovy v roce 1957 organizováno bezmála 90 tisíc turistů v Československu (Moser, 1986).
