Funkční a metabolická charakteristika
Energetický výdej v průběhu cvičení kata závisí na době výkonu, lze jej vyjádřit ekvivalentem VO2 = 0,87 + 0,071*t. Při 10s cvičení dosahuje ekvivalent V02 9,5 l/min (z toho jen 11% oxidativně), při 80 s zatížení odpovídá 4,9 l/min (41 % oxidativně a 13 % laktátovým neoxidativním metabolismem). Rozhodujícím systémem energetického hrazení je neoxidativní laktátový metabolismus, jehož podíl na 10 s zatížení je až 90%, na 80 s zatížení 46%. Při běžném tréninku se však většinou jedná o aerobní práci střední intenzity odpovídající cca 2000% nál. BM. Kyslíkový dluh se pohybuje mezi 5 - 15 litry.
Náročnost kumite (zápasu, který trvá obvykle 2 - 3 minuty) je vyšší. Srdeční frekvence stoupá až k individuálnímu maximu a pozátěžová koncentrace laktátu v krvi dosahuje 5 - 7 mmol/l.
Morfofunkční charakteristika sportovce
Z antropometrického hlediska je pro kumite vhodný ektomorfní typ karatisty, tedy spíše vyšší postavy s dlouhými končetinami, potřebnou hmotností s relativně malým procentem tuku (11,2 ± 4,1 %). Pro závody kata je vhodný izomorfní typ, tzn. spíše menší až střední postavy s nižší až střední hmotností.
Silová výkonnost karatistů a stabilita je výrazně nadprůměrná, ale funkční zdatnost jen mírně převyšuje průměrné hodnoty: VO2max 45 – 58 ml/min*kg, anaerobní práh 76,7 ± 2,1% VO2max , W170 obdobné jako u běžné populace, SFmax 185 – 204 tepů za min.
Úder v karate je po biomechanické stránce identický s úderem boxera. Úder se provádí z naprosto uvolněného svalstva, které je ke konci úderu kontrahováno.
Pro výkon v karate je důležité délka reakční doby, která ovlivňuje výsledek v rychlosti provedení pohybu. Tréninkem je možné její zkrácení maximálně o 10 – 15 %. Dochází ke zlepšení zrakového rozsahu a zvýšení citlivosti vnímání oka. Karatista je schopen vnímat větší prostor, přesněji odhadovat rychlost, vzdálenost apod.
