Založení Evropské unie džúdó a Mezinárodní federace džúdó
Mezinárodní federace džúdó vznikla až jako logická odpověď na vznik menších federací jako např. 24. června 1948 vznikla z iniciativy londýnské Budokwai Britská asociace džúdó (British Judo Association, BJA). Budokwai byla již předtím lídrem britského džúdó. Tento krok byl nutnou formalitou před dalším londýnským zasedáním 26. července 1948. Ustanovujícího zasedání Evropské unie džúdó (European Judo Union, EJU) se účastnila Británie, Nizozemsko, Rakousko a Itálie jako zakládající členové, Francie jako pozorovatel. První oficiální mistrovství Evropy se ale konalo až v roce 1951 v Paříži a pak každoročně.
Po vzniku kontinentální organizace byla přirozená snaha o vytvoření celosvětové zastřešující organizace. Mezinárodní federace džúdó (International Judo Federation, IJF) byla založena z evropské iniciativy už v roce 1951, shodou okolností opět v Londýně 12. července 1951, a to tak, že 4. generální sjezd EJU plynule přešel do prvního generálního sjezdu IJF.
Obr. 13: Logo IJF (8)
Zakladatelské země byly tedy pouze z Evropy (Itálie, Británie, Belgie, Francie, Nizozemsko, Německo, Rakousko a Švýcarsko). Až později se připojily další národní organizace. Velkým problémem bylo i to, jak zapojit Japonsko, u kterého nebylo jasné, jaká je jeho národní organizace. Faktickým lídrem bylo Kódókan džúdó, na druhé straně zde byla od roku 1949 Celojaponská federace džúdó – Zen Nihon Judo Renmei, v obou figuroval jako prezident Risei Kanó. Na druhém zasedání o rok později (30. 8. 1952) bylo alespoň rozhodnuto, že prezidentem IJF se stane Risei Kanó, syn zakladatele džúdó a ředitel Kódókanu. V roce 1956 bylo uspořádáno první mistrovství světa v Tokiu. Účastnili se jich džudisté z celého světa a ukázalo se, že Japonci mají sice dominantní postavení, nejsou však neporazitelní.
Záhy po druhé světové válce se Japonsko připojilo k americké a ruské výzvě usilovat o úspěch v době studené války na bitevním poli olympijských her. Vzhledem k tomu, že džúdó bylo již ve světě populární a Japonsko pořád supervelmocí v džúdó, zahájil Japonský olympijský výbor kampaň pro zařazení džúdó do programu olympijských her. Také International Judo Federation v čele s Risei Kanóem, synem zakladatele džúdó, se úporně snažila o jeho zařazení do programu olympijských her.
Obr. 14: Risei Kano (9)
Příležitost se naskytla, když byly olympijské hry připravované znovu v Japonsku. Japonská delegace s podporou IJF opakovaně žádala o zařazení džúdó do olympijských her. To bylo akceptováno jako olympijský sport až v roce 1960 na 57. zasedání Mezinárodního olympijského výboru v hotelu Excelsior v Římě. Delegáti rozhodli o zařazení džúdó v poměru hlasů 39 ku 2. Symbolicky to znamenalo rehabilitaci Japonska jako národa a také návrat do rodiny olympizmu, jenž začal v roce 1952. Začlenění džúdó znamenalo také začlenění prvního nezápadního sportu do olympijských her. Dominance japonských závodníků ve třech ze čtyř váhových kategorií na olympijských hrách v Tokiu posílilo národní identitu Japonska. Na druhé straně Geesinkovo vítězství v kategorii bez rozdílu vah bylo mementem pro příští historii džúdó a skutečným začátkem westernizace, sportizace a olympizace Kódókan džúdó. Na olympijských hrách 1968 v Mexiku džúdó nebylo zařazeno, ale od olympijských her v roce 1972 v Mnichově je součástí každých olympijských her.
V současnosti jsou cíle Mezinárodní federace džúdó plně nasměrovány k podpoře olympijských her, jak je definováno v jejich stanovách:
- Podporovat srdečné a přátelské vztahy mezi členy a vést a organizovat aktivity v džúdó na celém světě
- Ochraňovat celosvětové zájmy džúdó
- Organizovat jednání IJF, dohlížet na setkání organizované jejími členy a participovat na olympijských akcích
- Rozvíjet praxi džúdó na celém světě u všech kategorií populace
- Vytvářet pravidla pro praktikování džúdó a pravidla aplikovatelná na mezinárodních soutěžích organizovaných nebo podporovaných IJF
- Zvyšovat kvalitu tréninku džúdó
- Dohlížet na udělování stupňů, včetně stupňů dan, a jejich soulad s pravidly IJF
- Podporovat ideály a cíle olympijského hnutí
Marně bychom hledali zmínku o zachování tradic džúdó, podpoře výchovných ideálů. Není zde ani zmínky o jeho původních cílech. Jako by ani neexistovaly.
