INOVACE ZIMNÍCH VÝCVIKOVÝCH KURZŮ

Carvingový oblouk

„Carving“ jako odborný termín se v lyžařské terminologii objevil v roce 1995. Zavedl ho rakouský lyžařský odborník dr. Thayer. Carving je výraz převzatý z angličtiny. „Carve“ znamená řezat, krájet, vyřezávat, vykrajovat. V lyžování to znamená jízdu po vnitřních (souhlasných) hranách (z pohledu tvořeného oblouku) s minimálním podílem smyku – lyžař sjíždí řezanými oblouky, lyže jsou během oblouku postaveny na hranách, zanechávají za sebou dvě vyjeté koleje.

Carvingovou techniku je možné shrnout do několika bodů:

  • nová éra sjezdového lyžování,
  • jednodušší ovládání lyží,
  • snadnější a rychlejší učení a výuka,
  • jízda podél hran jako po kolejích,
  • hra s odstředivou silou,
  • zrychlení jízdy v oblouku,
  • kontakt se sněhem během jízdy.

Carvingová technika není jen pro pokročilé lyžaře. Naopak, pro svou jednoduchost a nenáročnost, je vhodná pro začátečníky. Jak úplný začátečník, tak i pokročilý lyžař může za odpovídajících podmínek brzy zvládnout správnou techniku carvingového oblouku.

Podmínky, které ovlivňují výuku carvingu, můžeme rozdělit na vnitřní a vnější:

vnitřní podmínky

  • pohybové dovednosti lyžaře
  • psychická odolnost
  • pohybová vybavenost
  • koordinace

vnější podmínky

  • lyžařská výzbroj (lyže, vázání, podložky, boty),
  • terén (sklon, profil, šířka, upravenost svahu),
  • množství lyžařů na sjezdovce,
  • počasí,
  • kvalita sněhové pokrývky.

 

Zásady carvingového oblouku

Při nácviku carvingu je důležité vycházet z následujících zásad:

  • Vhodné vybavení (lyže – rádius menší než 15 m nebo krátké (tzv. shorties, délka 100–140 cm, rádius 7 – 9 m) nebo snowblades (tzv. supershorties, délka do 99,9 cm, rádius 4 – 7 m).

Rádius (R) je hodnota, která je přímo závislá na velikosti bočního vykrojení lyže. Udává velikost poloměru kružnice, kterou by vykrojila nezatížená lyže postavená na hranu. Hodnota R se udává v metrech, většinou bývá vyznačena na lyžích.

  • Obě lyže jsou vedeny po horních hranách s minimalizací smykové složky.
  • Postavení lyží na hrany docílíme:
    • pohybem kolen dopředu a dovnitř tvořeného oblouku (obr. 1A),
    • vkloněním pánve do oblouku se současným kompenzačním odklonem trupu (obr. 1B),
    • náklonem celého těla do oblouku (obr. 1C).

 

  • Postavení dolních končetin v širší stopě (přibližně na šířku pánve). Rozšířená stopa umožňuje:
  • jednodušší udržení dynamické rovnováhy,
  • využití obou zahraněných lyží v oblouku,
  • udržet přiměřené zatížení obou lyží v průběhu vedení oblouku.
  • Náklon těla do oblouku – kompenzace odstředivé síly.
  • Frontální postavení těla.
  • Zahájení nového oblouku je dosaženo spojením pohybu nahoru a vpřed a náklonem do středu budoucího oblouku.
  • Ve fázi vedení oblouku se vnější lyže stává dominantní, vnitřní lyže je dle situace různě zatěžována.
  • Pohled směřuje do směru jízdy – „Dívej se, kam jedeš.“
  • Využívání obou lyží.
  • obě lyže mají stejný význam, jsou neustále v kontaktu se sněhem.
  • Zatížení vnější lyže v její přední části – tlak do palce.
  • Zatížení vnitřní lyže v její přední části – tlak do malíku.
  • Dolní končetiny jsou v paralelním postavení. Netlačit vnější koleno ke kolenu vnitřnímu, dochází k výraznému zahranění vnější lyže. Vnitřní koleno tlačit ke svahu.
  • Dodržování zásad bezpečnosti – při carvingu dochází často k vyjíždění oblouků až do spádnice. Proto musíme neustále sledovat svah nad sebou.

 

Nácvik carvingového oblouku

Nácvik carvingového oblouku zahajujeme samostatným obloukem ke svahu (nejdříve z jízdy šikmo svahem, později ze spádnice), následuje samostatný oblouk přes spádnici, pokračujeme obloukem ke svahu s napojeným obloukem přes spádnici. Navazované oblouky zařazujeme až nakonec.

Terén: široký, mírný svah

Sníh: upravený

Popis: Snížený sjezdový postoj, lyže jsou v širší stopě (přibližně na šířku pánve), zatížení lyží je rovnoměrné. Přední části lyží jsou více zatížené, pohled směřuje do směru jízdy. Osy protínající ramena, boky a kolena by měly být rovnoběžné. Paže držíme před tělem mírně pokrčené v loketních kloubech ve vzdálenosti o něco větší, než je šíře ramen. Hole směřují šikmo vzad. Hroty jsou těsně nad sněhem.

Oblouk zahájíme z jízdy šikmo svahem (později ze spádnice) plynulým vkloněním kolen, pánve a trupu dovnitř tvořeného oblouku. Těmito pohyby dojde k zahranění lyží. Neustálým tlakem do hran udržujeme lyže na hranách. Kontrolujeme, aby kolena byla „otevřená“ – kolena jsou stále na šířku pánve, vnitřní koleno tlačíme ke svahu. Při přejezdu spádnice je nutná trpělivost. Pokud budeme ve spádnici netrpěliví a budeme spěchat s vyjetím oblouku, dojde ke smýknutí. Plynulým vkloněním kolen, pánve a trupu na druhou stranu dojde k přehranění lyží, ukončení jednoho a k zahájení následného oblouku. Oblouky provádíme bez synchronizace práce paží s pohyby trupu, pánve a dolních končetin a bez zapichování holí.

 

Cvičení

cvičení bez holí:

  • Nácvik správného pohledu – oblouk zahájíme pootočením hlavy ke svahu. Platí obecné pravidlo: „Kam chci jet, tam se dívám“. Paže jsou před tělem, tlak do hran lyží a vnitřní koleno „otevřené“. Pohled směřuje do oblouku ve směru jízdy.

 

  • „Lukostřelec“ – vnitřní paže je v předpažení, palec směřuje vzhůru a vnější paže na vnitřní rameno. Soustředíme se na náklon celého trupu.

 

  • „Letadlo“ – obě paže jsou v upažení, celé tělo nakláníme do oblouku.

 

  • „L“ – vnější paže je ve vzpažení, vnitřní v upažení.

 

  • Vnější ruka tlačí na vnitřní koleno – vnější rukou tlačíme na vnitřní koleno směrem ke svahu („otevíráme“ tak koleno). Vnitřní paže ukazuje do směru jízdy.

 

  • Obě ruce tlačí na vnitřní koleno – stejný princip jako u předešlého cvičení, do vnitřního kolena tlačíme.

 

  • Obě ruce tlačí na kolena – rukama tlačíme kolena ke svahu, kontrolujeme rozestup kolen.

 

  • Ruce v pěst mezi kolena – pěsti mezi koleny zajistí širší stopu lyží.

 

cvičení s holemi:

  • Vodorovná poloha holí před tělem – hole jsou ve vodorovné poloze před tělem, paže jsou na šířku ramen. Současně s náklonem těla do oblouku se naklánějí i hole.

 

  • Svislá poloha holí před tělem – hole se naklánějí do oblouku stejně jako tělo.

 

  • „Quattro“ – holemi kreslíme čáry do sněhu. Obě hole na sněhu nás nutí do nízkého postoje. Omezujeme vertikální pohyb.

 

časté chyby:

  • Přehnaná a prudká rotace trupu – přehnaná a prudká rotace trupu způsobuje usmýknutí lyží.

 

  • Kolena jsou příliš u sebe – dolní končetiny nejsou v paralelním postavení. Kolena se sbíhají do tvaru písmene „A“, vnitřní lyže je nedostatečně zatížená.

 

  • Předsunutí vnitřní lyže – předsunutí vnitřní lyže neumožní dostatečné zatížení v její přední části. Lyžař má tendenci k záklonu.

 

  • Úzká stopa – úzká stopa neumožní dostatečné překlopení lyží na hrany.

 

  • Protirotace - protirotace trupu vyvolá stereotypy starší techniky.

 

  • Přehnaný vertikální pohyb – přehnaný vertikální pohyb vede ke smýkání lyží.

 

  • Chybná poloha paží – spuštěné paže mohou způsobit záklon.

 

  • Příliš velký náklon – příliš velký náklon bez odpovídající rychlosti může být příčinou pádu.

 

Na hřišti i na vodě být s dětmi vždy v pohodě |
Fakulta sportovních studií |
Masarykova univerzita |
Logo Fakulty sportovních studií
| Copyright © 2011, Fakulta sportovních studií
| Počítadlo návštěv: 78122 návštěvníků od 27. 11. 2011 (z toho 1328 z FSpS).
| © Code: Jiří Krejčí, Petr Zaoral; Design: V.Kotarová, M.Blažová
Creative Commons License INOVACE ZIMNÍCH VÝCVIKOVÝCH KURZŮ by PaedDr. Jan Ondráček, Ph.D., Mgr. Martin Vilím, Ph.D., doc. PaedDr. Pavel Korvas, CSc., Mgr. Dagmar Trávníková, Ph.D., PaedDr. Zdeněk Zítka, PhDr. Jan Cacek, Ph.D. Mgr. Jan Škoda, Mgr. Zdeňka Kubíková, Ph.D., Mgr. Martina Bernaciková, Ph.D., MUDr. Jana Kubalová is licensed under a Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivatives 4.0 International License.
Based on a work at http://www.fsps.muni.cz/sdetmivpohode/kurzy/lyzovani/film.php.
Investice do vzdělávání