INOVACE ZIMNÍCH VÝCVIKOVÝCH KURZŮ

Organizace a vedení akcí zimní turistiky

Zimní období je pro člověka méně přátelské než zbytek roku pro provádění jakýchkoliv aktivit a také je náročnější na fyzickou kondici, zdatnost, psychiku a celkovou odolnost jedince. Musíme brát ohled na možnosti lidského organismu v tomto prostředí a od toho odvíjet plánování a vedení výletů, vycházek, kurzů či přechodů.

Formy zimní turistiky

Aktivity při zimní turistice můžeme dělit podle různých kritérií. Nejběžnější a nejužívanější je členění podle náročnosti na základní a náročné formy činnosti. Základní formy jsou typické pro školní akce.

 

Základní formy činností při zimní turistice:

Výlet, vycházka - časově omezená činnost od 1 hod po celodenní akci. Trasa bývá jednodušší, méně náročná, vede obvykle známým přehledným terénem, někdy po značených cestách. Cílem může být KPČ, psychické uvolnění, příprava na náročnější akce, získání zkušeností, správné techniky chůze a ovládání sněžnic v různém terénu i různých druzích sněhu nebo také rozvoj specifických pohybových dovedností pro jednotlivé druhy zimní turistiky.

Hvězdicové putování - při vícedenní akci, vycházíme ze stejné ubytovací základny, typické pro kurz.

Kurz, zájezd - akce různého charakteru, jako jsou výcvikové, poznávací, rekreační, školní, přípravné na náročnější akce apod. U všech těchto akci je důležité, aby byla zachována
správná proporcionalita jednotlivých složek turistických činností poznávací, technické, pohybové i zdravotní, aby obsah programu odpovídal požadavkům dané skupiny, jejich fyzické zdatnosti, psychické vyspělosti jedince. Jedná se o vícedenní aktivitu, od víkendové po týdenní.

 

Náročnější formy činností při zimní turistice:

Zimní táboření, zimní přechody pohoří, expedice, kombinované činnosti - spojení s jinými zimními aktivitami v prostředí daleko od civilizace, jako je např. freeriding apod.

 

Plánování akce zimní turistiky

Základem pro vlastní technickou přípravu akce je stanovení jejího celkového zaměření, cíle a úkolů, následně můžeme přikročit k plánování trasy, získávání podkladů a potřebné dokumentace. Při přípravě akce bereme v úvahu délku bílého dne, technickou a fyzickou vyspělost účastníků, kvalitu vybavení, náročnost terénu, sněhové podmínky, počasí, kalendářní měsíc, počasí, velikost skupiny, úroveň nejslabšího. Vždy je nutné podrobně vypracovat časový harmonogram, který zahrnuje i časovou rezervu pro možný výskyt nečekaných situací, dále připravit možné náhradní řešení, a to jak celé túry, tak i ústupová řešení v jejím průběhu. Vedoucí připraví itinerář trasy, provede na schůzce účastníků informaci o plánovaném průběhu akce a rozdělí úkoly nutné k zabezpečení túry.

Krátkodobé akce u sněžnic využíváme pro relaxaci, obnovu fyzických sil a také k seznámení zájemců s touto aktivitou a jednoduché zaškolení v technice pohybu v jednoduchém terénu. Pro náročnější akce je třeba být pokročilý v technice, mít dobrou fyzickou zdatnost, psychickou odolnost a zkušenosti jak z různých druhů zimní turistiky, tak i z aktivit letních. Je tedy potřeba absolvovat více jednoduchých akcí, na které se připravujeme pro dlouhodobější, fyzicky i psychicky náročnější.

Vedoucí nebo organizátor akce, který ji plánuje a vede, nutně potřebuje aspoň minimální znalosti o orientaci v terénu, tedy o práci s mapou, buzolou. Pro vlastní plánování a vedení akce při zimní turistice je nutné mít dále dostatek zkušeností z pohybu a pobytu v terénu, představivost o neznámém terénu, umět kalkulovat časy pro jednotlivé části trasy a být schopen je upravovat v terénu při působení různých vlivů.

 

Délka a náročnost plánované akce

Při jakémkoliv typu a formě aktivity, individuálních akcích, akcích malého počtu zkušených turistů, výletníků nebo nezkušených účastníků je vždy nutné se řídit vlastním zhodnocením kvality skupiny či jednotlivce, který se akce zúčastní. Při rozhodování o účasti na akci je nutné mít podrobné informace o terénu, ve kterém akci plánujeme, zamýšlené trase, její délce, náročnosti, možných problémech. Dále je potřebné mít znalosti o zájmu skupiny z hlediska náročnosti akce a jejich zkušenostech se zimní turistikou.

 

Délka akce:

Délka jakékoliv turistické akce v zimním prostředí musí v první řadě odpovídat věku, fyzické zdatnosti účastníků, náročnosti terénu, množství a kvalitě (druhu) sněhu, délce dne. Prvním kriteriem, které bereme v úvahu při plánování akce, je délka dne, která je podstatně kratší na začátku prosince než v březnu.

Pro turistickou akci na běžeckých lyžích obvykle počítáme s průměrnou rychlostí 3-4 km za hodinu u začátečníků, mladších dětí, méně zdatných skupin a pohodářů. U starších věkových kategorií, s vyšší zdatností a dobrými lyžařskými dovednostmi může počítat s rychlostí 5 – 10 km za hodinu.

Rychlost přesunu je ovlivňována jak kvalitou podkladu (úprava stopy, kvalita sněhu), tak i počasím, mazáním, profilem trasy a technikou pohybu skupiny.

Pro přibližný výpočet doby absolvování navržené trasy na sněžnicích můžeme použít způsob výpočtu používaný německým Alpským svazem pro horské túry. Základem je průměrná schopnost překonání 400m převýšení nebo 4 km na rovině za hodinu chůze, přičemž ten nižší z obou navzájem sčítaných údajů se krátí o jednu polovinu. To stejné platí pro akce na sněžnicích, pokud nemusíme vytvářet vlastní stopu:

Příklad: Převýšení 800 m na 4 km horizontální vzdálenosti ujde průměrně trénovaný turista na sněžnicích za přibližně 2 + 1:2 = 2,5 hodiny bez zastávek na odpočinek

Pro sestup můžeme počítat zhruba s poloviční (mírný svah) až třetinovou (příkrý svah) dobou. Do kalkulace času je nutné započítat samozřejmě i další proměnné, jako je např. nesení větší zátěže při přechodu, měkký hluboký sníh, nutnost prošlapávání stopy, protivítr atd. Při působení některých z těchto faktorů nebo jejich kombinaci musíme počítat s prodloužením času pro absolvování dané trasy nebo je třeba mít nachystáno náhradní řešení, při kterém je možné trasu zkrátit, sestoupit do bezpečí.

 

Náročnost akce:

Náročnost výletů je dána více faktory: charakterem terénu, strmostí svahů, méně již samotnou délkou trasy. Pro méně zkušené a zdatné volíme jednodušší trasy v nenáročném terénu bez technicky obtížných míst. Obtížnost stoupá také s horší přehledností, a tedy orientací v terénu (hory, lesy nebo i na rovině, kde je těžší nalézt orientační body). Je nutné zakalkulovat jak celkové převýšení, tak i kvalitu sněhového podkladu.

Vedení akce začíná kvalitní přípravou trasy, taktikou postupu a vytvořením alternativních postupů. Dále sledujeme vývoj přírodních podmínek (sníh, laviny) vývoj počasí v posledních 5 dnech. Dále zajistíme vhodnou výzbroj a výstroj účastníků.

 

Vedení akce zimní turistiky:

Při vedení sebe i skupiny v méně známé oblasti, terénu jsou potřebné zkušenosti ze zimní přírody, základní vědomosti a zkušenosti s vedením skupiny a rozhodovací schopnosti. Pokud je kvalitní příprava, potom může průběh akce pokazit obvykle jen počasí nebo věčný rýpal, který se najde všude.

Pro bezpečnou realizaci akce je třeba v úvodu seznámit účastníky s jejím průběhem (pokud již nebyli), je třeba podat podrobný popis akce, denní harmonogram, trasy, klíčové postupové body s jejich časovou kalkulací a základní zásady o chování jednotlivce ve skupině i v terénu. Vlastní forma vedení záleží na věku, vyspělosti účastníků a na náročnosti akce. Vedoucí akce se nemůže v průběhu pochodu starat jen o určování směru pochodu, dodržovat plánovaný postup, přestávky apod., ale v průběhu přesunu se zajímá o stav účastníků, jejich výzbroje a výstroje, snaží se udržovat pohodu ve skupině. V průběhu akce je lepší moc neexperimentovat se změnami v trase nebo jejím harmonogramem, pokud nás k tomu nenutí okolnosti (počasí, terén, zranění, vyčerpání apod.). Nicméně intuice zkušeného vedoucího může akci vylepšit nebo se i vyhnout komplikacím.

Těsně před zahájením akce ještě zopakujeme záchranné signály nebo kontakty na vedoucí, záchranné systémy, instituce, určíme zástupce a pořadí chůze ve skupině a střídání pořadí zejména pro prošlapávání stopy (Korvas 2007).

 

Základní zásady vedení při akcích zimní turistiky:

  • vyrazit na akci minimálně ve třech,
  • informovat o akci další osobu, která se akce neúčastní,
  • při pohybu v neznámém terénu nepodceňovat jakékoliv známky nebezpečí,
  • chovat se šetrně k přírodě, zanechávat minimální známky svého působení,
  • vedoucí má vždy minimálně morální odpovědnost za bezpečnost účastníků,
  • vědět stále, kde se pohybujete, v dnešní době mobilů lze vždy při problémech zavolat pomoc,
  • důležité je časné ranní vstávání, vznik časové rezervy pro nenadálé události, zhoršení přírodních podmínek a zpomalení plánovaného postupu,
  • oblečení – stále být přiměřeně oblečen, při pohybu je výhodnější být kvůli menšímu propocení oblečen na dolní hranici tepelného komfortu; dále je potřeba mít připraveno oblečení na převlečení při delší přestávce,
  • důležitý je dostatečný přísun tekutin v průběhu túry, proto máme dostatečnou zásobu tekutin, bez jejichž doplňování hrozí i podstatná ztráta výkonu,
  • zvolit správné pořadí účastníků ve skupině, podle slabších volíme tempo,
  • přestávky - první po 20–30min. – kontrola výzbroje, další asi po 60min na 15-30min., pokud
    nelze nalézt vhodné místo na odpočinek, je lepší pokračovat, jít delší úsek a udělat delší
    přestávku, obědová přestávka minimálně 30 min. radši delší až 1 hod,
  • při zhoršené viditelnosti vytvořit kompaktní celek, kdy postupují všichni účastníci na
    vizuální, někdy je třeba na tělesný kontakt.

Zásady snižování rizika, chování a jednání při nebezpečí:

  • vhodné oblečení a obutí pro daný typ akce, vždy pláštěnku,
  • před akcí zkontroluj výzbroj účastníků, odstranit závady,
  • nepřeceňovat svou fyzickou zdatnost, zkušenosti a znalosti pobytu a pohybu v přírodě,
  • při nemoci, nebo při příznacích nemoci je lepší se vyléčit doma, než dělat problémy jiným
    v terénu,
  • při únavě zachovat chladnou hlavu a problémy překonávat vůlí,
  • rozumně vydávej své síly, respektuj program a režim akce, přesunu,
  • při problémech pomáhej jiným, kteří ti to vrátí, až budeš mít problémy sám.

Požadavky na vedoucí akce zimní turistiky:

  • schopnost organizovat skupiny, jejich pohyb, ovládat zásady chůze ve skupině, koordinovat
    postup,
  • mít schopnost sebereflexe, odhadu reálné situace v terénu,
  • dokonale vyložit, vysvětlit trasu,
  • výborná práce s mapou a dalšími pomůckami pro orientaci,
  • dostatek zkušeností a znalostí o vývoji počasí, dokázat včas reagovat na jeho nepříznivý vývoj,
  • mít kondici, zvládnout akci na lehko i na těžko,
  • technické dovednosti pro seřízení a opravách výzbroje,
  • schopnost předvídat, řešit problémy a nečekané situace,
  • zvládnout první pomoc,
  • znalost specifik pohybu ve volné přírodě dané země,
  • znát možnosti pohybu doprovodného vozidla,
  • odpovědnost za bezpečnost žáka, studenta, skupiny.

 

Pohyb skupiny a chování ve skupině

U školních akcí, které vedou odpovědní vedoucí a instruktoři, kteří mají pracovně právní vztah k vysílající škole, je potřeba, aby každý z těchto odpovědných pracovníků měl na starosti max. 15 osob. Tito potom zajišťují hladký průběh plánované akce, dodržování základních pravidel pro pohyb v zimní přírodě (viz výčet na této straně). Délku a náročnost těchto akcí je nutné přizpůsobit výkonnostně nejslabším účastníkům nebo těm, kteří mají nejméně zkušeností.

 

Základní zásady pro vedení skupiny při akci zimní turistiky:

    • více než u jiných druhů turistiky je třeba důsledně dbát na dodržování všech zásad,
    • vedení skupiny musí být rozhodné a důsledné.
    • před začátkem akce je nutné zkontrolovat počet účastníků a jejich vybavení,
    • určení zástupce a pořadí ve skupině,
    • rychlost postupu je nutné přizpůsobit nejslabším jedincům, kteří jdou ve skupině blízko za vedoucím, ne v čele nebo mezi prvními, aby nemuseli prošlapávat stopu,
    • konec tvoří opět 1 – 3 zdatnější jedinci, kteří dokážou pomoci slabším nebo dojít čelo skupiny,
    • při prošlapáváni stopy je nutné se častěji střídat,
    • za snížené viditelnosti a špatného počasí je nutné častěji kontrolovat počet účastníků a při změně směru a na rozcestích čekáme na celou skupinu, tempo volíme takové, aby se skupina nerozdělila,
    • první zastávka je plánována do půl hodiny po odchodu, vzhledem k úpravě možných nedostatků na výstroji, další přestávky plánujeme podle náročnosti terénu, nejpozději však do 2 hodin nepřerušované chůze, záleží na zdatnosti účastníků, věku atd.,
    • za špatného počasí a při snížené viditelnosti provádíme častěji kontrolu počtu účastníků,
    • při každé změně směru a na rozcestích počkáme na celou skupinu,
    • přestávky na odpočinek - vybíráme pečlivě, je vhodné mít je připravené dopředu tak, aby se účastníci mohli skrýt před větrem, sluncem nebo spojit s KPČ,
    • vždy dopředu ohlásit délku zastávky, aby mohli účastníci reagovat při delší zastávce např. změnou oblečení nebo přidáním dalších vrstev,
    • důležitý je dostatečný přísun tekutin v průběhu túry,
    • všem vysvětlit zvukové a světelné signály,
    • při zhoršeném počasí se vzájemně pozorujeme z důvodu možných začínajících omrzlin,
    • při vícedenní túře rozdělíme úkoly dne na více účastníků,
    • vždy při rozhodování o postupu počítáme s rezervou času i sil,
    • již při plánování akce máme rezervní řešení (ústupová cesta, přístřeší atd.),
    • vždy by měl být určen zástupce, který zná do detailu plán akce,
    • akci končí všichni společně.

 

Zásady pobytu a pohybu při zimní turistice:

Jako při všech formách turistiky se může objevit nebezpečí ohrožující naše zdraví, jehož příčiny jsou dvojího typu:

Subjektivní nebezpečí: krizové situace jsou zapříčiněny našimi vlastními špatnými
rozhodnutími ať vědomě, či nevědomě a patří sem:

  • přeceňování vlastních sil, dlouhá trasa, těžký terén,
  • nedocenění vlivu počasí, zejména pokračování v akci za zhoršeného počasí,
  • nedostatečná příprava akce (bez mapy, informací o regionu, terénu, bez propočítání dosažitelnosti cílů, informacích o předpovědi počasí atd.),
  • neznalost nebo podcenění objektivních nebezpečí a zásad pobytu a pohybu na horách,
  • nerespektování varování Horské služby nebo jiných orgánů.

Většina krizových situací, do kterých se turista dostává ve volné přírodě, má subjektivní příčiny. Většinou bylo možno předvídat, předejít, správně vyhodnotit symptomy nadcházejících problémů a včas a správně reagovat a tím předejít komplikacím. Základem pro předcházení krizovým situacím je především dostatek zkušeností a dokonalá znalost příčin objektivního nebezpečí.

Objektivní nebezpečí : vzniká vlivem okolního prostředí, podmínek, přírodních sil. Tyto faktory jsou nezávislé na nás a jejich vlivům je možné předcházet díky zkušenostem, vědomostem a dobrou informovaností o daném prostředí. Mezi hlavní příčiny vzniku objektivního nebezpečí patří:

  • terén (zejména náročný, horský),
  • počasí (mlha, mráz, vítr, vichřice, vánice apod.),
  • tma, světlo,
  • sníh, laviny, trhliny, převěje.

 

Pohyb a pobyt při zimní turistice ve volné přírodě

Činnosti, pobyt a pohyb člověka ve volné přírodě je v naší republice omezen zákonem a jeho vyhláškami. To znamená, že platí i pro turistické aktivity všech zájemců. Současná ustanovení vznikala zejména v posledních 40 letech v návaznosti na rozvoj turistiky a rekreačních aktivit člověka v přírodě. V  posledních desetiletích se zlepšující se kvalitou turistického vybavení počet návštěvníků výrazně stoupal a bylo nutné pravidla pro volný pohyb a pobyt v přírodě přizpůsobit době. V současné době se řídíme obecně platnými předpisy pro ochranu přírody a krajiny vyjádřené v základní formě v zákoně č. 114/1992 Sb., které určují základní rámec pro aktivity člověka v přírodě. Účelem zákona je přispívat k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás, k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji. Pro turistiku je významný především § 63, který dává každému člověku právo na volný průchod přes pozemky ve vlastnictví či nájmu státu, obce nebo jiné právnické osoby, pokud tím nezpůsobí škodu na majetku či zdraví jiné osoby a nezasahuje-li do práv na ochranu osobnosti či sousedských práv. Je přitom povinen respektovat jiné oprávněné zájmy vlastníka či nájemce pozemku a obecně závazné právní předpisy.

Udržovat a chránit přírodu je zcela v souladu s cíli a snahou turistů, kteří se snaží využívat krajinu jen pro vlastní pohybové aktivity. Většina aktivních turistů má také výrazně vyšší ekologické cítění než náhodní návštěvníci přírody. Na druhou stranu je třeba dbát a respektovat další ustanovení týkající se pohybu a pobytu na územích podléhajících zvláštnímu režimu. Nejvyšší status chránění mají Národní parky (NP). Druhou skupinu tvoří Chráněné krajinné oblasti (CHKO), Národní přírodní rezervace (NPřR), Přírodní rezervace (PR), Národní přírodní památky (NPP), přírodní památky (PP). Zbytek ve třetí skupině tvoří krajina bez zvýšených omezení pro pohyb a pobyt člověka.

Co z toho vyplývá pro turistu organizovaného, neorganizovaného, komerční i nekomerční činnosti ve volné přírodě z pohledu pěší turistiky:

  • Volný pohyb v přírodě je povolen na územích se zvýšenou ochranou podle určených pravidel. V NP po určených trasách, v CHKO je možné se pohybovat po všech cestách bez omezení.
  • Volný pobyt, táboření, stanování není povoleno nikde kromě vyhrazených míst nebo míst, která schválí místní orgány, instituce a odbor životního prostředí příslušného kraje.

V NP jsou omezení v základní části téměř shodná, rozdíly nastávají při určování omezení, která vyplývají z místních zvláštností. V NP se zakazuje pořádat a organizovat hromadné sportovní, turistické a jiné akce , instalovat přenosné lyžařské vleky a vytyčovat zimní běžecké a sjezdové tratě, vyznačovat letní i zimní turistické cesty, provádět horolezectví, létání, vodní turistiku, rafting nebo cykloturistiku aj. aktivity spojené se sportovní a rekreační činností, tábořit a rozdělávat ohně. Existují ale povolené výjimky.

V zimním období je na území národního parku zakázán vstup k mysliveckým zařízením sloužícím k přikrmování zvěře a do přezimovacích obůrek s výjimkou značených turistických cest. Při nedostatečné sněhové pokrývce je návštěvník povinen respektovat přechodné uzavření úseků tyčového značení provedené Správou z důvodu ochrany přírody.

 

Chráněné krajinné oblasti

Rekreační využití CHKO je přípustné, pokud nepoškozuje přírodní hodnoty chráněných krajinných oblastí. Zimní turistika je omezena jen v oblastech se zvýšenou ochranou.

Se zásadami pohybu v české krajině a se stezkami a turistickými trasami je možné se podrobně seznámit na webových stránkách Klubu českých turistů.

 

Na hřišti i na vodě být s dětmi vždy v pohodě |
Fakulta sportovních studií |
Masarykova univerzita |
Logo Fakulty sportovních studií
| Copyright © 2011, Fakulta sportovních studií
| Počítadlo návštěv: 78366 návštěvníků od 27. 11. 2011 (z toho 1329 z FSpS).
| © Code: Jiří Krejčí, Petr Zaoral; Design: V.Kotarová, M.Blažová
Creative Commons License INOVACE ZIMNÍCH VÝCVIKOVÝCH KURZŮ by PaedDr. Jan Ondráček, Ph.D., Mgr. Martin Vilím, Ph.D., doc. PaedDr. Pavel Korvas, CSc., Mgr. Dagmar Trávníková, Ph.D., PaedDr. Zdeněk Zítka, PhDr. Jan Cacek, Ph.D. Mgr. Jan Škoda, Mgr. Zdeňka Kubíková, Ph.D., Mgr. Martina Bernaciková, Ph.D., MUDr. Jana Kubalová is licensed under a Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivatives 4.0 International License.
Based on a work at http://www.fsps.muni.cz/sdetmivpohode/kurzy/lyzovani/film.php.
Investice do vzdělávání