Obecný popis kosti

Při obecném popisu kostí se většinou volí za vzor kost dlouhá.

Ta se skládá:

·         těla (diafýza) – střední dlouhá část,

·         dva ztluštělé kloubní konce (epifýzy).

Na průřezu se postupně směrem z povrchu do nitra nachází:

·         okostice – viz výše.

·         kost plná (kompaktní) – tvoří vnější část kosti v podobě plochých plášťových a do kruhu orientovaných lamel (Haversových). Směrem do nitra přechází ve spongiózní kost.

·         kost houbovitá (spongiózní) – tvoří vnitřek kostí plochých a krátkých a je v hlavicích dlouhých kostí. Má podobu trámců, které se vzájemně kříží a vytvářejí prostorovou síť. Její uspořádání (kostní architektonika) přímo odráží působící tlaky na kost. Architektonika není vrozená, vytváří se v závislosti na druhu a intenzitě zátěže až dítě začíná stát a chodit. 

·         kostní dřeň.

Dělení kostí

Anatomicky rozlišujeme kosti podle tvaru na dlouhé (např. kost stehenní), krátké (např. zápěstní kůstky), ploché (např. lopatka) a nepravidelné (např. dolní čelist).

Růst a vývoj kosti

Kosti vznikají postupnou přeměnou (osifikací) chrupavčitého nebo podstatně méně přímého vazivového modelu (klíční kost, ploché lebeční kosti), kdy se vlivem působení osteoblastů začíná vytvářet základní kostní hmota, do které se postupně ukládají minerály. Osifikace začíná již v průběhu nitroděložního vývoje a je ukončena mezi 15. a 25. rokem života.

Mezi střední částí s kloubními konci kosti zůstává v dětství neosifikovaná chrupavčitá tkáň, tzv. růstová chrupavka, která umožňuje růst kosi do délky. Po období puberty se vlivem pohlavních hormonů růstové štěrbiny uzavírají, a tím je růst kostí do délky uzavřen. Do šířky narůstá kost osifikací hlubokých vrstev periostu.

Do řízení a regulace růstu kostí zasahuje mnoho faktorů. Mezi nejvýznamnější patří růstový hormon (dělení buněk chrupavky) a pohlavní hormony (rychlost osifikace). 

II      Definice osteoporózy

Kost je velmi aktivní tkáň, která se neustále odbourává a zase buduje (neustálá přestavba). Postupná ztráta kostní tkáně začíná okolo 25. roku života, kdy kostní hmota dosahuje svého maxima a proces odbourávání probíhá rychleji než její tvorba. U většiny lidí však zůstává v přijatelném rozmezí, a to i ve vyšším věku. U osteoporózy je kostní hmoty méně než by odpovídalo věku a výrazně narůstá riziko vzniku zlomenin.

Světová zdravotnická organizace definuje osteoporózu jako systémové onemocnění skeletu charakterizované absolutním úbytkem kostní hmoty, spojené s poruchou mikroarchitektury kosti, a tím vzniká zvýšené riziko zlomenin. Vzniká jako důsledek nerovnováhy mezi tvorbou a odbouráváním kostní hmoty.

Zjednodušeně a laicky se osteoporóza nazývá také „řídnutí kostí“ nebo „tichý zloděj kostí“.

III     Příčiny osteoporózy

Osteoporóza je typické onemocnění vyššího věku, ale její příčiny nejsou zcela jasné. Předpokládá se, že podklad tohoto onemocnění se zakládá již v dětském věku.

Naopak rizikové faktory jsou poměrně dobře známy. Podle nich se osteoporóza také někdy nazývá „syndrom švédské sekretářky“.

Rizikové faktory neovlivnitelné

·         věk – maxima kostní hmoty je dosaženo ve věku 25 let,

·         pohlaví - častější výskyt je u žen,

·         genetické vlivy - výskyt osteoporózy je dědičný,

·         rasa – ke vzniku osteoporózy má největší sklon rasa bílá, nejmenší rasa černá.

Rizikové faktory ovlivnitelné

Maximum kostní hmoty je určeno až z 80% genetickými faktory, zbytek lze získat zdravým životním stylem, tzn. pravidelným tělesným pohybem a dostatečným dietním příjmem vápníku. Stav kostní hmoty ovlivňuje i správné zastoupení bílkovin. Jejich nedostatek ve stravě vede k osteoporóze a naopak jejich nadbytek může způsobit aminoacidurii a hyperkalciurii, což opět podporuje rozvoj osteoporózy.

Důležitou roli v etiopatogenezi osteoporózy hraje tělesná stavba, kdy podváha predisponuje k rozvoji osteoporózy, zatímco nadváha má zde preventivní charakter.

IV     Klasifikace osteoporózy

Fyziologická osteoporóza

Proces řídnutí kostí je částečně fyziologický, kdy po 30. roce věku je odbourávání kosti větší než její tvorba. Fyziologická osteoporóza je přirozeným tedy projevem stáří, kdy se jedná o úbytek kostní hmoty mírného stupně.

Primární osteoporóza

·         osteoporóza I. typu (postmenopauzální, presenilní) – postihuje převážně ženy mezi 55 – 75 roky.  Typickým projevem je Collesova zlomenina zápěstí a fraktury obratlů. Hlavním etiologickým faktorem je zřejmě nedostatek estrogenu.

·         osteoporóza II. typu (senilní) – objevuje se u obou pohlaví ve věku 70 – 85 let. Hlavním znakem je zlomenina krčku stehenní kosti.

Tabulka č. 10: Srovnání osteoporózy I. a II. Typu

Sekundární osteoporóza

Vyskytuje se v méně než 5% případů. Příčiny mohou být:

·         endokrinní – diabetes mellitus, zvýšená funkce štítné žlázy aj.,

·         léky – glukokortikoidy, barbituráty, heparin, antiepileptika aj.,

·         různé – chronické selhání ledvin, jaterní choroby, alkoholismus, imobilizace, vrcholové sporty.

V      Výživové faktory v prevenci osteoporózy

Hlavní minerální složky kostí jsou vápník, fosfor a hořčík. Nejsou to však jediné nutrienty, které rozhodují o stavu kostí.

Vápník (kalcium)

Nejvíce vápníku v lidském těle je uloženo v kostře (95 %). Nepatrné množství se vyskytuje v krvi a v buněčných stěnách.

Vápník má v těle mnoho funkcí:

·         správná funkce a stavba kostí a zubů (spolu s fosfáty tvoří anorganickou část kosti),

·         účastní se procesu hemokoagulace jako jeden z důležitých faktorů,

·         je nepostradatelný při stazích hladkého i příčně pruhovaného srdečního svalu,

·         umožňuje správnou funkci převodního systému srdečního,

·         je nutný při přenosu vzruchů,

·         účastní se enzymatických reakcí.

Vzhledem k jeho významným funkcím v lidském organismu je nutné, aby se hladina vápníku v krvi (kalcémie) pohybovala v poměrně úzkém rozmezí (2,25 – 2,75 mmol.l^-1). To je zajištěno několika regulačními mechanismy, z nichž nejvýznamnější je parathormon produkovaný příštítnými tělísky (zvyšuje hladinu vápníku v krvi) a vitamin D.

Metabolismus vápníku v těle však ovlivňují i další hormony, jejichž nedostatek nebo naopak nadbytek může hrát významnou roli při vzniku a rozvoji osteoporózy – tyroxin, androgeny, estrogeny, kortikoidy, růstový hormon či kalcitonin.

Doporučená denní dávka vápníku se mění v různých etapách života a také souvisí se stavem organismu. Větší množství vápníku organismus potřebuje v období růstu, dospívání, v těhotenství či při kojení.

Vápník obsažený v potravě se všechen nevstřebává, ale pouze kolem 30%.

Množství, které se vstřebává v tenkém střevě, závisí na více faktorech:

·         optimální poměr vápník : fosfor (2 : 1),

·         přítomnost bílkovin tvořící s vápníkem dobře vstřebatelné komplexy,

·         vitamin C a D zvyšuje resorpci,

·         vstřebávání zlepšuje kyselé prostředí tenkého střeva (kyselina mléčná),

·         kyselina šťavelová, kyselina fytová nebo vláknina snižují resorpci vápníku.

Navíc se kapacita resorpce vápníku v průběhu života snižuje. Největší je v dětství, asi 75 % a postupně klesá zhruba na 30 až 60 % u dospělých.

I když je vápník obsažen v mnoha potravinách, největší význam z hlediska jeho využitelnosti má mléko a mléčné výrobky, a dále některá zelenina (brokolice, zelí, kapusta). Bohatými zdroji vápníku jsou sardinky, ořechy nebo mák, avšak jejich běžný konzum je nízký

Fosfor

Fosfor je sice pro lidský organismus důležitý, ale většina populace ČR ho přijímá v příliš vysokých dávkách. Fosfor se prakticky vyskytuje ve všech potravinách, kdy nejbohatšími zdroji jsou žloutek, sýry, maso, drůbež, ryby (sardinky), mléko a mléčné výrobky, mandle, ořechy, luštěniny, játra nebo mák.

Avšak k nadbytečnému přívodu přispívá obliba uzenin, tavených sýrů a „kolových“ nápojů. Vlivem vysokého příjmu fosforu dochází k narušení rovnováhy s vápníkem, protože jejich metabolismus spolu úzce souvisí.

Hořčík (magnesium)

Zhruba 70 % hořčíku je v těle přítomno v anorganické formě v kostech. Zbytek je obsažen v měkkých tkáních, zejména ve svalech. Hlavní úlohou hořčíku je tedy stavba kostí a zubů, má však vliv na hladké svalstvo, snižuje nervosvalovou dráždivost a uplatňuje se i v obecném metabolismu. Je důležitý také pro činnost srdce a oběhový systém. Vykazuje antidepresivní účinky a pomáhá proti stresu^{4,12,13,16,18,37}.

Zdrojem hořčíku jsou zejména zelené části rostlin (chlorofyl), ale je přítomen i v mléce a mléčných výrobcích, mase, mořských rybách, obilovinách, luštěninách nebo ořeších. Doporučený denní příjem hořčíku je stanoven na 270 – 400 mg pro muže a 280 – 300 mg pro ženy. Při déle trvajícím nedostatku hořčíku může docházet ke křečím v lýtku, k poruchám prokrvování, třesu víček a rychlé únavě.

Ostatní minerální látky

Příznivý vliv na správnou stavbu kostí mají i stopové prvky například zinek, měď, mangan a bór.

Vitamin D

Vitamin D má účinky hormonální povahy. Zvyšuje vstřebávání a využití vápníku a naopak snižuje jeho vylučování z těla. Je nutný i pro optimální hospodaření organismu s fosforem Má tedy velký význam pro tvorbu kostí i chrupavek.

Při nedostatku vitaminu D vzniká u dětí křivice (rachitis) a u dospělých měknutí kostí (osteomalácie) a osteoporóza. Naopak při jeho nadměrném příjmu (pětinásobné překročení doporučené denní dávky) dochází k průjmu, zvracení a poškození ledvin (ukládání vápníku).

V potravinách je poměrně vzácný, kdy dobrým zdrojem je pouze rybí tuk např. z tuňáka, tresky, sardinky nebo makrely. Je obsažen ale i v másle, smetaně, játrech, vejcích nebo mléce. Hlavním zdrojem pro člověka je ultrafialové záření, protože vitamin D vzniká při ozařování v pokožce.

Doporučený denní příjem se může uvádět buď v mikrogramech (5 – 10 µg), nebo v mezinárodních jednotkách – I. U. (1 m. j. = 0,025 µg).

Fytoestrogeny

Fytoestrogeny jsou látky rostlinného původu, které mají podobné účinky jako ženský pohlavní hormon ze skupiny estrogenů – estradiol. Tento hormon se tvoří ve vaječnících a podílí se na regulaci menstruačního cyklu. Estradiol má u žen do nástupu menopauzy preventivní charakter, protože snižuje riziko vzniku osteoporózy i kardiovaskulárních chorob. Od středního věku se však jeho tvorba snižuje a během přechodu zastavuje.

Nejznámější skupina fytoestrogenů je obsažena zejména v luštěninách (hrách, čočka, fazole, sója). Další méně významné deriváty fytoestrogenů jsou v rýži, mrkvi, různých semenech, brokolici, žampionech, česneku, kávě a čaji.

VI     Prevence osteoporózy

1.     Dostatečný přísun vápníku pro dospělého člověka ve stravě okolo 800 – 1200 mg denně. U dětí, dospívajících, kojících, těhotných a u žen po menopauze se doporučuje toto množství zvýšit až na 1500 mg denně. 

2.     Omezit nadměrnou konzumaci bílkovin, sodíku a fosfátů v potravě.

3.     Dbát na pravidelnou fyzickou aktivitu.

4.     Omezit příjem alkoholických nápojů, kofeinu. Nekouřit.

5.     Udržovat si přiměřenou tělesnou hmotnost (v rozmezí BMI). Při nižší tělesné hmotnosti se doporučuje její mírné zvýšení, nikoliv však obezita.