krevní systém AB0 tvoří 4 krevní skupiny - A, B, AB, 0 dle přítomnosti antigenů A, B a H (0), ty se nazývají aglutinogeny.

tuková buňka

vrozené chybění nebo nevyvinutí orgánu nebo jeho části,

léčba pomocí ionizujícího záření

vyšší než fyziologické vylučování aminokyselin močí (za normálních okolností jsou aminokyseliny resorbovány v proximálním tubulu ledvin)

mužské pohlavní hormony

stav, při kterém je v krvi snížena koncentrace hemoglobinu pod normu stanovenou podle věku a pohlaví

léky sloužící k léčbě epilepsie

aktivní tělesná hmota

zmenšení, ztenčení normálně vyvinutého orgánu, tkáně, buňky

stav, při kterém některá ze složek imunitního systému reaguje na struktury organismu vlastní, které tím zpravidla poškozuje

nechuť, odpor

skupina léčiv mající vysoký tlumící účinek na centrální nervovou soustavu

chirurgická terapie obezity

odpadní produkt metabolismu červeného krevního barviva hemu.

zelené barvivo obsažené ve žlučivzniká rozkladem hemu

body mass index

bazální výdej energie (bazální metabolismus)

celková denní potřeba energie

bolest hlavy. nejč. způsobena změněnou reaktivitou hlavových cév, zejm. v souvislosti s psychickým napětím (tenzní, vazomotorická c.). Neurovaskulární c. je u migrény.

centrální nervový systém (mozek, mícha)

zlomenina zápěstí (distálního konce vřetenní kosti)

látky, které se používají k léčbě nádorových onemocnění a hemoblastóz. Jejich účinkem je zastavení růstu nádorových buněk. Tento efekt je nespecifický, takže postihuje i zdravé buňky.

doporučená denní dávka

(lat. chybí) znamená nedostatek, něco co chybí:

střední dlouhá část kosti (tělo)

dietou indukovaná termogeneze (termický efekt potravy, specificko-dynamický účinek)

ztluštělý kloubní konec kosti

červené krvinky

hormon, který stimuluje proliferaci a diferenciaci buněk červené řady

skupina ženských pohlavních hormonů (estriol, estradiol, estron)

soubor příčin a mechanizmů vedoucích ke vzniku nemoci

energetický výdej při fyzické aktivitě

mimobuněčný, nacházející se mimo buňku

vně tělísek, obv. ve smyslu krevních buněk

usnadnění, obv. výkonu nebo aktivity

fat free mass

zlomenina

jsou látky rostlinného původu, které mají podobné účinky jako ženský pohlavní hormon ze skupiny estrogenů - estradiol

zánět jazyka

steroidní hormony tvořené kůrou nadledvin, jejich tvorbu řídí přední lalok hypofýzy (ACTH) a hlavními představiteli jsou kortisol a kortikosteron (prekurozor aldosteronu).

strumigenní látky (goitrogeny) patří mezi antinutriční látky

poměr mezi objemem červených krvinek a plné krve. Jedná se tedy o procentuální vyjádření objemu erytrocytů v jednotce krve. Závisí na počtu a velikosti červených krvinek. Patří do základního vyšetření krevního obrazu. Normální hodnoty objemu červených krvinek jsou 47% (+-5%) u mužů a 42% (+-4%) u žen

hemocyanin je dýchací (respirační) protein, který umožňuje vázat molekulu kyslíku (O2). Patří mezi metaloproteiny, protože ve své molekule obsahuje dva atomy mědi.

červený transportní metaloprotein červených krvinek obratlovců a některých dalších živočichů

srážení krve způsobené postupnou aktivací srážecích (koagulačních) faktorů

porušení cytoplazmatické membrány červených krvinek, tj. předčasný zánik erytrocytů.

konjugované proteiny (hemoglobin, cytochrom), jejichž prostetickou skupinou je hem. Zahrnují zejm. hemoglobin, myoglobin, cytochromy dýchacího řetězce, cytochrom P 450 a některé enzymy (kataláza, peroxidáza, NO syntáza)

prostředek snižující srážlivost krve

(latinsky hepatitis) je zánět jater. Může být infekční nebo neinfekční povahy, akutní či chronický.

aminokyselina

zvýšené vylučování vápníku močí (srov. kalciurie). Může vznikat porušenou zpětnou resorpcí v tubulech ledvin, častěji souvisí s hyperkalcemií. H. se vyskytuje např. při primární hyperparatyreóze, sarkoidóze, tzv. resorpční h. vzniká při nadměrném vstřebávání kalcia střevem (např. při hypervitaminóze D). Může vést k vzniku urolitiázy. Opak: hypokalciurie [hyper-; kalcium; -urie]

snížená funkce štítné žlázy při nedostatečné sekreci tyroidálních hormonů.

světlejšího zbarvení. Např. hypochromní (světlejší) oko při heterochromii duhovky [hypo-; řec. chroma barva]

zánět rtu, cheilitida

patří mezi vitaminy skupiny B. Je základním stavebním kamenem acetylcholinu, který patří mezi základní neurotransmitery

složená bílkovina s barevnou složkou (např. hemoglobin)

mezinárodní jednotka

poruchy z nedostatku jódu. (Iodine deficiency disorders - IDD)

žloutenka (latinsky icterus, slovensky žltačka) je žluté zabarvení tkání, které vidíme na první pohled na kůži, na sliznicích a na očních bělmech postiženého. Žloutenka je pouze symptom doprovázející řadu chorobných stavů a nikoliv nemoc sama o sobě. Žluté zabarvení tkání je u žloutenky dáno nahromaděním bilirubinu, kdy nestačí vazebná kapacita albuminů pro bilirubin, který pak difunduje do tkání (bilirubinemie nad 35 ?mol/l)

krátkodobé nebo dlouhodobé znehybnění (např. sádrovou dlahou z léčebných důvodů)

léky, které omezují nebo zabraňují činnosti imunitního systému

(lidově polibková nemoc či nemoc z líbání) je virové onemocnění způsobené viry Epsteina a Barrové (Epstein Barr / EBV) nebo cytomegalovirem (CMV infekce). Postihuje vnitřní žlázy, zejména slezinu a játra a uzliny, hrtanové a týlní. Nemoc zpočátku vypadá jako angína a je tak i často diagnostikována, až poté, co neúčinkují antibiotika, je pacient testován na přítomnost virů

nitrobuněčný = uvnitř buňky.

hladina vápníku v krvi

hormon štítné žlázy (produkovaný parafolikulárními buňkami)

nedostatek některé živiny nebo látky vyvolávající chorobný stav

vitamin B12

vrozený

název skupiny vitamínů B12, které se tak nazývají podle své základní struktury (korin)

částicový

syntetické chemické látky, které mají stejnou strukturu jako hormony z kůry nadledvinek - kortikosteroidy (používají se ke k léčbě alergií a dalších onemocnění souvisejících s poruchou imunity)

vitamin C

kyselina listová (z latinského folium - list)

kyselina 2-hydroxypropanová vzniká mléčným kvašením cukrů, např. v mléce, sýrech, kyselém zelí Sůl kyseliny mléčné (a i její anion a estery) se nazývá laktát

dikarboxylovou (ethandiová) kyselin Je obsažena prakticky ve veškerém ovoci a zelenině a způsobuje jejich kyselost. Najdeme ji například v jahodách, ve větším množství je obsažená ve šťavelu a šťovíku. Soli kyseliny šťavelové se nazývají šťavelany nebo oxaláty. lavním toxickým účinkem je tvorba krystalů šťavelanu vápenatého v ledvinách, které následně selhávají. Vyvázáním vápníku však také může nastat hypokalcémie. Může dojít neurotoxickým účinkům a/nebo k zástavě srdce. Kyselina šťavelová dráždí kůži, oči a dýchací cesty

lean body mass

specifické bílkoviny, které jsou schopné srážet (aglutinovat, slepovat) červené krvinky živočichů. Jsou široce rozšířeny v rostlinách, mikroorganismech i živočiších. Jsou to přírodní toxiny vyskytující se v luštěninách jako sója, turecké fazole (Phaseolus coccineus L.), ale i v zelených fazolích (phasin) a v řadě bylin (např. ricin ve skočci). K symptomům otrav patří záněty střeva s poškozením sliznice, hromadění vody v lymfatické tkáni a její krvácení.

Odstranění účinku (inaktivace) lektinů se dosáhne vařením a blanšírováním.

bílé krvinky

snížený počet leukocytů pod laboratorní normy

velké červené krvinky

chorobný strach z něčeho nového

živina, výživná látka

vznik kosti postupnou přeměnou chrupavčitého nebo podstatně méně přímého vazivového modelu

onemocnění kostí způsobené nedostatkem vitaminu D v dospělosti. Podkladem choroby bývají např. malabsorpce při celiakii, hepatobiliárních či pankreatických chorobách, renální onemocnění, hereditární poruchy vitaminu D či poruchy fosfátového metabolismu, vlivy některých léků např. antiepileptik, hypofosfatazemie

systémové onemocnění skeletu charakterizované absolutním úbytkem kostní hmoty, spojené s poruchou mikroarchitektury kosti, a důsledkem je zvýšené riziko zlomenin

zvýšené uvědomování si srdečního rytmu, často spojené s pocitem neobvykle rychlého, pomalého či nepravidelného rytmu. Jedná se o příznak některých poruch srdečního rytmu (arytmií)

protein-enegetická malnutrice

vazivový list, který pokrývá celý povrch kosti s výjimkou kloubních konců, které jsou povlečené kloubní chrupavkou

období po menopauze

(z latinského prae-feró, dávám přednost, stavím do popředí) znamená česky přednost, kterou lidé dávají tomu, co preferují. Pojem se užívá všude tam, kde je možnost více méně svobodné volby nebo výběru.zvýhodnění, výhoda, výsada, přednost

přicházející dříve, než ve stáří (dnes se obvykle za hranici stáří uvažuje 65 let)

dusíkatá heterocyklická sloučenina tvořená kondenzovaným pyrimidinovým a imidazolovým kruhem

vitamin B6

křivice

retikuloendotelovou soustavou rozumíme soubor buněk uložených v mnoha orgánech a tkáních těla. Jejich společným znakem je schopnost fagocytózy. Nejvíce jich najdeme v kostní dřeni, lymfatických uzlinách, játrech a slezině.

operativní odstranění části orgánu, např. plic, žaludku

vstřebání

somatotropní hormon (STH, GH) produkovaný adenohypofýzou

senilní - týkající se stáří

zánět sliznice dutiny ústní

zvětšení štítné žlázy. Zvětšit se může z mnoha důvodů, z nichž nejznámější je nedostatek jódu. Může i nemusí souviset s poruchou funkce štítné žlázy.

látky, které zabraňují vstřebávání jódu a jeho využití ve štítné

trijódthyronin (T3) je hormon štítné žlázy

thyroxin (T4) je jeden z hormonů produkovaných ve folikulárních buňkách štítné žlázy. Thyroxin váže v těle jód a ovlivňuje látkovou výměnu v tělních buňkách. Spolu s trijodthyroninem (T3) je uvolňován do krve, poměr uvolněného T4 ku T3 je zhruba 20 ku 1.

vitamin B1

Záněty štítné žláz.

Vitamín E. souhrnné pojmenování přírodních chemických látek

snížené množství trombocytů (krevních destiček)

tyreotropní hormon, který je syntetizován v adenohypofýzepůsobí na štítnou žlázu a reguluje její činnost

hormon štítné žlázy

uncoupling proteiny

využití, zužitkovávání

závrať

(z řeckého xenos - cizí, bios - život), neboli cizorodá umělá sloučenina, je látka, která není vytvářena přírodními procesy. Jedná se většinou o hydrofilní, ionizovatelné (kromě steroidů, mastných kyselin apod.) látky. Xenobiotika jsou tělu cizí (léčiva, jedy, průmyslové chemikálie) a jsou vylučovány z těla ven. Xenobiotika jsou většinou lipofilní látky, které jsou biotransformacemi měněny na látky hydrofilní. Jejich osudem v organismu se zabývá xenobiochemie a toxikologie.