Inovace SEBS a ASEBS

2.2. Technická příprava boxu

Technická příprava si klade za cíl vytvářet a zdokonalovat sportovní dovednosti. Těmi se rozumí získané předpoklady sportovce, které účelně a úsporně řeší pohybové úkoly dané specializace. Podle Dovalila, jsou dovednosti specifické podle sportů. Způsob řešení pohybového úkolu v souladu s pravidly příslušného sportu, biomechanickými zákonitostmi a pohybovými možnostmi sportovce se vyjadřuje pojmem technika.

V technické přípravě se boxer učí boxerským dovednostem, které zahrnují širokou škálu činností např.: údery, postoje, obrany, pohyby a přemisťování atd. Základem technické přípravy je naučit se tyto techniky s takovou kvalitou, aby nám byly přínosem v samotném sportovním boji.

2.2.1. Technika boxu a metodika nácviku

Box je jeden z nejtěžších druhů sportu, ve kterém se zásadně projevuje individualita sportovce (tzn. jeho fyzická vyspělost, odvaha, chytrost předvídavost…), a který mobilizuje vznik morálně volních vlastností, která činí výuku boxu opodstatněnou. Během učení boxu musí sportovec (boxer) překonávat různé stupně obtížnosti, které vedou k zocelení jeho morálně volních vlastností, jenž jsou pro tento sport (i život) žádoucí. Trenér musí znát možnosti svých svěřenců (i věkové zvláštnost), které musí být pro ně dostupné a splnitelné. Vzhledem k tomu, že se jedná o plně kontaktní úpolový sport, je jasné, že se jedná o sport výběrový, který mohou provozovat zcela zdraví jedinci. Box je acyklický sport s vysokými nároky na koordinační schopnosti. V průběhu utkání dochází k mnoha rozmanitým pohybovým situacím. I z tohoto důvodu je velmi důležité, aby byla dodržována určitá metodika a postupnost výuky boxu. Vzhledem k určité jednotnosti a mezinárodní srozumitelnosti si box vytvořil svoje vlastní popisné názvosloví, které převzal z angličtiny a pro svoje zkrácení je proto obecně použitelnější. Jedná se o tyto převzaté výrazy:

Pro snadnější orientaci lze techniku boxu rozdělit na dvě základní části:

1. Základní technika (střeh, přenášení váhy, pohyb po ringu-přemísťování, bojové vzdálenosti atd.)
2. Technické činnosti v boxu(tj. klasifikace úderů a k nim používané obrany a kontraúdery atd.)

2.2.2. Základní technika

Při výuce boxerských technik se vždy musí vycházet ze systematičnosti výuky, a to nejen v posloupnosti od jednoduchých technik ke složitějším, ale i při samotné výuce. Nejprve je třeba naučit sportovce základním principům pohybu, poté ucelení techniky a až na závěr vyučujeme různé nuance pohybu. Do základní techniky řadíme:

Základní postoj (střeh)

Jde o bojový postoj, z něhož boxer zaujímá před soupeřem nejvýhodnější postavení, které mu umožňuje realizovat své technicko-taktické záměry. Základní postoj může být: bočný, čelný nebo jejich kombinace.

Úderové techniky

V boxu máme 3 základní typy úderů: přímé údery (direkty), bočné údery (háky), zvedáky.

• Přímý úder (direkt) – úder vedený po přímce přímo proti soupeři. Je nejzákladnější technikou v boxu a nejvíce používaným úderem, zejména direkt z přední ruky. Je to dlouhý úder a je základem práce na distanc, má nejjednodušší dráhu pohybu. Udržuje soupeře v bezpečné vzdálenosti a nejčastěji zahajuje série.
• Hák - jedná se o boční úder, vedený na protivníka ze strany. Paže je ohnuta v lokti v 90 – 100°.
• Zvedák - spodní úder a stejně jako při háku se bije paží pokrčenou v lokti zhruba v pravém úhlu. Nejčastěji se používají v boji na střední a krátkou vzdálenost. Častěji se údery zvedákem vedou na tělo, tedy na břicho a žebra, na hlavu již méně, tam směřuje zvedák vždy na bradu.

Dále se však ještě dají rozdělit na údery ze zadní či přední ruky, podle cíle úderu buď na hlavu, nebo trup soupeře, anebo jestli jsou vedeny na místě či za pohybu.

Obranné techniky

V technice boxu máme 5 hlavních způsobů obrany:

• Krytí – vhodná obrana proti všem úderům z jakékoliv vzdálenosti. Provádí se dlaní, pokrčenou paží nebo ramenem.
• Srážení – se užívá proti direktům a hákům a provádí se úderem předloktí nebo dlaně do předloktí či rukavice útočníka.
• Úhyb – hlava se úklonem nebo záklonem trupu dostává ze směru soupeřova úderu. Uhýbá se stranou, vpřed nebo vzad.
• Únik – přemístění z dosahu soupeřových úderů. Pro únik vlevo s otočením trupu vpravo se boxu používá výraz side-step.
• Poklesnutí – boxer se před úderem na hlavu snižuje - poklesává v kolenou a po stejné dráze se zase vrací do výchozí pozice.
• Ducking – probíhá stejně jako poklesnutí, ale ve fázi zdvihu boxer opisuje dráhu v podobě písmene U, a to buď zleva, nebo zprava.

Tyto druhy obran se vzájemně prolínají a různě na sebe navazují. V boxu ještě rozlišujeme obranu aktivní a pasivní. Pasivní obrana je založená jen na pouhém bránění, tedy provádění výše zmíněných technik. Aktivní obrana je již založena na principu rychlého kontraútoku, a to buď vstřícnými, nebo odvetnými údery.

Přemisťování

V boxu ho nazýváme účelný pohyb po ringu, jehož hlavním úkolem je dostat se do výhodných útočných i obranných pozic.

Bojové vzdálenosti

Bojové vzdálenosti vymezují pohyb boxerů při realizování technicko–taktické činnosti.

Rozlišujeme 3 bojové vzdálenosti:

• dlouhá
• střední
• krátká

2.2.2.1. Střeh (guard)

Střeh je výchozí postavení, ve kterém se boxer pohybuje po ringu za použití útočných, obranných úderů a kontraúderů (protiúderů). V boxu rozeznáváme bojový postoj:

a) boční,

b) čelný,

c) kombinace bočního a čelního.

Výuka boxu začíná vždy základním postavením (střehem) a až po zvládnutí tohoto cviku se přistupuje k individualizaci, která je závislá na fyzických vlastnostech boxera (výška, délka paží, velikost síly apod.) a samozřejmě také na psychických a taktických zvláštnostech boxera (s přihlédnutím jeho věkové vyspělosti). V průběhu výuky a činnosti, je možné měnit toto postavení vzhledem k soupeřově individualitě a jeho zvláštnostem, jakož i samotné taktice boje.

Základní postavení (střeh) se při metodice výuky určuje na základě silnější ruky (tedy podle názvosloví přední nebo zadní ruky), aby potom další učení pokračovalo v pravém nebo levém střehu.

Při výuce základního střehu vychází boxer ze základního postavení krokem dopředu stranou (levou nebo pravou nohou) s mírně natočeným trupem doprava nebo doleva. Přední noha (stojná) je na celém chodidle a zadní opřena o špičku chodidla stejnojmenné nohy. Hmotnost těla je rozložena stejnoměrně na obě nohy. Paty obou dolních končetin jsou vytočeny ven, takže váha těla spočívá na předních částech chodidla. Vzdálenost mezi chodidly je zpravidla na šířku ramen (nebo podle zvyklostí na délku lýtkové kosti). Tato vzdálenost umožňuje optimální a stabilní způsob pohybu boxera při nácviku i samotném boji v ringu. Aby se boxer pohyboval lehce ve všech směrech, musí být kolena boxera lehce (mírně) povolena. Kolmice spuštěná z těžiště musí směřovat mezi obě nohy. V závislosti na taktických potřebách může být hmotnost přenesena na zadní nebo přední nohu. Často je váha přenášena na zadní nohu (z důvodů upřednostnění razance zadní ruky) a trup je otočen lehce (mírně) doprava (doleva) tak, aby přední rameno bylo o něco výše než zadní ruka. Hlava je skloněna (bez napětí) tak, aby se brada dotýkala prsou a předního ramena. Pohled očí směřuje k soupeři. Přední ruka je pokrčena v lokti (který směřuje kolmo k zemi) a kryje přední část trupu. Vzdálenost této ruky je 15-20 cm od předního ramena a jeho úrovně. Zadní ruka je taktéž pokrčena (stejným způsobem jako přední) a je umístěna do výšky pravé nebo levé čelisti. Obě ruce jsou sevřeny pěst (zamčeny), které jsou mírně pokrčeny dovnitř (tzv. „divadelní kukátko“), což nám zaručuje, že lokty směřují kolmo k zemi. (video)

Boxer musí mít v základním postavení (střehu) uvolněné svalstvo. Tzn., že nesmí být křečovitý, aby se neunavoval a byl připraven k provádění rychlých pohybů.

Všechny prvky boxerské techniky se vyučují z tohoto základního postavení a trenér musí nácviku střehu věnovat patřičnou pozornost a odstraňovat následující chyby:

a) přenášení váhy na přední anebo zadní končetinu,

b) lokty pokrčených paží nesměřují kolmo k zemi, ale do boku, což vylučuje provedení správné obrany proti spodním úderům,

c) vytočení (postavení) hřbetu pěsti je směrem k soupeři nevhodná šířka chodidel do stran, tzn., že chodidla nesmí být v jedné linii,

d) za sebou, což znemožňuje pohyblivost a stabilnost boxera,

e) pánev trupu je vytočena zbytečně příliš dozadu,

f) brada není v požadovaném postavení,

g) Přílišná křečovitost hlavy nebo i jiných částí těla,

h) přední a zadní ruka nejsou v požadované výši.

Jako způsob sebekontroly Postavení pro správné provádění a nácvik se doporučuje provádět tato cvičení před zrcadlem (tzv. zpětná vazba) a je žádoucí, aby trenér v případě jejich nepřítomnosti prováděl a ukazoval postavení ze všech čtyř stran. Z praxe je známo mnoho různorodých bojových postavení, ale všechny se definují a provádějí ve třech směrech pohybu:

1) vedení boje na dlouhou vzdálenost,

2) vedení boje na střední vzdálenost,

3) vedení boje na blízkou vzdálenost (u těla).

V prvém případě je boxer napřímený, jeho levé (nebo pravé) rameno je vytočeno směrem k soupeři a je připravený rychle manévrovat. Odstup mezi boxery je takový, že nemohou zaútočit bez přemístění vpřed. Tato základní pozice je využívána boxery s dlouhými pažemi, kteří nejsou odvážní, ale platí pravidlo, že se začátečníky se technické dovednosti provádí a nacvičují právě v této vzdálenosti, protože je zde relativně více času k provádění útočných, anebo obranných úderů.

Vedení boje na střední vzdálenost je takový způsob, kdy se mohou zasadit všechny údery bez přemístění vpřed a zasáhnou cíl. Údery vedené z této vzdálenosti jsou nebezpečné a velmi účinné.

Tento typ boje je využíván převážně boxery menšího vzrůstu, krátkých paží, odvážných, silných s útočnou tendencí. Jejich postavení se přibližuje (anebo je čelní), boxer je zabalený, chránící si dobře zranitelná místa. Horní část trupu je téměř ve frontálním postavení (čelním) směrem k soupeři a je připravena provádět krátké a rychlé údery všech typů za použití úklonů, ponoření horní části trupu s krokem dopředu, anebo dozadu při soupeřově útoku.

Blízký způsob boje se může provádět třemi způsoby:

a) aktivně obranný

b) útočný

c) obranný

Jejich nácvik a výuka se metodicky provádí až po zvládnutí boxerského postavení a ne naopak. Po zvládnutí základního postavení v bočním stylu (který je základní) se dle vzrůstu a taktiky boxera přechází k čelnímu stylu, rovněž tak při osvojení základního postavení se přechází k jeho provádění a zachování v různých směrech (dopředu, dozadu, nalevo, napravo atd.). Tento pohyb ve střehu se doporučuje provádět, s úklony, ponořením, ale i jiným provedením.

2.2.2.2. Přenášení hmotnosti

Tato problematika bývá v rámci zrychlené výuky velmi často opomíjena a zanedbávána. Je však třeba si uvědomit, že údery, obrany a kontraúdery jsou realizovány prostřednictvím přemísťování, které je nutno provádět právě správným přenášením hmotnosti z jedné nohy na druhou. Tímto způsobem si boxer připravuje výchozí pozici a udržuje požadovanou rovnováhu. Správnému přenášení hmotnosti těla je třeba se naučit ještě před nácvikem samostatného pohybu boxera a je základem pro útočnou i obrannou činnost boxera. Doporučuje se provádět toto učení následovně po zvládnutí základního postavení. Jedná se o přenášení hmotnosti těla ve směru dopředu, dozadu, šikmo dopředu a dozadu, nalevo a napravo, které bývá často spojeno s úklony a pootočení horní části trupu. Přenášení hmotnosti může být spojeno s pohybem v uvedených směrech a to jak na přední, tak zadní nohu s případným pootočením horní časti trupu. Pro tato cvičení (průpravné i závodní) využíváme přípravnou imitační gymnastiku, a to na místě a potom za pohybu.

Při samotném nácviku se musíme vyvarovat následujících chyb:

• přehnané přenášení hmotnosti v uvedených směrech, které vede k narušení stability požadované u cvičícího boxera
• provádění cviku ve zbytečném svalovém napětí, jenž vede zákonitě ke křečovitosti
• větší úhel úklonů, než je k samotnému provedení náležitý.

2.2.2.3. Pohyb boxera

Pohybem boxera rozumíme přemístění a účelný pohyb po ringu za účelem získání výhodného obranného i útočného postavení realizovaný pomocí nohou. Způsob boje vedený pouze na místě patří k dávné minulosti a v současném moderním pojetí boxu se neobjevuje (ani u boxerů vyšší váhové kategorie, pro boxery lehčích kategorií je samozřejmostí). Přemisťování se provádí ve všech směrech, musí mít požadovaný rytmus. Přemisťováním můžeme také dosáhnout zmatení a dezorientování soupeře, jinými slovy narušení jeho taktického záměru.

Pohyb boxera se postupem času ustálil na dvou základních provedeních:

1. Sunem se provádí oběma chodidly. Využívají ho vysocí boxeři v boji na dlouhou vzdálenost, kdy pohyb začíná noha blíže k soupeři a impuls vychází ze zadní nohy, kde bývá zpravidla i větší hmotnost zatížení.
2. Krokem tzv. „křižný“ způsob používán na střední a blízkou vzdálenost, kdy pravá ruka vede úder a na nestejnojmenné noze je hmotnost a samozřejmě i naopak v požadovaném směru pohybu a případně ve spojení mírným úklonem vlevo či vpravo.

Výuka sunu je vedena nejprve jednotlivými pohyby, které jsou základem přípravy pro útok a kontraútok na dlouhou vzdálenost. Pohyb začíná přední noha (blíže k soupeři) a impuls k pohybu vychází z hlezenního kloubu zadní nohy a samozřejmě i naopak. Při pohybu doleva, anebo doprava začíná pohyb stejnojmenná noha, která je blíže požadovanému směru. Při pohybu dozadu začíná tedy pohyb zadní noha a impuls k pohybu vychází z přední části chodidla přední nohy. Při provádění pohybu musí následovat posun i druhé nohy, aby byla zajištěna stabilita boxerského střehu. Pohyb se provádí na předních částech obou chodidel požadovaným směrem a to nejkratší cestou bez křížení.

Pohyb krokem se upřednostňuje pro přípravu vedení boje na blízkou a střední vzdálenost s požadovaným správným přenášením hmotnosti na požadovaná chodidla tak, aby vzdálenost mezi oběma chodidly byla na šířku ramen.

Z hlediska jisté náročnosti a méně častého používání se lze zmínit i o tak zvaném pérování, tedy pohybu, kdy chodidla neztrácí ani kontakt s podlahou a zamýšlený pohyb v daném směru provádí obě chodidla najednou, a to i při pohybu stranou. Potom dále následuje cvičení a výuka s opakovaným krokem, i přitom začíná pohyb končetina, která je blíže směrem požadovaného pohybu.

Při vedení boje na blízkou vzdálenost se dovoluje boxerovi dotknout se hlavou ramene, aniž by ztratil rovnováhu. Zvláštní pozornost se věnuje rozvoji a odhadu v boji pro tuto vzdálenost, čas, přesnost a soustředěnost, protože při boji na blízkou vzdálenost sebemenší chyba může vést ke zranění boxera. Boxer v této vzdálenosti může používat nejen údery krátké, přímé, boční, ale i spodní aniž by udělal krok k soupeři, při tom hlava se mu opírá o levé (pravé) rameno soupeře a vzdálenost mezi boxery je na délku lokte. Důležité je přitom přenášení váhy těla z jedné nohy na druhou s cílem zaujmout výhodnou pozici před, v průběhu anebo po úderu a samozřejmě i v obraně. V blízké vzdálenosti je možnost zásahu soupeřem velká a proto klademe velký důraz na obrany. Nejvíce se používají obrany podložením (blokováním), úklonem a ponořením a to ve spojení jednoho s druhým (komplexně).

Pohyb boxera:

Tímto rozumíme přemístění a účelný pohyb po ringu za účelem získání výhodného obranného i útočného postavení realizovaného pomocí nohou. Toto přemísťování se provádí ve všech směrech a musí mít požadovaný rytmus. Pohyb boxéra se ustálil ve dvou základních provedeních:

a) Posuvem (sunem), které se provádí oběma chodidly a využívají ho vysocí boxéři v boji na dlouhou vzdálenost. Pohyb začíná noha blíže k soupeři a impuls vychází ze zadní nohy, kde bývá zpravidla větší hmotnost zatížení.

b) Takzvaný křižný způsob, kdy jedna ruka vede úder a na nestejnojmenné noze je váha a samozřejmě i naopak v požadovaném směru pohybu, příp. ve spojení úklonů vpravo či vlevo.

Nácvik a cvičení v bodě a) se vede nejprve jednotlivými kroky, které jsou základem přípravy pro útok a kontraútok na dlouhou vzdálenost, kdy pohyb začíná přední nohy (blíže k soupeři) a impuls pohybu vychází ze zadní nohy, samozřejmě i naopak. V bodě b) se tento pohyb upřednostňuje pro přípravu a vedení boje na blízkou a střední vzdálenost se správným přenášením hmotnosti na správná chodila. Cvičení v bodě a) i b) se provádí ve střehu a bez napětí ve svalových skupinách, které není žádoucí. Z hlediska jisté náročnosti a méně časté používání se lze zmínit o tzv. pohybu pérování, kdy chodidla neztrácí kontakt s podlahou a zamýšlený pohyb v daném směru provádí obě chodidla najednou.

2.2.2.4. Úderová technika v boxu

Rozdělení:

a) Přímé údery direkt,

b) Spodní údery – zvedáky,

c) Boční údery – háky.

Podle cíle úderů rozlišujeme údery na hlavu a trup, a to jak přední, tak i zadní paží. Údery jsou prováděné na místě a za pohybu uzavřenou pěstí.

a) Přímé rovné údery jsou nejrychlejší, nepřesnější a nejefektivnější z výše uvedených úderů a proto jsou v boxu nejvíce používané. S jejich použitím lze provádět boj na všechny vzdálenosti. Největší předností těchto úderů je boj na dlouhou a střední vzdálenost. Nácvik úderů a jejich technika se zahajuje právě jimi.

b) Patří do skupiny spolu s bočními údery pro které je charakteristické pokrčení paže i podobnost v používání těchto úderů. Nejčastější využití zvedáků je na střední a krátkou vzdálenost, jako vstřícného odvetného úderu. Provedení těchto úderů je: klasické a švihové, které je založeno na větším nápřahu paže. Údery se vedou na hlavu a na trup. Výhody zvedáku: dráha útočící paže je kratší než u přímých úderů, úder je rychlý a pro svoji překvapivost v útoku je účinný. Úder je veden zespodu, jer hůře postřehnutelný a špatně se vykrývá. Nevýhody: razantnost není tak vysoká a je zde větší ideomotorický signál (oproti přímým úderům). Podle vzdálenosti je úhel tlukoucí pokrčené paže od 90 do 40 stupňů. Provedení je oběma rukama a provádí se na hlavu z místa, na hlavu s krokem dopředu (s křižným krokem dopředu), s krokem dozadu, doleva, doprava i s odtažením dozadu.

c) Boční údery (háky) jsou charakteristické pokrčením tlukoucí paže. Používají se na střední a krátkou vzdálenost. Provedení těchto úderů je dvojí: klasické a švihové. Výhody bočních úderů: dráha útočící paže je kratší než u přímých úderů, úder je rychlý. Úder je veden ze strany a proto je těžko postřehnutelný. Nevýhody bočních úderů: počáteční fázi úderu dochází k otevření krytu, jer zde ideomotorický signál (silnější než u přímých úderů), který umožňuje rozlišit zahájení útoku. Při provedení úderu je úhel mezi předloktím a nadloktím 90-100 stupňů. Údery se provádí oběma rukama na hlavu i trup. Z místa na hlavu, na hlavu s krokem doprava, na hlavu s krokem doleva, na hlavu s krokem dopředu se stejnojmennou nohou, ale i nestejnojmennou nohou, na hlavu s krokem dozadu, ale i do stran.

Obrázek č. 001-Základní postoj střeh:

Základní postoj (střeh) je takový střeh z něhož boxer zaujímá před soupeřem nejvýhodnější postavení, které mu umožňuje realizovat své technicko-taktické záměry a čelit záměrům soupeře.

Základní postavení se při výuce a nácviku vybírá na základě silnější ruky (přední nebo zadní ruky), aby potom následující nácvik pokračoval v pravém nebo levém střehu. Střeh vychází ze základního postavení, kdy odér dělá krok dopředu levou nebo pravou nohou, mírně natočeným trupem doleva či doprava. Přední stojná noha se opírá o celé chodidlo a zadní noha je opřená o špičku chodidla. Hmotnost těla je rozložena na obě nohy a paty obou končetin jsou vytočeny ven, tak, že váha těla spočívá na předních částech chodidla. Vzdálenost mezi chodidly je zpravidla na šířku ramen. Těžiště váhy musí směřovat mezi obě nohy a v závislosti na taktické potřebě může být přenesena na zadní či přední nohu. Hlava je skloněna bez napětí, aby se brada dotýkala prsou a předního ramene. Přední ruka je pokrčena v lokti a kryje přední část trupu. Vzdálenost ruky je 15-20cm od předního ramene. Zadní ruka je umístěna do výšky pravé (levé) čelisti, takže lokty směřují kolmo k zemi. V boxu rozeznáváme bojový postoj:

a) Boční,

b) Čelný,

c) Kombinace bočního a čelního.

Boxer musí mít v základním postavení (střehu) uvolněné svalstvo, tzn., že nesmí být křečovitý, aby se neunavoval a byl připravený k provádění rychlých pohybů. Všechny prvky boxerské techniky se nacvičují z tohoto základního postavení a trenér musí tomuto nácviku věnovat patřičnou pozornost a odstraňovat případné chyby.

Obrázek č. 002-Pohyb boxera:

Tímto rozumíme přemístění a účelný pohyb po ringu za účelem získání výhodného obranného i útočného postavení realizovaného pomocí nohou. Toto přemísťování se provádí ve všech směrech a musí mít požadovaný rytmus. Pohyb boxéra se ustálil ve dvou základních provedeních:

a) Posuvem (sunem), které se provádí oběma chodidly a využívají ho vysocí boxéři v boji na dlouhou vzdálenost. Pohyb začíná noha blíže k soupeři a impuls vychází ze zadní nohy, kde bývá zpravidla větší hmotnost zatížení.

b) Takzvaný křižní způsob, kdy jedna ruka tluče a na nestejnojmenné noze je váha a samozřejmě i naopak v požadovaném směru pohybu, příp. ve spojení úklonů vpravo či vlevo.

Nácvik a cvičení v bodě a) se vede nejprve jednotlivými kroky, které jsou základem přípravy pro útok a kontraútok na dlouhou vzdálenost, kdy pohyb začíná přední nohy (blíže k soupeři) a impuls pohybu vychází ze zadní nohy, samozřejmě i naopak. V bodě b) se tento pohyb upřednostňuje pro přípravu a vedení boje na blízkou a střední vzdálenost se správným přenášením hmotnosti na správná chodila. Cvičení v bodě a) i b) se provádí ve střehu a bez napětí ve svalových skupinách, které není žádoucí. Z hlediska jisté náročnosti a méně časté používání se lze zmínit o tzv. pohybu pérování, kdy chodidla neztrácí kontakt s podlahou a zamýšlený pohyb v daném směru provádí obě chodidla najednou.

Obrázek č. 003-Úderová technika v boxu:

Rozdělení:

a) Přímé údery direkt,

b) Spodní údery – zvedáky,

c) Boční údery – háky.

Podle cíle úderů rozlišujeme údery na hlavu a trup, a to jak přední, tak i zadní paží. Údery jsou prováděné na místě a za pohybu uzavřenou pěstí.

a) Přímé rovné údery jsou nejrychlejší, nepřesnější a nejefektivnější z výše uvedených úderů a proto jsou v boxu nejvíce používané. S jejich použitím lze provádět boj na všechny vzdálenosti. Největší předností těchto úderů je boj na dlouhou a střední vzdálenost. Nácvik úderů a jejich technika se zahajuje právě jimi.

b) Patří do skupiny spolu s bočními údery pro které je charakteristické pokrčení paže i podobnost v používání těchto úderů. Nejčastější využití zvedáků je na střední a krátkou vzdálenost, jako vstřícného odvetného úderu. Provedení těchto úderů je: klasické a švihové, které je založeno na větším nápřahu paže. Údery se vedou na hlavu a na trup. Výhody zvedáku: dráha útočící paže je kratší než u přímých úderů, úder je rychlý a pro svoji překvapivost v útoku je účinný. Úder je veden zespodu, jer hůře postřehnutelný a špatně se vykrývá. Nevýhody: razantnost není tak vysoká a je zde větší ideomotorický signál (oproti přímým úderům). Podle vzdálenosti je úhel tlukoucí pokrčené paže od 90 do 40 stupňů. Provedení je oběma rukama a provádí se na hlavu z místa, na hlavu z krokem dopředu (s křižným krokem dopředu), z krokem dozadu, doleva, doprava i s odtažením dozadu.

c) Boční údery (háky) jsou charakteristické pokrčením tlukoucí paže. Používají se na střední a krátkou vzdálenost. Provedení těchto úderů je dvojí: klasické a švihové. Výhody bočních úderů: dráha útočící paže je kratší než u přímých úderů, úder je rychlý. Úder je veden ze strany a proto je těžko postřehnutelný. Nevýhody bočních úderů: počáteční fázi úderu dochází k otevření krytu, jer zde ideomotorický signál (silnější než u přímých úderů), který umožňuje rozlišit zahájení útoku. Při provedení úderu je úhel mezi předloktím a nadloktím 90-100 stupňů. Údery se provádí oběma rukama na hlavu i trup. Z místa na hlavu, na hlavu s krokem doprava, na hlavu s krokem doleva, na hlavu s krokem dopředu se stejnojmennou nohou, ale i nestejnojmennou nohou, na hlavu s krokem dozadu, ale i do stran.

Obrázek č. 004-Poloha pěsti:

Údery jsou prováděny čelní stranou uzavřené pěsti, kdy palec překrývá druhou část ukazováku. Pěsti jsou mírně pokrčeny v zápěstí. Z důvodu ochrany pěsti a hygieny je nutno používat bandáží v přesných rozměrech (viz kapitola o pravidlech). Bandáže musí být přiměřeně utažené tak, aby docházelo k prokrvení končetiny a nebyl omezován pohyb v zápěstí i samotných prstů. Použití bandáží je nejen nutné v zápase, ale i při tréninku.

Obrázek č. 005-Levý direkt s krokem dopředu:

Používá se jako útočící nebo kontraúder při řešení různých taktických úkolů. Při provádění se levá ruka ztotožňuje s levým krokem levé nohy dopředu. Zasažení cíle rukou je zároveň dotykem levé nohy s podlahou a pravá noha se posouvá do základního postavení. Obrany: podložení levého ramene, podložením zadní dlaně, odražením předloktím, úklon vlevo i vpravo, odtažení dozadu ( úklon), odtažením s krokem doleva i doprava, obrana snížením, příp. i ponořením (ducking).

Obrázek č. 006-Levý direkt s krokem dozadu:

Počáteční impuls tohoto úderu vychází z přední nohy směrem dozadu. Pěst zasahuje cíl, kdy se ukončí pohyb dozadu a chodilo se dotkne podlahy. Tělo se přitom chová jako dvojoporová fáze. Při dokončení pohybu se přední noha vrací společně s pěstí do základního postavení. Hlava, trup a obranná zadní ruka je ve stejném postavení jako při direktu levé ruky namístě. LD se může provést i s krokem do levé nohy dozadu. V tomto případě začíná impuls z levé nohy a s ním se provede i úder. Obě končetiny (nohy) se přitom mohou dostat na stejnou úroveň. Úder zasahuje cíl a ruka se potom vrací stejnou cestou zpět a levá noha se vrací do základní pozice. Úkolem taktiky při provádění úderu (LD) na hlavu je zachovat dlouhou nebo střední vzdálenost a zastavit soupeřovy útoky.

Obrázek č. 007-Levý direkt s krokem doleva a doprava:

Levý direkt můžeme provádět:

a) S krokem vlevo,

b) S krokem vpravo.

Tento úder je zahajován (bod a) impulsem ze špičky zadní nohy a napřímením (propnutím) kolenního kloubu pravé nohy a pootočením horní části trupu zleva doprava a jeho odtažením mírně dozadu. Levá noha dělá společně s krokem doleva pootočení paty zprava doleva a bere na sebe váhu těla společně s pootočením trupu. Úder zasahuje cíl zároveň s dotekem podlahy levou nohou. Jako doprovodné obrany se používají: silné odtažení trupu doleva (zejména u vyšších boxerů), zvednutí levého ramene pro krytí brady, které je doprovázeno otevřenou částí dlaně chránící tuto část, kdy loktem zadní ruky si kryjeme trup. Z taktického pohledu je tento úder hlavně využíván k udržení dlouhé a střední vzdálenosti. Pro únik z rohu ringu nebo od provazu, přičemž dochází k narušení rovnováhy útočícího soupeře.

Forma provedení je stejná jako u předcházejícího úderu, ale spojena s krokem doprava (bod b) v opačném směru druhou nohou. Jako doprovodné obrany se používá: silnější úklon trupem dozadu, srážení apod. Pravá ruka (zadní) dobře kryje trup a pravou stranu hlavy. Taktické použití úderu je stejné jako při úderu s krokem doleva.

Obrázek č. 008-Pravý direkt namístě na hlavu

Tento úder se u mnohých boxerů zaměřuje na plnění obranné funkce a provádí se s ním nejsilnější údery, které jsou nejdůraznější a v boji přináší prudký rozhodující úder. PD do hlavy se provádí ze střední dlouhé vzdálenosti jako útočný kontrující vstřícný anebo odvetný úder. Úder se provádí: z místa krokem dopředu, dozadu, doleva i doprava. PD z místa na hlavu začíná odrazem z předního chodidla od zadu stojící P (L) nohy a propnutím patřičného kolenního kloubu, provádí se pootočením trupu zprava doleva a přenesením váhy těla na levou nohu. Pravá noha stojí na přední části chodidla (prstech příslušné nohy) se pootočením paty ven doprava. Pěst dosahuje cíl zápěstí a skloněnými prsty dolů pravé rameno je přitom zdviženo výše na rozdíl od levého kryje (chrání) bradu proti vstřícným kontraúderům. Levá ruka se přitahuje k trupu uvolněně a skrčený levý loket nám ochraňuje trup. Pěst je před hlavou a spolu s otevřenou dlaní nám kryje bradu. Brada se přitom přitahuje do pravého ramene a pohled sleduje činnost soupeře. Obrany od PD na hlavu: podložením levého ramene,podložením pravé dlaně, odtažením dozadu, odtažením s krokem do zadu, odtažením doleva, odtažením doprava.

Obrázek č. 009-Zadní direkt s krokem dopředu

Provádí se na hlavu i na trup. Tento úder se používá jako útočný a kontra úder. Technika pohybuje stejná jako při úderu do trupu z místa.

Obrázek č. 010-Pravý direkt s dozadu

Pohyb tohoto úderu začíná odrazem od vpředu stojící levé nohy otáčením trupu zprava doleva a přenesením váhy těla na pravou nohu, která dělá krok dozadu. Obrany od pravého direkt na hlavu: podložením levého ramene, podložením pravé dlaně, úklonem (odtažením) dozadu, obrana odtažením doleva i doprava.

Obrázek č. 011-Zadní direkt s krokem doleva a doprava

Použití těchto úderů (doleva i doprava) je pro útok a kontraútok. Těmito údery je možné uniknout z rohu ringu a jeho provazů a zvyšuje se tím jestota útočícího nebo kontrujícího boxera. Někdy se namísto s krokem dopředu a doleva pokrčí patřičně pouze přední kolenní

kloub nohy. Pokud je pokrčení přehnané dochází k nevhodnému vytvoření pro případný následující pohyb nohou, z tohoto důvodu musí být pokrčení menší.

Obrázek č. 012-Levý zvedák s krokem dopředu

Levý zvedák s krokem dopředu se používá v boji na střední a blízkou vzdálenost jako útočný úder a kontraúder. Provádí se na místě s krokem dopředu, doleva a doprava a také dozadu. Údery mohou být vedeny na hlavu a trup. Levý zvedák namístě se procvičuje z čelního postaveni, které je charakteristické pro blízký boj, protože se používá série úderů na trup se neotáčí přehnaně doleva nebo doprava. Technika provádění je stejná jako při úderu z místa dostatečným krokem dopředu s levou nohou. Úder zasahuje cíl když je boxer v dvojoporové a kontaktem s podložkou. Potom se pravá noha přisouvá do základního postavení.

Obrázek č. 013-Levý zvedák s různojmenným krokem (s křižným dopředu)

V tomto případě odraz začíná z levé nohy a váha těla se přesouvá na pravou nohu, která jde dopředu a mírně doprava.

Obrázek č. 014-Levý zvedák s krokem dopředu

Má stejné provedení jako u obrázku č. 012

Obrázek č. 015-Levý zvedák s krokem doleva a doprava

Doleva-pohyb začíná s odrazem pravé nohy vlevo a posunutím levé nohy doleva, na kterou přeneseme váhu těla. Trup se otáčí o 45 stupňů doprava a naklání se trochu dozadu. Pravá ruka s otevřenou rukavicí (dlaní) chrání hlavu od kontraúderu. Pravá noha se opírá pevně o přední část chodidla.

Doprava-pohyb začíná s odrazem levé nohy doprava a přenesením váhy těla na přisouvající se pravou nohu doprava. Ostatní provedení je stejné jako při úderu LZV z místa. Obrany od levého zvedáku do hlavy: obrana odtažením dozadu a skrčením kolenního kloubu nohy, odklon dozadu a podložením pravé dlaně. Odtažení dozadu je obranný pohyb, který jsme probrali už při ostatních úderech. Technika provádění: kontraúdery jsou totožné jako u předchozích úderů.

Obrázek č. 016-Pravý zvedák na hlavu z místa:

Úder je zahájen odrazem vzadu stojící pravé nohy a váha těla se přenáší na levou nohu společně s pootočením trupu zprava doleva nahoře a vyrovnání pohybu těla pomoci kolenních kloubů. Úder je směřován do hlavy. Pravá pěst se snižuje dolů a pokračuje dopředu a nahoru. PZV zasahuje cíl dlaní obrácenou k tělu. Levá ruka přitom kryje hlavu před případnými kontraúdery. Levá noha, která přejímá váhu těla stojí opřená o celé chodidlo a pravá noha (zadní) jer opřena o špičku a udržuje rovnováhu. Pravý zvedák z místa se může provádět i přenesením váhy těla na vzadu stojící pravou nohu. Pravý zvedák z místa se může provádět jak do hlavy, tak i do trupu.

Obrázek č. 017-Pravý zvedák s krokem dopředu

Technika je stejná jako u provedení zvedáku na místě s tím rozdílem, že je ale proveden krok s levou nohou dopředu a mírně doleva. PZV patří mezi používané údery, rozbíjí se jim soupeřova obrana anebo kontrují soupeřovy útoky, především na krátkou a střední vzdálenost. V závěrečné fázi úderu je zde více zdůrazněna odrazová složka zadní nohy ve směru úderu .

Obrázek č. 018-Pravý zvedák na místě na hlavu

Obsah je totožný s obrázkem č. 016

Obrázek č. 019-Pravý zvedák dopředu na trup:

Rozdíl mezi zvedákem do trupu a do hlavy je v rozdílném nasměrování vedení úderu. Pravý zvedák směřuje dopředu a trochu nahoru a od trupu je otevřenější. Provedení pravého zvedáku do trupu provádíme z místa s krokem dopředu, s krokem dozadu, s krokem doleva a s krokem doprava. Obrany jsou podobné jako u levého zvedáku do trupu, odtažením, podložením levého loktu a odrážením pravou nebo levou dlaní. Komplexní obrany: úspěšně se používají proti PZV níže uvedené obrany:

a) Odražením s pravou dlaní+úklon dozadu,

b) Odražení pravou dlaní+odtažení dozadu

c) Odražení levou dlaní+odtažení dozadu

d) Odražení levou dlaní+úklon dozadu

e) Podložení levého lokte+odtažení dozadu, aj.

Tento úder je často používán pro svoji efektivnost. V posledním období v něm boxeři zahajují útok, ale nejčastěji se ho však používá jako konečného úderu, na který případně navazuje přední hák na hlavu.

Obrázek č. 020-Pravý zvedák s loktem dozadu:

Se provádí odrazem od vpředu stojící levé nohy a otočením trupu zprava doleva a váha těla se přenáší na špičku posunuté pravé nohy dozadu. Použití tohoto úderu je nejčastěji prokontrování soupeřova útoku, a při útoku sériemi úderů.

Obrázek č. 021-Pravý zvedák doleva a doprava:

Doleva-tento úder se provádí, tak jako pravý zvedák na hlavu s krokem doleva. Počáteční odraz vychází z pravé nohy (vzadu) a trup se otáčí zprava doleva. Váha těla se přenáší společně s dopadem úderu na spodek trupu. Pravá noha se přitom posune do základního postoje.

Doprava-počáteční pohyb začíná od předu stojící levé nohy, trup se přitom otáčí zleva doprava. Váha těla se přenáší na špičku pravé nohy a ta se posouvá dopředu a do strany.

Obrázek č. 022-Pravý hák na hlavu z místa:

Počáteční odraz tohoto úderu začíná odrazem od vzadu stojící pravé nohy. Váha těla se přenáší na levou nohu společně s otáčením trupu v pánevní oblast a ramene zprava doleva. Úder směřuje k danému cíli. Zároveň s otáčením zprava doleva trup se mírně naklání doleva. Úder opisuje polokruhový pohyb a otáčí se doleva k cíli. Pěst zasahuje cíl čelem pěsti. Levá ruka se vrací k hlavě. Rameno útočící ruky je v momentě úderu trochu výše, než levé rameno. Brada se přitahuje k jamce pravého ramene a vzadu stojící noha vytáčí patu ven a dopravaaopírá se o špičku. Po provedení úderu se pravá ruka vrací do základního postavení. Tento úder se zadním přímým úderem patří k nejtvrdším úderům a jeho hlavní uplatnění je po předním úderu, při kterém došlo k otevření krytu. Práce trupu a nohou je stejná jako při zadním přímém úderu na hlavu, rozdíl je ve vlastním pohybu paže.

Obrázek č. 023-Pravý hák s krokem dopředu na hlavu

Tento úder se používá často s kombinací levého direktu. Technika je stejná jako při zadním direkt s krokem dopředu. Počáteční odraz se provádí ze zadní nohy, levá noha se posouvá trochu více doleva a váha těla se přitom přenáší na levou nohu. Tento úder může být jednak útočící anebo kontraúder.

Obrázek č. 024-Pravý hák s krokem dozadu

Pohyb je totožný jako při pravém direkt na hlavu, ale v zadu stojící noha se posouvá více doprava a nejen dozadu. Trup se otáčí trochu více doleva a přišlapující pravá noha je pokrčena více v kolením kloubu.

Obrázek č. 025-Pravý hák doleva (doprava) s úderem na hlavu

Technika je stejná jako u pravého direktu na hlavu s krokem doleva. Velká účinnost pravého háku do hlavy vyžaduje zvládnutí a zdokonalení efektní obrany. Zkušenosti ukazují, že většina knockautů je výsledkem úderů pravé ruky a zejména PH do hlavy. To nás nutí cílevědomě se věnovat výuce obrany ihned po výuce tohoto úderu. Proti pravému háku na hlavu se používají tyto obrany:

a) Odtažení,

b) Podložení,

c) Odražení,

d) Úklon,

e) Snížení,

f) Ponoření (ducking).

Obrázek č. 026-Levý direkt do hlavy, obrana podložením levého ramene

Tento úder se provádí ze základního postavení pohybem levé paže dopředu a s ním se přenáší váha těla na přední stojící nohu. Impuls k tomuto pohybu vychází ze zadní stojné nohy. Společně s ním dochází k natočení levé bederní části doprava a tím dosahujeme prodloužení úderu. Rameno útočící ruky je přitom poměrně výše než zadní ruka a tak se zlepšuje obrana hlavy. Při vedení úderu na hlavu provádí zmíněná paže rotaci předloktí (pronaci) tak, že při dopadu pěstí na cíl články prstů provádějící pěsti směřují dolů. Toto je nejpřirozenější způsob pro rychlé a přesné zasažení cíle. Obrana podložení levého ramene se jednoduše osvojuje proti úderu do hlavy. Boxer se při ní lehce pootočí trupem doprava, pozvedne přední rameno a tak dosáhne zakrytí brady. Váha těla se přitom přenáší na zadní nohu. Tato obrana se často používá s úklonem doprava anebo podložením otevřené dlaně.

Obrázek č. 027-Levý direkt do hlavy a obrana srážením pravé dlaně

Provádění je totožné s předcházejícím úderem a obrana srážením se prakticky provádí levou i pravou rukou, a to ve všech směrech. Nejčastěji se používá srážením zadní dlaní směrem dovnitř. Zadní ruka (pravá) vychází vstříc přicházejícímu úderu a mění jeho směr vlevo dolů. Toto je možno provádět i srážením vnitřní části zavřené rukavice.

Obrázek č. 028-Levý direkt na hlavu, obrana srážením pravou rukou (zadní)

Jak už jsme uvedli srážení se dá provádět levou i pravou rukou. Nejčastěji se používá srážení zadní dlaní směrem dovnitř. Provádějící ruka jde vstříc přicházejícímu přímému úderu a pootočením trupu vlevo mění jeho směr vlevo dolů. Jako kontraúdery se využívá hlavně levý direkt na hlavu, levý hák na hlavu, levý zvedák na hlavu či trup, nebo také pravý direkt na hlavu.

Obrázek č. 029-Levý direkt na hlavu, obrana úklonem vpravo:

Tato obrana se nejčastěji používá proti LD do hla-ry. Obrana se používá tak, že se hlava odkloní od linie úderu vpravo a váha těla se přenese na pravou nohu. K této obraně se spojuje vstřícný levý úder do trupu, levý hák na hlavu (i trupu), levý zvedák do trupu nebo hlavy.

Obrázek č. 030-Levý direkt na hlavu, obrana úklonem doleva:

Tato obrana se používá tak, že se hlava i trup ukloní mimo linii těla (na rozdíl od předcházející obrany vpravo) a váha těla se přenáší na opačnou levou nohu. Obrana se používá ve spojení s kontraúdery pravý direkt na Wavu nebo trup, vstřícný pravý hák na hlavu, vstřícný pravý zvedák na trup či Wavu. Jako druhý úder ve spojení s kontrúderem se používá levý hák na hlavu/trup a odvetný levý zvedák do trupu a hlavy. Obrany úklonem proti přímým úderům jsou nejužívanější. Boxer si přitom vytváří výchozí pozici pro kontraúder, protože přitom vychází mimo bojové vzdálenosti a obě ruce má volné. Nejčastěji tu obranu používají boxeři, kteří vyhledávají boj na blízkou vzdálenost, kterou spojí s krokem dopředu.

Obrázek č. 031-Levý direkt na hlavu, obrana úklonem (odtažením) dozadu:

Použitím této obrany je velmi časté z důvodů její přirozenosti. Boxer se přitom odkloní od pasu dozadu, váha těla se přenáší dozadu stojící nohu a trup se ukloní mírně doleva nebo doprava (v závislosti od toho jaký úder si vybírá pro KU). Tato obrana se spojuje případně s krokem dozadu. Její použití je zejména u boxerů, kteří upřednostňují boj na střední a dlouhou vzdálenost.

Obrázek č. 032-Levý direkt na hlavu, obrana krokem dozadu:

Tato obrana se provádí prakticky masově, protože se při ní vychází mimo boxerské vzdálenosti a požadovanou snahu vést boj na dlouhou vzdálenost. Odtažení dozadu anebo do stran jako obranná varianta nachází uplatnění při všech druzích použitých obran. Zpravidla se používá ve spojení s jiným druhem obrany, z důvodů zajištění větší bezpečnosti boxera. Jako kontraúdery se používají odvetné údery: direkt, háky, zvedáky s levou či pravou nohou, které se spojují zpravidla s krokem dopředu.

Obrázek č. 033-Levý direkt do hlavy, obrana úkrokem doprava:

Tato obrana má tři způsoby provedení:

a) Podobně jako s krokem doprava, ale boxer se dostává do nevýhodné pozice s krokem pro kontraúder (protože odchází na větší vzdálenost),

b) Tímto způsobem se tato obrana provádí s krokem doprava a tělo se otáčí ve směru kroku,

c) Krok doprava se spojuje s otočením těla doleva a váha se přenáší na pravou nohu. Tím způsobem se boxer dostává do strany v pravém úhlu k soupeři, který je výhodný pro kontraúder.

Ve všech třech uvedených případech je pohyb nohy, který začíná impulsem levé nohy, napřímením kolenního kloubu a přenesení váhy těla na pravou nohu (zadní).

Obrázek č. 034-Levý direkt do hlavy, obrana krokem doleva:

a) Pravý direkt na hlavu i trup,pravý hák (zvedák) na trup

b) Levý direkt na hlavu a levý hák na hlavu, případně zvedák na hlavu či trup. Provedení této obrany je stejné jako s krokem doprava.

Obrázek č. 035-Levý direkt na hlavu, obrana ponořením (ducking):

Tato obrana je složitější a vyžaduje velkou ohebnost, rychlost a přesnost provedení. Pohyb začíná lehkým náklonem hlavy doleva (nebo doprava) s náklonem hlavy dolů a společně s podřepnutím. Hlava opisuje polokruh, který se přibližuje podobě písmena O nebo U. Hlava

se přitom nakloní, aby se ubránila od případných úderů, zároveň se spojuje přikloněním k trupu. Toto je provedeno vše najednou. Pomocí této obrany si může boxer udržet bojové vzdálenosti, které chce použít sám (blízká, střední nebo dlouhá).

Obrázek č. 036-Levý direkt na hlavu, obrana snížením:

Tato obrana je často používaná menšími boxery a je k ní zapotřebí velká rychlost a přesnost provedení. Boxer si uchovává (udržuje) střední vzdálenost a má možnost pokračovat v boji na "blízko". Tato obrana je provedena rychlým přidřepnutím a malým úklonem těla vlevo nebo vpravo. Pohled sleduje neustále soupeře, tělo je stabilní a obě ruce jsou volné pro kontraúdery.

Obrázek č. 037-Levý direkt na trup:

Levý direkt na trup můžeme provádět z místa s krokem dopředu i dozadu. Jako všechny útočné údery a kontraúdery se provádí s odrazem ze zadní (přední) nohy. Když je pohyb prováděn dopředu (dozadu), potom dochází k postupnému zapojení stehenního svalstva, těla, ramene a nakonec ruky. Ve většině případů se tohoto úderu používá jako "finty" za účelem rozkrytí nebo otevření soupeřovy obrany a jeho prověření obranných schopností při přípravě na útok nebo kontraútok, případně také pro přechod z dálkové či blízké vzdálenosti. Provedení tohoto úderu je v zásadě stejné jako v případě přímého úderu na hlavu. Rozdíl je v tom, že trup se při vedení úderu předklání dolů a mírně doprava. Úder může být veden na místě a za pohybu.

Obrázek č. 038-Levý direkt s krokem dopředu:

Provedení je totožné, ale údery se spojují současně s krokem přední nohy dopředu. Obdobné provedení je i po návratu od zasáhnutého cíle (tedy po úderu na trup z místa), a noha se vrací do původního postavení. Levý direkt s krokem lze provádět i ve spojení s nestejnojmennou nohou (pravou). Noha přitom provádí pohyb dopřed a vpravo (křižný krok). V tomto případě se váha těla přenáší na pravou nohu a celé chodidlo za současného pokrčení stejného kolena.

Obrázek č. 039-Levý direkt s krokem doprava:

Pohyb začíná s odrazem od levé nohy a přenáší váhu těla na pravou nohu, která provádí pohyb dopředu a doprava. Poloha útočící ruky, obrana pravé ruky a obrana hlavy pravou rukou, trup se analogicky provádí shodně s výše uvedenými údery. Po dokončení úderu se levá ruka vrací společně s levou nohou do základního postavení. Z hlediska taktiky je použití tohoto úderu, když mě soupeř láká do rohu nebo v boji u provozů. Také ho lez využít k narušení stereotypu útočícího boxera při přípravě na jeho údery nebo kolntraúdery (nestejnojmennou nohou).

Obrázek č. 040-Levý direkt s krokem na trup:

Viz. obrázek číslo 39.

Obrázek č. 041-Levý direkt s krokem dozadu na trup:

Levý direkt s krokem dozadu na trup je totožný s obrázkem číslo 3'8 (LD na trup s krokem dopředu s tím rozdílem, že počáteční impuls vychází z předně stojící nohy a váha těla se přenáší do špičky posouvající se zadní nohy směrem dozadu. Tento úder také můžeme provádět se souhlasným krokem levé nohy dozadu.

Obrázek č. 042-Levý direkt na trup, obrana podložením levého lokte:

Samotný pohyb obrany se provádí a začíná odrazem z levé nohy a přenesením váhy těla na pravou nohu. Spojuje se s pootočením trupu zleva doprava a podložením levého loktu pod úder spojeným s přitlačením této ruky k tělu. Podle soupeřova jednání odhalujeme jeho slabosti a slabá místa včetně jeho další úderové činnosti. Pravá ruka si přitom udržuje svoji základní polohu a je připravena na provedení kontraúderu. Při otáčení trupu doprava a přenesením váhy na pravou stranu se pata přední nohy otáčí mírně doleva - ven, ale zůstává v pevném kontaktu špičky nohy s podlahou. Tím udržuje rovnováhu. Proti levému direkt do trupu můžeme také použít podložení pravého lokte. V tomto případě začíná pohyb obráceně s odrazem z pravé nohy a váha těla se přenáší na levou nohu. Levá pěst se přitahuje k bradě a tělo je připraveno na kontraúder. Při obraně podložení levého loktu se jako kontraúder může použít pravý direkt, pravý hák a pravý zvedák do hlavy v odvetné formě. Lze úspěšně kontrovat i z levé ruky.

Obrázek č. 043-Levý direkt na trup, obrana podložením pravého lokte:

V tomto případě začíná pohyb obráceně a provedení je obdobné jako u předcházejícího obrázku číslo 42 s tím, že váha těla se přenáší na levou nohu a pohyb se provádí v opačném směru ..

Obrázek č. 044-Levý direkt na trup, obrana sražením pravou dlaní:

Tento obranný pohyb začíná odrazem z levé nohy a přenesením váhy těla na pravou nohu. Váha těla je při této obraně přenesena na celé chodidlo. Pravá noha je otočena doprava a

pevně opřena o špičku této nohy s cílem udržení požadované rovnováhy. Otevřená pravá dlaň

směřuje k přibližujícímu se úderu a provádí odraz dolů a doleva. Odražením úderu je prováděno společně s otočením trupu zprava doleva. Levá ruka se přibližuje k hlavě, kterou brání anebo směřuje jako kontraúder směrem k soupeři. Jako KÚ je vhodné použít: levý hák, levý zvedák nebo přímý úder do hlavy či trupu v odvetné formě. Úspěšně se mohou používat odvetné kontraúdery bránící pravou rukou (pravý hák, pravý zvedák) kjejímuž provedení je nutná potřebná obratnost a rychlost.

Obrázek č. 045-Levý direkt na trup, obrana sražení levou dlaní:

Tato obrana se nepoužívá příliš často, tzn., že ale existuje. Obranný pohyb začíná stejným pohybem stejné nohy a přenesením váhy těla na pravou nohu, společně s pootočením trupu zleva doprava. Otevřená levá dlaň směřuje k přibližujícímu se levému direkt a sráží jej dolů doprava. Pravá ruka je přitom připravena k provedení odpovídajícímu odvetnému kontraúderu. Jako kontraúder se používá odvetný pravý přímý direkt, nebo pravý hák, ale i pravý zvedák do hlavy a trupu. Používají se také odvetné kontraúdery s levou rukou, a to přímé nebo háky.

Obrázek č. 046-Levý direkt na trup, obrana odtažením s krokem dozadu:

Levý direkt na trup, obrana odtažením se provádí rycWým a výbušným odrazem od vpředu stojící levé nohy a spojený s krokem zadní nohy dozadu s dopadem na pravou nohu. Při dosažení podlahy pravou nohou se levá noha vrací do základního postavení. Ruce, Wava i tělo jsou v základním postavení pro případné kontraúdery. Tato obrana ochraňuje boxera od levého direkt na trup a dává mu možnosti udržovat dlouhou vzdálenost k provádění odvetných kontraúderů. Jako KÚ při této obraně se používají přímé údery, háky i zvedáky v odvetné formě, které se spojují s rycWým krokem dozadu nebo dopředu. Tuto obranu je možno použít proti všem úderům a dává nám jisté možnosti na udržení dlouhé vzdálenosti anebo její dosažení.

Obrázek č. 047-Levý direkt na trup, obrana krokem doprava:

U této obrany se provádí zahajovací pohyb s výbušným odrazem z předu stojící levé nohy směrem doprava. S dopadem na pravou nohu se společně provádí pootočením trupu zprava doleva. Váha těla se přitom přenáší na pravou nohu a ta se vytáčí s patou ven a doprava. Přitom se pokrčí noha v kolenním kloubu. Levá noha se přisouvá do základního postavení. Ruce, hlava i trup jsou v základním postavení a boxer je připraven pro kontraúder. Tato obrana s odtažením s krokem doprava se provádí jednoduše i bez pootočením trupu s došlápnutím pravé nohy vpravo. Taktický význam této obrany spočívá v tom, že nám umožňuje unikat chytře z rohu a provazů, udržet si dlouhou vzdálenost a udržet rovnováhu, případně oklamat soupeře.

Obrázek č. 048-Obrana s odtažením krokem doleva:

Tato obrana z hlediska použití není příliš efektivní proti levému direkt do trupu, ale používá se pro přemístění a nalezení vhodné bojové vzdálenosti, nebo při úniku z rohu ringu a provazů. Nejčastěji se používá k boji se soupeřem, které boxuje v pravém gardu. Pohyb této obrany se provádí z počátečního odrazu z pravé nohy doleva a společně s přišlápnutím levé nohy doleva a za současného pootočení trupu zleva doprava. Váha těla se přenese na přikrčenou nohu v koleni (levé nohy) a váha Těla se přenese na odpovídající chodidlo s vytočením paty ven a doleva. Po dokončení tohoto pohybu se pravá noha přisune do základního postavení. Tato obrana se dá provést i bez otáčení trupu doprava k soupeři nebo naopak, pootočením trupu i doleva. Postavení Wavy a rukou je stejné jako při základním postoji a boxer je připravený k následujícímu kontroúderu.

Obrázek č. 049-Obrana s odtažením krokem doleva:

Pohyb této obrany začíná od VJ?ředu stojící levé nohy dozadu přenášením váhy těla na pravou nohu, která se opírá o celé chodidlo. Společně s tímto pohybem otáčíme trup lehce zleva doprava, levé rameno se přitom současně zvedá do výšky úderu. Použitím této obrany

podložením levého ramene se používá jako komplexní obrana spojená s podložením pravé dlaně, s úklonem dozadu nebo doprava.

Obrázek č. 050-Zadní direkt na hlavu, obrana podložením pravé dlaně:

Použití této racionální obrany spočívá v tom, že se nacvičuje proti levému direktu do hlavy a efektivně se používá proti pravému direkt do hlavy. Pohyb této obrany je analogicky stejný jako u levého direktu do hlavy. Charakteristické je zde přitom větší důraz tlaku pravé dlaně proti pravému direktu. K tomu, aby ho udržel hlavou a odtáhl trup dozadu anebo trochu doprava.

Obrázek č. 051-Zadní direkt do hlavy, obrana srážením levou dlaní:

Tato racionální obrana spočívá v tom, že se učí proti levému direktu do hlavy a i efektivně se využívá proti pravému direktu do hlavy. Pohyb je analogicky stejný jako při levém direktu do hlavy.

Obrázek č. 052-Zadní direkt do hlavy sražením pravou rukou doleva:

Pohyb je této obrany analogicky stejný jako u srážení levou dlaní doprava, ale v opačném pořadí.

Obrázek č. 053-Pravý direkt do hlavy, obrana úklonem vlevo:

Tato obrana ochraňuje od nebezpečného rychlého direkt (druhého) a vytváří přitom dobré podmínky pro vstřícný kontraúder. Pohyb začíná počátečním odrazem vzadu stojící pravé nohy doleva a dopředu s přenesením váhy těla na tuto nohu, která se opírá o celé chodidlo. Společně s tímto pohybem otáčíme trup zprava doleva. Pravé rameno se přitom posouvá dopředu, kryje bradu, která se k němu přitiskne. Jako kontraúdery se používají vstřícný pravý direkt do hlavy nebo trupu, pravý hák do hlavy nebo trupu a pravý zvedák do trupu. V odvetné formě potom levá zvedák do trupu a levý hák do hlavy. Potřebuje-li se boxer přiblížit k soupeři anebo odstoupit z boje, z rohu anebo od provazů provádí úklon doleva s menším či větším krokem dopředu a doleva.

Obrázek č. 054-Zadní direkt do hlavy, obrana úklonem vpravo:

Obranný pohyb se provádí odrazem levé nohy a přenesením váhy těla na pravou nohu s otáčením trupu (mírně) zleva doprava a přitisknutím brady k levému rameni. Tato obrana se často spojuje s krokem dopředu a doprava s pravou nohou tak, aby se vytvořilo postavení pro

výchozí pozici.

Obrázek č. 055-Zadní direkt na hlavu s odtažením a krokem dozadu:

Tento obranný pohyb začíná s počátečním pohybem vpředu stojící levé nohy dozadu a společným krokem souvisejícím krokem dozadu. Při došlápnutí na pravou nohu se levá noha přisune k ní do základního postavení, které potřebujeme (hlava, trup, ruce jsou v základním postavení). Trup se přitom obyčejně odklání trochu dozadu společně s ramenem, s kterého se

provádí kontraúder. Jako KÚ se při této obraně používají údery levou i pravou rukou v odvetné formě, ve většině případů spojeným s krokem dopředu. V určitých případech lze použít i LD a PZV do trupu a hlavy a PD a pravý hák do hlavy.

Obrázek č. 056-Pravý direkt s odtažením a krokem dozadu:

Viz obrázek č.55

Obrázek č. 057-Pravý direkt, obrana s odtažením doprava:

Obranný pohyb začíná stažením levé nohy doprava a přenesením váhy těla na došlápnutou pravou nohou doprava. Také tato obrana se může provádět ve třech variantách:

a) Otáčením trupu doprava

b) Otáčením trupu doleva

c) Bez otáčení trupu

Jako kontraúdery se používají vstřícné údery. Levý direkt na hlavu, levý hák na trup, levý zvedák do trupu, když je tělo obrácené k soupeři. Pravý direkt a pravý hák do hlavy nebo pravý zvedák do hlavy a trupu ve vstřícné formě, když je trup obrácený k soupeři.

Obrázek č. 058-Pravý direkt na hlavu s odtažením doleva:

Tento obranný pohyb začíná s odtlačením pravé nohy doleva a přenesením váhy na přisunutou levou nohu doleva. Toto provádíme ve trojím provedení:

a) Otočením trupu doleva

b) Otočením trupu doprava, tedy obrácením k soupeři

c) Odtažením doleva bez změny polohy trupu

d) Ve všech případech se váha těla přenáší na levou nohu, která je více či méně přikrčena v kolenním kloubu.

Obrázek č. 059-Pravý direkt na hlavu, obrana snížením:

Tato obrana se nejčastěji používá jako obranný pohyb proti direktu do hlavy. Pohyb obrany, kontraúdery a provedení jsou shodné jako při levém direkt do hlavy.

Obrázek č. 060-Pravý direkt do hlavy, obrana ponořením:

V praxi se tato obrana používá proti rovným úderům méně často. Technika pohybu je následující: začíná odrazem z pravé (levé) nohy, hlava a trup se odklánějí doleva, naklonění směrem dolů se provádí pomocí pokrčení kolen a kyvadlovým pohybem zprava doleva (nebo obráceně). Návrat zpět se děje. obdobným způsobem, ale obráceně. Náklon hlavy musí být nízko, aby došlo k vyhnutí se úderu (ponoření se může provést i zprava doleva). Jako

kontraúdery se využívají přímé údery, háky na hlavu a trup, a to oběma rukama v závislosti od toho, kterým směrem se provádí ponoření.

Obrázek č. 061-Pravý direkt na hlavu, obrana duckingem:

Viz obrázek č.060

Obrázek č. 062-Pravý direkt do trupu z místa:

Používá se ve většině případů, jako vstřícný nebo odvetný kontraúder. Průběh pohybu je stejný jako u pravého direkt na hlavu s dodatečným doplněním pohybu hlavy a trupuuodklonem vlevo a dopředu s mírným snížením dolů.

Obrázek č. 063-Pravý direkt do trupu s krokem dopředu:

Tento úder se používá jako útočný a kontraúder. Průběh pohybu je stejný jako při úderu do trupu z místa.

Obrázek č. 064-Pravý direkt do trupu s krokem dozadu:

Jeho použití v praxi není časté a provádí ho boxeři menšího vzrůstu. Všeobecná technika provádění je shodná jako u provádění pravého direkt s krokem dopředu, s tím rozdílem, že se provádí pravou nohou dozadu a mírně doprava.

Obrázek č. 065-Pravý direkt do trupu, obrana podložením levého lokte:

Technika je stejná jako při obraně levého direkt do trupu. Tato obrana se používá lehčeji u začínajících boxerů a její použití je efektní. Jako kontraúdery se používají odvetný pravý direkt, pravý hák a zvedák do hlavy. Jako efektní odvetné údery je také možno použít pravé zvedáky do trupu.

Obrázek č. 066-Pravý direkt do trupu, obrana podložením pravého lokte:

Tato technika je stejná jako u pravého direkt na spodek.

Obrázek č. 067-Pravý direkt na trup, obrana odražením levou dlaní:

Technika této obrany je totožná jako při obraně levého direkt do trupu. Jako KÚ se používají odvetné údery pravý direkt, pravý hák a pravý zvedák do hlavy. S úspěchem lze použít i pravý zvedák do trupu.

Obrázek č. 068-Pravý direkt na trup, obrana odtažením s krokem doleva

Technika prováděného pohybu: s odrazem pravé nohy se těžiště váhy přenese, která se přišlápne s krokem doleva, zároveň s pootočením trupu obličejem k soupeři. Potom se pravá noha přitáhne k levé noze do základního postavení. Obrana s odtažením doleva se může podle dispozic boxera provádět i s po!ačením kolenního kloubu namísto kroku.

Obrázek č. 069-Levý zvedák do trupu z místa

Rozdíl v technice levého zvedáku do hlavy a zvedáku do trupu je hlavně v nasměrování úderu, tzn., že úder vedeme dopředu a lehce nahoru. Tento úder se efektivně využívá na blízkou a střední vzdálenost jako útočící úder nebo kontraúder. Ten se používá z místa a s krokem dopředu.

Obrázek č. 070-Levý zvedák na trup s loktem dopředu

Technika provádění je stejná jako při úderu z místa s dodatečným krokem dopředu s levou nohou. Úder zasahuje cíl, když je boxer ve dvojí opomé fázi kontaktu s podlahou. Potom se pravá noha posouvá do základního postavení.

Obrázek č. 071-Levý zvedák na trup s loktem dozadu

Technika úderu začíná s počátečním odrazem z levé nohy a váha těla se přenáší dozadu na stojící pravou nohu. Úder lze provádět i s levou nohou dozadu, kdy počáteční odraz se začíná pravou nohou. Levá noha se posune na pravou nohu (lze to provést i na levou nohu).

Obrázek č. 072-Levý zvedák na trup s loktem doleva

Pohyb začíná odrazem pravé nohy vlevo a posunutím levé nohy doleva. Váha se přenáší na ni. Trup se otáčí kolem 45 stupňů doprava a naklání se trochu dozadu. Pravá ruka s pootevřenou rukavicí (dlaní) chrání Wavu od kontraúderu. Pravá noha se opírá pevně o přední část chodidla.

Obrázek č. 073-Levý zvedák na trup s loktem doprava

Pohyb začíná odrazem levé nohy doprava a přenesením váhy těla na přisouvající se pravou nohu doprava. Další provedení je podobné jako při úderu z místa.

Obrázek č. 074-Levý zvedák na trup, obrana podložením pravého lokte

Technika prováděné obrany je stejná jako při provádění levého direktu na trup. Také chyby a kontraúdery jsou stejné jako při obraně proti levému direktu do trupu.

Obrázek č. 075-Levý zvedák do trupu, obrana sražením pravou dlaní

Tato technika začíná od počátečního odrazu vpředu stojící levé nohy a váha těla se přenáší na pravou nohu (existují i případy, kdy je to možní i naopak), váha těla se přenáší společně s nasměrováním pravé dlaně proti útočící ruce a sražením vlevo dolů anebo doprava proto, aby se připravila výhodná pozice pro kontraúder. Jako KÚ se používají vstřícný levý direkt, levý hák do hlavy a odvetný pravý úder, hák nebo zvedák levou rukou do hlavy či trupu. Existují i případy, že můžeme provádět odvetný úder srážející pravou rukou, ale k tomu je potřebná obratnost a přesnost.

Obrázek č. 076-Pravý zvedák do hlavy, obrana podložením levé dlaně

Tato obrana se nejčastěji používá při boji se soupeřem v obráceném gardu nebo v čelním postavení vedeného boje. Technika začíná odrazem levé nohy, váha těla se přenáší na vzadu stojící pravou nohu společně s pootočením trupu mírně doprava a podložením levé dlaně proti úderu s patřičným důrazem. Jako kontraúdery se používají pravý direkt, hák anebo zvedák do hlavy či trupu.

Obrázek č. 077-Pravý zvedák do hlavy, obrana podložením pravé levé dlaně

Tato obrana nachází všeobecné uplatnění a použití v řadě případů. Technika obrany: začíná s přenesením váhy těla na levou nebo pravou nohu, otočením trupu doleva a zároveň podložením pravé dlaně proti úderu. Jako kontraúdery se používají levý direkt, hák a zvedák na hlavu nebo trup. Známe i případy, kdy se obrana podložením pravé dlaně spojuje s otočením trupu doleva a používá se vstřícný levý hák, pravý hák, levý direkt nebo zvedák do hlavy, jako kontraúder.

Obrázek č. 078-Pravý zvedák do hlavy, obrana úklonem dozadu

Obranná činnost, kterou se boxeři naučili při jiných úderech je u nich stejná a rovněž tak kontraúdery a případné chyby.

Obrázek č. 079-Pravý zvedák do trupu, obrana podložením levého lokte

Technika úderu je stejná jako při obraně direkt na trup. Pohyb začíná odrazem levé nohy a přenesením váhy těla na zadní stojící nohu. Pravá ruka chrání hlavu od případných kontraúderů.

Obrázek č. 080-Levý hák s krokem dopředu, obrana s krokem dozadu

Technika úderu se provádí zahájením odrazu ze vzadu stojící pravé nohy a váha těla se přenáší dopředu společně s přišlápnutím levé nohy dopředu a doleva. Úder míří k cíli (k hlavě). Počáteční odraz pomáhá výbušně otočit trup zleva doprava. Technika provedení úderu je totožná jako u levého háku z místa. Po zasažení cíle se levá ruka vrací k obličeji (hlavě) pro její obranu a pravá noha se posouvá dopředu do základního postavení.

Obrázek č. 081-Levý hák na hlavu s korkem nestejnojmennou nohou

Technika provádění: začíná z počátečního odrazu vpředu stojící levé nohy a váha těla se přenáší dopředu a doprava na posunutou pravou nohu ve stejném směru. Společně s odrazem se trup otáčí výbušně zleva doprava a úder se vede k cíli. V závislosti od následného taktického plánu se levá ruka posune do výchozí pozice k pravé noze anebo zůstane na místě.

Obrázek č. 082-Levý hák na hlavu s krokem dozadu

Technika provádění: z počátečního odrazu z vpředu stojící levé nohy se váha těla přenáší na pravou nohu, ta učiní krok dozadu. Společně s odrazem se provádí otočení trupu zleva doprava a úder směřuje k cíli, který zasahujeme společně s došlapem zadní nohy na podlahu

(tedy současně s úderem!). Při úderu se levá ruka tiskne k hlavě a levá noha se přisune. Při úderu se levá ruka tiskne k hlavě a levá noha se přisune k pravé do základního postavení. Tento úder lze provádět i s krokem dozadu stejnojmennou nohou. V tomto případě počáteční odraz začíná z levé nohy dozadu a váha těla se přitom přenáší na tutéž nohu. Trup se otáčí dynamicky doprava a úder míří k hlavě.

Obrázek č. 083

Viz obr. č.82

Obrázek č. 084-Levý hák do hlavy, obrana podložením levé dlaně

Tato obrana existuje a nemá časté použití a provádí se velmi málo, protože při jejím použití se poměrně odkrývá levá část hlavy a nemůže se provést patřičný kontraúder.

Obrázek č. 085-Levý hák na hlavu, obrana podložením pravého předloktí

Tento úder se kryje pravým předloktím ve výši hlavy, tělo provádí mírný obrat zprava doleva a váha se přenáší na levou nohu. Často se používá u boxerů, kteří vedou boj na střední a blízkou vzdálenost.

Obrázek č. 086-Levý hák na hlavu s odtažením dozadu

Levý hák na hlavu patří do obrany proti levým hákům do hlavy. Tato obrana potřebuje odhad vzdálenosti a dobrou reakci. Technika je stejná jako u výše uvedené obrany. Jako kontraúder se používají odvetné údery oběma rukama (direkt, háky, zvedáky) na hlavu a trup.

Obrázek č. 087-Levý hák na hlavu, obrana podložením pravého předkloktí

Totožné s obrázkem č. 85

Obrázek č. 088-Levý hák na hlavu, obrana ponořením (duckingem)

Je to poměrně složitá obrana, kterou je nutno provádět s velkou obratností a kombinacemi. Z počátečního odrazu pravé nohy se váha těla přenáší na levou nohu, zároveň s pokrčením kyčlí a kolenních kloubů dolů se provádí přitom kyvadlový pohyb pod úderem. S odražení levé nohy se váha těla přenáší na pravou nohu a zároveň s tím se váha těla dostává do základního postoje anebo se spojuje s patřičnými kontraúdery (vstřícnými i odvetnými).

Obrázek č. 089-Levý hák do hlavy, obrana odtažením dozadu

Tato obrana se používá při vytvoření bojové vzdálenosti (dlouhé) a pro porušení rovnováhy soupeře a provádí se krokem dopředu, nebo dozadu. Technika je stejná jako při provádění direktu. Pro kontraúdery se s úspěchem používá odvetný kontraúder (direkt, hák, zvedák) do hlavy nebo trupu.

Obrázek č. 090-Levý hák do hlavy, obrana podložením levou dlaní

To je obrana, která nemá časté použití a provádí se ojediněle, protože při jejím použití se značně odkrývá levá část hlavy a nemůže se s rukou provést patřičný kontraúder.

Obrázek č. 091-Levý hák na hlavu, obrana podložením levého ramene

Tuto obranu převážně používají boxeři, kteří vedou boj na střední a blízkou vzdálenost. Počáteční odraz je z pravé nohy váha těla se přenáší na levou nohu, společně s otáčením trupu zprava doleva. Zvednutí pravého ramene výše a jeho podložení. Hlava se snižuje a brada se přitiskne pevně k ramenní jamce. Levá ruka se přesune před obličej a zabraňuje následujícím úderům. Jako kontraúdery lze použít levý zvedák a levý hák na hlavu a trup.

Obrázek č. 092-Levý hák na hlavu, obrana snížením

Jako obrana je zejména využívána menšími boxery, kteří vedou boj na střední a blízkou vzdálenost. Avšak ji využívají a uplatňují i ostatní boxeři. Technika obrany je stejná jako při direktu. Jako kontraúdery se používají vstřícné údery levou a pravou rukou Odvetné údery direkt, hák zvedák do hlavy a trupu.

Obrázek č. 093-Levý hák do trupu, obrana podložením pravého loktu

Tato obrana se používá jak při útoku, tak při kontraútoku i jako zastírající úder pro otevření soupeřovy obrany. Často se využívá v boji na blízkou a střední vzdálenost. Použití: může být z místa, s krokem dopředu i dozadu, doleva i doprava. Provedení různých variant jer analogicky stejné jako při háku do hlavy, ale s tím rozdílem, že:

a) Úder neopisuje dráhu polokruhu ze spodu nahoru a pohybuje se v horizontální rovině,

b) Zároveň s odražením a otočením těla doprava se trup naklání doprava a dolů v důsledku pokrčení pánve a kyčlí a kolenních kloubů.

Obrázek č. 094-Pravý hák do hlavy, obrana s krokem dozadu

Technika: je stejná jako u pravého direktu na hlavu, v závislosti od délky úderu může být krok krátký. Nejčastější chybou při provádění této obrany je zbytečně velký krok dozadu, spuštění rukou nízko dolů.

Obrázek č. 095-Pravý hák na hlavu, obrana podložením levého ramene

Technika obrany začíná odrazem z levé nohy a váha těla se přenáší na pravou nohu, jenž se opírá o celé chodidlo, trup se naklání lehce doprava společně s maximálně zdvižení levého ramene nahoru a přitlačení hlavy k hrudníku. Levá pěst s otevřenou dlaní chrání před následujícím levým zvedákem soupeře a pravá ruka se přitlačí k hlavě, brání ji a tím je připraven odvetný úder. Jako kontraúdery se používají: pravý direkt, hák, zvedák na hlavu či trup v odvetné formě.

Obrázek č. 096-Pravý hák na hlavu, obrana podložením levého předloktí

Technika pohybu je stejná jako u provádění obrany podložením levé dlaně. Začínající odraz z levé nohy, váha těla se přenáší na pravou nohu a celé chodidlo, trup se přitom naklání doprava a levé předloktí se podloží před přicházející úder. Podložení musí být provázeno s napjetí svalů levé ruky.

Obrázek č. 097-Pravý hák do hlavy, obrana odtažením dozadu

Technika této obrany i chyby jsou totožné jako při direkt levého háku do hlavy. Tato obrana vyvádí často soupeře z rovnováhy a obě ruce jsou připravené pro kontraúder.

Obrázek č. 098-Pravý hák do hlavy, obrana duckingem (ponoření)

Technika této obrany začíná odrazem z levé nohy a váha těla se přenáší na pravou nohu a celé chodidlo. Dochází k pokrčení kolenního kloubu a pravého kyčelního kloubu. Zároveň s odklonem těla doprava s náklonem dolů. Hlava opisuje polokruh a při druhém odrazu s pravé nohy se váha těla přenáší na levou nohu a narovnává tak, že boxer má výchozí pozici pro kontgraúder. Zkušenější boxeři používají tuto obranu v jednodušším provedení. S obratným a lehkým přidřepnutím jim úder prochází nad hlavou a potom se hned narovnají nahoru a doleva. Pohyb se provádí rychle, přesně a pohled sleduje soupeře.

Obrázek č. 099-Pravý hák do hlavy, obrana snížením

Technika obrany je stejná jak je uváděná v obraně proti direktu do hlavy a levému háku do hlavy. Rovněž tak kontraúdery, chyby jsou identické jako u těchto úderů.

Obrázek č. 100-Pravý hák do trupu, obrana krytím levého lokte

Je to úder, kterým se nikdy nezačíná útok. Jeho hlavní využitím boj na krátkou vzdálenost, při útoku se sériemi úderů při použití jako protiúderů. Obrana proti tomuto úderu se provádí krytím levého lokte proti pravému háku (krytí proti obrácenému háku se provádí krytím).

Obrázek č. 101-Pravý hák na trup, obrana krokem dozadu:

Tato obrana se dá použít proti levému háku a úderu do trupu. Technika a kontraúdery, ale i chyby j sou s těmito údery totožné.

Obrázek č. 102-Pravý hák na trup, obrana vstřícný levý direkt:

Obrázek č. 103-Doprovodná obrana s levým direktem a podložením pravé ruky:

Tato obrana se provádí najednou a je upřednostňována kvůli její jednoduchosti. Zároveň s podložením pravé ruky se kontruje levou rukou do hlavy a tělo se otáčí mírně doprava. Váha těla se přenáší na zadní nohu.

Obrázek č. 104-Koordinace pohybu bez úderů a křižný pohyb:

Používá se k procvičení a nácviku přechodu na střední i blízkou vzdálenost. Technika provedení zároveň s krokem doleva (doprava) se tělo otáčí doleva (doprava) a váha těla se přenáší vždy na vpředu stojící nohu.

Obrázek č. 105-Trojúderová kombinace za pohybu vzad a vpřed:

Jedná se o koordinaci přímých úderů spojených s křižným krokem (prováděno individuálně i s partnerem) a slouží pro průpravnou imitaci úderů na střední a blízkou vzdálenost, partner může mít přitom svěšené ruce dolů a útočící boxer provádí útok rovnými údery na hlavu. Jde o procvičení odhadu vzdálenosti, kdy údery jsou vedeny bez důrazu, a to jak útočné, tak obranné.

Obrázek č. 106-Koordinace rovných úderů a křižné kroky dopředu i dozadu:

Toto cvičení se provádí ve dvojicích s partnerem směrem dopředu i dozadu, kdy útočník provádí přímé údery a obránce odkládá proti těmto úderům levou i pravou dlaň.

Obrázek č. 107-Koordinace dvou přímých úderů na hlavu a třetí úder na trup:

Tato koordinace se provádí se stejným záměrem jako předcházející cvičení s tím rozdílem, že třetí úder se vede vždy na trup (důležitá je koordinace všech provázejících pohybů).

Obrázek č. 108-Koordinační cvičení na střední vzdálenost za pomocí zvedáků a háků:

Toto cvičení se provádí s partnerem i bez partnera. S partnerem: útočící boxer začíná cvik pravým zvedákem na spodek a levou nohou dopředu, bránící se boxer podloží levé předloktí a odšlápne levou nohou dozadu. Útočící boxer pokračuje levým zvedákem (levým hákem) na hlavu a bránící boxer odstupuje krokem se stejnojmennou nohou dozadu a podkládá pravý loket nebo předloktí pod levý hák na hlavu. Cvičení pokračuje tím, že útočící boxer pokračuje různojmenným krokem pravým hákem na hlavu. Bránící se boxer provádí podložení levého předloktí a odšlapuje levou nohou dozadu. Po skončení útoční akce boxera číslo 1, provádí tutéž akci i boxer číslo 2 (bránící se boxer útočí) a ten útočící boxer se brání. Jedná se o potřebnou koordinaci boxera při útoku a obraně a naopak.

2.2.3. Technické činnosti

Tyto cvičení v sobě zahrnují celý komplex boxerských technik tj.: údery a k nim používané obrany a kontraúdery. Tím se rozumí celá paleta základních úderů a k nim příslušným obran, které se ve vlastním nácviku už neprovádí jednotlivě, ale různě se spojují a kombinují, což zvyšuje jejich účinnost v samotném boji.

Další činnost se týká u těchto cvičení technicko-taktickému provedení. To obsahuje různé formy útoků a obran používaných při řešení technicko-taktického úkolu (v utkání, ve cvičném zápase, při sparingu). Rozhodujícími faktory jsou útok a obrana. Ostatní činnost (přemisťování, bojový postoj, styl boje) rozhodují o tom, v jakých kvalitách budou útok nebo obrana provedeny. Technické činnosti v sobě zahrnují celý komplex boxerské techniky, tj.:

1. Klasifikace úderů a k nim používané obrany a protiúdery: celý soubor variant útoku vždy jedním ze základních úderů a k němu příslušných obran, tak jak se používají v moderním boxu.
2. Klasifikace technicko-taktické činnosti boxera: ta již seznamuje boxera s celým obsahem různých forem útoků a obran používaných při řešení technicko-taktického úkolu. Rozhodujícími komponentami jsou útok a obrana. Všechny ostatní činnosti jako např. přemisťování, bojový postoj, styl boje, rozhodují o tom, v jakých kvalitách budou útok nebo obrana provedeny.

Údery, obrany a kontraúdery (protiúdery)

Úderová technika v boxu se dělí na 3 základní typy: (video obr. 003 a,b,c,)

A) přímé údery – direkty,

B) spodní údery – zvedáky,

C) boční údery – háky.

Podle cíle úderu rozlišujeme údery na hlavu a trup, a to jak přední, tak zadní paží, které jsou prováděny na místě a za pohybu. (video obr. 004)

Údery jsou prováděny čelní stranou uzavřené pěst, kdy palec překrývá druhou část ukazováku. Z důvodu ochrany pěsti a hygieny je nutné používat bandáží. Bandáže musí být přiměřeně stažena tak, aby docházelo k prokrvení končetiny a nebyl omezován pohyb ruky v zápěstí i samotných prstů. Použití bandáží je nutné nejen v zápase, ale i při tréninku.

K technickým činnostem se také řadí i náročnější formy cvičení ve dvojicích, ve kterých se stabilizují nacvičené techniky v proměnlivých podmínkách – na základě předešlého tréninku:

• domluvený boj,
• řízený boj,
• lehký sparing,
• ostrý sparing,
• cvičný zápas,
• utkání.

Domluvený boj

Domluvený boj je nácviková forma cvičení ve dvojicích, při které je způsob boje předem domluven – určen. Bývá domluveno místo a způsob útoku, provedení obrany a počet úderů. Na formu domluveného boje se zaměřím podrobněji, protože se v něm boxeři učí základní i složitější boxerské kombinace, které slouží ke zdokonalování technických a koordinačních schopností boxera. Jednotlivé kombinace jsou popsány níže.

Řízený boj

Řízený boj je výcviková forma cvičení ve dvojicích, ve které jsou určeny pouze funkce – obránce – útočník. Způsob a směr útoku a způsob obrany jsou libovolné.

Lehký sparing

Lehký sparing je procvičovací forma cvičení ve dvojicích. Úlohy zde již nejsou rozděleny na útočníka – obránce a oba boxeři smí použít libovolných technik, samozřejmě v souladu s pravidly. Boj by měl být veden lehce, soupeři si akce, které potřebují zdokonalit, často nahrávají, nechávají je svému soupeři dokončit apod.

Ostrý sparing

Ostrý sparing je procvičovací forma cvičení ve dvojicích, která by měla být nasazením již blízká nasazení v utkání v souladu s pravidly, ovšem bez snahy o zasazení těžkého úderu – knokautu. V tomto cvičení lze pro zvýšení tréninkové intenzity na jednom boxerovi střídat postupně několik soupeřů, případně regulovat podle potřeby délku jednotlivých kol.

Cvičný zápas

Cvičný zápas je nejvyšší formou závodních cvičení ve dvojicích. Probíhá podle pravidel, včetně předepsaného oblečení a vybavení, a je v ringu řízen ringovým rozhodčím. Každý boxer má svého sekundanta. Vedení boje je charakterizováno maximálním nasazením, a proto musí být cvičnému zápasu přítomen lékař. Není zde určován vítěz. Cvičný zápas lze “modelovat “ na podmínky nadcházející soutěže, např. trénink v době zápasu, se zvukovou kulisou diváků, v přetopeném prostředí atd.

Utkání

Průběh i místo utkání je přesně vymezeno pravidly a soutěžním řádem.

2.2.3.1. Nácviky základních úderů a obran proti nim

Tyto nácviky nejzákladnějších technik patří při boxerském tréninku ke stěžejním technickým cvičením. Provádí se téměř na každém tréninku, a to jak u začátečníků, tak i u pokročilých boxerů. Mají za úkol zautomatizovat boxerské pohyby a reakce, aby je boxer uplatnil bez přemýšlení a tím pádem za co nejkratší čas, když se dostane do obdobné situace, tzn. zápasu popřípadě osobní sebeobraně.

Základní technické nácviky se začínají vždy na místě, jsou tedy statické. Při provedení na místě je jednodušší techniku pochopit, protože se cvičenci mohou soustředit pouze na horní část těla. Po zvládnutí techniky na místě se pokračuje v nácviku techniky za pohybu. Ta je obtížnější v tom, že cvičenci musí zvládnout koordinaci horních končetin s dolními končetinami. Technika úderů se ze začátku provádí pomalu a zvolna, aby si je cvičenec osvojil a zvládl jejich provedení bez chyb. Poté může pokračovat v jejich zdokonalování tím, že přidává na rychlosti a přesnosti prováděných pohybů (Kubánek 2012).

Během nácviku jednotlivých úderů či jejich obran dochází ve dvojici k přímému kontaktu cvičících, je proto nutné, aby použité úsilí bylo přiměřené, aby se předešlo možným zraněním či jiným úrazům. Při provádění technik není cílem přemoci partnera, ale zdokonalit svoji techniku pohybu. Při těchto cvičeních je důležitá role trenéra, který své svěřence kontroluje, upozorňuje je na jejich chyby a napomáhá je odstranit.

Nejedná se o příliš technicky náročná cvičení, avšak je velice důležité dokonale zvládnout jejich správné provedení. Tím předejít zbytečným nežádoucím pohybům, které můžou prováděné techniky zpomalovat či oslabovat.

Útok: přední direkt / obrana: sražení úderu zadní rukou

Dvojice je v základním boxerském gardu čelem k sobě. Jednička začíná útok předním direktem. Dvojka ho sráží zadní rukou a ihned úder vrací rovněž předním direktem. Dvojka se brání obdobně. Takto probíhá výměna úderů po celou dobu cvičení.

Toto cvičení je základ k většině boxerských výměn. Jedná se o nejpoužívanější úder a nejtypičtější způsob obrany proti němu. Proto by měl mít každý boxer tuto techniku výborně zvládnutou.

Obdoba cvičení: Útok: přední direkt / obrana: sražení úderu zadní rukou

Cvičení je téměř stejné jako předchozí jen s tím rozdílem, že útočí oba cvičenci současně a současně také vykonávají obranu proti hrozícímu úderu. A to úplně stejně jen zrcadlově obráceně. Základem tohoto cviku je zvládnout vykonat dva úkony naráz. Zaútočit a přitom se ubránit. Samotný impuls k útoku začíná jednička, jakmile dvojka vidí začínající úder, tj. přední direkt. Ihned útočí také, a zároveň již kryje přicházející úder. Obrana je stejná, provádí se zadní rukou sražením partnerovi ruky. Po uplynutí času cvičení začíná úderem dvojka (Savov 2012).

Útok: přední a zadní direkt / obrana: úklon na pravou a levou stranu

Cvičenci stojí proti sobě v základním čelném boxerském postavení. Jednička útočí předním (tj. levým) direktem přímo na bradu svého sparinga. Ten reaguje úklonem na pravou stranu, aby se úderu vyhnul, a přitom si kryje bradu oběma rukama. Oba se vrací do základního postavení. Jednička plynule pokračuje v útoku zadním (tj. pravým) direktem. Dvojka opět reaguje úklonem tentokrát na levou stranu. Cyklus se dokončil. Nyní se role obrací a začíná dvojka. Cvičení provádíme 1-2 minuty.

Pohyby jsou rychlé, aby se rozvíjela reakce. Údery míří pokaždé na bradu. Spousta začátečníků má tendenci útočit mimo hlavu, ze strachu že udeří svého partnera. To je jedna z nejčastějších chyb. Svěřenci musí dostat do podvědomí správný odhad jak při úderu, tak při snaze vyhnout se mu, to na základě zrakového vjemu.

Nácvik v pohybu:

Princip je stejný. Rozdíl je v tom, že jednička při úderu dělá krok vpřed směrem do kříže. Tzn., že bije levý direkt a vykračuje zároveň pravou nohou. Poté opačně: bije pravý direkt, vykračuje levou nohou. Dvojka na jeho pohyb reaguje tím, že odšlápne pravou nohou vzad a přitom provede potřebný úklon vlevo k přední noze. Jakmile jednička začne provádět druhý úder, udělá dvojka to samé, ale zrcadlově obráceně tzn., že odšlápne levou nohou vzad a nakloní se k přední pravé noze. Jakmile dvojice urazí určitou vzdálenost, odvislou většinou podle velikosti tělocvičny, tak se odstupující partner zastaví a v cyklu nastává změna. To je signál pro jedničku, že má začít odstupovat. Je tu však jeden rozdíl a to v tom, že jednička, která tlačila kupředu, musí nyní útočit z odstupu a dvojka ji tlačí. Při úderech prováděných z odstupu, už neplatí pohyby do kříže. Při pohybu vzad, totiž platí pravidlo: „Stejná ruka, stejná noha.“ Takže při levém direktu zakračuje levá noha, při pravém direktu zakračuje pravá noha. Jak se cvičení dokončí do výchozí pozice, role se obrací.

Nácviky v pohybu jsou důležité pro rozvoj koordinace, aby došlo k automatizaci a odstranění nežádoucích zbytečných pohybů (Kubánek 2012).

Útok: přední a zadní direkt / obrana: vstřícný úder předním a zadním direktem na spodní pásmo

Cvičenci jsou v základním postavení čelem k sobě. Jednička útočí předním direktem na sparingovu bradu. Dvojka se brání tím, že poklesne v kolenou tak, aby se dostal pod nataženou paži jedničky, a zároveň dává vstřícný úder. Úder bije levým direktem do oblasti břicha a solar plexus. Při druhém úderu zadním direktem je postup rovněž stejný jen zrcadlově obráceně. Cyklus se dokončil. Útok předním direktem teď začíná dvojka.

Při tomto cvičení je důležité provádět údery směřující na břicho bez razance, partner si totiž spodní pásmo nijak nekryje a dostává tak údery přímo na tělo. Musíme tedy sílu úderů přizpůsobit tak, aby došlo jen k lehkému kontaktu a dodržení správné úderové vzdálenosti a sparingpartnerovi se nic nestalo.

Nácvik v pohybu:

Jednička útočí levým direktem a přitom vykračuje pravou nohou vpřed. Dvojka reaguje úkrokem levé nohy vzad a snížením svého těžiště tak, aby se dostal pod nataženou paži jedničky. Zároveň s tím bije levý direkt na spodní pásmo jedničky. To samé se teď opakuje, ale opět zrcadlově obráceně. Důležité je po celou dobu sledovat svého sparinkpartnera a reagovat na jeho pohyb. Při snižování těžiště se nepředklánět a nedívat se do země, ale na svého sparinkpartnera.

Útok: přední a zadní zvedák / obrana: podložení lokte o pravý či levý bok

Dvojice má základní čelné boxerské postavení. Jednička bije levý zvedák na partnerovi spodní žebra, tedy na jeho pravý bok. Ten provádí obranu tím, že ohne paži v lokti. Ten přiloží k pravému boku, aby si chránil spodní žebra, a ruka chrání po celou dobu spodní čelist. Při druhém úderu je postup úplně stejný jen zrcadlově obráceně. Jednička bije pravý zvedák. Dvojka se brání podložením lokte na levý bok. Cyklus se dokončil. Dvojice si mění role.

Nácvik v pohybu:

Jednička útočí levým zvedákem a zároveň vykračuje pravou nohou. Dvojka reaguje tím, že odšlapuje pravou nohou a bok si kryje pravou paží ohnutou v lokti. Nadloktí směřuje kolmo vzhůru a ruka nepřestává krýt bradu. Stejně se reaguje i na druhý úder. Jednička vykračuje levou nohou vpřed a zároveň útočí pravým zvedákem. Dvojka odšlapuje levou a bok si kryje levým loktem. Cyklus se dokončil. Nyní útočí dvojka, avšak z odstupu. Směr postupu se opět změní, až dvojice dojde na konec tělocvičny.

Útok: přední a zadní hák / obrana: levý či pravý kryt hlavy

Dvojice má základní čelné boxerské postavení. Jednička útočí levým hákem na hlavu. Dvojka reaguje přiložením zavřené pěsti k pravému spánku. Loket je stále u těla a kryje žebra. Hlava se nakloní dopředu. Brada se tlačí k hrudní kosti, šíje je zpevněná, aby se úder lépe ustál. Jednička bije pravý hák. Dvojka princip obrany opakuje, jen provádí kryt levou rukou. Cyklus se dokončil. Začíná dvojka.

Nácvik v pohybu:

Jednička útočí levým hákem a zároveň vykračuje pravou nohou. Dvojka si kryje pravou rukou spánek a zároveň odšlapuje pravou nohou. Stejně se reaguje i na druhý úder avšak zrcadlově obráceně. Cyklus se dokončil. Nyní útočí dvojka, avšak z odstupu. Směr postupu se opět změní, až dvojice dojde na konec tělocvičny.

Útok: přední a zadní hák / obrana: poklesnutí (ducking) doleva či doprava

Provedení tohoto cvičení je obdobné jako u cvičení předešlého, rozdíl je však v obraně. Obránce totiž úder nekryje, ale vyhýbá se mu. Úhyb se provádí tak, že když jednička bije levý hák, dvojka snižuje své těžiště poklesnutím v kolenou a poté pod útočící rukou opíše dráhu doprava v podobě půlkruhu či spíše písmene U a dostává se zpět do výchozí pozice. Stejně se reaguje na pravý hák, avšak na opačnou stranu. Po téhle výměně se role otáčí a útočí dvojka.

2.2.3.2. Nácviky rozvoje reakce a odpovědi na soupeřův výpad (obrana protiútokem)

V boxu je rychlá a správná reakce faktorem, který může ani ne během vteřiny zvrátit průběh celého boxerského utkání, proto je v tréninku velice důležité věnovat tomuto faktoru pozornost. Konkrétně se na něj zaměřit formou speciálních cvičení, která mají za úkol zastavit soupeřův útok, nebo ho ještě předejít v jeho počátku, a to správnou reakcí na soupeřův pohyb.

Cvičení na použití kontr úderu zadním direktem proti soupeřovu výpadu

Cvičenci jsou v boxerském střehu, jednička má za úkol tlačit svého sparinga vzad. To provádí tak, že na něj lehce útočí předním direktem. Dvojka pozvolna ustupuje, a aniž by dal svému partnerovi nějaký náznak, tak proti němu vyrazí, avšak nedává úder, ale pouze ho naznačí. Většinou se provádí tak, že zadní ruka je otevřena (tzn. Na způsob boxerské lapy ) a přední ji podpírá. To z toho důvodu, že jednička má za úkol reagovat na výpad protiúderem, který směřuje do otevřené rukavice partnera, která je před bradou. Při protiúderu zadním direktem musí jednička odšlápnout zadní nohou, zapřít se o ni a při úderu vytočit patu, aby došlo k potřebné rotaci těla a srovnání pánve čelem k soupeři. Úder tak dostane potřebnou razanci k zastavení soupeřova postupu.

Toto cvičení se může provádět plnou silou, zejména pak u cvičence, který bije vstřícný úder, protože ten směřuje do otevřené boxerské rukavice sparingpartnera a nebezpečí zranění je minimální. Úkol tohoto cvičení je získat návyk a schopnost takovéto reakce ve skutečném zápase. Jedná se o jednu základní obranu protiútokem (Savov 2012).

Útok: přední direkt / obrana: odskok do strany a následný kontr úder zadním direktem

Cvičenci jsou v základním boxerském střehu. Jednička útočí předním direktem. Dvojka se mu vyhýbá poskokem doprava a mírně vpřed, přitom se ještě lehce uklání, aby se minimalizovala možnost zásahu. Těžiště je teď více na zadní noze, která je mírně pokrčena. Z tohoto postavení nyní vychází protiúder zadním direktem. Uplatňuje se zde trochu princip pružiny. Zadní noha se vytáčí na špičce, pata směrem ven, tělo se při úderu napřimuje, pánev je při dokončení úderu zavřená. Úder směřuje na soupeřovu hlavu, ale nezasahuje ji, protože jednička nastavuje před svoji bradu jako terč zadní ruku s otevřenou dlaní. Rukavice nahrazuje lapu. Přitom je nutné ještě odklonit hlavu aspoň 10 cm od nastavované úderné rukavice, protože dochází ke zpětnému nárazu a cvičenec by zbytečně vstřebával otřesy. Po úderu se dvojka co nejrychleji vrací do původní polohy a cvičení pokračuje (Savov 2012).

Nácvik v pohybu:

Cvik se provádí obdobně. Jednička je však v ústupu, dvojka útočí předními direkty lehkou až střední intenzitou. Jednička direkty sráží a v libovolné chvíli bez náznaku udeří předním direktem. Dvojka musí zareagovat způsobem popsaným výše. Často se ještě provádí obměna, že jednička po vstřícném úderu dvojky bije hned ještě jeden přední direkt a dvojka na něj musí opět rychle reagovat.

Tímto způsobem se boxeři učí rychlému protiútoku a další možnou odpověď na soupeřův výpad.

Únik do strany (side-step) s předním hákem jako obrana na soupeřův výpad

Dvojice stojí proti sobě v základním gardu. Jednička tlačí dvojku předními direkty, ta ustupuje a direkty sráží zadní rukou. Poté jednička dle své vůle zaútočí zadním direktem, dvojka se musí ubránit tím, že provede side – step doleva a zároveň s ním kontruje soupeře levým hákem na hlavu. Jednička se ale nenechá bít do hlavy, takže kryje úder tak, že levou ruku užije jako boxerskou lapu a podepře ji o pravé rameno přes nataženou paži. Poté se dvojice opět postaví do základní pozice a činnost se opakuje (Savov 2012). (viz příloha na CD: technická cvičení – odpověď na výpad – side-step s hákem)

Side – step se používá jako obrana únikem do strany (v boxu nejčastěji jako obrana při zatlačení do ringových provazů či do rohu) a boxer se tak snaží dostat z nepříznivého postavení či pozice. Často se provádí zároveň s kontraúderem v podobě háku.

2.2.3.3. Nácviky na získání odhadu správné vzdálenosti při úderu v pohybu

Úkolem těchto cvičení je vytvoření správného odhadu vzdálenosti, ze které je možné provést útok. Cvičení se podobají průpravnému cvičení na odhad vzdálenosti zmíněnému výše. Avšak rozdíl je v tom, že se odehrávají za pohybu a jsou již koordinačně náročnějšími cviky.

Cvičení vypadá tak, že jednička vždy s každým úderem udělá malý krok vpřed, dvojka krok vzad. Po uražení určité vzdálenosti se dvojka zastaví. To je signál pro jedničku, že má začít ustupovat, samozřejmě pořád s údery. Dvojka tlačí jedničku vzad. Po několika takto provedených sérií se dvojice vystřídá.

V tomto cvičení se jako údery používají pouze direkty. V první sérii s postupem dopředu a pak s odstupem dozadu přední direkt. Druhou sérii již v provedení pouze zadním direktem (Savov 2012).

Nejtěžší obměnou tohoto cvičení jsou údery prováděné v boxerské chůzi. Tj. při postupu vpřed začínáme levým direktem a vykračujeme pravou nohou a hned navazujeme pravým direktem a vykročením levé nohy. Pohyb končetin je tedy vždy do kříže. V boxerské chůzi můžeme již nacvičovat všechny druhy úderů. Údery v boxerské chůzi jsou už značně náročnější a zařazuje se do koordinačních cvičení, ale je nutné toto cvičení dobře zvládnout, protože se od něj odvíjí spousta dalších náročnějších technik. Rovněž nezapomínáme na správné provedení úderů a jejich minimální razanci.

2.2.3.4. Nácvik různých kombinací útoků a obran v boxu

Každý boxer má kombinaci několika svých oblíbených úderů. Základem je co nejlépe zvládnout techniku provedení kombinace za co nejmenší čas bez zbytečných pohybů a s co největší razancí. Údery v kombinaci se volí podle toho, v jaké bojové vzdálenosti se zrovna boxer nachází. Bojová vzdálenost může být krátká – na blízko, střední – rozdíl mezi krátkou a dlouhou, dlouhá – na dálku. Dobrý boxer by měl zvládat boj na všechny typy vzdáleností, i když při samotném boji spíše využívá vzdálenost, která bude nejvíce účinná na jeho soupeře. To se odvíjí od tělesných proporcí protivníka, ale i jeho stylu boje. Ten kdo je vyšší, přirozeně volí vzdálenost větší, aby si udržel soupeře od těla, naopak boxer s menší tělesnou výškou musí volit vzdálenost kratší, aby byl schopen svého soupeře zasáhnout. Střední vzdálenost potom prostupuje mezi delší a kratší vzdáleností. Tyto techniky se nejlépe cvičí ve dvojici se sparingpartnerem na stejné či vyšší výkonnostní úrovni, aby je mohly co nejvíce rozvíjet. Po uběhnutí času práce jedničky se místa obrací a v práci jedničky pokračuje dvojka. Jednička zase v práci dvojky.

2.2.3.5. Kombinace na dlouhou vzdálenost

Kombinace č. 1

Jedná se o základní jednoduchou kombinaci úderů v boxu. Skládá se ze dvou předních direktů a zakončena je zadním přímým úderem.

Dvojice začíná ze základního gardu. Jednička útočí dvěma po sobě rychle jdoucími direkty. Dvojka se brání tím, že je oba srazí zadní rukou. Jednička zakončuje kombinaci zadním direktem. Dvojka provádí obranu podložením ramene, kterým si kryje spodní čelist a přední rukou si kryje spánek, přitom neztrácí ze zorného pole svého soupeře.

V této kombinaci jsou použity základní boxerské údery, a to jsou direkty. Kombinace je vhodná pro začátek s nováčky, protože direkty jsou nejsnáze naučitelné údery a také nejvíce používané. Jedná se o základní koordinaci úderů, a proto je důležité perfektně ji zvládnout.

Kombinace č. 2

Vychází se ze základního boxerského gardu, dvojice stojí čelem k sobě. Jednička začíná dvěma rychlými předními direkty. Dvojka má za úkol oba dva údery srazit zadní rukou. Ihned poté jednička útočí zadním direktem. Dvojka se brání krytem ramene s přední paží a rukou si kryje spánek. Po zdárné obraně dvojka koná protiútok zadním direktem. Jednička se brání stejným způsobem jako před ním dvojka, takže podloží rameno, za kterým si kryje bradu a rukou si kryje spánek, přitom nespouští oči ze svého sparinga. Nyní jednička zakončuje celou kombinaci posledním zadním direktem a dvojka se brání již předepsaným způsobem.

Tato kombinace se učí obvykle po zdárném zvládnutí kombinace č. 1 a dále ji trochu rozvíjí o další dva zadní direkty a kryty proti nim.

Kombinace č. 3

Dvojice stojí naproti sobě v základním boxerském gardu. Jednička útočí předním direktem. Dvojka ho sráží zadní rukou. Jednička v co nejkratším čase útočí znovu předním direktem, avšak na spodní pásmo, musí proto snížit své těžiště pokrčením v kolenou. Mezitím se dvojka snaží odpovědět předním direktem, avšak ten partnera míjí, protože ten již útočí na spodní pásmo a je těsně pod sparingovou paží. Když se jednička vrací do výchozí pozice, chystá se už na úder zadním direktem, který směřuje na sparingovu hlavu. Ten se brání podložením ramene a ruky a vzápětí úder vrací rovněž zadním direktem. Jednička se brání obdobně a kombinaci zakončuje zadním direktem. Dvojka vykonává poslední obranu již uvedenou výše.

Tato kombinace je obdobná jako kombinace č. 2, ale je zde využito útoku na spodní pásmo. To je záměrné, protože zde dochází ke snížení těžiště útočníka a je potřeba při téhle situaci úder správně provést a dále na něj navázat. Taky je kombinace vhodná strategicky. Protivník se může nechat zmást útokem na spodní pásmo a hned v následujícím okamžiku musí čelit útoku na hlavu tvrdým zadním direktem.

Kombinace č. 4

Základní boxerský gard, dvojice stojí čelem k sobě. Jednička útočí zadním zvedákem na soupeřův levý bok. Ten ho kryje podložením lokte levé paže. Jednička vede druhý úder. To je hák z přední ruky směřující na soupeřův pravý spánek. Ten se opět kryje podložení spánku pravou rukou. Dvojka protiútočí předním hákem. Jednička se mu vyhýbá duckingem (ponořením) a vzápětí z výchozí pozice zakončuje pravým direktem. Ten dvojka očekává, a jelikož je úder veden silněji, nastavuje pravou rukavici jako lapu a úder naráží do dlaně. Ruka je před bradou, aby se zachoval směr úderu na hlavu. Dvojka se jen zakloní mírně vzad, aby úder neinkasovala.

Při téhle kombinaci si již cvičenci osvojují všechny základní druhy úderů a různé techniky obrany. To činí tuto sestavu již složitější na koordinaci pohybů. Je potřeba mít již dobře zvládnutou techniku úderů.

Kombinace č. 5

Dvojice stojí proti sobě v základním boxerském gardu. Jednička útočí předním direktem a vzápětí ještě předním hákem. Dvojka direkt sráží a háku se brání krytem hlavy pravou rukou. Jednička dále pokračuje v útoku zadním direktem, na který dvojka reaguje podložením levého ramene, rukou si kryje hlavu a ihned odpovídá protiúderem rovněž zadním direktem. Jednička se úderu brání obdobně a pak ho ještě jednou vrací. Dvojka se brání již předtím použitou obranou tj. podložením ramene.

Při této kombinaci si jednička procvičí více útočné techniky, dvojka naopak více obranné.

2.2.3.6. Kombinace na střední vzdálenost

Kombinace č. 1

Základní boxerský gard, dvojice stojí čelem k sobě. Jednička útočí na soupeře zadním úderem ihned na něho navazuje pravý (zadní) a levý hák v podobě cross úderů (křižných úderů), což jsou údery vedené přes ruku protivníka. Dvojka se brání podložením levého ramene jako krytu brady a rukou si kryje hlavu. Po krytu útočí dvojka předním a zadním direktem, aby jednička mohla použít křížové údery, které předstihují soupeře v jeho útoku a jsou vedeny přes jeho paže. Těmto úderům se dvojka brání nastavením pravé a levé ruky jako lapy a drží je před bradou vždy po straně přicházejícího úderu. Křížové údery přicházejí více ze strany obdobně jako háky.

Kombinace č. 2

Základní boxerský gard, dvojice stojí čelem k sobě. Jednička útočí na spodní pásmo dvojky levým a pravým zvedákem. Ta se brání podložením lokte o pravý a levý bok, přičemž ruce kryjí pořád hlavu. Jednička zakončuje kombinaci levým hákem. Dvojka se ubrání krytem hlavy pravou rukou.

Kombinace č. 3

Základní boxerský gard, dvojice stojí čelem k sobě. Jednička musí přizpůsobit vzdálenost tak, aby mohla ideálně zasáhnout dvojku zadním zvedákem, a ihned na to pokračuje zvedákem předním. Oba směřují na soupeřova žebra. Ten si je kryje podložením lokte levou a pravou paží a vzápětí přechází do protiútoku levým hákem. Jednička použije jako obranu ducking zleva doprava a při jeho dokončování rovnou navazuje pravým hákem jako odpovědi. Dvojka se ubrání krytem hlavy levou rukou.

2.2.3.7. Kombinace na krátkou vzdálenost

Kombinace č. 1

Základní boxerský gard, dvojice stojí čelem k sobě. Jednička se musí dvojce přiblížit na takovou vzdálenost, aby ji mohla zasahovat krátkými údery na tělo i na hlavu. Kombinace začíná rychlými čtyřmi po sobě jdoucími zvedáky na spodní žebra a začíná se zadním zvedákem. Údery se provádí v boxerské chůzi, jsou tedy vedeny do kříže a dvojku tlačí vzad. Dvojka se brání vždy podložením lokte levou a pravou paží a ustupuje přitom vzad. Po dokončení zvedáků zakončuje jednička kombinaci tvrdým zadním hákem. Dvojka se ubrání krytem hlavy levou rukou.

Kombinace č. 2

Základní boxerský gard, dvojice stojí čelem k sobě. Jednička začíná kombinaci dvěma rychlými zvedáky na spodní žebra a to zadní a přední. Dvojka se kryje podložením lokte levou a vzápětí pravou paží. Jednička zakončuje kombinaci třetím zvedákem zadní rukou, který směřuje zespod přímo na bradu. Dvojka uhýbá hlavou i tělem mírně vzad a úder kryje pravou ruku, kterou nastavuje před bradu jako lapu.

Kombinace č. 3

Základní boxerský gard, dvojice stojí čelem k sobě. Jednička začíná náklonem k přední noze, aby se dostala do lepší pozice, a odtud útočí předním zvedákem na soupeřova spodní žebra a hned navazuje kombinaci předním hákem směřujícím na hlavu. Dvojka se brání podložením lokte o pravý bok a hned si musí krýt hlavu pravou rukou proti přicházejícímu háku. Jednička pokračuje v útoku zadním direktem. Dvojka si kryje hlavu podložením levého ramene a levou rukou a jedničce úder oplácí rovněž zadním direktem. Jednička reaguje mírným odskočením vzad, aby se úderu vyhnula. Hned na to však pokračuje mírným poskokem vpřed a úder vrací ještě jednou (opět zadní direkt).