Mají amfipatickou (=amfifilní) povahu. Obsahují kromě alkoholu a mastných kyselin ještě složku, která jim dodává polární charakter. Nejčastěji je to kyselina fosforečná, na níž bývá vázán cholin, ethanolamin, inositol nebo serin, popř. i sacharid.
Polární lipidy se dělí z několika hledisek.
-
Podle hlavního alkoholu:
- fosfoacylglyceroly – základem je glycerol
- sfingolipidy – základem je aminoalkohol sfingosin
-
Podle obsahu kyseliny fosforečné:
- fosfolipidy – mají v molekule kyselinu fosforečnou:
- fosfoacylglyceroly
- sfingomyeliny (nejpočetnější skupina sfingolipidů)
- nemají v molekule kyselinu fosforečnou (je jich méně)
- fosfolipidy – mají v molekule kyselinu fosforečnou:
- Podle obsahu cukerné složky
- glykolipidy:
- cerebrosidy
- gangliosidy
- ostatní
- glykolipidy:
Nejhojnější skupinou polárních lipidů jsou FOSFOLIPIDY. Jsou přítomny v každé buňce, zejména v mozku a myelinových obalech nervových buněk, v semenech a vejcích. Nejznámější fosfoacylglyceroly: lecitin, kefalin, fosfatidylserin, fosfatidylinositol.
Funkce v organismu:
- základní stavební jednotky všech biomembrán
- některé se účastní přenosu vzruchu v nervové tkáni
