Imatrikulace

Imatrikulace v semestru Podzim 2024 se budou konat 16. 9. 2024.

Imatrikulace je slavnostním akademickým obřadem univerzity, při němž jsou nově zapsaní studenti 1. ročníku prezenčního bakalářského studia formálně přijímáni za rovnoprávné členy akademické obce univerzity a jsou jim předávány imatrikulační listy. Imatrikulace se účastní akademičtí hodnostáři a imatrikulovaní studenti, imatrikulace není veřejná a neúčastní se jí veřejnost.

Průběh imatrikulace

Imatrikulační obřad začíná nástupem akademických hodnostářů, při němž studenti povstanou. Akademické hodnostáře za zvuků děkanské fanfáry (obřadní fanfáry zkomponoval v roce 1962 skladatel Zdeněk Blažek) přivádí fakultní pedel. Následuje státní hymna. Poté se všichni posadí.

Proděkan zahájí imatrikulační obřad a představí studentům akademické hodnostáře fakulty; potom požádá děkana o imatrikulační projev.

Své role se po děkanově projevu ujme imatrikulátor, který vyzve studenty ke složení slibu. Slib je uveden fanfárou, při jejích slovech všichni přítomní povstanou.

Poté studenti přistoupí k fakultní insignii, kterou drží pedel a svůj slib potvrdí děkanovi slovem „slibuji“ a přiložením pravé ruky na fakultní žezlo. Imatrikulátor předá zástupcům studentů dle programů a specializací imatrikulační listy.

Následuje studentský hymnus Gaudeamus Igitur a poté za zvuků fanfár odvádí pedel akademické hodnostáře. Akademický obřad skončil.

Imatrikulační slib

„Slibuji, že budu řádně vykonávat práva a plnit povinnosti člena akademické obce Masarykovy univerzity, že vynaložím veškeré své úsilí, abych dosáhl(a) vysokého stupně odborných znalostí a dovedností. Slibuji, že budu veškerým svým jednáním usilovat o uchování dobrého jména Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity, a že se nedopustím ničeho, čím bych poškodil(a) její dobrou tradici.“

Píseň Gaudeamus Igitur neboli De Brevitate Vitae je v kontinentální Evropě po staletí považována za spontánní hymnu univerzitních studentů. Počátky písně sahají k boloňskému biskupu Stradovi do roku 1267, od té doby prošla melodie i text písně drobnými úpravami a obměnami, vždy však měla charakter oslavné hymny reflektující radosti studentského života.

Gaudeamus igitur
Iuvenes dum sumus
Post iucundam iuventutem
Post molestam senectutem
Nos habetit humus
Nos habetit humus.

Vivat academia
Vivant professores
Vivat membrum quodlibet
Vivat membra quaelibet
Semper sint in flore
Semper sint in flore.

Radujme se tedy,
dokud jsme mladí,
po radostném mládí,
po mrzutém stáří,
budeme patřit zemi,
budeme patřit zemi.

Ať žije akademie,
ať žijí učitelé,
ať žije každý student,
ať žije každá studentka,
vždy ať vzkvétají,
vždy ať vzkvétají.