Cvičení s vibračními kruhy zlepšuje pohybové schopnosti pacientů s Parkinsonovou nemocí
Čtyřletý výzkum na fakultě přinesl nové závěry.
Lze z pozice trenéra, manažera, či tělocvikáře kultivovat své charisma? A pokud ano, jak?
Již od pradávna jsou lidé fascinování fenoménem charismatu. Co všechno jej utváří, proč jím někteří lidé disponují a jiní ne a na co všechno má vůbec vliv? Zdá se totiž, jakoby charismatičtí lidé měli do vínku dáno něco, co ostatní nikoliv. Charismatičtí lidé totiž dokáží komunikovat s ostatními tak, aby je následovali, vyhověli jim či mnohdykrát přijali jejich názory a hodnoty na úkor těch svých. Což může být rozdílem na váhách mezi pouze dobrým a excelentním trenérem, či sportovním manažerem.
V průběhu času a bádání bylo vymezeno několik charakteristických rysů, kterými charismatičtí lidé disponují. Ty, na základě jejich povahy a z pohledu jejich potenciálního dosažení lze rozdělit na rysy vázané na fyzickou stránku jedince a rysy intrapsychologické (vztahující se na vlastnosti jedince) a interpsychologické (vztahující se na komunikaci). Je zřejmé, že první skupinu rysů trenér, či sportovní manažer svým přičiněním může ovlivnit pouze v omezené míře (např. vzhled), nicméně uvědomělá práce se zbylými dvěma rysy je v jeho možnostech.
Rysy vázané na fyzickou stránku jedince
Jak již bylo uvedeno, s touto skupinou rysů lze manipulovat jen omezeně. Zároveň je třeba vědět, že tyto rysy ovlivňují celkový dojem z pohledu charisma rovněž minimálně.
Hned několik studií (Judge & Cable, 2004; Stulp et al., 2013; Gawley et al., 2009) prokázalo vztah mezi kvalitními vztahy, či úspěchem v životě a v práci a výškou jedince. Je pravděpodobně nejzřetelnějším rysem, nicméně nikoliv charisma podmiňujícím. Obecně je však považováno za fakt, že vyšší jedinci jsou fyzicky silnější než nižší, což je podvědomě ostatními přijímáno jako projev dominance.
Výzkumem (Friedman, Riggio, & Casella, 1988) potvrzeným rysem ovlivňující charisma je také atraktivita. Tento fakt může být výsledkem hned několika faktorů – prvním a pravděpodobně nejvýznamnějším je nejspíš skutečnost, že atraktivní jedinci lehce získají pozornost ostatních členů skupiny. Rovněž je prokázáno, že atraktivita silně koreluje se sociálními schopnostmi (Feingold, 1992). Za důležitý se však tento rys potvrzuje jen do té doby, než ostatní členové skupiny poznají i ostatní charakteristické rysy jedince.
Členové sociálních skupin rovněž raději následují své lídry, pokud disponují jistými rysy v obličeji, jež jsou považovány za maskulinní. Mezi takové patří například výrazná čelist, níže položené obočí, symetričnost obličeje či širší nos. Tyto znaky jsou pak nejčastěji výsledkem zvýšené hladiny testosteronu u jedince, který je coby hormon spojován s dominantním chováním. (Apicella et al., 2008; Carré et al., 2009; Stenstrom, Saad, Nepomuceno, & Mendenhall, 2011; Keating et al., 1977)
Rysy interpsychologické podstaty (vztahující se na komunikaci jako takovou)
Řada těchto rysů se váže na komunikační techniky jako takové, nicméně i přes jejich jednoduché užití je studiemi potvrzen jejich pozitivní vztah s vyšší úrovni charismatu. Tyto rysy se pak zaměřují především na ovlivňování emocí a potřeb následovníků „charismatických“ lídrů.
Z pozice lídra skupiny se za klíčový aspekt může jevit vzbuzení ve zbylých členech skupiny pocit sounáležitosti. Způsob fungování skupiny, při němž členové mají pocit, že jsou „my“, nikoliv „oni“ nebo „já“, zvyšuje v těchto členech hladinu hormonu oxytocinu. Při komunikaci se zbytkem skupiny z pozice lídra se tedy doporučuje užívání slova „my“ respektive užívání první osoby množného čísla na úkor osoby druhé.
Baumeister a Bushman (2008) pak uvádí, že lidé pociťují mnohem větší náklonnost k těm, od kterých se jim dostává (veřejných) pochval. Tato schopnost, respektive komunikační technika, však může být podmíněna vysokým sebevědomím jedince, neboť se předpokládá, že pro jedince s nízkým sebevědomím může být obtížné vyzdvihovat veřejně někoho jiného.
Pravděpodobně nejfrekventovaněji bádaným rysem charisma je jeho vztah k řeči těla (nonverbální komunikace). Jeho pozitivní charakter pak byl potvrzen na řadě studií (Carney et al., 2005; Tiedens & Fragale, 2003; Carney et al., 2010), přičemž se v tomto smyslu doporučuje užívání takových gest, při nichž se jedinec roztahuje do prostoru (high-power poses). Ty totiž vzbuzují v ostatních členech skupiny u jedince pocit dominance, vysokého sebevědomí, či uvolněnosti.
Vliv na charisma má dle několika studií (Klofstad et al., 2015; Puts et al., 2006) také paraverbální komunikace. Tou, ve vztahu k vyšší úrovní charismatu, rozumíme níže položený (hlubší) a rezonující hlas. Za zajímavý lze považovat fakt, že jediným společným znakem vítězů prezidentských voleb v USA od roku 1960 do roku 2000 byl níže položený hlas oproti svému oponentovi.
Je však třeba říct, že níže položený hlas a dominantní řeč těla jsou pouze odrazem našeho vnímání reality. Jinak řečeno, jsou pouze odrazem rysů intrapsychologické podstaty.
Rysy intrapsychologické podstaty
Tato skupina rysů se jeví jako nejdůležitější při chápání charisma. Z pozice trenéra, či manažera je můžeme vnímat jako sebevědomí, neohoroženost, bezmeznou víru v sebe samého a v neposlední řadě jako osvobození se od vnitřních nejistot.
Za pravděpodobně nejcharismatičtější rys ze všech lze tedy považovat posledně uvedený, a to osvobození od vnitřních nejistot a vnímaných nedostatků (Bass, 1985). Pokud tedy coby lidské bytosti zcela přijmeme své silné, ale především i slabé stránky, ostatní lidé se v naší společnosti budou cítit příjemněji. Stane se tak z toho důvodu, že sami nebudou mít potřebu nic schovávat, což se projeví na jejich momentální spokojenosti. Naši společnost tedy budou vyhledávat.
Charisma je tedy koncept, jež je tvořen několika rysy rozdílné podstaty a jež jsou stejně tak z pohledu jedince různě ovlivnitelné. Dá se předpokládat, že velkým množstvím rysů je obdarován každý jedinec již při svém narození. O ně však během dospívání většina lidí negativními důsledky procesu socializace a přizpůsobování se společnosti přichází (celá řada důsledků procesu socializace je pochopitelně pozitivních). Těmito důsledky můžeme chápat tvorbu iracionálních strachů, sebelimitujících tendencí, či ega. V momentě, kdy se od těchto negativních důsledků osvobodíme, budeme konvergovat k charismatičtějšímu chování, načež nás takto bude vnímat i sociální okolí. Je tedy patrné, že z velké části lze charisma během života získat zpět (respektive jej opětovně odkrýt), a to uvědomělou prací na některých převážně intrapsychologických aspektech (především na přijetí vlastních nedostatků a nejistot).
