Cvičení s vibračními kruhy zlepšuje pohybové schopnosti pacientů s Parkinsonovou nemocí
Čtyřletý výzkum na fakultě přinesl nové závěry.
Mistrovství světa v ragby ve Francii a česká stopa
V září 2023, kdy Mistrovství světa v ragby odstartovalo ve Francii, by si málokdo spojil tento vzrušující sport s malou středoevropskou zemí. Přestože se na první pohled Česká republika nemůže pyšnit pozicí světového lídra v ragby, má svou vlastní bohatou historii a vášnivé hráče, kteří excelují na ragbyovém poli.
Nepřehlédnutelný vliv Ondřeje Sekory na české ragby
Následující text představuje excerpt z kapitoly SPORT (Strachová, Stejskal, s. 192-203), in: Prokůpek Tomáš a kol. Sekora: Mravenčí a jiné práce. Tato kniha vznikla díky podpoře Ministerstva kultury České republiky v rámci institucionálního financování na podporu dlouhodobého konceptuálního rozvoje výzkumné organizace Moravského zemského muzea.
Průkopníkem ragby v Československu byl všestranný sportovní novinář Ondřej Sekora, známý také jako tvůrce knih o Ferdovi Mravenci, kterou asi zná každý z nás. Historie tohoto sportu je však o něco starší. Kompletní pravidla byla do češtiny poprvé přeložena již v roce 1893. O dva roky později přivezl všestranný český sportovec Josef Rössler Ořovský první ragbyový míč z Velké Británie a další nadšenci se pokusili hru si osvojit. První oficiální ragbyové utkání se tehdy ještě neuskutečnilo. Ragby začalo v Československu nabírat na popularitě až během 20. století.
Do Sekorových novinářských referátů proniklo ragby jako téma během jeho prvního pařížského pobytu. Už na sklonku roku 1923 se mezi emblémy pro jednotlivé sporty objevuje v jeho domovském týdeníku Sport motiv ragby jako součást záhlaví rubriky Různé zprávy. V silvestrovském čísle z roku 1923 referuje Sekora o pařížském výtvarném Podzimním salonu, věnovaném sportu v umění. Za nejlepší považuje Lhoteovu „Partii rugby“ a přikládá reprodukci obrazu. Dokazuje to, že i když se v Československu tato mužná kolektivní hra nepěstovala, byla její existence bez vysvětlování obecně známá, třebaže někdy docházelo k záměně s americkým fotbalem. Dne 28. května 1924 pak Sekora informuje čtenáře o finále ragby na olympijských hrách mezi Francií a USA.
Ragby – ve Francii rozšířené a populární – Sekoru přitahovalo zřejmě i proto, že spojovalo dva jeho oblíbené sporty, které znal a v mládí sám aktivně provozoval: kopanou a těžkou atletiku, respektive box. V cenné, ale kusé vzpomínce jeho syn uvádí: „Od studentských let se angažoval ve sportu, nejdříve ve vyškovské kopané a v Sokole, v Brně boxoval a po návratu z Paříže zorganizoval z těžkých atletů první ragbyové kluby u nás.“ O Sekorově vztahu k boxu pak svědčí i jiný odstavec z téhož pramene: „Kde jsem otce zklamal na celé čáře, to byla jeho snaha přivést mě k nějakému sportu. […] Jenom ještě, když jednou viděl, že se neumím prát, koupil boxerské rukavice a nějaký čas se mnou boxoval.“
I když zahrneme jeho zálibu v jízdě na kole a lyžování, bilance aktivního sportování Ondřeje Sekory je poměrně skromná. Importoval, zakládal, trénoval a soudcoval svoje oblíbené ragby, ale neexistuje doklad, že by sám hrál aktivně jako hráč.
Na počátku srpna 1924 se Ondřej Sekora vrací z pařížské olympiády do Brna. Nápad, že by se ragby mohlo hrát i na brněnských a dalších československých hřištích, uzrála v něm během následujícího roku. V listopadu 1925 vychází v časopise Sport rozsáhlá úvaha „Bude u nás zavedeno rugby?“ s podtitulem „Brno chce začít.“ Větší část textu představuje hru domácímu publiku a vyzdvihuje její přednosti. V závěru pisatel líčí svou promyšlenou představu o organizaci příprav a dovoluje si přislíbit první veřejné utkání v termínu kratším než půl roku: „Moravská Slavia hledá po Brně sportovce, kteří by se chtěli této hře věnovat. Jakmile se přihlásí dostatečný počet, učiní se hned všecky kroky […], abychom již v dubnu nebo květnu mohli ukázat obecenstvu první veliký a dobře hraný zápas.
Rok 1926 je pro československé ragby přelomový. Dne 27. ledna začíná týdeník Sport uveřejňovat na pokračování „Pravidla rugby“ s přípisem „Podle oficiálních francouzských pravidel přeložil Ondřej Sekora. K textu doplněnému o schémata a obrázky připojil Sekora ještě „Poznámky pro čtenáře“, v nichž strohou mluvu regulí vysvětluje. Publikování pravidel pak pokračuje každý týden až do 17. března.
S příchodem ragby do Československa však nastalo několik problémů. Shánět ragbyové hráče, učit je hře a přeložit pravidla ragby do češtiny. Vyvstal také problém, jak některé fáze hry učinit v českém názvosloví přijatelnější a pochopitelnější.
Nejsložitější pro Sekoru bylo přeložit tlačenici dvou soupeřících osem rojníků zaklesnutých hlavami do sebe. Angličané tomu říkají „scrum“, zkrátka skrumáž. Francouzi to jmenují obdobně, ale já jsem hledal pro to české jméno, které by našemu divákovi i hráči svým zvukem sedělo. Pracoval jsem tenkrát v redakci Lidových novin v Brně a lámal jsem si nad překladem pravidel hlavu. U sousedního stolu seděl Bedřich Golombek, spoluautor literárního zpracování pamětí Eskyma Welzla. Svěřil jsem se mu se svým problémem. Všechno jsem mu pověděl. Jak to vypadá, jak do sebe přitom rojníci tlačí, jak hrabou nohama po vhozeném míči, jak se přitom někdy celý útvar točí a Francouzi že tomu říkají »mélée«. »Hm, povídáš, že se to točí?« zamyslil se Golombek. »A Francouzi tomu říkají mélée?« zabručel. »Tak tomu říkejte mlýn!« A bylo to vyřízeno. Naprosto náhodou se zrodilo slovo, které se snad ujalo nejrychleji a nejochotněji. Docela nezávisle na původním pojmenování. Snad mě v budoucnosti nebude nikdo pro toto a jiné volné překládání rugbyových termínů přespříliš hubovat. Všelijak jsem při zrodu našeho rugby pomáhal, ale na vytvoření české rugbyové terminologie vzpomínám nejraději (Sekora, 1956, s. 9-10).
Během svého života působil Ondřej Sekora jako sportovní novinář, organizátor sportovních podniků a lyžařských zájezdů, propagátor nových sportů, trenér, rozhodčí, činovník v novinářských a ragbyových asociacích, popularizátor pohybu a sportu v Dětském koutku Lidových novin, v dětských knížkách vlastních i jiných autorů, které ilustroval. Zvláště ve dvacátých letech představovala sportovní žurnalistika jednu z jeho nejdůležitějších aktivit. Jeho mobilita a záběr jsou obdivuhodné – neomezoval se na Brno, Moravu, Československo či střední Evropu, a vyjížděl za sportovci do dalších evropských zemí. Jako zpravodaj a komentátor pokrýval špičkové sportovní podniky – olympijské hry či mistrovství světa. Nejlépe poznal Francii a Paříž, projel dlouhou trasu cyklistického etapového závodu Tour de France a jeho kresby publikovala i francouzská sportovní periodika.
Díky Sekorově všestrannosti a pracovitosti mělo jeho působení na poli sportovní žurnalistiky řadu přesahů. Z nich je zřejmě nejdůležitější a také nejzmiňovanější jeho podíl na uvedení ragby na československou sportovní scénu. Ragby v Československu se nestal úplně masový sport, kořeny zde nicméně zapustilo velmi silně.
STRACHOVÁ, Milena a Jiří STEJSKAL. SPORT. In Prokůpek Tomáš a kol. Sekora: Mravenčí a jiné práce. Brno: Akropolis, Moravské zemské muzeum, 2020. s. 192-203. ISBN 978-80-7470-270-9.
Obrazová příloha: Pro publikaci Františka Čecha Pravidla hry rugby (1946) Sekora překreslil výjevy původně zachycené jinými kreslíři.
