Vztah mezi fyzickou a mentální zátěží a průběhem fyziologických funkcí a kognitivním výkonem

První polovina z 88 zkoumaných osob (vysokoškolských studentů) seděla na kancelářských židlích, druhá na židlích s přidanými podložkami. Hlavní část experimentu sestávala ze dvou dvacetiminutových fází. Po první „klidové“ fázi následovala „zátěžová“ fáze, ve které byl probandům administrován test dlouhodobé pozornosti. Hodnocen byl počet správných odpovědí a počet chyb. Pomocí biofeedback aparatury BIOPAC byly kontinuálně registrovány následující fyziologické funkce: hrudní respirace a její amplituda a frekvence, elektro dermální aktivita (úroveň kožní vodivosti), tělesná teplota (ukazováčku), puls a jeho variabilita (HRV).

Zjistili jsme, že studentky sedící na podložce dělaly v testu pozornosti o 58 % méně chyb než studentky sedící na židli, a že tento počet chyb měl nejužší spojitost s velikostí (hloubkou) jejich nádechu. S větším objemem vdechovaného vzduchu se u této skupiny studentek snižoval počet chyb, nicméně počet správných odpovědí (rychlost práce) zůstal nezměněn.

U studentek sedících na podložce byla rovněž zjištěna vyšší úroveň kožní vodivosti, vypovídající o zvýšené aktivitě (arousalu) sympatiku. Menší počet chyb v „zátěžové“ fázi byl patrně ovlivněn také tím, že obě fyziologické funkce dosahovaly výrazně vyšších hodnot již v „klidové“ fázi. U studentů sice vlivem sedu na podložce docházelo stejně jako u studentek k hlubšímu nádechu, na počtu správných odpovědí ani počtu chyb se však tento fyziologický ukazatel „nepodepisoval“.

Tělesná teplota se u obou skupin studentek měnila až v „zátěžové“ fázi experimentu. Zvyšovala se s nižším počtem správných odpovědí a větším počtem chyb, přičemž se nezdála být příčinou „propadu“ v kognitivním výkonu, nýbrž pouze jeho „negativním doprovodem“. Zatímco velikost nádechu, úroveň kožní vodivosti, tělesné teploty a počtu chyb probíhaly celkem bez velkých výkyvů, kolísání respirační frekvence (potažmo minutové ventilace), pulsu a počtu správných odpovědí studentek bylo v „zátěžové“ fázi experimentu značné! Tvary křivek těchto proměnných byly navíc po vzájemném porovnání často zcela inverzní a lze je smysluplně kategorizovat do tří dílčích časových úseků „zátěžové“ fáze experimentu.

Základní zjištění by mohlo být užitečné při výuce dětí s ADHD nebo ADD, při snižování počtu autonehod odstraněním chvilkové ospalosti, při léčbě úzkosti a deprese nebo při prevenci neurodegenerativních onemocnění. Obecně ve všech oblastech každodenního života, kde zvýšená frekvence kognitivních chyb komplikuje normální fungování jedince.

Autoři: Petr Fiľo, Oto Janoušek