Studenti uspořádali pohádkovou cestu pro děti s postižením
V pátek nás navštívili žáci ZŠ Sekaninova.
Mezinárodní den žen a dívek ve vědě 2022
Na pátek 11. 2. připadá Mezinárodní den žen a dívek ve vědě. Při této příležitosti jsme se zeptali několika vědkyň z naší fakulty na to, jak se k vědě dostaly, jak vnímají své postavení ve vědě i co by doporučily svým mladším kolegyním. Na otázky odpovídala odborná asistentka Mgr. Marta Gimunová, Ph.D., odborná asistentka Mgr. Miriam Kalichová, Ph.D., doktorandka Mgr. Marie Crhová, postdoc Ana Carolina Paludo a vedoucí katedry pedagogiky sportu doc. PhDr. Mgr. Marcela Janíková, Ph.D.
Čemu se ve vědě věnujete?
Marta Gimunová: Působím jako odborná asistentka na katedře kineziologie. Ve své vědecké činnosti se zaměřuji na specifické skupiny populace jako jsou těhotné ženy, batolata a mentálně hendikepovaní sportovci. Věnuji se především chůzi a rovnováze jako základním aspektům pohybu. Ve svém aktuálním výzkumu se zaměřuji na vliv jednotlivých fázích menstruačního cyklu na úroveň posturální stability, pohybovou aktivitu, kvalitu spánku a únavu u sportujících a nesportujících žen. Dále jsem zapojena do dlouhodobé populační studie Celspac Young Adults, která probíhá na RECETOXu na Přírodovědecké fakultě MU. V minulém roce jsem se ve svém výzkumu věnovala změnám v rovnováze způsobeným intoxikací alkoholem a byla jsem zapojená do projektů, které se věnovaly pohybu dětí předškolního věku a seniorů. Kromě toho jsem garantkou předmětu Anatomie na Fakultě sportovních studií MU, který se snažím průběžně inovovat, aktuálně pomocí nových anatomických modelů a využíváním 3D aplikací ve výuce. V loňském roce jsem si vyzkoušela spolupráci na online COIL kurzu, který propojil studenty fakulty se studenty ze španělské univerzity v A Coruña. Nejnověji s Anou Paludo chystáme sérii workshopů pro studenty doktorského studia, které budou zaměřené na využívání různých technologií v akademickém psaní.
Miriam Kalichová: Jsem odborná asistentka na katedře kinantropologie, kde učím biomechaniku. V poslední době se více věnuji využití akcelerometrů v různých oblastech analýzy pohybu, zejména v gymnastice, u chůze parkinsoniků nebo např. při diagnostice rytmických schopností a správného načasování pohybu. Ráda zmíním, že je tomu tak díky skvělému kolegovi PaedDr. Miloši Lukáškovi, Ph.D., který mě na tuto cestu navedl, ale pak bohužel odešel dřív, než by si kdo přál.
Marie Crhová: Působím na katedře podpory zdraví jako takový hybrid - asistentka/PhD studentka v posledním ročníku. Věnuji se primárně problematice onkologických pacientů, konkrétně pacientkám s rakovinou prsu. Můj výzkum je zaměřen na zjišťování vlivu pohybové intervence na kvalitu života těchto pacientek. Jednoduše řečeno mě zajímá, jak by mohlo cvičení pacientkám pomoci zlepšit kvalitu života, tedy např. spánek, náladu, složení těla, fyzickou kondici apod. A zda je větším benefitem cvičit pod dohledem odborníka nebo doma dle online cvičebních lekcí. Problematikou totiž je, že pacientky většinou do nemocnice dojíždějí z celého kraje, tím pádem nemohou dojíždět na cvičení 3x týdně do Brna, ale zase jim nechceme upřít cvičení a jeho benefit. Nejlepší by bylo, kdyby v každém větším okresním městě působilo několik specialistů na cvičení onkologických pacientů a my tak mohli naše pacienty posílat k nim s jistotou, že se o ně dobře postarají. To je takový můj cíl do budoucna.
Ana Carolina Paludo: I am a postdoc researcher from Incubator of Kinanthropology Research at the FSpS.
Marcela Janíková: Věnuji se pedeutologii, což je věda, která se zabývá učitelem. Konkrétně se zaměřuji na interakci a komunikaci ve výuce tělesné výchovy. Při výzkumu pracuji zejména s analýzou videozáznamu. Působím jako docentka a zároveň jsem vedoucí katedry pedagogiky sportu.
Na co jste ve své vědecké kariéře nejvíce pyšná?
Marta Gimunová: Než pyšná jsem spíš vděčná, že jsem měla a mám možnost účastnit se různorodých výzkumných projektů, jejichž témata mě zajímají, vyzkoušet si spolupráci s řadou jiných vědkyň a vědců, ať už na projektech, nebo při psaní publikací, a setkat se v rámci své práce s množstvím inspirativních lidí. Jsem ráda za různé osobní momenty a zážitky z těchto setkání.
Miriam Kalichová: Moje vědecké počiny jsou spíše jednotlivé díly, chybí mi ještě několik částí, abych vše mohla pospojovat a dát tomu hlubší smysl. Nicméně velmi mě potěšilo ocenění rektora v rámci MUNI Innovation Award 2021, které přišlo jako velké povzbuzení po mnoha letech dennodenního pachtění, kdy jsem si mnohokrát říkala, jestli to má smysl.
Marie Crhová: Já jsem asi celkově pyšná, že se mohu pohybovat v tak kvalitní společnosti, která mi stále dodává impulsy pro zlepšování. Ale abych alespoň trochu zodpověděla otázku, jsem pyšná na to, že se věnuji důležitému tématu, které má smysl a doufám, že svou prací pomůžu co nejvíce pacientům.
Ana Carolina Paludo: I like that during my scientific career I can learn and transfer the knowledge to others and also perform projects aiming to translate the academic results to daily use in the practical field.
Marcela Janíková: Nevím, jestli slovo pyšná, je v tomto kontextu použitelné. Pyšná můžu být na některé své publikace, na to, že jsme dokázali i ve svých začátcích a téměř s nulovým rozpočtem u nás realizovat videostudie v různých předmětech. Taky jsem pyšná na to, že se věda začíná brát vážně a že se zlepšují podmínky pro její realizaci. Byť zde jsem trochu skeptická, protože se od nás očekávají špičkové výsledky, ale ve srovnání se zahraničními pracovišti stále nemáme dostatečný servis k jejich realizaci. Servisem nemyslím jenom školení, kterých je někdy až přemíru, ale skutečně adekvátní aparát s fungujícím administrativním zázemím, aby se vědečtí pracovníci mohli věnovat podstatě výzkumu a nemuseli se zabývat např. vyplňováním výkazů, dojednáváním termínů a schůzek se zkoumanými osobami atd. Nejvíc pyšná jsem ale na to, když se mi výsledky z výzkumů podaří srozumitelně komunikovat studentům a když je sami studenti pak využijí ve své praxi.
Jaká byla vaše motivace ubírat se tímto směrem?
Marta Gimunová: Vždy mě bavilo poznávat nové věci, což mi vědecká dráha umožňuje. Rozhodnutí přihlásit se k doktorskému studiu přirozeně vyplynulo z předchozího studia a v jeho průběhu jsem si vyzkoušela, že mě tato práce opravdu baví. Při zpracovávání diplomové práce, i když jsem studovala antropologii na Přírodovědecké fakultě mu, jsem se díky svému vedoucímu práce dostala do laboratoří FSpS. Ty jsem do té doby neznala, ale zaujaly mě natolik, že jsem se rozhodla přihlásit se k doktorskému studiu na FSpS.
Miriam Kalichová: Nepovažuji se za nějakou “vědkyni”, řekla bych spíš, že je to jedna z oblastí, které se při své práci věnuji. Na vysoké škole jsem vystudovala učitelství tělesné výchovy, fyziky (a francouzštiny). Už v diplomové práci jsem se snažila tyto dva obory propojit a biomechanika v kontextu kinantropologie přesně na tomto stojí. Proto jsem se rozhodla pokračovat doktorským studiem s biomechanickou tematikou. Když jsem končila, měla jsem to štěstí, že na FSpS zrovna hledali někoho s tímto zaměřením. Jak jsem tedy chtěla zprvu učit na střední škole, můj zájem se přesunul na práci s vysokoškolskými studenty a musím říct, že mě to nejspíš jen tak neomrzí. Vědecká činnost s tím samozřejmě souvisí a jak mi vyvstvávají nové a nové otázky, na které bych chtěla znát odpovědi, ráda bádání věnuji více a více času. Tato praxe s výzkumem se pak, jak doufám, také pozitivně odráží při výuce, kdy člověk “ví, o čem mluví”.
Marie Crhová: Rozhodně jsem to neměla tak, že bych od mala věděla, že chci dělat vědu, nebo že bych to třeba věděla později na vysoké škole. Troufám si říct, že jsem se dost hledala. Moje bakalářská a diplomová práce vůbec nebyla o onkologických pacientech, ale hrozně mě baví organizování a plánování a vlastně taková vědecká práce je z velké části na tomto postavená. Musíte naplánovat projekt, který bude mít úspěch a dostanete na něj grant a pak ten projekt musíte zrealizovat, zajistit personál, který vám pomůže s měřením, vymyslet, jak budou měření probíhat, jak budou pacienti oslovování apod. Spíš mě tak obecně bavilo nad věcmi přemýšlet, zkoumat je a zjišťovat, kde jsou ještě nedostatky. V podstatě až při psaní projektu k přijímacímu řízení do postgraduálního studia jsem si uvědomila, že by práce s pacienty mohl být ten správný směr. Všechno se to ale vykrystalizovalo až během mého PhD studia, kdy jsem do problematiky více pronikla.
Ana Carolina Paludo: I decided to pursue a scientific career in the first year of graduation. The motivation was a training program for the elderly, in which I was a volunteer. I helped to plan the exercises and perform tests to verify the effect of the program on this population. From this experience, I decided that I would pursue a scientific career to investigate the effect of sports and physical activity programs.
Marcela Janíková: Na magisterském studiu by mě asi nikdy nenapadlo, že bych pokračovala v dráze vědecké pracovnice. Když o tom tak přemýšlím, na tuto myšlenku mě přivedl můj současný manžel, který nastoupil do doktorského studia o rok dříve než já, a neustále mi s velkou dávkou zaujetí povídal, co se na naší alma mater – Pedagogické fakultě MU – odehrává, na čem právě pracují. A mě to zaujalo. V té době jsem se věnovala ve Vídni, později i v Praze studiu neurolingvistického programování a chtěla jsem tuto metodu prosadit do školství, abych pomohla co nejvíce dětem. NLP nebylo v té době ve směru školství nijak výzkumně uchopeno, což byl velký impulz k tomu, abych se přihlásila na doktorské studium a začala ho zkoumat. Nakonec jsem si téma disertační práce změnila, ale ten směr – pracovat s učiteli, podněcovat jejich myšlení o tom, co dělají, jaký to má dopad na žáky apod. – ten mi zůstal dodnes. Jen se postupně vykrystalizoval.
Setkáváte se při práci s nějakou výhodou nebo omezením vyplývajícím z toho, že jste žena?
Marta Gimunová: Vzhledem k tématům, kterým se věnuji, vnímám to, že jsem žena, jako výhodu. Ale opravdu by mě zajímalo, jak by na obdobnou otázku odpovídali muži. Tyto otázky dostávají obvykle jen ženy, jako by muži i v současné době k vědecké práci z nějakého důvodu přirozeně patřili, ale my ženy jsme se k ní dostaly jen náhodou, omylem.
Miriam Kalichová: Mezi ženami této profese vzájemné problémy nevidím, jde tedy, jak se logicky nabízí, o přístup mužů k ženám. A to je velmi individuální, jsou tací, kteří s vámi mluví jako s rovným a váží si vaší práce. No a pak jsou, nehledě na dobu, ve které žijeme, “ti druzí”, kteří vám řeknou, že byste si měla vybrat mezi rodinou a kariérou. A když máte malé děti, máte samozřejmě omezený manipulační prostor. Takže bez podpory rodiny a otevřeného přístupu kolegů a nadřízených to prostě nejde. No, a to nikdy nevíte, s kým se zrovna potkáte.
Marie Crhová: Zajímavá otázka. Asi mě napadá problematika skloubení práce a rodiny, jenže to si myslím, že mají nejen ženy skoro vždy a všude a není to neřešitelný problém. Určitě to nevnímám jako překážku kvůli které bych nechtěla dělat, co dělám, stejně tak bych se rozhodně nevzdala možnosti mít rodinu jen proto, že mi zrovna probíhá projekt. Je pravda, že někdy začátkem PhD studia jsem si prošla obdobím, kdy jsem si říkala, jak všechno stihnu. Až moc jsem si připustila tlak okolí a míru odpovědnosti. Ráda bych zde zmínila, že ani muži to nemají v našem oboru lehké, takže si nemáme co závidět ani vyčítat.
Ana Carolina Paludo: I believe that women in science have a more challenging path to follow. Most of the time we are under pressure to prove to ourselves and others that we are able to perform well with high quality, without showing weakness.
Marcela Janíková: O výhodě, ani omezení podle mě nemůže být řeč, alespoň v prostředí, kde se pohybuji já. Ale myslím si, že to je hlavně o lidech, se kterými spolupracuji. Samozřejmě existují různé skupinky, kde se sdružují lidé, kteří k sobě mají blíž osobnostně, ale jinak se mi zatím nestalo, nebo si toho nejsem vědoma, že bych byla zvýhodňována, či znevýhodňována tím, že jsem žena vědkyně. Na druhou stranu si přiznejme, že pro mě jako ženu je pak velmi časově náročné skloubit běžný rodinný život, pokud partner má také časově náročné povolání. Musím ale říct, že FSpS mi ve většině případů vyšla vstříc. Musela jsem si to ale prodiskutovat s tehdejším vedením. Na své práci velmi oceňuji flexibilní pracovní dobu. Zrovna tento rozhovor připravuji až v klidu večer.
Co podle vás ženy vědě přinášejí?
Marta Gimunová: Nedávno jsem četla, že ženy ve vědě se na rozdíl od mužů, kteří se v daném období obvykle zaměřují na jedno téma, věnují více tématům současně. Při odpovědi na první otázku jsem si uvědomila, že minimálně v mém případě je to pravda. Znám ale i skvělé vědkyně z naší fakulty, které se dlouhodobě věnují jednomu tématu jako prof. Hana Válková, která se věnuje sportu mentálně hendikepovaných, nebo dr. Lenka Svobodová, která se zaměřuje na pohyb seniorů. Myslím, že ženy vědě přinášejí témata, která pro muže mohou být hůře uchopitelná nebo méně atraktivní, jako je například výzkum různých aspektů menstruačního cyklu, těhotenství, nebo raného dětství, kdy velkou část odborných publikací, které jsem na tato témata četla, vytvořily právě ženy.
Miriam Kalichová: Myslím, že vědě je jedno, jestli se jí věnuje muž nebo žena, řekla bych, že oba ji dokáží posouvat dál rovným dílem, oba ji mohu přinést racionalitu i citlivý sociální náhled na věc.
Marie Crhová: Jednoznačně jiný náhled na problematiku, jiný přístup k věcem. Troufám si říct i více organizovanosti a loajality, lepší zvládání multitaskingu, což někdy může být na škodu. Zase bych ale nerada, aby to vyznělo tak, že toto nemohou přinést do vědy muži. Mám mnoho kolegů mužů, kteří svými znalostmi, zkušenostmi a organizačními vlastnostmi předčí kolegyně ženy a naopak.
Ana Carolina Paludo: I think women bring joy, sensibility and special attention in the way that scientific projects are conducted.
Marcela Janíková: To je zajímavá otázka. Když začnu od začátku, tak ženy do vědy přinesly nové impulsy v podobě nových výzkumných témat. Některá si musela prosadit a je dobře, že se otevřela. Jsou to témata související většinou s ženami samotnými. A tato témata mohla dalším ženám dodat možná odvahu, možná sílu, možná vytrvalost, cokoliv, aby třeba další ženy pracovaly ve vědě. Jinak si ale myslím, co se týče zpracování výzkumu i samotných výsledků, že ženy přináší vědě úplně stejné výsledky jako muži. Otázkou je tady spíš obecně postoj k práci jako takové, pak je jedno, zda jste žena, nebo muž. Souvisí to spíš s osobnostním nastavením. Dál to souvisí také s příležitostmi, které kolem sebe máte, nebo které si dokážete aktivně vyhledat. A zejména je to opět o kolektivu, v rámci kterého máte možnost spolupracovat, profesně růst. A jinak já jsem zastánce heterogenního pracovního kolektivu, lépe se mi v něm pracuje. Přináší to jakousi rovnováhu, respekt, někdy ale také pořádný adrenalin, z něhož mohou vzniknout zajímavá řešení.
Co byste vzkázala mladším studentkám, které zvažují vědeckou dráhu?
Marta Gimunová: Vyzkoušejte si doktorské studium, v jeho průběhu budete mít možnost se rozhodnout, jestli vědecká kariéra je pro vás zajímavá, nebo ne. Nebojte se zapojit se různých projektů, i mimo svoji katedru či fakultu. Práce každého týmu je jiná, závisí na konkrétních lidech, a někdo vám svým stylem práce může být bližší než ostatní. Nicméně ve vědě by ženy rozhodně neměly chybět a v České republice je stále výrazně vyšší počet mužů ve vědě oproti ženám. Není na čase to změnit?
Miriam Kalichová: Je to práce jako každá jiná. Když se jí chcete věnovat naplno, je náročná, vezme vám dost času, obvykle práci nezavřete v kanceláři. Na druhou stranu je to tvůrčí, kreativní, můžete zkoumat, co vás zajímá, může to být práce – koníček. Takže pokud máte vedle sebe někoho, kdo vás v tom bude podporovat, dá se to zvládnout a bude vám to přinášet radost.
Marie Crhová: Zkuste to. Nic za to nedáte a můžete jen získat. Věda je takový specifický obor, ale každý si v něm může najít to, co ho bude bavit a hlavně Vám otevře oči i dveře do sfér, o kterých jste třeba ani nevěděli že existují.
Ana Carolina Paludo: I would say to the young generation that a scientific career for women is possible. They will face some challenges in the way but will make them stronger. And during this journey, never lose the joy and the sensibility, because these qualities make us special and together with our men' colleagues, helps science be better.
Marcela Janíková: Tak pokud některá ze studentek zvažuje vědeckou dráhu, rozhodně doporučuji, aby si to šla alespoň vyzkoušet. Není nic horšího, než když o něčem uvažujete, sníte a nevyzkoušíte to. Pak s jistotou nemůžete říct ano, nebo ne. Je spoustu krásných témat, která ještě nejsou prozkoumána a jejichž řešení může pomoci ostatním, posunout společnost dál, proto by se podle mého názoru věda měla dělat.
