Rádžajóga (královská jóga). Představuje metodu, jak se stát pánem sebe sama, jak ovládnout své tělo, mysl a smysly. Rádžajóga zahrnovala meditační techniky a jakousi přípravnou část, která se později vydělila a stala se známou jako hathajóga, která se praktikuje nejčastěji.

Další specifikace hathajógy stanovuje stupeň kvality dosažení fyzických a energetických účinků:

Iyengar jóga - představuje odstupňovaný systematický fyziologický přístup k józe, který klade velký důraz na přesnost pohybu a tím na získání maximálního účinku z přesnosti cvičení.

Aštángajóga, která klade velký důraz na přesné provedení ásan, které se v celých sériích přelévají jedna v druhou v pomalém, nepřetržitém pohybu, vznešeně jako v tanci s cílem ovlivňovat energetická centra (čakry) a tím tok energie v těle.

Bhaktijóga (jóga lásky a oddanosti). Může být nejbližší lidem nábožensky založeným. Jóga totiž není v rozporu s žádným náboženství ani jej nevyžaduje. Má velmi blízko ke karmajóze. Na rozdíl od ní však prostředkem ani cílem není čin (a samozřejmě ani produkt tohoto činu), ale vědomí plné lásky.

Karmajóga (jóga činu). Její hlavní myšlenkou je neulpívání na výsledcích svých činů. Kdo jde cestou karmajógy, tak vše, co dělá, koná proto, že toto konání je samo o sobě dobré. Motivem není výsledek, ale postoj. Je to cesta pro činorodé - "Chci, aby věci byly tak jak jsou".

Džňánajóga (jóga poznání, moudrosti). Je to cesta začínající rozumovým zkoumáním a správným rozlišováním, které později musí přejít v intuitivní poznání. Je to nejpřímější cesta, ale je také nejobtížnější se z ní neztratit.

Tatrajóga (jóga nalezení přístupu ). Je na Západě mylně známá jako sexuální praxe; jejím cílem je však soulad a jednota se všemi bytostmi. Tento soulad je zosobněn vizualizovaným nebo i tělesně-sexuálním partnerem.

Nadajóga a mantrajóga (jóga zvuků). Působením zvukových vibrací, které energii v těle harmonizují a uklidňují mysl - zpěvem manter se vytváří souznění s vnitřním mírem.

Člověk je především duchovní podstaty - vše duchovní je nadřazeno tělesnému. Jaká je naše duše, tak vypadá i naše tělo, a obráceně. Všichni si přejeme najít vyrovnaný způsob života. Každého osloví takový přístup, který je v souladu s jeho osobností a kdo chce na sobě pracovat a učit se nové věci, hledá cesty a prostředky. Provázanost tělesných a duchovních cvičení v jógové filozofii je plnohodnotná pomůcka hledajícímu.

Ačkoli cíl je jen jeden, existuje mnoho druhů jógových cest, které se mohou navzájem i prolínat. 

Není nutno se držet jen první cesty, kterou jsme zvolili a po zbytek života se pak neohlížet po jiné. Je ale dobře v nastoupené cestě vytrvat tak dlouho, dokud nám něco přináší. Od jógového cvičení si možná slibujeme jen protažení těla, někteří cílevědomější provádějí naučená cvičení i mimo hodiny. Případně se v hodinách jógy cítíme dobře a tento pocit si pak odnášíme do běžného života. A to už je jen krůček k duchovním vývoji. Pro tuto změnu stačí udělat i relativně málo: pěstovat lásku k sobě i k ostatním, učit se soucitu, skromnosti a empatii. V naukách z východu nalezneme každý inspiraci.

Názory, že podle starých nauk se dnes nelze řídit, že dnešní člověk je už úplně jiný a je potřeba jej vést na duchovní cestě moderními naukami, které jsou přizpůsobené jeho vzdělání a chápavosti, nejsou ničím podložené. Lidé se až tak mnoho nezměnili.